Spánek

5 09. května

Druhá (krátká) kniha, kterou jsem od Murakamiho přečetla. Předtím jsem četla jen podivnou knihovnu.
Murakamiho styl psaní se mi líbí. Líbí se mi jak mě jeho příběhy naprosto pohltí i když jsou takhle krátké. Líbí se mi jak bravurně pracuje se strachem.
Velmi zajímavý příběh a krásné ilustrace.
Ty jeho dvě povídky mě rozhodně navndaily na to, si od něj přečíst něco dělšího.

15 26. dubna

Je to moje první kniha tohoto autora, japonského původu. Moc dobře se četla, takže jsem ji přečetla během několika hodin. Nespavost - a co s ní? Jistě bych asi nejspíš sáhla po knize, pokud bych dlouho nemohla spát. - Tato žena je však vdaná žena, která má muže a dítě, má pro koho žít a na koho myslet, o koho se starat. Tím, že řešila vše sama, se vzdalovala svému muži a nakonec to moc slavně nedopadlo. Otevřený konec nám to nepoví, ale můžeme si domyslet zděšení jejího manžela, když ráno ženu nenašel doma... Ale věřím, že se vše vyjasnilo a jejich vztah se upevnil.

3 02. dubna

Zvláštní kniha, ke které jsem se dostala přes čtenářský kroužek, sama bych si ji nevybrala. Zajímavé zamyšlení nad konceptem stereotypu.

3 01. dubna

Zajímavé čtení před spaním o nespaní a strašném stereotypu každého dne, takový život by mě taky asi přivedl k nespavosti, závěr knihy nečekaný

4 28. března

Zatímco se většinou Murakami zabývá osamělými muži, v novele Spánek si vzal na starost ženskou protagonistku,, která bojuje se samou podstatou spánku. Nespavost a dělání činností mimo spaní jsou tak u ní na denním pořádku a můžeme říct, že tak objevuje naprosto odlišný svět. Závěr mi nepřišel tolik silný nebo vypointovaný jako u jeho delších románů, ale pořád šlo o slušný příběh, který neurazí a zpracovává tak trochu problematiku, o níž se moc nemluví.

2 14. února

Moje první kniha od Murakamiho. Kraťoučký příběh, který byl o stereotypu a v podstatě skoro o ničem. Ovšem ilustrace jsou opravdu krásné. Já to měla jako čtení do vany.

6 11. února

Od Murakamiho jsem zatím četla jen jeho dvě krátké novely Spánek a Podivná knihovna. Obě jsou vlastně "o ničem", ale zároveň se mi styl psaní líbil. Plus tedy krásné ilustrace, já jsem byla docela spokojená. Ale souhlasím, že ten konec mi k tomu moc neseděl.