azur
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Dílo pojednává o složitých a rodinných vztazích a zachycuje dobu před druhou světovou válkou, komunismus i následnou revoluci. Na začátku jsem si říkala, jak by to asi vše mohlo být propojené, ale po několika kapitolách Vám to dojde a už se nemůžete dočkat, až to zjistí i hlavní hrdina. Celé je to hezky spojeno i s Tomášem Baťou a jeho firmou, což mě příjemně překvapilo. V knize bylo hodně nečekaných zvratů, příběh je velmi čtivý a i přes fakt, že kniha má 464 stránek, přečtete ji hnedka!
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Uff tak tohle byla silná kniha. I přesto, že je poměrně tenká, vmísilo se do ní hodně bolesti, zklamání, ale i odvahy a síly. Postava Anny byla opravdu neskutečně silná. Ke konci mě až mrazilo při popisech Pavlových stavů. Velmi povedené dílo, které by se mělo do ruky dostat snad každému.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Tato kniha, leč je tenká, dokáže zasáhnout a vzbudit dost emocí. Nikdy jsem o příběhu této vesnice neslyšela a domnívám se, že je to škoda. Dílo rozhodně stojí za přečtení, i když dost možná zůstanete na konci rozmrzelí.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Bílá Voda od Kateřiny Tučkové mi přišla jako geniální dílo. Už jen fakt, že autorka knize věnovala deset let je pro mě fascinující. Dozvěděla jsem se zajímavá fakta a často jsem byla šokována novými a novými informacemi a situacemi v ději. Nikdy předtím jsem se vlastně nezamýšlela nad tím, jak vypadalo křesťanství u nás za dob komunismu a i proto knihu hodnotím kladně. Sice někoho může odradit skoro 700 stran, ale děj je zajímavý a čtení tak odsýpá. Stala se také výhercem Státní ceny za literaturu v roce 2022.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
(SPOILER) Páni, tato kniha byla opravdu silná. Zobrazuje generaci silných žen (Irma, její máma a následně dcery i vnučka ,,dcera") a konečné vysvětlení, jak to bylo s dětmi Edity bylo překvapivé. Můžeme se dočíst i o odsunu Čechů z pohraničí, kdy scéna s porodem je drsná a běhal mi mráz po zádech, jak to dopadne. Postavu Edity jsem si na začátku knihy oblíbila, no ke konci jsem měla trochu pochyby. Není však mým úmyslem ji nijak kritizovat, její jednání se dá pochopit, možná že nechtěla udělat stejnou chybu jako její máma, která dopustila, že se pouto mezi nimi přetrhlo kvůli Josefovi (k tomu se raději ani vyjadřovat nebudu, postava nesympatická od začátku do konce)? Anebo jen necítila mateřské pudy, čtenář si na věc udělá názor sám. Celkově bylo dílo čtivé a máte ho za chvíli přečtené.
Knihonoš
Carsten Henn
Milé překvapení. Na začátku čtení jsem od knihy mnoho neočekávala, ale hlavní postava Carl vám hned přiroste k srdci. A nejen on, ale i ostatní obyvatelé města. V díle můžeme sledovat přátelství mezi starším mužem a malou holčičkou, která vidí svět dětskýma očima a vnese do poklidného roznášení knih cosi veselého, ztřeštěného. Tato kniha je o síle přátelství, vzájemné pomoci a pochopení. Moc doporučuji všem, kteří hledají oddechovou knihu, u které však nechybí ani špetka napětí, jak to dopadne.
Vrány
Petra Dvořáková
Nešťastné čtení o nešťastné problematice týraných dětí. Bára se neustále snažila vyhovět své matce, ta s ní nikdy nebyla spokojená a své problémy si ventilovala právě na mladší z dcer...Do toho ještě chování dalších členů rodiny, sestra poněkud toxická, otec ji většinou na jakýsi popud matky zbil a když pak zůstali spolu doma „mazlil se s ní jako s maminkou", což mě také dostalo. Upřímně jsem čekala, že se v příběhu najde vysvětlení, proč chovala matka k Barči takovou až nenávist. O to je smutnější, že žádný rozumný důvod neměla...I přesto, že je knížka tenká, má důležité poslání a věřím, že nikoho nenechá chladným.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Na úryvek z této knihy jsem narazila na střední škole. Následně jsem uvážila, že by nebylo do věci knihu přečíst celou. Myslím, že jsem se doposud nesetkala s dílem na toto téma, tedy jak to vlastně v této Koreji „chodí“. I přesto, že jsem četla negativní recenze a komentáře, kniha mě zaujala a velmi se mi líbila, četla se sama. Tato kniha dokonce vyhrála cenu Magnesia Litera 2021.
Tulák po hvězdách
Jack London
(SPOILER) Darrell Standing je profesor agronomie a ergonomie. Zároveň je však také vězněn za zabití kolegy. Aby toho nebylo málo, kvůli podrazu jednoho ze spoluvězňů si vyslouží samovazbu. Údajně měl totiž někde schovat dynamit. 5 let stráví na samotce a 5 let se z něj ředitel pokouší vymámit, kam dynamit schoval. Jako trest za nespolupráci bývá svázán ve svěrací kazajce. Náš tvrdohlavý hrdina v ní stráví stovky hodin. Zpočátku se uvádí do transu, ve kterém se mu zobrazují chvilky z jeho minulých životů, takzvané střípky, které vytahuje z podvědomí.
Později ho jeden spoluvězeň naučí odpoutat se od fyzického těla a ,,toulat s" ve hvězdách. Během svého putování se ocitne v těle např. francouzského hraběte, ztroskotaného námořníka anebo malého chlapce Jesseho. Právě Jesse a jeho životní příběh mě zaujaly nejvíce, pojednává totiž o masakru na Náhorních lukách, kdy byla skupina emigrantů z Arkansasu vyvražděna mormony.
Mezi poutavými příběhy se setkáváme s filozofickým myšlením Darrella, který tvrdí, že tělo je pomíjivé avšak jediný duch přetrvává. Ke konci přemítá i nad vztahem mužů a žen anebo o správnosti trestu smrti.
Smrtka
Neal Shusterman
Neal Shusterman vytvořil opravdu zajímavý svět. Lidé svrhli vládu a nyní je jakýmsi řídícím centrem ThunderHead, který má své vlastní zákony a práva, překročili dokonce i hranici přirozené úmrtnosti. A proto mezi normálními občany žijí i Smrtky. Tyto osoby mají za úkol nejlépe soucitně a morálně ,,sbírat" ostatní a pomoci jim tak k věčnému odchodu. Naši dva hlavní hrdinové, Citra a Rowan, ve svých 16 letech vůbec nečekají, že by se jednoho dne takovou Smrtkou mohli stát. Upřímně o to vůbec nestojí. Jenže je tomu jinak, oba jsou přijati do učednictví. Pak ovšem nastane zvrat a jejich životy nemohou být více odlišné. Oba budou čelit morálnímu dilematu.
Obyčejně žánry young adult nečtu, ale tohle mě vážně překvapilo. V ději je tolik překvapivých zvratů, které vás přinutí číst dál a dál. Rozhodně doporučuji všem!
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Na tuto knihu jsem se těšila a nezklamala mne. Moc mě zaujalo, že se zde objevil motiv, že by někde mohla zůstat ,,zaseknutá" myšlenka a ke všemu na tak dlouhou dobu. A že jí dokonce někdo i viděl! Tuto dějovou linku jsem četla ráda. V druhé dějové lince, v současnosti, můžeme sledovat Janu, která byla už od puberty blázen do Japonska a místní literatury a filmů především, a proto není divu, že studovala právě japanologii. Dílo je napsáno svižně a vtipně - mnohdy mi vykouzlila úsměv na tváři. Oceňuji i povedené ilustrace.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Když jsem knihu zahlédla poprvé, velmi se mi líbil přebal. Příběh se zdál být poněkud nenápadný - sledujeme vývoj (nečekaného) soužití postarší ženy Lisy a 17 leté dívky Sally, která utíká z kliniky, v horizontu zhruba jednoho měsíce. Zezačátku jsem si nebyla jistá postavou Sally, která mě štvala svou naštvaností na všechno a všechny. To se však změnilo po pár kapitolách a nakonec byly obě ženské hrdinky svým způsobem sympatické. Postupně se z toho vyklubal velmi nápaditý příběh o mezilidských vztazích, duševních potížích a křivd z minulosti. Ke konci nabírá vše rychlý spád, pro mě docela nečekaný. Sice více věcí zůstává nezodpovězených a konec je v podstatě otevřený, o to víc se však můžeme zamýšlet nad tím, jak to celé dopadlo.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Kdo by neznal Norské dřevo? Haruki Murakami je jeden z nejpřekládanějších japonských autorů. Na začátku čtení jsem se trochu bála, že mě kniha nebude bavit. Rozhodně jsem se dost spletla kniha mě nadchla věděla jsem, že ji musím vlastnit. Přečetla jsem si ji dokonce dvakrát. Je sice plná smutku, nešťastné lásky a smrti, ale přesto je na ní něco krásného. Jedná se o jednu z mála knih, které člověk nemůže vysvětlit, může ji pouze doporučit ostatním, aby sami zhodnotili a ohodnotili kvalitu. Jelikož autor 7 let vlastnil jazzovou kavárnu, jsou v mnoha jeho dílech zmíněni různorodí interpreti anebo písničky. Já díky Norskému dřevu objevila mnoho nových krásných skladeb, které můžete objevit i Vy na oficiálních stránkách autora.
Takové maličkosti
Claire Keegan
(SPOILER) Útlá, na první pohled nenápadná kniha. Hlavní postavou je Bill Furlong, který zažívá existenciální krizi. Klade si otázky -kdo by mohl být jeho otec, jak dlouho budou se ženou jen pracovat a pracovat a mnoho dalších.
Zároveň odkrývá tajemství zdejšího kláštera - jedná se o Magdaléninu prádelnu, zařízení v Irsku, kam umisťovaly ženy, které společnost považovala za nepřizpůsobivé. Ve skutečnosti se zde odehrávaly hrůzné skutky. O tomto jsem vůbec netušila a byla jsem překvapena, že něco takového existovali i v 80. letech 20. století. A právě z takového místa zachraní Bill mladou slečnu.
Velmi povedené dílo o lásce, svědomí a pomoci a ke všemu v období Vánoc.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Kniha nabízí pohled na život nejnižší společenské vrstvy, ve které se sám Orwell nějakou dobu pohyboval. Nejspíše v té době vůbec neměl tušení, že se za pár let stane autorem nejvýznamnějších knih 20. století. Předkládá i své úvahy o společenském postavení žebráků, tuláků i o možném řešení, jak je učinit alespoň částečně užitečnými. Orwell je skvělý vypravěč a u knihy jsem se i přes všechny štěnice, bídu a špínu nasmála.
Bál šílených žen
Victoria Mas
Kniha byla příjemným překvapením. Velmi se mi líbil námět i prostředí, do kterého autorka děj uvedla. Líbí se mi i zařazení reálných historických postav.
Můžeme sledovat osudy 4 silných žen, které se ocitnout v ústavu pro choromyslné. Jsou ovšem všechny čtyři vážně šílené? Co to znamená, být šílený? Proč nikdo nepovažoval za šílence doktora, který záměrně vyvolával hypnózy, přičemž poslední vyvolání skončilo částečným ochrnutím anebo otce, který do ústavu zavřel vlastní dceru?
Děj je svižný, čte se v podstatě sám a máte ho přečtený za chviličku :) Určitě doporučuji všem.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Z knihy mám rozporuplné pocity. Styl psaní mi vyhovoval, četlo se to samo. Námět byl dobrý - jak (nevyřešená) vražda bratra a sebevražda mámy dokáže ovlivnit zbytek života? Do toho opuštění otcem a život s „divnou tetou". Děj měl docela rychlý spád, ani ne v půlce knihy už byla hlavní postava po maturitě a já nevěděla, co by se tam ještě mohlo dít? Vážně jsem čekala, že se pořádně pustí do pátrání v archivu, na internetu anebo že nakonec důvod zjistí skrz příbuzné. Namísto toho se neustála plácala v tom samém, na nic nového nepřišla. Část s dávnou přítelkyní její matky mi přišla absurdní - konec světa a nějaké logicky záhadné důvody, proč zabila sebe i dítě? Jak byla Eliška těhotná podruhé tak to bylo už úplné psycho. Připravte se, že postavy vám k srdci nepřirostou - Eliška je ke konci bláznivka, David má divné názory, teta Leonie se nedokázala přenést přes minulost a totálně se uzavřela do sebe, Romana se nedokázala odpoutat od toxické matky ( i když ke konci, jak se přestěhovala a chtěla být sama tak jsem jí chápala), možná nejvíce jsem měla ráda tetu Martu. Konec mě hodně zklamal - čtenář nic nezjistí, má z toho chaos v hlavě. Takže snad jen za styl psaní a fajn námět dávám 3 hvězdičky. Ráda zkusím od autorky i Houbařku, která snad nebude takovým zklamáním.
U jezera
David James Poissant
I když jsem o této knize věděla, nehnala jsem se k ní a neměla od ní žádná očekávání. Dílo mě však příjemně překvapilo. Rozebírá události v rodině Starlingových po 3 dny, kdy tráví čas na jejich chatě (nečekaně u jezera ;) ). Na povrch vyjdou tajemství nepěkná, ale i celkem milá. Hned na začátku knihy děj nabírá spád a hlavní hrdinové se stávají svědky tragické nehody. Ta částečně ovlivní i jejich rozhodnutí prozradit ona tajemství. Kniha se dobře četla, líbily se mi pohledy různých členů na stejnou situaci a také to, že vlastně každou kapitolu reprezentoval jiný člen rodiny. Konec mě nakonec trošinku zklamal, ale ne nijak významně. Dávám 4 hvězdičky z 5, jelikož asi v budoucnu nebudu mít potřebu si knihu přečíst znovu :)
Malý dům
Kjóko Nakadžima
Charakteristické pro hlavní hrdinku, bývalé služebné Taki, jsou její vzpomínky na 30. léta 20. století, kdy jako služebná ve 12 letech začínala, až do konce druhé světové války. Vzpomínky jsou psány ve formě jakéhosi deníku, který si paní Taki vedla. V kapitolách se vzpomínky prolínají i s přítomností, kdy si například stará paní stěžuje, že její synovec si poznámky čte a následně jí různě věci vytýká. Poslední kapitola je z pohledu onoho synovce. Kniha celkově je spíše odpočinková, ale přesto má své kouzlo. Jsem ráda, že jsem na ni narazila a mohla si čtení užít.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Podivná knihovna se stala druhou knihou od Murakamiho, která mi přišla pod ruku. Krátká povídka s mysteriózním a surrealistickým nádechem. Přečteno zhruba za hodinku. V knize najdeme velmi pěkné ilustrace. Sice vypadá jako dětská knížka, ale po odhalení starého dědy v knihovně se to dětské knížce velmi vzdaluje :D, každopádně jako taková „oddechovka“ mezi tlustšími, náročnějšími, knihami to bylo skvělé. I když na ni naleznete rozporuplné recenze, rozhodně neváhejte a zkuste jí dát šanci.