Útok na pekárnu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Třetí ilustrovaný svazek, který svými grafikami doprovodila německá výtvarná umělkyně Kat Menschik, obsahuje dvě povídky. Oba texty spojuje téma, totiž nezvladatelný, krutý hlad. "Měli jsme každopádně hlad jako vlci. A vlastně ne jen tak obyčejný hlad. Spíš to byl pocit, jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmírnou." Dva mladí muži - vyzbrojeni kuchyňskými noži - se vypraví do pekárny, aby tam utišili svou potřebu. Nakonec k násilí nedojde, jen majitel je donutí poslouchat úryvky z Wagnerových oper... Při druhé loupeži žádná obyčejná pekárna není po ruce, a tak muž a žena vezmou útokem provozovnu McDonaldu. S brokovnicí v ruce. Někdo poslouchá žízeň, někdo svůj hlad....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/305853/utok-na-pekarnu-T3F-305853.jpg 3.5368
Série:

Murakami/Menschik

Orig. název:

Pan-ja šugeki/Pan-ja saišugeki (1981)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (86)

Kniha Útok na pekárnu

Přidat komentář
nik077
08. dubna

Kniha čtena k vůli čtenářské výzvě... krátké dva příběhy.... spíše úsměvné

MartiusGray
19. března

Knihu jsem přečetl cestou vlakem, určitě mi za tu cenu stála, první příběh mi přišel znatelně lepší a díky dobré náladě ovlivnil i výsledek z druhého příběhu který mi přišel značně chudý a trošku odfláknutý. // Toto bylo hodnocení než jsem přečetl lepší povídky jak od Murakamiho tak od jiných autorů. Hodnotím 3-3,5

hermína14
16. března

Co všechno může způsobit hlad a Wagner! Jemné a galantní slovní přestřelky ani nečekané reakce potenciálních obětí se neomrzí ... a v každém případě je nutné poslouchat novomanželku...?:)

witko
10. února

Zaujalo mne pěkné hraní si se slovy, jinak nevím, co tím autor vlastně myslel.

Mruskulka
08. února

Ani nepotěšila, ani nezklamala...Podivná knihovna se mi líbila více :-)

Mitculka
07. února

Stále platí, že Murakamiho povídky bohužel nedosahují kvality jeho románových děl, tohle mi ale přišlo fajn. Dva krátké na sebe navazující příběhy se společným tématem neskutečného hladu a přepadávání prodejen s pečivem. Moc se mi líbila myšlenka kletby a podmořské sopky.

Clea3112
06. února

Murakami je takový čaroděj. Do svých povídek začarovává a ukrývá skryté významy a pak se jen shovívavě usmívá a přihlíží, kolik a co jeho čtenář rozlouskne a objeví. Mám dokonce pocit, že si tohle pohrávání se čtenářem ve svých povídkách užívá dvojnásob.

Soudím, že „Útok na pekárnu“ můžeme číst ve dvou rovinách, jako kritiku jedince a jako kritiku společnosti.
V japonské literatuře posledních let se jako červená niť táhne motiv letargie. Letargie, nuda, prázdnota. Není nic, co by dokázalo hlavní hrdiny uspokojit, naplnit, dát jim pocit satisfakce. Hrdinové jsou vyprahlí, otupělí výdobytky moderní konzumní společnosti a vlastně toho není příliš, co by je z tohoto stavu dokázalo vytrhnout. Nešokuje je drsný sex, drogy, ani násilí…….. Ačkoliv z povídky to jednoznačně nevyplývá, je možné, že právě u Murakamiho náhlý a nezvladatelný „ HLAD“, jenž u jeho hrdiny jednoho dne náhle a nečekaně propuká, je jen jakousi alegorií posledního záchvěvu touhy po životě, touhy po vyrvání se z prázdna, stavu pasivity, nehybnosti, otupění. Přichází dvakrát. Poprvé v mládí (v teenagrovském období toužíme všichni revoltovat a „měnit“ svět po svém). Hrdinovi se však tehdy nepodaří dotáhnout svou revoltu dokonce (utlumí ho pekařův kompromis, který mu vnutí něco, co hrdina vlastně ani sám nechce, ale je ochoten to akceptovat). Podruhé se „atak hladu“ objeví krátce po svatbě (nová životní etapa, obvykle rovněž spojována s očekáváním změny).

Nepřímou kritiku společenských systémů můžeme „přečíst“ v útoku na symboly politické moci (komunistický pekař milující Wagnera, dva hlavní totalitní režimy 20. století) a McDonald (nejvýstižnější symbol kapitalistického Západu).

A závěr ? „Hele, bylo to všechno opravdu nutný?“, zeptal jsem se jí znovu. „Jistěže bylo“, odpověděla mi……..Na hladině se poklidně zrcadlilo nebe a drobné vlnky jemně šplouchaly o boky lodi, jako když se třepetá ve větru hedvábné pyžamo. Natáhl jsem se na dno člunu, zavřel oči a čekal, až mne stoupající příliv donese právě tam, kam má.“
Prostě Murakami :)

stefinam
04. února

Ilustrace moc pěkné, text divný. I když nemůžu nepřiznat autorovi pěknou práci s jazykem a překladatel se asi taky pěkně nadřel. Zajímavé by bylo slyšet to v originále