Útok na pekárnu

15.01.2017

Je to nejslabší ze všech těch ilustrovaných povídek a za mě, jakožto velikého milovníka Murakamiho i nejslabší text, co jsem kdy od něj četl. Už mě nebaví, jak z nás Odeon tahá prachy. Co kdyby šli po stopách Slováků a vydali ty povídky v sebraném vydání v jedné knize, kokoti....?

Tak tato kniha je takový malý podvod na čtenáře. Za cca 250 Kč dostane útlou knížku o 77 stranách, z toho je jen 45 zaplněných textem. Navíc je kniha psána velkým písmem s obrovskými okraji (cca 150 slov na straně). Obrázky jsou sice krásné, nicméně doplňují prazvláštní text. Murakami v takto miniaturní podobě působí až amatérsky. Být toto mé první dílo od autora, tak bych nevěděl, co si myslet. Kniha mohla být spíše vydána jako soubor povídek s dalšími knihami ve stejné edici (Spánek, Podivná knihovna), pak by to nepůsobilo tolik jako útok na peněženky.

02.01.2017

Roztomilá a krásně vypravená knížka mého oblíbeného autora, sama bych si ji nekoupila, ale jako dárek pod stromeček ideální. Čtyři hvězdičky dávám za formu, obsah mě tolik nenadchl.

26.12.2016

Drobná jednohubka s místy krkolomným překladem, kde se nikdo racionálně nezeptá: "Proč?". Zdá se mi, že Murakami by neměl pokračovat ve psaní povídek a házet tak čtenářům drobky koláčů (dobré, ale jenom drobky). Každé jeho nepovídkové dílo je klenotem magického realismu a současné literatury vůbec, jeho povídky však vždy přinesou nad míru originální nápad (jako třeba zrovna u této knížky nebo u Spánku), který však kvůli délce povídky zůstává nadále neopracován.

Nedokonavý Murakami
Technicky krásná kniha. Grafický zážitek, díky! Požitek z četby ale pokazí dvě logické chyby, jedna gramatická, druhá čistě logická, ale do očí bijící.
První strana 12, druhý odstavec: " S každým krokem jsme cítili stále silnější vůni pekoucího se chleba." Obrat "pekoucího se chleba" zarazí a na chvíli čtenáře zastaví. Další odstavec, první věta: "Čím dál tím rychleji se blížil večer a v pekárně už zbýval jen jediný zákazník." Nebudu zdržovat, následně se samozřejmě vyjeví, že večer už se chleba nepeče a pekař jen
doprodává to, co ráno napekl... Další chyba, která u této nakladatelské značky zamrzí, má souvislost hned od strany 15: "Pan vedoucí... poslouchal Wagnera, který se linul z kazeťáku s rádiem." Skočme teď na stranu 46, kde se dočtete: "...žádal jen, ať si poslechneme jeho LP desku s Wagnerem."
Tuto informaci na následující straně korunuje pěkná zlato zelená ilustrace kotoučového magnetofonu od Kat Menschikove. Dobře, zřejmě ilustrátorská invence, ale kde se vzalo to LP? Že by to autor takto napsal? A nebo si redaktor pouštěl při čtení hubu, aˇt už z čehokoli? Nebo spíše usnul?!? Škoda.
KOMENTÁŘE (0)

29.11.2016

Zoufale krátké (v ekvivalentu s cenou knihy), ale obě povídky mě bavily a kresby paní Menschik byly příjemným zpestřením.

16.11.2016

Útok na pekárnu jsem musel přečíst už z toho důvodu, že můj největší kámoš se jmenuje Pečivo, takže tohle jsem bral jako vyhlášení fatwy na jeho osobu. Ujišťoval jsem se, že by nikdo neútočil na pekárnu a název je jen symbolický, ale ono je tomu doopravdy tak - kniha popisuje, jak se dva pobudové chystají vyloupit místo plné chleba, dalamánků, rohlíků a housek. HNUS! Pochopím vraždu a znásilnění a tak, ale tohle?? Zvrácené. To se jim nepovede a druhá povídka sleduje, jak se s tím jeden z nich, o pár let později, vyrovnává za pomocí manželky, brokovnice a McDonalds.

Kdo mě zná, ví, že Haruki Murakamiho mám rád asi jako chuchvalce vlasů v odtoku ze sprchy. Zkoušel jsem Kafku na pobřeží a pokud bych měl volit, jestli to číst znovu, nebo spát s tlustoprdem, už bych vytáčel číslo na Halinu. V tomto případě jsem byl ovšem příjemně překvapen, protože Haruki nepoužil žádný ze svých zvráceně otravných trademarků (mluvící zvířata, jazz, všeobecná debilita, příšerný styl) a pojal tuto dvoupovídku skoro tarantinovsky. Tedy přímo k věci, bouchačky a nazdar.

Čtyři hvězdičky.