Podivná knihovna

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/big_podivna-knihovna-219562.jpg 3.41272
Série:

Murakami/Menschik


Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005


více info...
Nahrávám...

Komentáře (312)

Kniha Podivná knihovna

Petass
10. října

X krát zpracované téma knihovny jako labyrintu. Murakami mě svým pojetím vůbec neoslovil, spíš naopak. Jestli v tom mělo být nějaké hluboké sdělení, tak mě absolutně minulo.

kristyna3010
06. října

Zajímavý příběh odehrávající se v ještě zajímavějším prostředí. Navíc jako bonus krásné ilustrace.


tamdr
02. září

pár stránek pohádkově laděných,ale napsáno tak jak to umí jen Murakami

Ema22
04. července

Velmi podivná jednohubka přečtená na lavičce v parku. Atmosféra příběhu mě cele pohltila. Zvláštní konec nakonec tradičně překvapil.

alef
25. května

„Proč se něco takového musí stát zrovna mě? Vždyť jsem si jenom šel vypůjčit do knihovny knížku.“
To máš tak, chlapče, jsi prostě další z hrdinů Murakamiho podivných světů a těm se takové věci jednoduše zcela běžně stávají.

Ale …„zaklepal jsem na ty dveře jen docela obyčejně“ … nj, ale přesto zvuky, které se ozvaly, byly zlověstné, copak jsi to neslyšel? Nevymlouvej se, vím, že jsi je slyšel moc dobře, jenže máš smůlu, jsi prostě TEN zvláštní hrdina, který se, z vůle autora, podřizuje svému osudu, tak nereptej a pusť se po cestě, kterou si pro tebe pan autor vymyslel …

A vy, milí čtenáři, pokud prahnete něco se dozvědět o výběru daní v Osmanské říši, pak je Podivná knihovna pro vás to pravé místo.
… „upřímně řečeno, až tolik jsem po tom neprahl. Je mi to znenadání přišlo na mysl po cestě ze školy, ani jsem nevěděl, jak.“ (str. 10) … čímž jsem chtěla ukázat, jak málo stačilo (kdyby mi těch pár úvodních vět někdo předčítal a já nevěděla odkud to má) abych byla jistojistě doma, v dalším z paralelních Murakamiho světů ... „ jsem už holt od malička naučený, že jakmile jednou něco nevím, honem to pádím zjistit do knihovny“ … a to i přesto, že … „zas tak moc mi na tom ale nesejde“ … a teď už to snad musí být jasné úplně všem, kdo je, jako já, pravidelně navštěvujete. Osobitý a nezaměnitelný způsob vyjadřování vás nenechá na pochybách, navíc, když se na scéně opět objevují další a další vodítka (mě např. vážně potěšilo setkání s ovčím mužíkem … „byl celý navlečený do pravých ovčích kožešin. Jen vepředu měl otvor pro obličej, a z něj hleděla dvě přátelská očka.“).

„… ten ale zvláštně mluví, blesklo mi hlavou“ … vždyť to říkám, je to Murakami, tak co byste asi tak čekali než někoho záhadného se zvláštní mluvou? ... a že na pár takových narazíte :-).
Takže, pokud máte chuť na další tajuplnou výpravu, nechybí vám kuráž pustit se do labyrintu záhad s až pohádkovou motivací, přitom si prohlížet kouzelné ilustrace, vydejte se na cestu. Přidanou hodnotou vám může být, pro někoho možná důležité, pro jiného zcela bezvýznamné a obyčejné, zjištění o knihovnách … úplně o všech …
„… víš ty co? Tohle se přece děje v úplně každé knihovně. Víceméně.“
„V každé?“

Jednu „dobrou“ radu na cestu, stále mějte na paměti, že … „Já jsem já a už nic víc.“ … ať už vám ovčí mužík, nebo kdokoliv jiný, bude tvrdit, co chce. Ovčí mužík má totiž svůj „svět ovčích mužíků“ a vy, máte zase ten svůj! … tak si to pamatujte.

Krátká snově pohádková výprava do bludišť, kde nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud nedojdete na konec, labyrintu různých světů, které existují současně, splnila svůj účel, jako správná skoro „pohádka“ vám totiž na samém konci poskytne, ne vysvětlení (to u Murakamiho nečekejte), ale možná spíš takovou murakamiovsky geniální metaforickou přípravu … na to, když si zvolíte „špatně“, resp. když vás okolnosti, nebo, že by vaše podvědomí? (v jakémsi nejednoznačném, nepotvrzeném světě s nejasnými hranicemi, který nepovažujete za nepravděpodobný, a ani nijak výrazně nezpochybňujete jeho platnost), donutí, vydat se po předurčené cestě, po které, zdá se vůbec jít nechcete, a přesto odevzdaně kráčíte … byl to sen? … nebyl to sen?

… a „novoluní se mezi nás vkladlo tichounce jak slepý delfín. … A nový měsíc od nás ledacos odejme.“

Verunka289
20. května

Opravdu hodně zvláštní kniha, vlastně nevím, jestli jsem ji vůbec správně pochopila, podle mě si ji asi každý může vyložit po svém. Nicméně ilustrace jsou opravdu dokonalé!

_Blackie_
17. května

Moje první setkání s Murakamim. Zvláštní kniha. Na jednu stranu se přiznám, že jsem čekala trochu víc, myslím, že příběh má nevyužitý potenciál. Chápu, že jde o povídku, přesto se dala zpracovat líp. Celé to na mě působilo trochu pohádkově, což občas ubíralo na významu i mírně složitějším myšlenkám, ale kniha se četla velmi lehce, mělo to příjemnou atmosféru a moje knihy a knižní tematiku milující dušička si přišla na své. A jako nezanedbatelný bonus má kniha jedno z nejkrásnějších zpracování, jaké jsem kdy viděla (především ilustrace jsou opravdu nádherné, a za to čtvrtá hvězdička).
Ačkoli ještě nevím přesně, jaké dojmy ve mně kniha zanechala, jedno vím jistě: Rozhodně jsem zvědavá na Murakamiho další tvorbu.

Godgifu
23. dubna

To bylo jako pro děti? Nápad dobrý - bludiště v knihovně, ovčí mužík, němá dívka - znělo to slibně, ale vypadla z toho jakási pohádka, či kam to zařadit.

1 ...