Boboking komentáře u knih

Rozhodl jsem se přečíst něco, co "četli už všichni". A rozumím, proč to všichni četli. Houbařka je kniha, kterou nelze jen tak opustit, odložit, přestat číst. Já v něm nacházel především neuvěřitelně dokonalý jazyk a styl, jenž jsem dlouho už neviděl. Taková prozaická poetika. A přestože příběh života houbařsky na lesní samotě není ve své podstatě primárním dějovým prvkem, pro mne to bylo to nejlepší. Je to kniha o temných stránkách života, které se ne vždy dají napravit, o spravedlnosti, která je "slepá", o nemožnosti vše odpustit a napravit... Doporučuji...

21 27.12.2021

Jedním slovem skvělé. Zvlášť, když jsem prvních 18 let života strávil ve světě, kde si "všichni byli rovni, ale někteří rovnější" . Přestože literární teoretici považuji tento Orwellovuv román za průměrný, až podprůměrný, jako politická bajka úžasný. Přečteno v rámci ČV 24.

17 17.01.2024

(SPOILER) Skutečně zábavné a originální. Science fiction, kde hlavní roli hraje jak ono "science", tak i to "fiction". Zatímco v Marťanovi to byl člověk versus Mars, zde je to člověk versus celý vesmír, a k tomu jako jediná záchrana před zánikem lidstva. A opravdu výborná postava mimozemšťana. Doporučuji

17 06.01.2022

Knižní aspirant na bestseller roku 2011 na českém trhu.

Jižanská Amerika je známá svojí společenskou „netypickostí“. Je nám předkládána jako země lidí, kteří se nad ničím příliš nerozmýšlejí, kde každý si musí pomoct sám, zbraně se ozývají velmi rychle a v rasových otázkách se nejraději drží po staletí zavedených postojů. Prostě každý by měl vědět, kam má patřit – bílý k bílým, barevný k barevným.
Takto nám to předkládají vypravěči amerického jihu jako slavná Flannery O'Connorová, Lewis Nordan aj. V roce 2009 se do řad amerických vypravěčů jihu přidala i Kathryn Stockettová (*1969) se svým bestsellerer „Černobílý svět“ (orig, The Help). Knihu psala pět let, dostala čtyřicet pět odmítnutí od literárních agentů, ale nakonec se jí prodalo přes dva miliony výtisků a v knižní hitparádě The New York Times se udržela více než rok.
Autorka nás přenese do 60. let minulého století, do Jackson, hlavního města státu Mississippi, které se stále jako většina míst amerického jihu dělilo demograficky i geograficky na dvě části – na bílé Jackson a černé Jackson. V každé trochu lepší bělošské rodině bylo naprosto běžné, přímo historicky a ekonomicky dané, že v ní pracuje černošská služebná, které se stará o celý chod domácnosti – uklízí, pere, vaří a v neposlední řadě se stará o výchovu dětí svých zaměstnavatelů (pánů). Ale už i v tomto světě, kde každý zná své místo a životní poslání, se začínají objevovat trhliny. Jsou tu první hlasy hlásající stejná lidská práva pro všechny, jsou tu první oběti za tyto „nezdravé“ názory.
Příběhy těchto hospodyň je vyprávěn ve třech pohledech. Jeden nám vypráví starší hospodyně Aibileen, svobodná žena, které nedávno zemřelo jediné dítě. Žije jen prací, v klidu bez odmlouvání chápe, co je jím osudem, jak jsou rozdány karty. Druhou je Minny, další černošská hospodyně, která je vyhlášenou místní kuchařkou, matka několika dětí a manželka muže, který rád rodinné problémy řeší alkoholem a ranou pěstí. Minny ale na rozdíl Aibileen si vše nenechá líbit a k hubaté odpovědi nemá daleko. Třetí postavou je slečna Skeeter, dcera zdejšího vlivného farmáře, která má místních poměrů a života už dost, a po studiu na vysoké škole se rozhodne hledat práci literární redaktorky a spisovatelky. Ale dívka bez praktických zkušeností nemá téměř žádné šance získat takový post. Na radu jedné redaktorky má vzít jakoukoliv práci v zdejších novinách a sama se snažit napsat něco zajímavého. A tak se zrodí nápad napsat zpovědi černošských hospodyň o životě a práci v rodinách bílých boháčů. Je to ale záležitost, které hospodyně nemusí stát jen místo, ale s velkou pravděpodobností i život.
„Černobílý svět“ je typický jižanský příběh, který sice nedosahuje chladné a šokující brutality jako příběhy Flannery O'Connorová, ale přináší více autentického pohledu na stereotyp této části Ameriky. Autorka se ho snaží předkládat co nejpřístupnějším stylem, bez zbytečných stylistických experimentů. Tím se stává přístupnějším co nejširšímu čtenářstvu, což dokazuje úspěch knihy v USA. Tři různé pohledy nejen nabízejí různorodost pohledů na rasové problémy, ale Stockettová tím dokázala neustále udržovat jistý stupeň napětí, který pak graduje až v tragikomickou závěrečnou pointu, pro některé možná až nechutnou. Určitě pro nás bude ale nejvíce šokující, jaký životní styl se vyznával (a možná na Jihu stále vyznává) v celkem nedávné době, v zemi největší svobody.
V překladu Jany Kordíkové vydalo nakladatelství Euromedia – Knižní klub, 2011.

BoboKing

17 14.03.2011

Blíží se vánoce, a tak se na českém knižním trhu objevují ty nejslavnější literární hvězdy. Mezi nimi nesmí jako každoročně chybět i král literárního hororu, dneska už skutečně kultovní americký autor Stephen King. Nakladatelství Beta nám na letošní vánoční trhy nabídlo jeho novou sbírku „Černočerná tma“
A jak na mne kniha zapůsobila? S dovolením bych začal samotným (skutečně výborným) autorovým doslovem: „Příběhy v této knize jsou drsné. Možná se vám místy těžko četly. Jestli ano, ujišťuji vás, že mně se místy stejně špatně psaly.“ A skutečně, o knize se dá říci mnoho, ale asi nejvíce, že je skutečně drsná, a jak jsem už někde napsal, jakoby bez morálních zábran. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že napsat to King před nějakou desítkou let zpětně, vydal by to asi pod svým temnějším alter ego – Richard Bachman.
V této sbírce, která byla nominována na cenu Bram Stoker 2010 (takový knižní Oscar pro horory), se nachází čtyři povídky – 1922, Velký řidič, Prodlužování času a Dobré manželství. Čtyři příběhy o čtyřech podobách lidského šílenství.
První z nich – „1922“ – nás zavádí do malého městečka Hemingford v Nebrasce (které fandové znají už např. z románu Svědectví), přesněji na menší farmu manželů Jamesových. Povídka je vlastně vyznáním Wilfreda Jamese, který v roce 1922 zavraždil svoji manželku. Mnohým znalcům postup vraždy i zbavení se mrtvoly ve staré opuštěné studni, bude připomínat fantastickou knihu Doloros Claibornová. Ale zde je to přece jen trochu jiné. Zde Wilf není v roli trpitele. Je v roli muže, který se rozhodl vzít osud manželství, a potažmo farmy, radikálně do svých rukou. Pečlivě naplánovaný čin se ale začíná kousek po kousku rozpadat, stejně jako Wilfova rodina, a především jeho psychický stav.
Jsme tak vtaženi do jeho děsivých halucinací, které vyvrcholí 11. dubna 1930 v jednom hotelovém pokoji v městečku Omaha. V povídce „Velký řidič“už ale nejde o pečlivě plánovanou akci, ale o bezmeznou touhu po krvavé pomstě znásilněné a zmlácené ženy. Není zde omluvy pro nikoho, kdo se má něco společného s tímto brutálním ponížením.
Ovšem osobně vidím vrcholem „nemorálnosti“ povídku „Prodlužování času“. King zde dal skutečně volný průchod lidské závisti a nenávisti. Stačí jen podepsat smlouvu se satanem, a pak si užívat pohledem na utrpení druhého.
Poslední příběh je psaný z pohledu ženy, která po letech manželství náhodou zjistí temnou stranu života svého manžela. Krvavá stopa, která se táhne mnoho let nazpět, ale neznamená jen šok pro ní, ale především hrůzu z důsledků jeho odhalení. Ale jakou zachovat tvář? Jak žít a spát vedle někoho takového? Ale jak se říká, na hrubý pytel, hrubá záplata!
V posledních letech mnoho fandů krále hororů žije s jistým pocitem, že mistr se už trochu vypsal, že už to není to pravé „ořechové“. Příběhy nemají ten pravý nervy drásající „šmrnc“. Sbírka „Černočerná tma“ mi připadá jako návrat ke kořenům, do doby, kdy byl střízlivý tak pět šest hodin denně. Moderní horor, který nemá za úkol moralizovat, ale popisovat obyčejné lidi v neobyčejných situacích, které se tak trochu vymknout z rukou. A v tom je King mistr, což dokazují stamilióny prodaných titulů po celém světě.
Zakončil bych opět citací z jeho doslovu: „Chyť se mě za ruku, můj věrný čtenáři, a já tě rád odvedu zpátky na denní světlo. Moc rád tam zamířím, protože věřím, že lidé jsou většinou v podstatě dobří. Za sebe tedy můžu prohlásit, že jsem. Tebou bych si však nebyl tak docela jistý."

16 23.12.2011

Podruhé v životě jsem to přečetl, a "plný počet" si zaslouží zaslouženě. Kniha která zbytečně trpí nálepkou "děsivá doporučená školní četba". Krásný příběh starého rybáře z Kuby, který je hrdý a tvrdohlavý. Tři dny osamocený na moři s úlovkem svého života vlastně hodnotí a hledá jeho smysl, někdy až na hranici halucinace. Vřele doporučuji.

15 16.10.2023

Mám obavy číst knihy, které všichni vychvalují (moc od nich čekám). Ale Vrány od Petra Dvorakova mne dostaly Kniha, co se nedá odložit z rukou ... Pořádné psycho!

15 08.05.2020

Trpková opět nezklamala. Ale přiznám, že ty "emoční výlevy" Laury už byly trochu přehnané... Krimi příběh sám o sobě bavil a táhl stále ku předu. Měl hlavu a patu, a to bylo hlavní. A pochopil jsem, proč tím trilogie končí. Ten závěr jako z "mafiánské Sicílie" byl možná mimo realitu české doliny. Ale i tak doporučuji :-)

14 05.05.2023

Velmi čtivé, knihu jsem nedokázal odložit. Není to ten "starý fetující" King, ten pocit hrůzy je spíše "jemný", nejde do temných hlubin... A přestože tomu chybí ta fatálnost, na kterou jsme u starších kousků zvyklí, mohu vřele doporučit. Dítě a hrůzy nejen světa dospělých, to King vždy umí.

13 24.02.2022

Velmi čtivý "spaghetti western" v hávu historické detektivky. Akce stíhá akci, s každou kapitolou nová postava, až se trochu v tom ztrácíte. Čtenářsky sympatická trojice hlavních postav, která může dělat cokoliv, od zatčení, mučení až po stětí, čehož rádi využívají. Ale taková byla tehdy doba a autor nám tu "bestiální realitu" rád zprostředkovává. Prostě dobře postavena dobrodružná historická detektivka, kde větší důraz se klade na to "dobrodružná".

12 26.02.2023

Tak jsem neodolal, a přečetl knihu, o které se v posledních měsících mluví nejvíce a nejčastěji – Šikmý kostel od Karin Lednická. Kronika nejen místa, ale i lidí, kteří v tomto kraji rázovitém žili. Národnostní babylon, ve kterém se mísila polština s češtinou, slovenštinou, i specifickou prajzštinou. Příběhy, do kterých autorka dokázala skvěle vložit i každodenní reálie s přelomu 19/20 století, i často až zatajovaná fakta o vzniku „báječné“ První republiky. Čtivě napsána kronika, sága zdejších lidských pokolení. P.S.: Osobně mne pobavilo, jak nelichotivě je vyobrazena Ostrava.

12 08.06.2020

Podle mne velmi dobrá kniha. Překvapila mne tvrdá kritika katolické církve (ne náboženství) skrze hlavního hrdinu, který je i samotným vypravěčem příběhu. Svět je krutý, a člověk mu tu trošku štěstí přál, přestože s každou další stránkou jsem jsem čekal "tvrdou ránu osudu", protože u autorky nelze čekat happyendovou knihu ve stylu Coelho. Ta "osudová rána" přišla a mne trochu trošku zklamala, protože v kontextu s kněžími je to takový nejznámější bulvarizovaný problém. Autorka je skvělá vypravěčka, text před očima lehce protéká... A za tu trošku naděje na konci jsem rád. Přečteno v rámci ČV 2023.

11 23.01.2023

Po hromadách severských krimi jsem měl vždy problém s detektivkou s "českou lokalizací", ale Vesnice mne dostala! Přestože je to zcela prosto brutality a krve a děsivých popisů, příběh mne pohltil a knihu jsem prostě "musel" dočíst téměř na jeden zátah. Doporučuji

11 19.12.2022

Po téměř 40 letech jsem se opět začetl do knihy svého dětství a ... zase ji zcela propadl. Ano, je to naivní jako "dětský film pro pamětníky", ale ta čistá ukázka úžasného chlapectví... Přečteno v rámci Čtenářské výzvy.

11 02.02.2022

Po minimálně 15 letech jsem se opět vrátil ke Kingově klasice jménem Řbitov zviřátek. Titul, který jeho rodina považovala z nejhrůznější dílo, které King napsal, je typickou ukázkou jeho tvorby. Temné, hrůzné, v závěru krvavé, a především bez jakékoliv možnosti happy endu. Dporučuji.

11 06.04.2020

Krimi thriller, který pobláznil davy??? Pro mne značné zklamání. Psát autor umí, příběh vytvoří zajímavý, ale je to krimi, to nejdůležitější a nejnapínavější je samotný zločin! Ani jedna z bestiálních vražd není vysvětlena, jak mohla proběhnout a ještě bez povšimnutí! A proč vlastně zabíjel? Autor vraha vystavěl podle "supermana", a to asi musí čtenáři stačit. Sorry, to mi ale nestačí...

11 08.08.2018

Román, který je spíše reportážní kniha, ve své podstatě sci-fi, bo se odehrává v "budoucnosti", ale přesto úžasný příběh krále hororů, ve kterém ukazuje, že dobro a zlo je relativní a život je ve své podstatě sviňa, který se s nikým nemazlí, bez rozdílu... Přečteno v rámci ČV 24.

Stejně jako Staré odrůdy, ani tento román není žádná pubertální romance. Ale nádherný příběh o dospívání, kdy se člověk dostane do bodu, ve kterém už končí bezstarostnost dětství. Studium, první láska a intimnosti, utajované rodinné vztahy i komplikovanost přátelství. Úsměvný i dojemný příběh "velkého léta", které vás přenese z dětství do dospělosti, kdy pochopíte že nic není jen bílé a černé. Můžu jen doporučit.

10 16.11.2023

Velmi čtivě napsané, o tématu, který je děsivý nejen ve své fyzické podstatě, ale mnohem více ve své neřešitelnosti.

10 15.05.2023

Solaris je ve své podstatě prezentováno jako "the best of", co nabídl socialismus světu science fiction. A nevím, proč ne. Zajímavá nápad planety jako "živého tvora", postavy pozemšťanů na pokraji psychického kolapsu... A hlavně myšlenka, že homo sapiens v celém širém vesmíru není to nejdokonalejší, nedej bože, nejchytřejší stvoření.

10 30.11.2022