Anne Leyyd komentáře u knih

ARE YOU KIDDING ME? To byla věta, která mi zněla v hlavě, zatímco jsem listovala knihou.

Upřímně přiznávám, že první věta mě vážně pobavila, na třetí stránce jsem pozdvihla obočí, po 1. prolistované kapitole jsem si byla jistá, že knihu zavřu a vyhodím ji z okna (dobře, tak ne - byla z knihovny. JEŠTĚŽE TAK! Dát za tohle peníze, tak si pak vlastnoručně nafackuju.)

Ale přece jsem se rozhodla dát jí JEŠTĚ šanci a prolistovala jsem ji. Když jsem se nakonec dostala k xtému rande hlavních hrdinů, a kousek si zase přečetla, tak jsem knihu zaklapla a došla NADOBRO k názoru, že ji zítra valím vrátit. Šla bych dneska, ale mají už zavřeno.

TO JAKO VÁŽNĚ MYSLÍTE VÁŽNĚ? Jsem ochotná přimhouřit oko, pokud se hlavní hrdina chová jako debil v prvních částech knihy, jsem ochotná přimhouřit oko, když hlavní hrdinové mluví jako dlaždiči v prvních částech knihy ALE ne POŘÁD. To bych pak četla se zavřenýma očima. Vážně NECHÁPU, jak někomu může připadat vtipné, že se hrdina chová jako HOVADO (a to opravdu) a ani ho nenapadne mluvit o určitých věcech s trochou úcty.

Čili buďme upřímní - jsou to autorova slova. Nad stylem mluvy Nicka Spaldinga jsem jen třeštila oči, protože je to buran. Nezlobte se na mě. Já MÁM ráda humor, opravdu ano!!! Miluju inteligentní komedie, situační humor, anekdoty, miluju inteligentní knihy a autory, kteří UMÍ podat humorné situace bez toho, aniž by POŘÁD, ZAS A ZNOVA, mleli o sexu a pohlavních orgánech tak nechutně jako tady „mistr“ Spalding.

Opravdu bych ráda zjistila, na jaké úrovni emoční inteligence (a inteligence obecně), se Spalding pohybuje, protože to rozhodně nemůže být vysoko. Neustálé narážky na tělesné pochody, pohlavní orgány a nechutné řeči o sexu? Že by koprolálie skřížená s obesedantním myšlenkami a navíc ještě říznutá zastydlou pubertou?

Pokud v knize bylo něco dobrého, tak minimum a oproti těm hrůzám, na které jsem při prolistovávání narazila - a že jsem neprolistovala stylem 3 stránky a dost - mi nestojí za to ji číst. To ten čas věnuju 100x raději něčemu jinému.

A ještě mě dorazila tahle věc, že je kniha označena jako "BESTSELLER K POPUKÁNÍ" - VÁŽNĚ??? Stav inteligence a vkusu těch, kteří knize tohle označení dali bych označila slovy Sherlocka Holmese: „Má IQ pouliční lampy.“ A za sebe dodávám, že ZHASNUTÉ.

Pokud hledáte opravdu inteligentní a romantickou knihu současně, kde JE humor a je VHODNÝ a INTELIGENTNÍ, a ne nechutný, tak sáhněte po „Projekt manželka“ od Simsiona Graemea. Kromě humoru v sobě nese normální pohled na sex se stejně vysokou mírou úrovně ve vyjadřování, jaká tématu přísluší. Vedle ní se tenhle brak může jít zakopat ke kompostu.

Tahle kniha se četla velmi pěkně. Originální nápad, příjemné postavy, jiné přímo děsivě a opravdu příšerné.

Jsem ráda, že se konečně našla autorka young adult, která neměla potřebu roztahovat příběh do více částí. KONEČNĚ!

Příběh mě trochu zklamal, protože to, co postavám došlo až na samotném konci, DOŠLO MĚ PRAKTICKY HNED, když se stala ona „jedna událost“. Trochu jsem doufala, že si autorka připravila ještě nějaké jiné rozuzlení, ale neee. Kniha se tak nějak trochu vlekla, až teprve v poslední čtvrtině se děj konečně rozjel a já jen hleděla a opravdu napjatě čekala, co bude dál. Co se týče romantiky, no, tak tu taky aby člověk doloval z ničeho. Grrr.

Pokud se ale zamyslím nad příběhem z toho hlubšího hlediska, co se autorka knihou snažila říct, tak MÁ SVOU SÍLU a skutečnou hloubku. Věčnost… je to opravdu taková výhra? A kdybychom si mohli vybrat, zvolili bychom si ji hned? Nebo je lepší to nechat na NĚKOM jiném?...

Filosofické myšlenky a rozhodně námět k zamyšlení! Za což jsem autorce přičetla body navíc.

Za sebe tedy dávám takové slabší 4 hvězdy. Pokud jste už přečetli více dystopií, young adult či postapokalyptických příběhů, pak si dovolím tvrdit, že Počátek vás do kolen nedostane, ale líbit se vám bude ;-)

1 29.03.2014

Tak jsem to nevydržela a dočetla to :D Musím říct, že to byla opravdu SKVĚLÁ kniha, kterou vřele doporučuji jak ženám, tak mužům. Velice inteligentně napsaná, milá, vtipná, svižná.

U jiných knih jsem sledovala, jak se pomalu sunu dál a stránky pomalu ubíhají, tady jsem žasla, že jsem byla na straně 40 a najednou (jak to?) strana 130! Neskutečné. Neuvěřitelné - jak by řekl Don :-)

Moc se mi líbil autorův styl psaní, v němž se nebabral v detailech, postupoval vpřed, přeskakoval nudnější části prostým opisem, takže se neustále něco dělo.

S charakterem, jakým byl Don, jsem se nikdy nesetkala – neskutečně ORIGINÁLNÍ, milý a prostě ACH! I když mě ze začátku vytáčel (tím způsobem, že znát ho naživo, tak bych padla, nicméně v knize jsem to užívala), že jsem jen kroutila hlavou, tak postupně jsem si ho zamilovala a následně mu držela pěsti jak divá.

Rosie byla skvělá. Ženská jaká má být. Velice sympatická hrdinka, která Donovi skvěle sekundovala. A pro mě tak vytvořili naprosto NEZAPOMENUTELNÝ pár, na který budu VELMI ráda vzpomínat. Jsem si jistá, že se ke knize ještě vrátím a mám silné nutkání si ji pořídit do vlastní knihovny.

Takže pokud váháte, zda se do Projektu manželka pustit – prosím vás, NEVÁHEJTE. Nebudete litovat, to mi věřte ;-) Předtím, než knihu zavrhnete, tak si zodpovězte otázku, kolik opravdu INTELIGENTNĚ napsaných románů jste četli? Pokud jen pár nebo žádný, je příběh Dona a Rosie ideální a rozhodně byste ho neměli minout! ;-)

Plný počet hvězdiček naprosto zasloužený.

3 10.03.2014

Tahle kniha je vážně skvělá a děkuji Madeleine z blogu Cz-books, že mě k jejímu přečtení inspirovala!

Opravdu velice originální, neotřelý příběh vyprávěný JEN a ZÁSÁDNĚ pomocí e-mailů. Utíká neskutečně rychle, je svižný, vtipný. Navodil mi skvělou náladu a opravdu jsem se nemohla přestat usmívat :-)

Hlavní postavy jsou skvěle promyšlené, styly jejich psaní odlišné, takže nehrozí, že byste si je spletli. Jejich stránky a povahu odhalujete postupně, což je skvělé, jelikož vás mohou překvapit – což se u mě STALO!

Příběh sám je ve své podstatě prostý, přesto má punc novoty, něčeho neznámého, co jsem ještě nikdy nečetla a co jej činí ve své podstatě tak NOVÝM a NEOKOUKANÝM.

Pokračování si MUSÍM přečíst co nejdříve, jelikož ten konec! No to je o nervy! Opravdu vřele doporučuju všem, kdo mají rádi humor, romantiku, originální postavy. Určitě nebudete zklamaní, navíc se knížka čte skoro sama ;-)

5 hvězd plně zasloužených.

3 08.03.2014

Na tuto knihu jsem se MOC těšila a musím ji přiznat, že se mi líbila, VELMI dobře se četla (skoro sama) a bylo to zkrátka takové milé, klidné, oddechové čtení.

Pořád jsem tak nějak čekala, že se děj po začátku nějak více rozjede, že bude více napínavý a složitý, že se do něj kromě nepřítele času, přidá ještě další pomyslné želízko do ohně. Nicméně se tak NESTALO.

Postavy byly milé, příjemné a sympatické, ovšem NEMĚLY v sobě něco navíc, díky čemuž bych si je zařadila k těm charakterům, které si budu připomínat.

Děj byl vskutku jednoduchý a kapku mi přišel… nedořešený. Celou dobu to tak nějak vypadalo, že Benett „nemůže“ zůstat, že to prostě nepůjde a pak najednou HOPLA a ono to šlo! Toto jsem nějak nepochopila, přišlo mi to nedomyšlené, nedotažené…

A vzhledem k tomu, že jde v knize o cestování časem, nemůžu se ubránit srovnání s NAPROSTO ÚŽASNOU sérií Drahokamy. Jenže víte co? Tohle se srovnávat nedá, protože na Drahokamy to zkrátka nemá. Co se týče zápletky, humoru, romantiky, postav, děje a jeho vývoje… Xemeriuse ;-)

Čas mezi námi je velmi příjemná oddechovka, která neurazí, nicméně ani nenadchne. Takže chcete-li něco nenáročného, určitě po ní sáhněte.

Za sebe říkám, že se mi líbila na to, aby jí dala 3,5 hvězdičky a pokud vyjde pokračování, přečtu si ho též.

2 04.03.2014

Tato kniha je opravdu velmi, velmi zajímavá, čte se přímo sama a myslím, že se u ní nikdo nebude nudit. V dnešní době se totiž všechny názory ohledně segregace černochů a bělochů zdají neskutečné, jen jako špatný sen nebo vtip. Tato kniha nebyla první, která mě před toto téma postavila, nicméně jsem i přesto NEMOHLA věřit, že to takhle opravdu bylo. A při tom – o co jde!? O barvu kůže!

Co se týče stylu psaní, tak byl příběh podán jednoduše. Nikde se nezdržoval a uháněl dopředu. Za sebe bych možná uvítala v některých scénách trochu zvolnění, zvláště v těch, které byly šťastnější, nicméně… to může být jen můj názor.

Vyprávění slečny Isabelle bylo velmi zajímavé, nicméně pohled na Dorri, která ji cestou doprovázela rovněž. I ona měla svůj život, rodinu a problémy, které musela řešit, takže po celou knihu vlastně sledujete osudy 2 žen, které jsou v něčem velmi odlišné, ale v dalším jsou si STRAŠNĚ podobné. Zkrátka mě nenudilo vyprávění ani jedné a byla jsem zvědavá, jak se se svými starostmi i radostmi na konci obě vypořádají.

Příběh jako takový se mi velmi líbil, nicméně mě na jednu stranu HROZNĚ štval. Proč? Úzce to souvisí s tím, co jsem si z knihy odnesla. KOMUNIKACE. Prostá, obyčejná komunikace mezi 2 lidmi. Neskutečně prosté, nicméně v této knize téměř nemožné.

SPOILERY

Opravdu jsem málem bušila hlavou do zdi nad tím, jak je MOŽNÉ, že přes veškerou silnou lásku, kterou k sobě Robert a Isabelle chovali, nebyl ani jeden z nich schopen se za tím druhým podívat dříve než za PÁR LET, tím spíš že od sebe nebyli půl světa, ale jen několik desítek mil. Já chápu, že tam hrozilo nebezpečí, ale tak, do prkýnka, kdybych já někoho milovala a váhala, jestli se vdát podruhé nebo ne… tak bych si nejprve zjistila, jak je na tom ten můj první manžel. NE, tohle jsem prostě nepochopila a nemohla být dojatá, když si to pak KONEČNĚ po takové DOBĚ, vyříkali.

Zbytek knihy jsem četla se zaťatými zuby, jelikož když se konečně věci začaly vysvětlovat a přišla jsem na to, kolik postav toho před druhými vzájemně tajilo, jímala mě hrůza. Kolik lidí v tom příběhu zemřelo, aniž by měli vyřešené záležitosti, či věděli, že za to či ono, vděčí tomu a onomu!!!

Avšak jako POUČENÍ je takto kniha ukázkovým příkladem. A proto prosím vás (i sobě si to říkám a budu říkat dál) MLUVTE. Když je problém, řešte ho s dotyčným a nenechávejte to na „později“. Jasně, vzpamatujte se, vzchopte se, seberte síly, ale ŘEŠTE to a mluvte. Protože bez komunikace - bez toho, aniž bychom chtěli říct to, co nám leží na srdci nejvíc a necháme to plavat, jednou budeme sedět s hlavou v dlaních na posteli a říkat si: „Proč jsem to a to neudělal/a jinak? Proč jsem to nechal/a zajít tak daleko? Proč?“

Každopádně ale knihu doporučuji, a to zvláště těm, kteří máte rádi silné příběhy podle skutečných událostí ;-)

3 16.02.2014

OBSAHUJE SPOILERY

Přečtete-li si anotaci, pak naprosto přesně víte, o co v příběhu půjde. Když jsem byla asi zhruba v půlce knihy, uvědomila jsem si jedno – Markus Zusak je opravdu SKVĚLÝ vypravěč. Textu, který používá k vyjádření určitých scén či emocí hrdinů používá MÉNĚ, než bych čekala, že je možné, abych si to JÁ JAKO ČTENÁŘ, dokázala užít - nicméně opak mého očekávání (či předsudků) byl v tomto případě opakem pravdy.
Zusakovy krátké věty, jasné a trefné popisy, barvitá přirovnaní a svižné tempo knihy měly své nezaměnitelné kouzlo a já si říkala, že by bylo zcela zbytečné přidávat další slova.

Postava Eda a jeho uvažování ze začátku mě trochu… štvaly (místy), ocenila bych méně nadávek a klení, více optimismu a nadhledu. Ovšem to jsem ještě netušila, jak skvěle má Markus Zusak promyšlený každý detail. Edova postava prodělávala během celého příběhu neskutečnou proměnu a mě došlo, že i jeho popisy a styl vyprávění, které čtenářům poskytuje, se postupně měnily.

V příběhu najdete všechno, co byste od příběhu mohli a měli očekávat - tedy: originální, reálné hrdiny, s nimiž budete držet a soucítit, humor, akci, romantiku, náměty k zamyšlení, odsýpající děj.

A když už jsem u těch námětů k zamyšlení – mnohdy jsem až žasla nad tím, jak Markus Zusak vyjádřil něco, o čem jsem si vzápětí uvědomila: „no jo, vlastně!“ A už jsem očima šupajdila zpátky, abych si tu větu přečetla ještě jednou.

Opravdu nevím, zda jsem si z knihy odnesla to, co bylo autorovým záměrem, nicméně budu i k próze přistupovat podobně jako k poezii – čili tak, že by si z ní každý měl odnést to, co je přesně pro něj a zaujme právě jeho.

Já si tedy z knihy odnesla to, že kolem nás je spousta lidí, kteří potřebují naši pomoc. A mnohdy to nemusí být darování 100 tisíc, ale ta nejobyčejnější malá pomoc, kterou bychom třeba ani za pomoc nemuseli považovat. Prostě stačí mnohdy drobnost.

Samotný konec jsem pak asi pochopila tak, že oním „zadavatelem“ úkolů pro Eda, je život sám. Nevím, třeba jsem to pochopila úplně špatně, a pokud ano, tak mě prosím opravte, nebo mi napište vaše stanovisko ;-) Budu za to ráda! Opravdu ;-)

Co mě k tomuto závěru vedlo? Asi to, že mám pocit, že život sám nám rozdává karty, někdy ne úplně ty „dobré“ které by se nám při hře (v životě) hodily. Zde je ale potom na nás, jak budeme hrát a jestli i svůj zdánlivý neúspěch dovedeme přetvořit v něco lepšího, zda jsme schopni něco obětovat, něčeho se vzdát ve prospěch druhých. Ono se to často může otočit (a jsem si jistá, že tuto zkušenost máte také – a bezpočtukrát ověřenou). A pak… někdy… můžeme vidět, že i ten neúspěch, ten „PÁD NA HUBU“ a to, co jsme považovali za to nejhorší, se ukáže vlastně být tím nejlepším (nebo cestou k tomu nejlepšímu) co nás mohlo potkat a nemuseli jsme to ani čekat. Jasně, někdy to není hned, někdy to trvá o DOST déle, ale výsledek se vždycky dostaví, dříve nebo později. A to je velká útěcha, nemyslíte?

Čtivý, zajímavý, příjemně plynoucí příběh, v němž si asi každý najde to „svoje“. Doporučuju všem čtenářům asi tak od 14 let.

7 27.01.2014

Pokud máte tuto sérii rádi, pak vězte, že závěrečný díl budete HLTAT jako o život. Cynthia Hand se v Nespoutané nespoutaně překonává. Za celou četbu jsem v knize nenašla místo, které by mě nudilo a kdy už bych si říkala, ať se něco začne dít.

Oproti Zasvěcené se zde NEUSTÁLE NĚCO DĚJE, všechno do sebe krásně zapadá, jedna scéna navazuje na druhou a určuje ji.

Musím přiznat, že mě autorka maximálně překvapila. Víte, jak to myslím – máte určitou představu, jak by to mohlo pokračovat, všechno tomu směru napovídá a najednou PRÁSK! A jste někde úplně jinde, dokonce tam, kde vás na začátku ani nenapadlo, že byste mohli být.

Co se týče závěrečných sekvencí (schválně uvádím množné číslo, jelikož jich tam podle mě bylo více – nebyla to tedy jen ona „typická“ jedna bitva a pak šlus) tak ty byly opravdu o nervy. Šlo do tuhého a díky předchozímu vývoji (a tomu kdo zemřel) si nejste jistí, zda je Cynthia Hand autorka, která zabije kohokoliv nebo zachrání většinu. Zkrátka nevíte, jak to skončí, a skřípete zuby.

Zaujala mě autorčina představa pekla, zapůsobil na mě Samjeeza, a samozřejmě retrospektivní příběh, který na jeho minulost vrhnul trochu jiné světlo.

Co mě trochu mrzelo tak to, že Tucker v Nespoutané nedostal tolik prostoru, kolik bych chtěla, aby dostal. Moc se mi stýskalo po nezapomenutelných milých pasážích s ním, které byly v 1. díle.

Christian se snažil po celou dobu příběhu a jeho postava byla moc hezky podaná, nicméně - na Tuckera nemá a já neměla ani na okamžik chuť fandit více jemu.

Nechci spoilerovat, a proto už jen dodám, že TAKHLE NĚJAK si představuju důstojné (epické) ukončení skvělé ságy, jakou Nadpozemská bezesporu je. Co se týče Zasvěcené, která mi ten dojem trochu dost narušila, tak budeme předstírat, že 2. díl byl autorčin „tak trochu omyl“ a šlápnutí vedle, nicméně 3. dílem vše plně nahradila a dohnala, takže nemůžu jinak, než dát 5 hvězd a Nadpozemskou vám VŘELE doporučuju ;-)

22.01.2014

Ke knize jsem se dostala proto, že jsem hledala další knihu s dystopickou tématikou a tato mě přímo praštila do očí. Navíc námět byl více než jen slibný. Už jsme tu měli omezení svobodné vůle, zavržení lásky, diktátorské vůdce a společnosti, avšak společnost, která by byla závislá na tom nejzákladnějším prvku, jaký lidské tělo potřebuje? Ne, to tu ještě nebylo. Takže jsem se na Dech vrhla s chutí a zvědavostí.

Musím říct, že Dech se řadí jistě mezi „ty lepší“ z dystopií a to především díky velmi zdařilému, reálnému a působivému zpracování.

Kniha je psána z pohledu všech 3 hlavních hrdinů. Často se stane, že i když se spisovatel snaží sebevíc, nedovede od sebe řádně odlišit vypravěčský styl jednotlivých postav, což ovšem nebyl případ Sarah Crossan, které se to povedlo přímo BRAVURNÍM způsobem.

Všichni 3 hlavní hrdinové byli velmi sympatičtí a po tolika jasných a předvídatelných dystopických hrdinech, byli pro mě tito osvěžující změnou.

Styl autorčina psaní je poutavý, nezabíhá do zbytečných detailů, postupuje soustavně kupředu, nikde se příliš nezdržuje, takže pokud se do knihy začtete, nudit se rozhodně nebudete.

Několik zvratů v knize mě upřímně VELICE překvapilo.

Co mě trochu mrzelo, tak byl konec. Ten mi přišel kapku USPĚCHANÝ, hlavně 2 poslední kapitoly. Uvítala bych trochu více rozpracovanosti a aspoň o 3 stránky navíc, ale… co se dá dělat? Koneckonců to je detail.

Příběh skočil uzavřeně – tedy ne právě v tom nejlepším či nejvíce nervy drásajícím, ovšem i přesto se MOC těším na pokračování, které snad vyjde brzy a knihu VŘELE DOPORUČUJU, zvláště milovníkům dystopií ;-)

1 18.01.2014

Druhý díl Měděného jezdce je jiný než první, ale není o nic horší. Liší se spíše forma vyprávění, do níž je zařazena spousta retrospektivních pohledů do života Alexandra. I přesto jsem se ale ani na okamžik nenudila a děj jsem hltala. Pokud se vám líbil Měděný jezdec, určitě sáhněte po Taťáně a Alexandrovi.

Zdařilé pokračování série a moje doporučení pro všechny čtenáře asi opět (kvůli některým scénám) od 18 až od 20 let.

A opět – podle mě je 5 hvězd skutečně zasloužených.

Více v recenzi: http://zefill.blogspot.com/2014/04/tatana-alexandr-recenze-na-knihu.html

10 01.01.2014

Knihu vřele doporučuji, ale díky celkovému zmíněnému vyznění opravdu spíše čtenářům nad 18 let (a možná raději i od 20 let). A klidně si myslete, co chcete, ale STOJÍM si za tím.

Celkově ale musím přiznat, že Měděný jezdec je jedním z těch nejsilnějších, emocemi nabitých a nejpropracovanějších příběhů, jaké jsem kdy četla a na jeho pokračování jsem se nesmírně těšila.

Takže opravdu 5 hvězd (a velké mínus za ty přehnaně zbytečné erotické scény, které příběhu vážně ZNAČNĚ ubraly na kvalitě).

Více v recenzi: http://zefill.blogspot.com/2014/03/medeny-jezdec-recenze-na-knihu.html

7 31.12.2013

Tuto knihu jsem začala číst spíš jen ze zvědavosti a na doplnění kubulínských dystopií. Musím přiznat, že jsem se do ní musela dost nutit a nakonec mě od jejího úplného odložení před dočtením zachránily jen povzbudivé komentáře od holek tady pode mnou.

Co se týče příběhu tak nebyl špatný. Zase jsem se dostala do stavu, kdy jsem si říkala, že pokud by toto byla 1. kniha s dystopickým námětem, tak by se mi líbila mnohem více.

Začátek mě celkem nudil, nedělo se nic převratného – vlastně ano, dělo, ale popsané tak zvláštním způsobem, že jsem necítila skoro žádné napětí nebo něco, co by na mě ze stránek přeskočilo. Spousta POPISŮ, a to jak toho, kde se Linda nacházela, tak toho, na co myslela. Málo dialogů. Docela mě to štvalo, samé delší odstavce!

Jak se objevil Oren, tak už to bylo lepší, ale… Po dočtení musím říct, že jeho postava a její pojetí bylo zajímavé, nicméně jako mužského hrdinu si jej do sbírky originálních a nezapomenutelných charakterů rozhodně NEZAŘADÍM. Spíše slabší průměr.

Postava Lindy se mi líbila více. Byla zajímavá, houževnatá, žádná chudinka sedící na zadku… ALE někdy jsem narážela na její… hloupost? Na druhou stranu těžko ji takto soudit, pokud nežila nikde jinde než ve městě a nikdy neviděla přírodu, oblohu atd…

Jako nejoriginálnější výtvor autorky hodnotím bzučilky a Zinku. Její postava byla VELMI zajímavá, nepředvídatelná, procházela vývojem...

Celkový příběh byl poněkud PLYTKÝ. Docela dobře jsem odhadla, co se bude dít dál. Jedno překvapení mě tam sice vyvedlo z míry, ale jinak… Všechno se tak nějak vleklo, akce poskrovnu, romantiky ještě méně, vtipu naprosté minimum, a samotný konec? – jen slabé vlnky oproti bouřím, které se třeba děly v Legendě, kde jsem si málem okousala nehty.

2. díl si asi přečtu, ale jen pokud si to nerozmyslím a budu na něj mít čas. Pokud bych se nedozvěděla, jak to celé skončí, přežiju to bez úhony na rozdíl třeba od nevědomí, jak to dopadne v Roztříštěné :-)

Takže za mě 3 slabší hvězdy. Ovšem pokud s tímto žánrem dystopií začínáte, asi bych to na začátek doporučila. Sami potom však nejspíš dospějete k názoru, že jsou lepší knihy.

3 31.12.2013

Tato kniha mě zaujala námětem, recenzí na blogu Knižní přátelství a opravdu skvělou super obálkou, která je jedna z těch nejlepších, jaké jsem viděla.

Opravdu se musím přidat na stranu těch, kteří tvrdí, že tato kniha NENÍ JENOM pro děti. Opravdu není. Je to kniha pro všechny a zařadila bych ji do povinné četby. Nejen proto, že jde o příběh neobyčejně silný, citlivě a uvěřitelně napsaný, ale také proto, že by si dnešní mládež měla uvědomit, jaké mají štěstí, že jsou zdraví a pokud mají nějakou sem tam vadu, tak si vlastně ještě můžou pískat, protože ve srovnání s Auggiem většina tzv. tělesných vad na kráse bledne a ztrácí na důležitosti.

Ale abyste si nemysleli, že je kniha plná dojemných scén, které vám budou hrát na city a vy budete zatlačovat slzu na každé druhé straně tak to opravdu NE! Žádné hraní na city a ač je to příběh o chlapci se zdeformovaným obličejem, jen co si přečtete první stranu tak uvidíte, že postava Auggieho je v mnohých ohledech někdo, od koho bychom se toho mohli hodně naučit.

Kromě Auggieho se ve vyprávění střídají i další postavy, čímž se příběh stává více uvěřitelným a díky několikero úhlům pohledu nakonec získáte na okolí hlavního hrdiny daleko přesnější a ucelenější pohled. Také přijdete na to, že věci, které se zdají být v barvě té a té, můžou z pohledu někoho jiného vypadat diametrálně odlišné. Přesvědčíte se, JAK MOC je lidská psychika a důvody chování komplikované, jak se proplétají a pokud se řádně nedíváme, můžeme se v souzení druhých POŘÁDNĚ SEKNOUT.

Takže moje rada na závěr? PŘEČTĚTE SI TO. Nebudete litovat, a pokud vás kniha neuchvátí, určitě díky ní získáte aspoň nový vhled na dětskou duši, přijdete na to, že ani dětské starosti nejsou jenom „malé“, a možná na své „vady“ na kráse nebudete pohlížet s takovou nechutí. Ono – každý máme něco, že? Někdo má odstávající uši, někdo větší zadek, někdo jizvy na tváři, někdo nemůže chodit, a někdo… někdo je jako Auggie (i s takovou „vadou“ umí žít a radovat se ze života).

Ještě pořád vám to jako důvod k přečtení nepřijde? :-)

7 20.11.2013

Průměrná kniha, která může zaujmout spíše mladší a (nebo) nenáročnější čtenáře. Postavy mi nebyly právě sympatické a příběh celkově podle mého názoru také nebyl právě dobře uchopen.

Své čtenáře si kniha jistě získá, ale za sebe hodnotím 2 hvězdami. Dýchání pod vodou nebyla vyložená katastrofa, ale opravdu jsem čekala MNOHEM víc.

1 20.11.2013

Jak jsem psala v komentáři k předchozímu, 1. dílu série, tak jsem z něj nebyla nadšená tak, jak jsem čekala, že budu. Proto jsem k pokračování přistupovala poněkud s rezervou, i když se zvědavostí.
Musím ovšem říct, že jsem byla VELMI NEČEKANĚ PŘÍJEMNĚ překvapená. Železná dcera se mi líbila mnohem víc. Daleko více akce a dobrodružství, napětí a romantiky. Nebylo tam již tolik přebíhání mezi všemi světy, postav taky bylo tak akorát a děj byl prostě skvělý - měl spád, žádná nuda. Dost mě mrzelo, že mé dvě oblíbené postavy zemřely… :-(

Byla jsem ráda, že se kniha KONEČNĚ více věnovala vztahu mezi Meghan a jeho královskou ledovostí (tohle označení je zkrátka SKVĚLÉ! :-) ) Puka mi bylo trošku líto, ale myslím, že se přes to přenese.
Jinak co se týče Ashe, tak toho jsem zase chtěla párkrát proplesknout, ale ten konec… wau. To jsem na něj hleděla jak zjara. Až mě dojal.

Trochu jsem se bála toho, že tento díl skončí otevřeně, naštěstí se tak nestalo. To však nic nemění na tom, že bych si velmi ráda přečetla CO NEJDŘÍVE pokračování. Pevně doufám, že se Knižní klub rozhodne tuto skvělou sérii dovydat, protože jinak by to byla hrozná škoda.

Pokud vás Železný král také nějak neuchvátil, zkuste si přečíst ještě Železnou dceru, třeba vás překvapí tak, jako mě ;-)

3 15.10.2013

Na pokračování skvělé Legendy jsem se MOC těšila. Začátek mě nějak extra nezaujal, až jsem si říkala, co se s Marií Lu stalo, že to bylo takové… nijaké. Nicméně asi bylo potřeba vyřešit určité drobnosti - jako třeba Dayovu nohu, plán na získání Edena, přidání se k Patriotům…

Teprve od chvíle, kdy se June setkala s novým Elektorem, tak mě to začalo OPĚT zajímat a vtahovat do propracovaného děje. Anden se mi sice v Legendě moc nezamlouval, myslela jsem si, že to bude nějaký náfuka s chtíčem po moci, ale to mě tedy překvapil a HODNĚ. Velice sympatická postava a dobrý charakter. Skoro se mi nechtělo věřit, že je synem svého otce…

Musím přiznat, že mě části s June tentokrát zajímaly mnohem víc, než ty s Dayem. Přišlo mi, že se v nich děje mnohem více. Celkový vývoj děje jsem nečekala ani omylem. Záchranná akce byla o ústa a já držela pěsti jak June a Dayovi, tak taky Andenovi, aby dostal možnost to těm zmetkům pěkně vytmavit.

Thomas byl - no, nevím, co si myslet. Je to lump, ale ne ten typický, kterého byste zazdili. Docela by mě zajímalo, jak to s ním bude dál. Aspoň pár desítek let ve vězení by mu určitě bodlo…

Co mě ale dožralo, tak tedy byl konec. TENHLE KONEC by měli zakázat. Neskutečné!!! Opravdu jsem čekala cokoliv ale TOHLE NE! Na jednu stranu mi to připadalo podobné jako v jiných knihách a filmech, ovšem na stranu druhou, kdo by tohle čekal právě TADY, že? A zase se stalo to, co v příbězích tak NESNÁŠÍM: zatajování důležitých informací, před jednou z postav. Tohle opravdu nemám ráda a maximálně mě to štve, jenže s tím nic neudělám…

Pevně doufám, že z toho Marie Lu nakonec neudělá tragédii, protože to by mě asi mrsklo. Na pokračování se strašně těším a věřím, doufám a přeju si, aby to dopadlo DOBŘE!!!

Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale protože Marii Lu přece jen věřím, tak dávám 5.

2 12.10.2013

Na tuhle sérii jsem se moc těšila, protože mě zaujaly opravdu KRÁSNÉ obálky a pak taky anotace, která vypadala slibně. Nejdřív jsem se do ní pouštět nechtěla, protože tady byla dost silná pravděpodobnost, že v ČR nevydají zbývající díly. Ovšem teď už to snad vypadá o něco nadějněji a tak jsem se do ní pustila.

První díl mě sám o sobě zaujal a líbil se mi, ovšem ne tolik, jak jsem čekala a doufala. Trochu mi přišlo, že už toho bylo příliš v sobě - náš svět, svět víl, navíc rozdělený na dvory a pak ještě ke všemu onen Železný král, což nebyla metafora (jak jsem se domnívala). No, nemám problém s fantasy, kde se spojuje svět lidí a svět pohádkových říší, ale v tomhle podání mě to… nějak neuchvátilo. Ačkoliv oceňuji fantazii Julie Kagawy, která se zde opravdu VYŘÁDILA.

Nicméně příběh jako takový se mi líbil. Postava Meghan je hrozně sympatická. Milá, správná holka s otevřeným srdcem, tvrdohlavá a ochotná obětovat svoje pohodlí a mnohdy i život pro záchranu bratra. Navíc to není žádná moula, která si sedne na zadek, když se kolem ní projde Zimní princ. Takže tuto hrdinku jsem si opravdu oblíbila.

Co se týče Puka, tak toho též. Vtipálek, provokatér, do všeho spadne a ze všeho se dostane. Někoho takového by snad chtěl mít každý za kamaráda.

A Ash? No, ledová výsost je kapitola sama o sobě. Poněkud netradiční romantický hrdina, který by s klidem zabil hlavní hrdinku. Ne moc častý jev, a proto je tak originální, jak jeho postava, tak příběh. Někdy jsem opravdu měla chuť ho přetáhnout pořádnou bichlí po hlavně, aby se KONEČNĚ vzpamatoval. Fakt mi lezl někdy na nervy, OVŠEM má v sobě něco… něco podmanivého, kvůli čemu se na něj nejde zlobit dlouho. I když tedy za ten konec ode mě dostal další ránu po palici.

Celkově - zajímavý nápad, trochu bych ubrala se splácáváním všeho dohromady, avšak na 2. díl jsem se vrhla se zvědavostí a nedočkavostí. Takže pro ty, co mají rádi fantasy, rozhodně doporučuju a pro ty, kteří mají rádi netradiční hrdiny (viz Ash) a opravdu pořádné hrdinky (viz Meghan) též ;-)

1 12.10.2013

Hrozně, neskutečně moc jsem se na knihu těšila. Začátek mě trochu zmátl, až jsem si říkala, zda má cenu si ji kupovat, ale po dočtení vím jistě, že to cenu MÁ!

Styl psaní Tahereh Mafi mě opět strhnul a já si říkala, jaká je škoda, že takhle niterně, procítěně a silně nedokáže psát více autorů. Na stranu druhou, proto, že jich takto dokáže psát málo (ne-li vůbec nikdo jiný), nehrozí, že byste si její styl s někým spletli. Přeškrtané věty jsem si hrozně užívala a bylo mi líto každé stránky, na které nebyly.

Co mě ale dostalo NEJVÍC, tak byl Warner. Jeho charakter je prostě NESKUTEČNÝ. U komentáře k Roztříštěné jsem psala (a nebudu to mazat), že nechápu, jak někdo může být team Warner, ovšem teď… no, ehm, musím přiznat, že už to chápu…
Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že budu držet pěsti tomu psychotickému zmetkovi Warnerovi, tak bych mu řekla, že se asi musel zbláznit, protože to je to samé (nebo pro mě bylo) jakoby po mě chtěl, abych fandila Voldemortovi (nebo aspoň Luciusi Malfoyovi). Takže (promiň, Adame) ale na jednu stranu jsem opravdu začala fandit Warnerovi.

Warnerova postava je prostě… naprosto nemožno zařaditelná do nějaké škatulky, originální a svá až na půdu. Musím přiznat, že obzvláště jedna kapitola s ním mě doslova rozsekala na kusy a jinde ta scéna s ním a s tím psem… OH, PROPÁNA. Ano, to byl moment, kdy jsem mu propadla.

Na Adama jsem rozhodně nezapomněla, to ne! A taky mu držím pěsti, ale zkrátka… Warner se mi opravdu zadřel pod kůži. Co víc na to říct?

Jinak k ději – jak jsem psala, tak začátek byl zmatený, ale pak se to spravilo a já to začala hltat. Na vývoj děje jsem hleděla jak zjara. Jedno překvapení stíhalo druhé a já se neskutečně (ještě víc) těším na 3. díl! Už ať je tady :-)

Pokud se Vám líbila Roztříštěná, věřte, že ze Zlomené budete na větvi… ;-)

13 26.09.2013

Kniha mě zaujala námětem, ale nečekala jsem od ní něco extra. Po dočtení jsem si ale musela poopravit názor.

Příběh byl napsaný velice svižným stylem, až jsem se divila, jak letěl kupředu. Ty věci, které mě moc nezajímaly, byly nastíněné spíše v popisu – autorka se držela hlavní dvojice, což bylo super. Takže práce mluvčího i strážce pěkně odsýpala a nebylo nutné něco ZDLOUHAVĚ a NUDNĚ řešit.

Alden a Rose byli velmi sympatické postavy, které jsem si oblíbila, ale musím podotknout, že se ještě nedostali do toho bližšího kruhu, kde se já jako čtenář s nimi sžiju a strachy o ně si okusuju nehty.

Příběh za přečtení rozhodně stojí, protože představuje zase nový a jiný pohled do světa duchů. Celkově se mi nápad opravdu líbil, trochu mě teda štvala ta TOTÁLNÍ podřízenost ze strany strážce, ale každý svět má svá pravidla, že?

Děj nabral spád, který jsem nemohla odhadnout a to trapné klišé, kterého jsem se obávala, se nekonalo. Takže děj jsem předvídat nemohla a toho si na knihách opravdu moc cením.

Tudíž 4 hvězdy jsou podle mě opravdu zasloužené. A pevně doufám, že CooBoo vydá i pokračování. I kdyby už nebyli Alden s Rose hlavními postavami - svět rozřešení duší a strážců a mluvčích mě opravdu zaujal a ráda bych si z jeho prostředí přečetla ještě něco.

1 16.09.2013

Tak jsem se konečně dostala ke knize, na kterou jsem se tak dlouho těšila a byla zvědavá. Byla jsem o tom sice už přesvědčená, ale tento příběh mě v tom utvrdil – Stephenie Meyer je zkrátka spisovatelka, která mě svým stylem psaní a vyprávění dovede POKAŽDÉ vtáhnout do děje, ať už se to týká upírů, Duší, nebo ďáblice v lidském těle.
Její styl je zkrátka nezaměnitelný, poutavý, čtivý, příjemný a já se ani u jednoho příběhu ani na jedné straně nestihla nudit.

Příběh Bree mě zase vtáhl zpátky do Forks a byla jsem ráda, že mi pomohl udělat si ucelenější pohled na všechno, co oné několikaminutové bitvě předcházelo. Měla jsem naprosto JINOU představu, jak se tam Bree dostala a to, jak to bylo nakonec, jsem vůbec nečekala. Diega mi bylo vážně líto a hrozně by mě zajímalo, co se stalo s Fredem.

Moc pěkný, napínavý příběh, který mě nezklamal, ani když jsem věděla (jako asi každý), jak to dopadne. Pro ty, co četli Stmívání a líbilo se jim to, můžu tuhle novelu vřele doporučit a pro ostatní, co to nečetli také – třeba vás to navnadí i na další knihy Meyerové ;-)

5 16.09.2013