Aleen komentáře u knih

Hlídka! Elánius! A světe div se, golemové! Nasmála jsem se jako vždy. Mně pan Pratchett ještě nezklamal. Jeho využívání jazyka bylo bravurní a pan Kantůrek s tím uměl řádně zacházet, a Nóbl Hóši a jiní podobní jsou toho jasným důkazem.
Tahle kniha mně zachránila...čtu totiž něco neskutečně ubíjejícího a rozhodla jsem se, že to dám, ale nechtěla jsem upadnout do depresí, takže na řadě byly Nohy z jílu a opravdu mi moc pomohly získat zpět skvělou náladu :-)) a mohu pokračovat v těch sr**kách...Díky.

23 27.05.2018

Valerie Zawadská namluvila knihu na CD a tím zpečetila moji lásku k Britt-Marie, k této obsedantní okouzlující ženě. Naprosto doporučuji. Příběh nemá slabých míst, je vtipný a dojemný.

23 21.02.2017

Za prvé se musím přiznat, že jsem knihu poslouchala v autě na CD...to je přidaná hodnota. Třeba bych nedala tolik hvězďoušek, kdybych ji četla, ale to už se nedozvím. Petra Špalková je báječná, není to první kniha, kterou jsem od ní slyšela. Mně se děj líbil, hlavní hrdinové mi bili sympatičtí a napínavé to bylo jako blázen. Trošku jsem se bála těch dětí. Oni když jsou v detektivce oběťmi děti, špatně se to snáší, alespoň my ženy to špatně snášíme. Ale velice citlivý přístup autora mně obav zbavil. Spokojenost veliká!

23 10.02.2017

Jediné, co mi v poslechu skutečně vadilo, byly mezihry - melodie, která je náhle utnutá a následuje dlouhé ticho.
Kniha je ovšem velice milá, klidná. Děj se proplétá mezi minulostí a "současností" se stejnou zmateností, jako by jej vyprávěla stará paní, což přesně sedí na hrdinku. Střídá krásná období s krušnými, šťastné dny s trudnými. Vypráví o dětství, mládí, o meziválečné době, kdy byla okouzlena pohybem, jízdou na kole, krajinou... Autorka vyzdvihuje skutečné hodnoty a naplňuje příběh radostí z každodenních maličkostí (modré nebe, mokrá tráva, vůně, hvězdy). Protíná české a evropské dějiny jedné aristokratické rodiny. Smutný, ale stále nadějí a jistou lidskou spokojeností naplněný, příběh.

22 03.03.2023

Ačkoliv jsem doposlouchala již před více než týdnem, stále se k ní v duchu vracím... K Rill a jejím sourozencům, k jejím rodičům, k době, ve které bylo možné beztrestně ukrást sociálně slabším rodičům děti a pak je prodat do bohatých bezdětných rodin. Není to až tak vzdálená doba a obávám se, že něco podobného se děje dodnes. Moc mě bavilo pátrání po minulosti rodiny, která má dlouhodobě velmi významné místo ve společnosti. Vše, co se odehrávalo v současnosti bylo zajímavé, ale nejpoutavější byly části, ve kterých jsme se snažili přežít v sirotčinci a pak hledali možnost útěku zpět k rodičům, až po hořký konec tohoto snažení. Snad neprozradím moc, když přiznám, že konec knihy mi udělal hodně dobře. Oba konce. Velmi emotivní vyprávění.

22 20.03.2021

(Možné spojlery) V jednu chvíli jsem měla pocit, že, na rozdíl od předchozích částí, se skoro neválčí. Buď se vše vyřídilo diplomaticky, nebo se předčasně ukončil boj...A pak najednou taková velká řež. Snad nebudu příliš spojlerovat, když prozradím, jak velkou jsem měla radost z uzdravení Beneše a jeho návratu k výcviku vojska. Tento díl byl pro mě pozitivní hlavně po stránce osobního života dvou hlavních superhrdinů. Oni to totiž začínají superhrdinové být, nebo vlastně již jsou! A dokonce se Wolfram zbavil svého Kryptonitu, loupeživého rytíře Křiváka. To se mi ulevilo. Je mi trapně se pokaždé opakovat, velmi se za to omlouvám, ale tohle je prostě super počteníčko ♥

22 16.04.2020

U detektivek Louise Pennyové vůbec nevadí, že jde o jednu vraždu, že detektiv neběhá jako blázen za masovým vrahem, že prostě přemýšlí a je vlídný, milý, ale i přísný. Naopak, proto její knížky vyhledávám. Abych se vyklidnila a užila si krásnou práci se slovem, charaktery a prostředím. Trochu mi sice chyběly Tři borovice, ale oni tam stejně trochu byly :-)

22 28.10.2019

Vyslechla jsem audioknihu a stejně jako s předchozím případem komisaře Servaze, jsem byla spokojená, dokonce se mi Kruh líbil ještě víc, než Mráz. Ačkoliv má kniha přes 600 stran, neztrácela se mi nit příběhu ani při řízení auta (což je můj způsob, jak přečíst více knih - využívat cestu do práce), protože to někdy bývá problém. Ale když je příběh silný, udrží mou pozornost a to je právě případ Kruhu. Fakt moc pěkná detektivka - neotřelý námět, vyhovující prostředí univerzity a celkem rozumný vyšetřovatel. K zápletce se mi nechce vyjadřovat, protože bych musela prozradit nějaké to tajemství. Nicméně se mi líbí, jakým způsobem autor propojil případ, který Servaz vyšetřoval, s případem z Mrazu. Je jasné, že se jedná, jako u mnohých televizních detektivních seriálů, o jakousi spojnici, která bude nejspíš zasahovat i do dalších knih, které mně ještě od Miniera čekají. Poslední dobou moc nečtu "Seveřany" a je to celkem osvěžující - doporučuji (jak číst chvíli jiné Evropany, Amíky, nebo Asiaty, tak přečíst si konkrétně tento titul :-))

22 15.08.2018

Wooow!! Pěkná duchařinka!! Musím se rovnou přiznat, že jsem od ní tolik nečekala. Ale fakticky jsem se bála a jediné, co mi umožnilo vyjít v noci ven bylo, že není zima a sníh! Trošku mi začíná lézt na nervy, že autoři poslední dobou v beletristických knihách, musí užívat formu "skákání". Tedy, že se děj odehrává z části v minulosti a zčásti v současnosti a střídají se tyto fáze. Jako by již nebyli schopní napsat posloupný příběh. Ale to byla jen maličká nedokonalost na jinak celkem dost dokonalém horůrku (a ani mně nerušila v zážitku). Postavy pěkně, jak se často píše, vykreslené a prostředí také. Díky tomu napětí na několika místech opravdu eskalovalo. Vřele doporučuji.

22 04.05.2018

Silná knížka. Silné exteriéry, silný příběh, silné emoce, silné téma. Skvěle zpracované, dobře využité všechny komponenty a velmi dobře přeložené. Autorka, nebo autor ?, naprosto využila vše výše jmenované a předložila nám velmi čtivý obrázek jednoho dívčího přátelství v těžké době padesátých let v chudinské čtvrti Neapole. Já si počvachtala.

22 21.07.2017

Už jsem si zvykla, že detektivky od Adler Olsena jsou na vysoké úrovni ve své kategorii. Takže spád, napětí, jemná komika a vysoké vypravěčské schopnosti. Víc bych k tomu asi neřekla.

22 10.02.2017

Krásné, krásné, krásné. Tato autorka bere mé srdce do dlaní, zmačká ho do kuličky, narovná, hladí, až je zase úplně spokojené a vrní blahem!
Kniha se tváří jako vyprávění o lásce a nevěře, ale je toho v ní tolik! Všechny ženy, které zde vypráví svůj příběh, prožily těžké životy, některé úplně šílené. A Simon jim v určitém období pomohl, nebo je ovlivnil. Celé mně to naprosto pohltilo, i historie Arménů, kteří dostali opravdu hodně naloženo,a která se příběhem proplétá, protože je samozřejmou součástí životů postav.
Způsob, jakým je román napsán je výjimečný, krásný a překlad je skvělý. Literární zážitek, stejně jako množství emocí, které přináší, je opravdu mimořádný!

21 15.10.2023

Audiokniha. Typický Minier, úplně tradičně má mou plnou pozornost, nejen díky několika výborným zvratům. Začátek, který trval tak do čtvrtiny knihy se mi moc líbil. Mladý Servaz byl zásadový a citlivý muž. Z důležitého tématu hadů mě trošku mrazilo, bála jsem se, co z toho bude... až bylo. Napínavé, čtivé, klasika detektivního žánru.
A stejně jsem někde za zády cítila geniálního manipulátora Hirtmana!

21 15.10.2023

Nedokážu pochopit, proč jsem četla od pátého případu...
Respektive poslouchala. Nejdříve mi maličko vadilo přeskakování v čase, ale zjistila jsem, že to mělo velmi dobrý důvod. Sice jsem chvílemi nevěděla, o které dívce je právě řeč, ale nakonec se to dalo.
Poměrně pěkná detektivka s nečekanými zvraty a překvapeními. Vše se postupně rozvíjelo. Zjistila jsem, že zde vystupuje poměrně dost postav, které je možné si oblíbit. Oceňuji nástup pachatele na scénu až v pozdější fázi, protože jeho delší působení bych asi neustála. Autor se příliš nebabral v průběhu zločinu, nehledal senzaci za každou cenu. Za to mu patří dík.

21 16.08.2023

Opět nedoceněný Gamache! Tentokrát pyká za rozhodnutí z minulého případu, ve kterém se mu na úkor jeho a jeho kolegů, podařilo odvrátit příliv smrtících drog do ulic. Tentokrát čelí přílivu stoleté vody, která se řítí na Quebeck, ale vlastně mu čelit nemá a neměl by ani hledat ztracenou mladou těhotnou ženu. Ale to by nebyl on, kdyby se vzdal!
Louise Pennyová mě pokaždé dokáže vtáhnout do děje a nenápadně mě odvést do světa mého oblíbeného, charakterního a skvělého hrdiny. Tohle prostě zbožňuju!

21 05.08.2023

Neměla jsem ani v nejmenším chuť na Husity, ale brala jsem jako rest, že jsem ještě nečetla, tak jsem zkusila. A taky, že mě to od začátku moc nebralo. Spád se střídá s dlouhými pasážemi, kdy se autor zamýšlí nad kacířstvím, morálkou, Husem, Husity... Doufala jsem v něco...méně husitského, více humorného. Zajímavé jsou úvody kapitol - na konci jsem vždy přemýšlela, zda se ta "proroctví" vyplnila. Ale: K čemu TOLIK latiny? Já vím, středověk, ale stejně. Ani v půlce mě to ještě moc nebralo, až později se mi Sapkowski dostal pod kůži. Líbilo se mi setkání s čarodějnicemi. Také popisy bojů byly fajn. Ne moc dlouhé a pragmatické: tomu rozbil hlavu ten, toho propíchl ten. Škoda, že to místy připomíná knihu Genesis. Výpis jmen, který je úplně k ničemu, protože si ta jména také není možné zapamatovat a v příběhu se třeba již neobjeví. Děj se poměrně často opakuje. Hrdinu něco napadne, hned KAŽDÝ kromě něj vidí, že je to hovadina. Sebere se, někam jde, tam ho chytnou, seřežou, nebo se snaží jej zabít. Zachrání ho náhoda, nebo přátelé. A on za chvíli zase někam štráduje!?!? Inu, tolik štěstí co on, neměl ani hloupý Honza ve všech pohádkách. Ve věži bláznů co člověk, to osobnost, to diagnóza. Nejlepším magorem ovšem zůstává Reynevan!

21 03.03.2023

Jak už jsme u Kotlety zvyklí, skvěle vymyšlené reálie. Nechtělo se mi do scifárny, ale když už jsem ji měla doma...a pak mě vyprávění o různých rasách ve vesmíru, o superakcích a super akčňácích, vtáhlo. To jsem opravdu nečekala! Bez sexu, méně hlášek a vtipů, ale možná v pravý čas.
"Nebo co?" Ve skutečnosti šlo o poměrně častá poslední slova. "Nebo co?" byl velmi častý epitaf pouličních rváčů.

21 23.02.2023

Ačkoliv jsem poslouchala, a to díky přerušování v dojíždění do práce (všichni víme proč...), velice dlouho, měla jsem stále přehled, nezapomněla žádnou z dějových linek a to jen a jen díky umění pana Miniera udržet mou pozornost. Fíha! Fakticky hustý "případ" Martina Servaze. Vždy, když jsem si myslela, že mám jasno a vím, kdo stojí za tím vším hnusem, který se děje, přišel zvrat a já byla zase na začátku. Byla jsem ráda, že nepřišel i Hirtmann, to už by bylo příliš... Po celou dobu jsem byla připoutána napětím a poslech si naplno užívala.

21 30.12.2020

Asi od půlky knížky jsem nevydržela a vyhrabala alba "Fleetů" a u čtení musela poslouchat jejich muziku. Trošku jsem se obávala stylu, kterým byla kniha psaná, ale naprosto mě to uchvátilo. Místy jsem se bavila tím, jak kdo určitou situaci viděl - někdy naprosto odlišně. Co mi maličko vadilo byl uvolněný pohled na závislosti členů kapely. Člověk by došel k názoru, že to vlastně bylo v pohodě a v pořádku. Také jsem čekala, že bude trochu víc skandální, ale bylo to takové "civilní". To ale bylo vše, co bych vytkla. Co se mi naopak líbilo, byla osobní otevřenost s jakou vyprávěli o svých pocitech v osobních vztazích a o prožitcích při skládání a hraní. Tam se naopak všichni naprosto shodovali. V emocích okolo muziky, tam byly zajedno. Jde o velice zajímavě psanou knihu o zajímavých lidech a zajímavém období. Je to taková zajímavá kniha.
PS: Když jsem si googlila členy kapely, zjistila jsem, že Daisy je pořád ještě krásná a šmrncovní ženská...

21 18.10.2020

Ne ze všech knih Jojo jsem na větvi. Většina se mi ale líbí. Jako tato... Nečekala jsem příběh již "hotové" autorky. Čekala jsem pokus, prvotinu, ke které budu muset být shovívavá. Namísto toho jsem dostala emotivně i literárně vyrovnanou knihu o životech tří žen, které pojí zdánlivě pouze pokrevní příbuznost. Ze všech sálala touha, aby je ty zbývající dvě (a vlastně i celé jejich okolí) braly takové, jaké jsou a pochopily je. Hezké, lidské. Za mě ANO.

21 17.10.2020