Podivná knihovna

Malá knížečka, ale o to víc otázek. Svým způsobem se mi líbila, ale magický realismus rozhodně není pro každého.

Má první kniha od autora. Nevím, co si myslet. Podivný surrealistický snový příběh, jehož pointu jsem nerozkryla. Nicméně příjemné čtení ne více než na hodinu. A ilustrace jsou naprosto famózní. Úlovek z knihobudky.

Tahle knížka byla opravdu o ničem, vůbec mi to nesedlo.

Bohužel mi tato povídka nesedla.

O chlup lepší než Spánek (líbila se mi atmosféra a samozřejmě Ovčí mužíček), ilustrace nádherný... ale víc bych tyhle příběhy uvítala ve sbírce povídek, než jako samostatné knihy.

Taková krátká, podivná jednohubka, co mi zanechala v hlavě víc otázek než odpovědí. Líbila se mi ta snová, trochu strašidelná atmosféra, ale celkově to bylo možná až moc zvláštní, abych si to opravdu zamilovala. Murakami prostě.

Byl to jen sen malého kluka, nebo metafora vnitřního vězení?
Na to si musí odpovědět každý sám.
Alegorie strachu ze samoty a ze světa, který není tak bezpečný, jak si myslíme.

Mé první setkání s Murakamiho tvorbou mě zanechalo nepříliš spokojenou. Kniha má své světlé okamžiky a pasáže, při nichž jsem tiše záviděla, že jsem něco podobného nenapsala já, ale příběh jako celek mě příliš nenadchl, především pak vyústění, které možná svou nejednoznačností jiného nadchne, ale v mém případě tomu tak nebylo.

Rovněž mi přijde zbytečné vydávat povídku samostatně, když dobrou polovinu z oněch 64 stran zabírají (jakkoliv krásné) ilustrace, ale to už není chyba příběhu, nýbrž vydavatele (či to byl autorův záměr?).

Tyto dvě knihy mne zaujaly především národností svého autora. Nikdy jsem japonskou knihu nečetla a hodně mě to lákalo. Už asi víte, že velmi ráda navštěvuji knihovny, jsou to pro mě takové malé, pozemské ráje. Tudíž vás jistě nepřekvapí, že mne Podivná knihovna zaujala také svým názvem. Celá kniha má pouhých 64 stránek, takže je opravdovou jednohubkou a prozradit, byť jen kousíček, z jejího děje by byl vlastně spoiler. Proto jsem v této recenzi vynechala anotaci a radím vám, aby jste si ji nečetli, pokud si hodláte přečíst celou novelu...

Příběh mi lehce připomíná Alenku v říši divů, je zvláštní, ponurý, místy až morbidní. Najdete v něm ale i líbezná přirovnání a zajímavé úvahy. To, co jsem na knize obdivovala nejvíc byla překrásná předsádka, propracovaná obálka a naprosto dokonalé ilustrace.

Díky tomu, že je kniha tak tenoučká, se naprosto báječně drží v rukou. Obdivovala jsem také kvalitu papíru z nějž má vyrobené stránky ( takový ten pevný, voskový ) a nemohu zapomenout ani na svou oblíbenou ocáskovou záložku, v tomto případě dokonce zlatou.

Knihu Spánek jsem se rozhodla přečíst hlavně proto, že je téměř stejně tenká jako PK, je od stejného autora a já měla prostě chuť se do té východní literatury ponořit trochu víc. Spánek je, co se provedení týká, stejně krásná jako PK, ať už se to týká kvality, ilustrací, nebo stříbrné ocáskové záložky. Obsah mne ale už tolik nezaujal. Celá kniha je vlastně o tom, jak jedna žena nemůže spát, což mi nepřijde zrovna moc zajímavé. Co mi vadilo asi nejvíc, je to, že kniha nemá konec. Prostě najednou skončí a vy si jen řeknete: " A to je jako všechno?" Někdo v této novele možná dokáže najít nějaký vyšší smysl, či poselství, já ale bohužel ne.

Nicméně obě knihy vám mohu vřele doporučit alespoň na prolistování, protože jejich zpracování vážně stojí za zhlédnutí. Co se obsahu týká, je tak zvláštní, že jen tak někoho asi nenadchne, ale je rozhodně zajímavý. Pokud by jste se rozhodli některou z těchto Murakamiho knih vyzkoušet, doporučuji vám spíše Podivnou knihovnu a popřeji příjemně podivné čtení...

Celkové hodnocení: ( Podivná knihovna ) 55%
Celkové hodnocení: ( Spánek) 35%

Útlá knížka, kterou vnímám jako vyrovnávání se s tragickou změnou v životě. Magický realismus po japonsku, který nám, Evropanům, může připadat bizarní, ale i svým způsobem krásný. Velice dobře hodnotím ilustrace - TOP!

2. kniha "Podivná knihovna" - ze čtyřdílné série H. Murakamiho.
Tentokrát povídka o chlapci, který (zřejmě ve svých představách) navštíví podzemí zvláštní knihovny, setká se se starým dědou, podivným ovčím mužíkem a němou dívkou. Autor nechává nahlédnout do snů, představ.... pocitů, vtíravých myšlenek .... V povídce se píše o Novoluní (kdy Měsíc stojí mezi Zemí a Sluncem a není na obloze vidět). Vnímaví jedinci toto cítí, jsou pesimističtější, mají špatnou náladu..... Opět čtenáře autor navádí k přemýšlení. A v posledním odstavci najdeme rozuzlení...... (proč takové myšlenky, proč takové pocity...... nechci prozrazovat). Dle mého názoru - sonda do hlubokého podvědomí (při ztrátě blízkého člověka) a vnímání samoty. Mnoho symbolů, které samotu vykreslují.... Ilustrace opět nádherné a celý příběh dotvářejí.

Fungující spojení Murakamiho a Menschik nelze než ocenit. Fantaskní horor a děsivá noční můra pro všechny čtenáře, knihomoly a literární nadšence zabloudivší do této podivné knihovny. Současně několikero metafor a inteligentních odkazů. Z celé série se mi Podivná knihovna líbila nejvíce.

Krátké a zvláštní. Děsivé i úsměvné. Sice nevím, co si mám z téhle knihy tak úplně odnést, každopádně podle mě musí zapůsobit na každého. Člověk by nečekal, že do tak málo stran se dá dost tak moc. Velice čtivé, musíte nad tím přemýšlet. Rozhodně dobře napsáno.

Do kratičkého příběhu dokázal Murakami tentokrát víceméně shrnout celou svojí tvorbu, jelikož se zde objevuje řada jeho typických prvků (knihovna, tajemná dívka, podivný stařec) i jeho enigmatická postava Ovčího mužíka. Místo vědění se pro hlavního hrdinu brzy stává vězením a on musí bojovat o svůj holý život, kdy autor opět bravurně využívá magického realismu. Tady bych si dovedl představit i delší rozsah, velmi mě to bavilo.

Zaujala mě obálka knihy a také fakt, že by se mi hodila do čtenářské výzvy 2024. Strašidelný příběh mladého chlapce se surrealistickými prvky a nádechem tajemna je vměstnán do útlé knížky, kterou významně, stejně jako v případě Spánku, obohacují ilustrace Kat Menschik. Koho by napadlo, že tak banální záležitost, jako je návštěva knihovny, může skončit úzkostí a strachem o holý život v labyrintu podzemí. Hlavní hrdina se v tomto bludišti setkává s pozoruhodnými postavami, které sehrají významnou roli v jeho životě, který po tomto děsivém zážitku už nikdy nebude jako dřív.

Dlouho jsem přemýšlel, kterou Murakamiho knihou začít. Nakonec vyhrála takhle krátká, ale zábavná povídka, doplněná působivými ilustracemi.

Podivná knihovna s ještě podivnějším příběhem. Ani nevím, co si o tom vlastně myslet. Je to zvláštně divné a děsivé zároveň, ale svým vlastním způsobem velmi příjemně originální (jak už můžeme být u Murakamiho zvyklí). Přečteno jedním dechem, nutilo mě to se nad tím po přečtení zamyslet. Moc hezké ilustrace.

Povedená povídka, kde nechybí záhada a nadpřirozeno. Poutavě a pěkně napsáno, a tak nevidím důvod nedat 5*, 29. 12. 2023.

Knížka je to kratičká, což je asi její jediná výhoda, a je trochu matoucí. Vo co tady gou, Haruki?
Soudím, že autor zašel jednoho dne do knihovny, do takové, kde jsou stolky a křesla a kde se dá popřípadě usnout s otevřenou knihou v klíně...
Měl sen, který si zapamatoval, možná k němu něco přidal, a ejhle, další literární dílo je na světě!
Je to... nesmím napsat co, ať neurazím, ale dobře a rychle se to četlo. Tolik k mému ocenění :-).