Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1319
316
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
První kniha od tohoto autora. Zdá se, že je to napsáno "bez ladu a skladu - bez cíle." Nějaký nic neříkající monolog japonské domácí paničky, má snad unavit čtenáře? Žena, která "neví co chce a nepřestane, dokud to nedostane." Unavena letitou jednotvárností japonského života, kdy muž zajistí materiální zdroje pro rodinu a ona zajišťuje chod domácnosti. Začíná přemýšlet, zda by jí jinak nebylo lépe. Až jí z toho začne "hrabat". A autor nás nutí přemýšlet, zda své životy, jak je žijeme, zda stojí za to, nebo nemáme je změnit? Ale za jakou cenu - kolik to bude stát - nebude nějaká katastrofa? Kniha není o příběhu, je o přemýšlení - aspoň podle mne. Děkuji kolegům naší databáze za objevení tohoto autora a autorovi za myšlenky!
Tak jsem právě dočetla tuto knihu a přemýšlím, jestli je v ní nějaké hlubší poselství, které jsem ještě neobjevila, protože mi tato kniha (povídka) jinak připadala o ničem. Nápad dobrý, ale nedotažené. Chválím pěkné ilustrace a zpracování knihy na křídovém papíře.
Jo a taky mám chuť si přečíst Annu Kareninu, jak píše Set123.
Spánek je, tuším, první a textově nejobsáhlejší příběh z Odeonem samostatně vydaných povídek. Proto jsem si jej přirozeně přečetl jako poslední. A upřímně si nejsem jist co jsem si z povídky odnesl a co si o ní myslet. Určitě mám chuť jít si přečíst Annu Kareninu a zase si po delší době pustit Haydna.
První věc, která člověka už tak automaticky při čtení musí napadnout je kritika tuctového, ordinérního života, který se vlastně v určitém bodě životu přestane podobat. Automatizace lidské existence, ztráta výjimečnosti individua a tak dále a tak dále. Nedávno jsem dočetl Murakamiho román Tancuj, tancuj, tancuj, který mimochodem silně doporučuji, a myslím, že Spánek je povídka popisující stav člověka, pro kterého je čtení Tancuj, tancuj, tancuj, určeno. Sám jsem v románu našel silnou inspiraci Hessovým Stepním vlkem a myslím, že právě hlavní hrdinka Spánku by mohly býti vhodná pro katarzi spojenou s Vlkem a Tancuj. Ale jinak v povídce neshledávám nic moc zajímavého. Ano, obsahuje úvahy o smrti, ale ty nejsou nijak propracované a zajímavé. Konec konců, je to celkem krátká povídka.
Kniha jistě může obsahovat zajímavou symboliku (bledý muž v černém, voda tekoucí z bezedného džbánu atd.), ale já upřímně nemám šanci je pochopit, protože, ač si o sobě možná myslím hodně, si nemohu nalhávat, že bych byl znalcem japonské kultury a jejich symbolů. Další zajímavá část povídky je její konec. Jsem si jist (opravu jist, ne jako u Útoku na pekárnu), že obsahuje alegorii, která mi uniká. A to mne přirozeně irituje, co si budeme nalhávat.
A co se ilustrací týká, jsou krásné jako ve všech ostatních svazcích a celý design knihy se mi zdá opět bravurní. Pravda, v tomto případě bych ilustracím přisoudil poněkud větší míru abstraktna, ale to, myslím, není na škodu.
Ta kniha je... zvláštní. Velmi dobře psané dílo. Avšak jedna hvězdička dolů kvůli konci.
Tak tohle byla parádní jízda na vlně nespavosti, životního stereotypu a hledání osobní svobody a jako bonus nádherné komiksové kresby.Kdo někdy zažil tzv.hypnagogické stavy- paralýzu nebo halucinace,tak přesně ví o čem je tady řeč:"Byla to archetypální hrůza přímo z podstaty,jako když z bezedné studně paměti neslyšně stoupá ledový chlad.Chlad,který pronikal až k samým kořenům mé existence."
Přestože je povídka opravdu krátká, nechybí v ní mystično, tajemno a hluboká myšlenka. Příběh bych doporučila nejen maminkám na mateřské, které mají pocit, že se jejich život stal stereotypem. Knihu jsem přečetla během jednoho odpoledne, a přestože si nejsem jistá, že jsem pochopila konec, velmi se mi líbila. Protože jsem ji měla půjčenou z knihovny, hodně zvažuji, že si ji pořídím i do své knihovničky. Mám takové tušení, že se k této povídce ještě někdy vrátím…
(SPOILER) Celkem pouhých 56 stran (a 19 celostránkových ilustrací) nedává moc prostoru na rozvinutí tématu, alespoň v tomto případě, neboť autor nikam moc nesměřuje a tak to i vypadá s ukončením. Každopádně je to psané zajímavě a poutavě. 70% a 4*, 25. 4. 2021.
Co je vlastně skutečný život? Ten, který žijeme ve dne? Nebo ten, který žijeme ve svých snech. Ten v hmotném světě, nebo ve svém vědomí, ve své fantazii? Není četba vlastně únikem z reálného života? A co je vlastně život... a co je smrt? Nekráčí život trošku jinam, než naše sny? A můžeme s tím vůbec něco dělat?
Tolik velkých otazníků na tak malém prostoru....
Knížku nelze jen tak odložit, aniž se pokusíme o odpovědi, které nenalézáme...
Neměla jsem příliš vysoké očekávání, na knize mě zaujaly hlavně ilustrace.
Moc jsem od knihy neočekávala, ale mile mě překvapila. Zvládla jsem ji přečíst během pár hodin.
Má první kniha od autora a říkám super...bavilo mně to. Četlo se to bezvadně, v podstatě taková jednohubka. Hlavní hrdinka byla drobet znuděná rutinou všedního dne, skoro by se dalo říct, že ji pálilo dobré bydlo...ale její noční čtecí mánie mně navnadila nakouknout do Anny Kareninove a začíst se. Pro nespící hrdinku jsem měla veliké pochopení, taky v noci často nemohu spát a taky to řeším ctenim. Čtečku mám ale podsvícenou a většinou po hodince čtení, přikrytá perinou usnu a ranní budík posílající mně do práce mně děsí. Otevřené či přímo useknuté konce v knihách mi nějak nevadí.aspon si to můžu domýšlet podle svého
Mám velice rada tyto Murakamiho knihy s ilustracemi od Kat Menschik, ty jeho povídám dodávají jedinečnou a nezapomenutelnou atmosféru.
Murakamiho povídka Spánek vypráví o ženě, která z neznámého důvodu zcela přestane spát. A tím se jí otevře nový svět, všední realita najednou nahrazuje snovou, stává se neskutečnou. A o čem to vlastně je? O stereotypu, z nějž není úniku. O dnech, které nejde odlišit jeden od druhého. A přesto, že ženin extra čas, který ostatní tráví spánkem, není vyplněn ničím úžasným, stojí tu jako metafora svobody člověka, který je semlet očekáváním ostatních a přijme právě ten životní stereotyp za svůj. I když až do doby jeho narušení může sám sebe přesvědčovat, jak je vlastně šťastný a spokojený. Murakamiho povídka však není tak černobílá, jak by se mohlo zdát, a vzbuzuje řadu otázek. Je vypravěčka příběhu jen znuděná panička, které není spokojený život dost dobrý, nebo opravdu ten obyčejný rodinný život toxicky zabíjí vlastní já? Je její změna pohledu na svou rodinu výsledkem oprávněné revolty, nebo jen sobeckého individualismu? A proč autor zcela opomíjí ty úžasné světy, které poskytuje snění, přičemž noční život vypravěčky se jim ani zdaleka nepřibližuje? A spoustu dalších věcí... Na malém prostoru dokázal Haruki Murakami shromáždit opravdu mnohé, a to nemálo z toho jen skutečností, že je vynechal. Tahle miniatura za to vážně stojí, mnohá nedořečenost ji hraje do karet. Oproti Podivné knihovně, kterou jsem četl nedávno, mnohem, opravdu mnohem lepší - žádná samoúčelnost ani klouzání po povrchu.
Možná, že postupem času se stává člověk obětí svých návyků a podvědomě se jim chce vymanit za každou cenu.
Každý si najde své vlastní vysvětlení.
Vzhledem k tomu že mám problémy se spánkem tak sem se v té knize několikrát viděla ,kniha mě moc bavila
Kniha mě nezaujala notolik, abych ji mohl považovat za stěžejní Murakami dílo. Ostatně, myslím si, že ani sám autor neměl při psaní takové ambice. Přesto odvedl solidní práci, za kterou se rozhodně nemusí stydět.
Murakamiho nelze číst povrchně, jinak je knížka naprosto prázdná. Upřímně takové knihy moc nevyhledávám, ale Murakami mě nějak sám přinutí přemýšlet mezi řádky a dodá knize třetí rozměr. Navíc jsem si tuto povídku přečetla v době, kdy tak nějak ke mně osobně promlouvala (a ne, o nespavost nejde :)
Už po pár stránkách jsem si říkala:
Je člověk šťastný, když má spokojený život? Proč není člověk spokojený se svým životem, přestože má v životě všechno to, aby spokojený byl? Ano, opravdu stačí, když budeme hrát dál věrohodně své sociální role a okolní svět nepozná, co se s námi děje. Hrát sociální role, dál se chovat stereotypně ... člověk bezpečný pro společnost. Ač tuto povídku napsal Murakami v 90. roce, tak je to pořád pravdivé.
A ten závěr? Nevím, jestli jsem ho pochopila zrovna tak jak Murakami zamýšlel. Anebo to byl účel. Jen se nad tím prostě zamyslet :)
Kniha se mi moc líbila. Nejenže je to něco, na co nejsem zvyklá - svou strukturou, ale možná i právě proto, že není typicky líbivou knihou. Otevřela pro mě zásadní téma a to, že je důležité uvědomit si hodnotu každodenního života. A to, že má kniha otevřený konec, je za mě jen bod navíc. Mám ráda, když mě autor něčím důmyslně naštve, donutí mě přemýšlet a dostane mě do pozice, kdy se musím trochu snažit i já, jakožto čtenář. Takže já jsem byla hodně mile překvapená a určitě budu Spánek doporučovat svým přátelům.
(SPOILER) Jejda tak tohle bylo něco na mojí hlavu. Neříkám, že byla tahle povídka špatná ale pochopil jste někdo co tím chtěl Murakami říct? Nebo jsem jediná, kdo má z toho teď bordel v hlavě? Hm nechápu. Šlo o jasné šílenství ze stereotypu, halucinaci nebo snad dokonce o posmrtný život protože jinak nechápu jak hlavní hrdinka (která v knize myslím nemá ani jméno... počkat, nikdo v knize nemá jméno) , může ještě žít, když 17 dní nespala a o spoiler nejde, jelikož je to napsáno vzadu. No ale četlo se to dobře a vy prostě Čtete a čekáte jak to dopadne, nakonec zjistíte, že jste na konci a nedopadne to vlastně nijak. Podivná knihovna se mi líbila daleko víc. Co musím ale uznat tak jsou v knize opět krásné kresby.
Štítky knihy
japonská literatura thrillery poruchy spánku, nespavost
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Spánek je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 939x |
| Čtenářské výzvě | 400x |
| Doporučených | 37x |
| Knihotéce | 427x |
| Chystám se číst | 231x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 6x |
V pořadí třetí přečtený titul od Murakamiho, co se týče počtu stránek i nejkratší. Povídka vyobrazuje duši a myšlenky ženy, která se utápí v každodennosti. Každodennost se však ukončuje dnem, kdy nemůže spát. To, co během následujících dní zažívá rozhodně není každodenní, byť reálné.
Přečteno jedním dechem. Lahodná a laskavá slovní spojení vycházejíc z pera Murakamiho jsou pro mě naprostým literárním balzámem.