Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarian (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512775/bmid_ctyri-zeny-a-jeden-pohreb-hxk-512775.jpg
4
123
31
V arménském městečku Berd zemřel nejlepší místní zedník a pokrývač Simon, který byl mimo svou zručnost známý jako velký záletník. Spolu se všemi příbuznými a sousedy se s ním přicházejí rozloučit také jeho bývalé milenky - každá se svým životním příběhem, každá s dávnou šťastnou vzpomínkou. Jejich osudy jsou tragické, poznamenané toxickými vztahy z minulosti. Simon procházel životem těchto ztrápených žen jako životodárná síla, která jim vrátila sebevědomí, radost a pocit, že svět může být přese všechno strádání krásný. Autorka s upřímností a laskavým humorem zobrazuje proměnu ženských hrdinek na pozadí traumat dvacátého století: arménské genocidy, občanské války, dvou světových válek a sovětské nadvlády. Silný příběh o silných ženách, nominovaný na prestižní literární ocenění Bolšaja kniga, čtenáře znovu přesvědčí o nevyzpytatelnosti života, o tom, že štěstí přichází, když ho nejméně čekáme. Především však vypráví o lásce - té, která je často nedosažitelná, ale když ji konečně najdeme, zůstane nám na celý život.... celý text
Přidat komentář
Čtyři milostné příběhy, které spojil jeden milenec, pro mě tak trochu vedlejší postava, hlavní byly ty ženy. Četlo se to velmi dobře a každý příběh by mohl fungovat i sám o sobě. Nejsem si jistá, jestli jsem "pochytala" všechna propojení postav. I tak moc fajn.
Název knihy Čtyři ženy a jeden pohřeb v sobě tají očekávání černé komedie, avšak ať je druhý česky vydaný román Narine Abgarjanové čímkoliv, komedií tedy rozhodně není. Životní příběh čtyř žen, které není vždy lehké číst, ale vždy v sobě skrývají střípek čehosi laskavého a krásného, spojuje (jak korálky navlečené na červené šňůrce) lásky a jediného muž.
A přestože se autorka snaží vykreslit hlavního mužského hrdinu v nejlepších barvách, nemůžu se ubránit pocit, že největší kámen úrazu knihy je právě Simon. Postava sice lehce promiskuitního, ale jinak zcela úžasně citlivého a chápajícího muže na pozadí chybujících, bojácných i bojujících, milujících i nenávidících dámských postav působí tak ploše a hloupě až je to i trošku nepříjemné a čtenář ji z mysli pustí dřív, než otočí stránku. Přece jen silných svérázných mužských i ženských postav v knize není málo – a tak se tato zdá poněkud zbytečná.
Stejně dobře, možná (dle mého názoru) daleko lépe by jako spojnice jednotlivých příběhů fungovala „hlupačka“ Vardanuž, nad jejíž smrtí by člověk, alespoň opravu truchlit a kniha by pak méně vyznívala jako laciná komedie a víc jako to, čím pod pokličkou je – vyprávění o nelehkém životě, ve kterém však kromě trápení a slz, lze alespoň na chvilku najít cosi důležitého a vzácného.
Kniha se četla celkem dobře, ale dokázala bych si představit, že by každý příběh vydal na jednu knihu. Simon mi v jednotlivých příbězích spíš zanikal, než aby byl spojkou.
První setkání s autorkou. Čekala jsem, že se jednotlivé příběhy budou nějak prolínat a trochu mě to překvapilo. Ale neubralo tomu vůbec nic na čtivosti a zajímavosti. Jen jsem prostě čekala něco trochu jiného.
Povedená kniha, dobrá autorka. Jdu si půjčit její druhou knihu
Kniha Tři jablka pro mě byla jak z jiné dimenze, absolutně mě pohltila. Toto dílo mě bavilo o trochu méně. U čtvrté ženy se mi už všechny ty vztahy pletly. Přesto je kniha krásná, styl psaní je zvláštně návykový. Budu se těšit na další autorčinu knihu, pokud bude.
Nedá mi to nezmínit tu strašlivou hrubku ve shodě přísudku s podmětem, co jsem tam objevila (Rodiče neměly už další děti.)
Autorka píše velmi čtivě, od první strany mě to chytlo. Kniha má zvláštní náladu a velice mi sedla. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem součástí příběhu. Určitě si přečtu další román od této autorky.
Asi proto, že jsem si nepřečetla anotaci, tak jsem se zpočátku v příběhu trochu ztrácela, ale ve vyprávění další ženy bylo už zcela jasno. A úžasné na celé knize je, jak umí spisovatelka vyprávět. Z počátku jsem si na její styl psaní zvykala, ale teď ho můžu jen obdivovat. Určitě si přečtu i její druhou knihu.
Čtyři ženy a jeden pohřeb je novinka autorky oblíbeného románu Čtyři jablka spadlá z nebe, kterou si po přečtení této novinky... rozhodně nenechám ujít!
Tento útlý, ale velmi originální román vypráví příběhy obyčejných žen, které se staly milenkami stejného muže... Dozvíte se, jaký byl jejich život než poznaly hlavního hrdinu románu, jaká byla jejich rozhodnutí, ale i důsledky, které jejich rozhodnutí přinesly...
Popravdě mě bavily všechny čtyři příběhy, všechny byly reálné, se všemi jsem se dokázala ztotožnit. Příjemné bylo i prostředí, kde se děj odehrával a líbilo se mi i tempo, kterým celá kniha plynula.
Styl psaní je velmi přístupný a celkově mi příběh utekl jako nic.
Za sebe mohu Čtyři ženy a jeden pohřeb určitě doporučit.
Narine Abgarjan je skvělá vypravěčka. Naprosto souhlasím s komentářem adorjas (přede mnou), že je neuvěřitelné, jak se autorce podaří i (multi)nevěru vykreslit tak, že jí člověk drží palce. S radostí sáhnu po jakékoliv další knize, která Narine Abgarjan vyjde v češtině.
Za sebe bych jen doporučila přečíst knihu poměrně rychle, protože pokud si člověk dá několikadenní pauzu ve čtení, může se začít v příbězích jednotlivých postav ztrácet. Stalo se mi to především v příběhu poslední z žen, kde autorka přeskakovala mezi různými časovými linkami a mně tím naprosto zamotala hlavu.
Co mě velmi mrzí, je množství chyb v knize. Záměna vlastních jmen, nadbytečné předložky, chyby ve shodě podmětu s přísudkem.... Když se chyba vyskytne jednou, dvakrát, nevadí mi to. Ale tady jich bylo příliš. Velká škoda. Kazilo mi to požitek ze čtení.
Vydavateľstvo Prostor mi znovu učarovalo touto obálkou a už len kvôli nej som si knihu chcela prečítať. A zaujalo ma aj to, že kým Artforum knihu vydalo pod názvom Simon, tak v češtine ju objavíte ako Čtyři ženy a jeden pohřeb.
Pri čítaní prvej kapitoly som sa pomyselne chytala za hlavu, pretože som sa obávala, že to bude celé "magreal". Našťastie, sa to potom rozbehlo do reálnej podoby a kniha nám predostiera život štyroch žien, ktorým práve spomínaný Simon zamiešal karty. Nakoniec sa kúsok magrealu dostal aj do zvyšku knihy, ale pre mňa úplne v strebateľnej forme. A čítala by som ešte oveľa viac o Melanii i Vardanuš a o ďalších obyvateľoch malého arménskeho mestečka.
Veľmi vydarené, postavy farebné, zaujímavá psychológia. A len sa tak pýtam, čím to je, že Abgarjan ešte aj neveru zobrazí tak, až jej držíte palce? Za mňa teda slušných 3,5*.
Čo tam po Simonovi, máme pred sebou štyri výnimočné ženské postavy, z ktorých ani jedna nemala príliš veľa šťastie v láske. Okrem toho nemali ani nie príliš veselé a naplnené osudy, život im uštedril kadejaké traumy a neprávosti, jedna strieda druhú, môžu sa pretekať v tom, čo je horšie. Aby som tak Simonovi úplne nekrivdila, bol chvíľu pre každú z nich dôležitý, predsa len na chvíľu zapálil iskru vášne v časoch, keď by to žiadna z nich nečakala. Doprial im viac pozornosti ako muži, ktorí mali byť ich zákonitými manželmi a mali stáť pri nich. Kto by mu v konečnom dôsledku vyčítal, že jeho jedinou chybou bolo to, že bol prelietavý? Mal v sebe zabudovanú nejakú sondu, ktorá vyhľadávala smutné ženy, ktoré potrebovali ukázaťaj inú stránku neznesiteľného bytia...
Narine píše úplne nádherne, jej knihy sú pre mňa balzamom pre dušu, chcela by som ich čítať jednu za druhou. Vytvára podmanivú atmosféru, ktorou si človek úplne opantá a nepustí ho už späť.
Príde mi nezmyselné porovnávať s Tromi jablkami, oba romány sú svojské a jedinečné, oba stoja za prečítanie a patria medzi to najkrajšie, čo sa mi za posledné roky dostalo do rúk. Narine, píš, prosím, ďalej.
Krásné, krásné, krásné. Tato autorka bere mé srdce do dlaní, zmačká ho do kuličky, narovná, hladí, až je zase úplně spokojené a vrní blahem!
Kniha se tváří jako vyprávění o lásce a nevěře, ale je toho v ní tolik! Všechny ženy, které zde vypráví svůj příběh, prožily těžké životy, některé úplně šílené. A Simon jim v určitém období pomohl, nebo je ovlivnil. Celé mně to naprosto pohltilo, i historie Arménů, kteří dostali opravdu hodně naloženo,a která se příběhem proplétá, protože je samozřejmou součástí životů postav.
Způsob, jakým je román napsán je výjimečný, krásný a překlad je skvělý. Literární zážitek, stejně jako množství emocí, které přináší, je opravdu mimořádný!
Další skvělý román od autorky knihy "Tři jablka spadlá z nebe". Opět jsem nadšená. Dramatické příběhy čtyř žen svázané s osudem notorického okouzlujícího milovníka a nevěrného manžela Simona na arménském maloměste určitě stojí za přečtení.
Narine Abgarjanová má dar nejen vyprávět příběhy z Arménie, od kterých se nebudete moct odtrhnout, ale také těm příběhům píše skvělé konce.
Po přečtení její další knihy mám v sobě tolik dojmů, že si to celé bude asi chvilku sedat. A vlastně mám chuť začít číst zase od začátku, nejen proto, že mě to bavilo, ale těch zvratů, postav a informací bylo hodně, tak aby se to lépe utříbilo.
Začínáme na pohřbu Simona - místního donchuána a kolem rakve sedí manželka, čtyři milenky, příbuzní a sousedé. Tahle scéna byla skvělá a smála jsem se nahlas. Jak kniha pokračovala, získávala vážnější tón. Každá z milenek měla svou část o tom, jak jim Simon změnil jejich často až neskutečně krutý život a dozvíme se, jak to bylo s manželkou Melánií. Musím říct, že takto zajímavě a laskavě zpracovanou nevěru, jsem ještě nečetla.
Stejně jako ve Třech jablcích, i tady je skvěle vykreslená atmosféra arménské společnosti (v Jablcích venkov, tady maloměsto), plná nejrůznějších pověr, sousedské výpomoci i nekonečných drbů (a také arménského jídla).
Zajímavou postavou byla Šilhavá Vardanuš, která se mírně proplétala v osudech žen.
Jablka mě dostala asi o fous více, ale Čtyři ženy a jeden pohřeb jim určitě šlapou na paty.
"Vše dělala v naprostém mlčení, protože ten, kdo roznáší maso obětního zvířete, nesmí promluvit ani slovo, aby znovu nerozhněval osud."
"Když si pratchán přidával, neopominul prohodit, že podzimní kopřivy jsou vždycky lepší než jarní. Proč?
Chtějí se před smrtí ještě nadechnout, dcerko, a tak se snaží. Jako my s dědečkem."
"A láska je, jak známo, polovina, ne-li většina úspěchu jakéhokoli díla."
Osudy žen byly zajímavé a kruté. Na druhou stranu si byly taky dost podobné, takže časem začnou trochu splývat.
Navíc ideál Simona, chlapa, co nedokáže udržet zapnutej poklopec a je tu vylíčen jako zachránce všech žen, mě prostě hrozně rozčiloval!
Jazykem i stylem vyprávění, stejně tak jako schopností vylíčit vztahy i postavy mě autorka pořád moc bavila.
Jen mi prostě nějak unikl smysl toho všeho bohužel.
Nicméně pokud autorka napíše další knihu, budu ji stejně vyhlížet.
Narine Abgarjan (respektive její tvorbu) jsem poprvé ochutnala s Třemi jablky spadlými z nebe a líbila se mi tak moc, že když se objevila informace o připravovaném vydání Simona, nemohla jsem se dočkat. A letos vyšel, i když oproti originálu s pozměněným názvem Čtyři ženy a jeden pohřeb. Hlásím se tedy s ohlasem na ni.
Očekávání byla veliká, a i když je to opět moc pěkné psaní, tak velké nadšení jako s Jablky se bohužel nekonalo. Chyběly mi tu silné a svébytné postavy, tady se totiž postupně setkáváme se čtyřmi Simonovými milenkami a (až na tu úplně poslední) jsou to vlastně ženy, které jsou si co do osudu i osobnostních rysů jedna druhé tak podobné, že mi po dočtení takřka splývají. Jen Suzanna trochu vybočuje, ale i tu nakonec přebíjí pátá žena. Všemi čtyřmi ženskými příběhy totiž prochází Vardanuš, která mě naopak přišla neskutečně zajímavá a chtěla bych jí tam mít mnohem více! Tam byl veliký potenciál, ale bohužel tu Vardanuš hraje druhé housle.
Nějak mi taky nedává smysl, že by se všechny čtyři milenky tak snadno stavěly ke svým románkům že by opravdu s takovou lehkostí nechávaly Simona jít? Navíc Simon je tu vykreslován skoro jako jejich zachránce, nikoli jako muž, který své ženě zahýbá. Hůř z románu v důsledku vychází Melanie, která svému manželovi občas udělá scénu
V celém románu se mi tak nakonec nejvíce líbila první část, v níž se u mrtvého scházejí truchlící (mezi nimi i všechny milenky) a řeší, co to má mrtvý Simon s ušima a jak to vyřešit to mě bavilo.
Napsáno je to krásně a Abgarjan si umí s jazykem pohrát, ale příběh mě nijak neokouzlil. Rozhodně vás od čtení nechci zrazovat, ale mně to spíš nesedlo. Zůstávám na pochybách, jestli si za to můžu sama vysokými nároky, nebo jestli je to mými hodnotami, v nichž je nevěra prostě nemorální Každopádně nad zesnulým bych rozhodně netruchlila.
Kniha, o které jsem se zase dozvěděla jen a pouze díky tomuhle webu, resp. díky jeho čtenářům. A že to stálo za to - A.G. píše skvěle a překladem čtivost určitě neutrpěla, možná spíš naopak.
Jednotlivé postavy, ať mužské či ženské, jsou výborně vykreslené, a to zdaleka nemám na mysli pouze Simona, který nám čtenářům (ženám obzvláště) prostě musí být sympatický. Jelikož autorka je žena, rozvinula zde především vějíř ženských postav, což je patrné už z názvu knihy. I ty vedlejší, jako třeba Vardanuš, Vasilisa nebo přímo Melanie, jsou výborně napsané. A co teprve mořský motiv!
Takže Tři jablka spadlá z nebe si určitě nenechám ujít.
"Smyslu pro humor, stejně jako svědomitosti a věrnosti si považovala nad jiné vlastnosti. Lakotu nemohla vystát, ale ani rozhazovačnost neschvalovala. Stranila se závistivých lidí, pomluvy z duše nenáviděla a nevěnovala jim pozornost. O lásce nikdy nemluvila ani s blízkými, ani s rodinou, nikdo však nepochyboval, že o lásce toho ví víc než kdokoli jiný na světě."
Štítky knihy
nevěra Arménie ženy rodinné vztahy genocida žárlivost arménská literatura osudy žen maloměsto
Kniha Čtyři ženy a jeden pohřeb je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 159x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 196x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 1x |
Krásné, citlivé a poetické, smutné a bolavé. Složité lidské osudy. Úžasný popis přírody Malého Kavkazu, doliny, kde je cítit moře, které je ovšem jen imaginární. Do toho kulturní arménské odlišnosti. Moc se líbilo.