Anne Leyyd komentáře u knih

První díl se mi líbil moc, ovšem to, co se dělo při druhém… Hmmm :-)

Colleen Houck tímto dílem rozhodně zvedla laťku, protože příběh posunula někam, kam by to asi většina z nás po 1. díle nečekala.

Ani si nechci představovat, kolik to autorce dalo práce, než všechny ty mýty, legendy, báje, pověsti a další detaily prošla, uspořádala a napsala. Je vidět, že je příběhem zcela pohlcená a fakt velká dříčka, detailistka. Scény byly vykresleny perfektně, vtipu bylo tak akorát, romantika skvělá (nijak přehnaná), básně a citáty velmi působivé…

Kdyby se na mě někdo při čtení začátku díval, tak by si musel myslet, že jsem cvok, protože jsem se u toho culila jak měsíček na hnojíčku :D

V tomto dílu jsem se definitivně rozhodla, že jsem tým Kišan. Nemůžu si pomoct – Ren je super, úžasný, krásný chlap a má všechno „nej“, jenže Kišan má pro mě ještě něco navíc. Takovou tu hravost, zdravou drzost a troufalost, je to provokatér a má prostě tu jiskru „hodného darebáka“, která zkrátka Renovi chybí – no, a právě díky tomu všemu si mě získal :-) A že mu to vydrželo po celou sérii!

3 20.05.2013

Čekala jsem, že to bude opravdu typická červená knihovna a to se potvrdilo. Pokud bych tenhle žánr měla ráda, tak si ten příběh určitě zamiluju.

Bylo tam pár věcí, u kterých jsem se upřímně zasmála. Bylo to fajn na oddech, ale do budoucna se podobným dílům asi vyhnu. Pokud se v knize často používají slova jako „vášeň, smyslnost, přitažlivost a spalující“ atd… tak jaksi ztratí ze své síly a působnosti. Navíc popis „svalnatá stehna“ už byl na mě vážně moc :D

+ vážně nemám ráda, když se erotické scény odehrávají jen proto, aby tam byly a kniha byla více "přitažlivá", pokud už, tak aby to mělo nějaký smysl. Což jsem tady nenašla, prostě jen "vzplanutí" a ráno procitnutí, že to vlastně byla víceméně chyba...

Zápletka pěkná, ale ničím extra originální. Stačí si přečíst obsah knihy a už víte, jak to dopadne…

17.05.2013

Po zklamání z Ukolébavky jsem docela váhala, jestli si od Sarah Dessen zkusit přečíst ještě něco jiného. Nakonec jsem si ale řekla, že druhou šanci si zaslouží každý, a tak jsem se do ní pustila. Jsem opravdu ráda, že jsem to udělala :-)

Kniha „Poslouchej!“ – se mi líbila 100x víc. Vtáhla mě do děje daleko propracovanějším, hlubším a silnějším příběhem. Autorka si s ním bravurně poradila, až se mi nechtělo věřit, že to je ta samá.

Nudné pasáže jsem ani nezaznamenala. Kniha se dotýkala docela citlivých témat a vzpomněla jsem si díky ní na skvělý film „Mluv“, který se zabýval něčím podobným.

Postavy byly velice sympatické, děj pěkně plynul, ani jsem se od něj nemohla odtrhnout. Skleněný dům, pohledy zvenčí, kdy všechno vypadá jinak než jak to kolikrát je, to, že na každou věc se všichni díváme rozličným způsobem a třeba jen na jedinou vzpomínku existuje bezpočet úhlů pohledu od každého jednotlivce… to mě opravdu zaujalo a oslovilo.

Konec se mi hrozně líbil, a opravdu jsem byla STRAŠNĚ ráda, že Owenovi „ujely nervy“ na té správné hubě :D
Knížku bych vřele doporučila. Hrozně hezký příběh za 5 hvězdiček z 5 možných :-)

2 16.05.2013

Knížka se mi moc líbila. V jednoduchosti je kolikrát skryto více geniality než ve všech možných vykonstruovaných složitostech. Přečteno za hoďku a něco.

Určitě velmi dobrý způsob, jak změnit pohled na život a najít Nový Sýr. Rozhodně inspirativní, ale chce to odvahu… Upřímně musím říct, že střídám Leňa a Beňa – podle toho, jak se mi kdy chce… No, budu se snažit být více Beňem :-)

14.05.2013

Na tuhle knížku jsem se taky hrozně těšila a jsem moc ráda, že mě nezklamala. Spíš naopak, předčila má očekávání, úplně mě nadchla.

Tak jako u téhle knihy, jsem se už dlouho nenasmála (naposledy u Smaragdu). Někdy jsem doslova smíchy brečela :-)

Julie mi přišla hrozně sympatická, fajn holka se srdcem na správném (pravém) levém místě. Občas mi její nápady a přirovnání přišly vážně až moc trhlé, jindy jsem se v ní dokázala vidět – ale ať tak či tak, bavilo mě to neskutečně :-)

Opravdu jsem se vůbec nenudila. Kniha je psaná svižným stylem, velmi příjemným, milým. Až se mi nechtělo věřit, že to napsal muž. Na druhou stranu možná proto na mě působila tak dobře, pokaždé jsem si říkala, jak se do nás žen dokázal dobře vžít…

Některé věci mě přiměly i k zamyšlení, a ačkoliv jsem o G. Legardinierovi nikdy předtím neslyšela, určitě bych si ráda ještě nějakou jeho knihu přečetla. Líbilo se mi, že v knize rozvinul více osudů postav a nezaměřoval se čistě jen na ústřední dvojici. Skvěle to všechno propojil. Hlavní linka byla zřetelná, nicméně se do ní přidávaly i další, což děj celkově nijak nerušilo, spíš naopak – obohatilo jej to.

Knihu můžu vřele doporučit – velmi příjemné, odpočinkové čtení. Žádná trapná slaďárna, příjemný román a to nejen pro ženy ;-)

1 14.05.2013

Hrozně jsem se na tuhle knížku těšila. Čekala jsem horu vtipu, pořádnou romantiku, postupné dobývání a tak dále. Byla jsem však hrozně zklamaná. Vtipu minimum, romantiky ještě méně a pomalé dobývání hlavní hrdinky? (hmm, jak naivní byla má představa).

Jediný, kvůli komu jsem to dočetla až do konce, byla Dextrova postava. Nebýt jeho, tak snad nudou umřu. Ve scénách, ve kterých byl, jsem se opravdu bavila. Byla to originální postava a vždycky jsem se těšila, co zase „vyvede.“ Bohužel dostal hrozně málo prostoru!

Čeho naopak v knize byla přemíra, tak absolutně nudných pasáží: rozhovorů Remy s kamarádkami a dokola pořád omílané, že měla xy kluků. Její postava se dala pochopit, ale byla mi nesympatická. Někdy mi doslova lezla na nervy.

Co přímo nesnáším (a bylo to naneštěstí i tady) když se jedna ze zápletek nebo zlomů v knize postaví na tom, že dojde k nedorozumění a to se řeší jen proto, že NĚKDO odešel a nenechal druhou stranu, aby to vysvětlila. Jak v telenovele.

Pár dobrých vět, které stály za úvahu, ale to bylo tak všechno. Ne, opravdu jsem čekala o hrozně moc víc. Kdyby se kniha zkrátila na polovinu, ne-li přímo na čtvrtinu, velice by jí to prospělo. Škoda :-(

4 11.05.2013

Jak napsala moje kamarádka, tak by se knížka hodila na cesty vlakem. Prostě oddechovka, kdy vypnete a jen si čtete něco lehčího. Žádné překvapení, děj předvídatelný. Hrdinka mi přišla trochu naivně mimo, hlavně co se týkalo Willa… Nevím no, takový typický dívčí román, ale opravdu typický.

V tomhle žánru se nevyžívám, protože pokud u knihy zjistím, že dokážu odhadovat děj, už mě tolik neláká. Na oddech to bylo dobré, ale jedno přečtení stačilo. V knihovně tuto knížku mít nepotřebuji.

Líbil se mi nápad na obálku a vnitřek s těmi obtisky od hrnku kafe, to bylo super :-)

09.05.2013

Budu opakovat komentáře pod sebou - tahle kniha je nejlepší z celé série! Super, skvělá, úžasná... prostě "ach, hmmm a ještě"!!! :D Mezi mými oblíbenými knihami, které jsem kdy přečetla vystoupala na nejvyšší příčky.

Rubín byl super, Safír zase o kus lepší a Smaragd je prostě nejlepší ;-)

Kniha nabitá akcí (kterou jsem si dovedla živě představit), humorem a super hláškami (skoro na každé druhé straně jsem lehla smíchy aneb ať žije Xemerius :D), romantikou (která byla tak dobře podaná, že moje srdce buď hlasitě prásklo v hrudi, anebo jsem sebou švihla na zem další salvou smíchu, když tam byl již zmíněný - moudrý a krásný Xemerius, který k tomu podal bezkonkurenční komentář), a naprosto nečekaným rozuzlením!

Zní to zaujatě? - doufám, že ano, protože tuhle knihu (a sérii) nezle jinak než milovat. Stejně jako nelze nemilovat Gideona, Xemeriuse, Gwendolyn, madam Rossini, Lucy, Paula... ach prostě všechny :-)

Určitě si Drahokamy koupím a vím, že po nich budu velmi často sahat, abych se do nich zase začetla ;-)

12 04.05.2013

Musím říct, že jsem byla z druhého dílu zklamaná. Pořádně mě začal bavit až po půlce. Nevím, ale začátek mi přišel zbytečně moc roztahaný a klidně by se dal zkrátit.

Když se objevil John, tak jsem doufala, že se to nějak rozjede, bude tam dělat pořádný rozruch a ne jen něco z pneumatikama... A Lena mi opravdu lezla na nervy. V prvním díle ani na chvíli, ale v tom druhém v jednom kuse... Kromě konce.

Liv to pěkně oživila, části s ní mě bavily a když se do druhé části více dostal Link, tak jsem si to opravdu užívala.

Jsem ráda, že se nám jedna postava vrátila zpátky :-) Pěkné rozuzlení, nečekala jsem to. Třetí díl si určitě přečtu a pevně doufám, že se rozjede hned od začátku a ne zase od půlky...

4 02.05.2013

Na knížku mě přivedl trailer filmu, ale první jsem se rozhodla začít s knihou.

Vyprávění příběhu s pohledu Ethana mě pěkně vtáhlo do děje, nad jeho myšlenkami jsem kolikrát vybuchla smíchy.

Kniha se četla dobře, neměla vyloženě místa, kde bych se nudila. Konec mě překvapil, protože jsem nečekala, že to s Lenou dopadne tak nějak napůl cesty.
Když se ještě dostanu k tomu filmu, tak myslím, že hlavní představitele i zbytek osazenstva vybrali skvěle a dokázala jsem je při čtení takhle ve své hlavě vidět.

Těším se na druhý díl ale dávám 3 hvězdy, protože vzhledem k jiným knihám (Harry Potter, Delirium, série Drahokamy, Tygří sága) k nim má tahle kniha ještě daleko.

3 17.04.2013

„Tygrovo prokletí… vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné touhy“ – tohle hlásá přebal knihy. Tak jsem si sebejistě říkala „no jasně“ :D Pravda ovšem je, že mě to strhlo. Nejdřív mě to zaujalo, ale čím víc jsem četla dál, tím jsem byla napjatější a nedočkavější.

Docela ráda bych to viděla zfilmované, protože u scén á la Indiana Jones jsem se svou představivostí nebyla vždy spokojena… Každopádně jsem si to užila.

Romantická zápletka mi ze začátku připadala jako klišé (víceméně), až jsem si říkala, že je přece jasné, jak to bude v dalších kapitolách. Ovšem to mě Kelsey překvapila. Zachovala se tak, jak bych to nečekala, ale byla jsem moc ráda.

Kišana jsem si hodně oblíbila, i když se choval poněkud „zmetkovsky“ a hrozně moc jsem se těšila na druhý díl, ve kterém měl více prostoru…

Takže shrnuto a podtrženo – příběh mě vážně strhnul, ale nenaplněnou touhu jsem necítila, cítila jsem zvědavost a nedočkavost jak to bude dál :-)

2 17.04.2013

Po úchvatném prvním díle, jsem se s chutí vrhla na další. Vzhledem k tomu, kde ten první díl skončil, jsem čekala, že to bude asi trvat poměrně delší dobu, než začne akce.

A nespletla jsem se. Oliver si dokonale pohrála s prostředím, s tím, jak se Lena musela překonávat, s novými postavami a jejich příběhy se systémem jak „Nežádoucí“ přežívají… Bylo to propracované, dotáhnuté… ale kapku ehm NUDNĚJŠÍ. Když jsem za sebou měla oněch 100 stran začátku, byla jsem nesmírně ráda.

Poté se však děj začal ZLEPŠOVAT a ZLEPŠOVAT, až jsem to zase hltala. Každé slovo :-) Julian mi ze začátku neseděl, připadal mi prostě jako malý kluk, ale postupně si ke mně našel cestu, takže jsem si jej pak oblíbila. Ke konci mi zase tekly nervy a říkala jsem si, že jestli to ZASE skončí tak dechberoucně jako Delirium, asi mě klepne. Skončilo to tak, jak to skončilo. V tom nejlepším, ale přece jen to nebylo v tom, když šlo o život, za což jsem Oliver děkovala. Každopádně jsem nesmírně (vážně hrozně moc) zvědavá na Requiem.

Upřímně musím ale říct, že kdybych byla Lenou (na tom úplném konci knihy), tak si v klidu omdlím, a poprosím oba dva přítomné, ať mi dají chvíli svátek :-)

1 17.04.2013

Další z knih, kterou jsem se rozhodla přečíst na základě recenze mé kamarádky. Ani na chvíli jsem toho nelitovala. Když jsem si přečetla zadní stranu obalu, tak jsem si řekla „to je něco pro mě“. Nápad se mi okamžitě zalíbil, protože mi přišel opravdu originální – láska jako nemoc.

Rozjezd knihy mi přišel trochu delší, ale na druhou stranu je nutné pochopit, v jakém prostředí se děj odehrává a jaké tam platí zákonitosti. Takže jsem trpělivě čekala, až se objeví „někdo“ :-) Občas mě lehce štvalo uvažování Leny, ale pak jsem si uvědomila, že kdybych žila já v tom světě jako ona a od narození mi bylo vtloukáno to a to do hlavy, těžko bych mohla mít jiné názory.

Kniha se pak rozjela neskutečně, a každou chvilku jsem si opravdu užívala, držela Leně a Alexovi palce, a když se přiblížil konec, ani jsem snad nedýchala. To, jak kniha dopadla, jsem absolutně nečekala a musela jsem to rozdýchávat hodně dlouho. Po tom vypětí (které jsem s hrdiny prožívala) mi z toho bylo vážně zle a nechápala jsem, jak to mohla Oliver TAKHLE napsat! Taková mučírna čtenářů…

Některé pasáže jsem si pak četla i několikrát, protože měly opravdu hloubku a doslova z nich šla cítit radost nebo zase naopak zoufalství. Kromě toho se mi velmi líbilo, jak spisovatelka popisovala určité věci. Má barvité nápady jak to či ono přiblížit, aby se to dalo lépe představit.

5 17.04.2013

Po Rubínu jsem se nemohla dočkat, až se vrhnu na Safír. Nicméně se historie opakovala - než jsem se stačila vzpamatovat, zase jsem byla v polovině. A pak už ani ne mrknutí oka a byl konec! :-(

Myslím, že druhý díl je ještě lepší než ten první. Hlavně proto, že už v něm není tolik vysvětlování (jako v díle prvním – ovšem je logické, že kdyby tam nebylo, hodně bychom tápali, co to a ono znamená). Je tu spoustu dobrodružství, nových záhad, hora vtipu (díky za Xemeriuse – ten si mě získal jen co otevřel svou kamennou pusu :D)
Konečně se v knize dostalo více prostoru pro romantiku, která byla v prvním díle velmi poskrovnu.

Kromě Gwendolyn a Gideona (a Xemeriuse :-)) jsem si velmi oblíbila Paula a Lucy. Jsem moc ráda, za každou „scénu“ s nimi, protože je to velmi sympatický pár. Jejich vztah působí velmi silně a jejich dialogy si pokaždé užívám.

Ovšem konec Safíru jsem prožívala se zatnutou čelistí. Nadávky, které padaly na Gideonovu hlavu nebyly lichotivé a fakt jsem ho chtěla proplesknout. Naštěstí tam byl ještě Epilog, díky němuž jsem si mohla dovolit trochu vychladnout a doufat, že to ten „zmetek“ ještě nějak vyžehlí. Nebo bych mu to doporučovala, a to hodně rychle!

3 12.04.2013

Knížku jsem objevila díky recenzi jedné kamarádky. Nejdřív jsem si říkala, že to bude pěkná slaďárna - už i podle růžového obalu (nemám ráda růžovou), ale hned po prvních pár stránkách si mě kniha naprosto získala a já musela svůj názor ZCELA přehodnotit. Nemohla jsem ani věřit, jak rychle ty stránky letěly. Ani jsem se nerozkoukala a byla jsem v polovině.
Těžko se mi také věřilo, vzhledem k tomu, v jak krátkém časovém úseku se děj prvního dílu odehrává, že je tam tolik různých zvratů, záhad, napětí a taky spousta humoru.

Hlavní hrdinka není žádná naivní husa – má svou hlavu, je vtipná, svá, přirozená. Líbilo se mi, že si nepamatovala všechna jména a všechny věci, které v knize padly, protože ani já jako čtenář si to nedovedla zapamatovat, což ji pro mě udělalo reálnou a velmi sympatickou.

Gwendolyn jsem si oblíbila hned, naproti tomu Gideonovi jsem dlouho říkala „arogantní zmetek“, než jsem se přes tu jeho „arogantní fázi“ přenesla a než se začal chovat trochu galantněji.

Každopádně mám v plánu si knížku koupit, protože bych ji ráda měla v knihovně jako jeden z klenotů dnešní literatury (nějak mi uniká, proč je v knihovně zařazena mezi „dětské“ knihy…). A ten obal! Krása. Originální. Název na titulní straně i na hřbetu vyražený, takže ho cítíte pod prsty… A jednoduše to je originální název. Navíc se dá změnit prostě jen na „Rubín“ :-) No, prostě skvělá kniha. Na další díl jsem se nemohla dočkat. Vřele knihu doporučuji.

4 12.04.2013

Krásná, procítěna, poučná, otevřená kniha dotýkající se snad všech témat života… Taky jsem si díky ní na pár věcí udělala lepší názor :-)

A jak už někdo psal ve své recenzi - kdyby bylo více tak „nemocných“ jako Marcelo a bylo více takových mužů s jeho srdcem a hlavou… Svět by vypadal docela jinak. Vím jistě, že se ke knížce v budoucnu ještě vrátím :-)

1 08.04.2013

Velmi působivý 1. díl trilogie, kterému se však s následujícími knihami naneštěstí nepovedlo naplnit svůj potenciál. A přitom to vše začalo tak slibně. Nyní tedy s odstupem času "pouze" 4 hvězdy.

Co však knize musím skutečně přičíst k dobru tak to, že jsem si díky ní zase, nebo možná opět pořádně, uvědomila, že dokonalost není to, co bych chtěla. Dokonalost není to, co dělá život dobrým a nezapomenutelným. To jím činí právě ona „nedokonalost“ a možnost volby, i té špatné. Protože z chyb se učíme… nebo bychom měli ;-)

Vřele knihu doporučuji všem, kteří máte rádi dystopie a také těm, kteří se nebojíte života uvnitř sebe sama a bojujete za něj... Současně s tím vás však UPOZORŇUJI, že 2. a 3. díl (pro mě) příběh značně snižují jako celek, což je velká škoda :-(

6 01.04.2013