Daisy Jones & The Six

Třetí příběh od autorky, který se mi dostal pod ruce.
Napsané je to zajímavým a poutavým formátem v podobě rozhovorů. Příběh má pro můj vkus hned jednu nevýhodu, a to je téma, kterému se věnuje. Drogy a rock n roll. A já zrovna nejsem fanouškem tohoto tématu, protože (a tahle kniha mi to opět připomněla) nedokážu většinou prostě chápat tu motivaci a dobrovolné žití pod drogami. Je to i věc, proč ta kniha nemá plný počet hvězd.
Vlastně když si to teď tak sumarizuju, možná bych hodnotila i méně (3,5*), protože mi to přijde jako sice pěkně vyprávěný příběh vzniku a zániku kapely, ale zároveň takové meh a nic extra. Nebo jakože, nic co bych nečekala :D Když se v této době řeklo rock n roll, hudba, byly v tom drogy, dramíčka, úlety. Bylo příjemné si o tom přečíst, bylo to čtivě napsané, ale zároveň mě to nezasáhlo zdaleka tolik, co jiné příběhy autorky. Atmosféru doporučuju mnohem víc, ta byla fakt skvělá!

Tohle byl za mě nejslabší díl asi... Nevím, asi mi celý námět není moc blízký...

První co člověka zaujme je způsob jakým je napsaná. Určitě jsem se v životě nesetkala s knihou celou napsanou formou rozhovorů.
Ze začátku mě to moc nechytlo, ale pak jsem se začetla a postupně mě to začalo bavit čím dál víc. Jenže, přišla část kdy se Daisy přidala ke kapele a pracovali na společném albu (asi 70 nebo 80 stránek), takhle část mě nebavila, byla nezáživná, možná kdyby byla alespoň kratší. Zbytek knihy už byl lepší, ale celkově jsem se krapet nudila. Čekala jsem, že bude příběh dramatičtější. Možná jsem měla příliš vysoká očekávání, ale zas tak moc mě to nechytlo. Jsem trochu zklamaná.

Od knihy jsem čekala víc. Všude samé drogy, ale kde byly emoce? Příběh psaný ve formě rozhovorů, takže vlastně pořád přímá řeč, ale ta neumožní nahlédnout do myšlenek postav. Polovina knihy je o tvoření písní a tahle část mě nejvíc nudila. Protože prostě žádná hloubka. Jen děj, který klouzal po povrchu. Ačkoliv je inspirovaný příběh kapely Fleetwood Mac, tak si myslím, že to byla jen reklama, aby autorka nalákala čtenáře. A rozpad kapely byl pro mě opravdu pro malicherné problémy. Očekávala jsem nějaký opravdu závažný důvod. Přišlo mi to, jako by kapelu tvořili děcka a ne dospělí lidi.

Drogy, sex a rock’n’roll, 70. léta v Americe. To je Daisy Jones & The Six. Příběh fiktivní kapely, který je ale napsaný tak přesvědčivě, že nebudete věřit, že je vše do posledního písmenka vymyšlené a že Daisy, Billy, Graham, Karen a další nikdy neexistovali.

Poprvé jsem se s Taylor Jenkins Reid setkala díky knížce Sedm manželů Evelyn Hugo. Naprosto si mě tenkrát získala svou schopností vytvořit tak realistické postavy, že jsem měla tendenci si je googlit. A to samé platí i pro Daisy Jones. Je ale pravda, že tady se něco na internetu najít dá, protože podle knížky vznikl stejnojmenný seriál (který je mimochodem taky skvělý).

Byla jsem zvědavá, jak se mi knížka bude číst, protože je psaná netradičně – formou rozhovorů s jednotlivými členy kapely. Musím ale říct, že mě to nijak nerušilo a čtení jsem si vyloženě užila. Mě totiž vždycky takový ten zhýralý život rockových hvězd děsně fascinoval, a kdybych mohla zažít nějaký alternativní život, tohle by byla jedna z verzí, kterou bych si chtěla vyzkoušet.

A ještě jedno doporučení na konec – pokud budete chtít, aby iluze byla dokonalá, pusťte si ke čtení stejnojmenný playlist na Spotify.

Neobvyklá forma vyprávění se mi líbila, příběh odsýpal, nestagnoval. Možná bych pár stran ubrala. Postavy byly vykresleny vcelku věrohodně, ale zrovna u Daisy bych tolik nezlehčovala to x-leté braní drog, v reálu by z ní už byla troska...

Taková vztahovka. O hudbě to vlastně až tolik není, ta je jen zrcadlem vztahů, resp. převážně ústředního vztahu. Připomnělo mi to seriál HIMYM (konkrétní narážka, kdo ví, ten ví). Billy byl dost nesnesitelnej člověk a divím se, že nedostal od ostatních členů kapely přes hubu. Žít život Billyho bych rozhodně za nic nechtěl, ani život Camily - neupřímná hra na šťastnou rodinku, která teda moc šťastná nebyla. Daisy byla taková neuchopitelná, ale celkem zábavná. To fetování autorce moc nevěřím - v jejím podání byla zfetovaná Daisy spíš jenom roztomile zapomnětlivá zmatkářka. Zfetovaný Billy prostě jen střídá holky (jaký je to rozdíl od normálního chování průměrného rockera... nebo průměrného chlapa?). Hlubší psychická, natož fyzická újma z drog není popsána. Forma se mi líbila. Celkově převážně spíše zábavné, bez hluchých míst, přečteno v jednom dni, ale už se k tomu nevrátím.

Autorka vážně umí psát!
Poslouchala jsem jako audio- každá postava měla svůj hlas, což byl skvělý zážitek.
Celkově byl příběh drsný, plný drog, alkoholu, ale byly tam i hezké momenty.
Všichni členové kapely si mě něčím dostaly, oblíbenkyně je rozhodně Camilla, která si šla za svým snem i přes všechny překážky života.
rozhodně můžu doporučit!
a pozor, má to i seriálovou adaptaci, kterou si teda teprve pustím.

Tohle byla ta nejlepší kniha o kapele, která vlastně nikdy neexistovala! V průběhu času už jsem nad ní vícekrát přemýšlela, když se například objevila v nějakém výprodeji a jsem ráda, že díky druhému vydání si ke mně nakonec našla cestu. Je to už moje několikátá kniha od T. J. Reid a já ji jako autorku vážně zbožňuju (opět potvrzeno). Líbí se mi, že toto dílo pojala formou rozhovorů, což v kombinaci s jejím čtivým stylem psaní způsobilo mojí závislost na pokračování ve čtení. Zároveň, co se týče námětu... nevěřila jsem tomu, ale vážně jsem úplně zapomněla na to, že kapela je pouhou fikcí a vyloženě mě svrběly prsty touhou vyhledávat další informace - tak vás T. J. Reid přesvědčí. Postavy byly úplně parádně charakterově prokreslené a člověk jim rozuměl (i tomu, co je utvářelo), i když by jim občas nějaká ta facka na probrání neuškodila. K některým jsem si udělala silnější vztah než k jiným. Skvěle (troufám si říct i realisticky) tu bylo podané působení takové kapely v 70. a 80. letech i s tím, co tuto slávu doprovází - drogy, alkohol, psychické problémy, nevraživost mezi členy, fanoušci,... Vyznačila jsem si tu hned několik zajímavých myšlenek, které mě přiměly se zastavit a přemýšlet. S koncem jsem velmi spokojená. Takže finálně: ano, vy všichni, co jste to nečetli, tak si to přečtěte, vážně je to tak dobré, jak se tvrdí.

Daisy, my bychom si asi rozuměly. Tohle sebedestruktivní chování mi není cizí. Člověk chce touhle cestou zapomenout na to, co se vlastně stalo. Nic nevydrží věčně.

Skvělá kniha jako všechny od autorky. Dlouho jsem se bála stylu, jakým je kniha napsaná, ale úplně zbytečně. Je čtivá a svižná, takže skákání mezi postavami vůbec nevadí, spíš naopak. Moc se mi líbil vhled do života kapely a to, jak jsou všichni odlišní, ale zároveň je spojuje láska k hudbě. Jedině Daisy na mě působila už trochu přehnaně, s její životosprávou mi nepřišlo úplně reálné, jak dobře fungovala. Vždycky mě také potěší, když se objeví postavy z jiných knih.

Dobře napsané, chytne a nepustí. Postavy nejsou černobílé, vlastně mi ani nebyly moc sympatické, přesto mě kniha moc bavila.

2025/23
Sedm manželů Evelyn Hugo a Carrie Soto se mi asi trefilo do nálady o maličko víc (možná je to tím, že tady je o dost víc postav, které logicky nemůžou mít tolik prostoru), ale jinak je to další super kniha od TJR.
Budete mít pocit, že Daisy Jones & The Six musí být reálná kapela. A že jsou možná sedmdesátá léta.

Způsob vyprávění příběhu je velmi zajímavý, svěží a uvěřitelný. Sice to ani není kniha roku, ale je velmi příjemná a její knihu jsem si užila.

Kniha je psaná formou rozhovorů, což pomáhá k velmi rychlému čtení. Postav se v příběhu vyskytuje dost, ovšem není těžké se v nich orientovat.
I když se jedná o fiktivní kapelu velkým plusem jsou texty písní (i s českým překladem) na konci knihy.
Příběh je zasazen do 70. let minulého století a lépe se nedá popsat než heslem "sex, drogy a rock 'n' roll"

Líbil se mi styl psaní formou rozhovoru. Není to špatná kniha, ale chvílemi už mě nudila, v jedné části už to bylo pořád to stejné dokola a konec byl v nedohlednu. Každopádně námět knihy mě oslovil, taková typická americká rocková kapela v 80. letech.

Od této autorky jsem četla už hodně knih a všechny mě naprosto pohltily. Asi právě proto jsem měla i od této knihy velká očekávání. Neříkám, že by kniha byla špatná. Bavilo mě to a líbila se mi i ta forma rozhovoru... ale bylo to zkrátka o malinko slabší než třeba Sedm manželů Evelyn Hugo nebo Carrie Soto... přesto autorka zůstává mezi mými top 5!

18.10.2025

(SPOILER) Moje první kniha od autorky.
Zajímavé pojetí knihy - formou rozhovoru. Bavilo mě to.

Škoda, že kapela neexistuje. Chtěla bych vědět, zda se nakonec ještě něco stalo. Zároveň mě rozčilovalo, jak jim drogy připadaly cool, ale to asi k té době patřilo. Stejně jsem četla dál a dál.
Doporučuji.

Za mě originální formát a atmosféra, kde jste tam prostě byli s nimi!