Aghatte komentáře u knih

Přečteno za dvě noci. Poslední částí knihy jsem už jen listovala. Nejde o Lolitu! a nejde o love story a už vůbec ne o čtení pro dívky. Přečetla jsem zdejší komentáře, a jen u dvou mám pocit, že vidí problém stejně jako já.
Prostředí, kde ty děti vyrůstaly, bylo narušené. Rodiče neplnili svoji funkcí vůbec. Drogy, násilí, vulgarita, sex, špína, chudoba. Dvě opuštěné děti, které nikoho nezajímaly. Žádný sociální systém nejevil zájem, škola, lékaři, sousedi, policie, nikdo. Až když došlo ke "znásilnění", všichni byli na koni. Obrovskou varnu, která fungovala roky a dávala vydělat desítkám lidí, opět "objevili" až po smrti hlavního dealera. Dvě ošetřovatelky přímo v domě přihlíželi, jak dospělý chlap ulehá s dívkou a nic se nedělo. Hodili jí na krk mimino, o které se vlastní matka postarat nedokázala, její bratr doslova přežil své první roky jen díky péči své tehdy 6tileté sestry, a na to byla zřejmě stará dost. To mohla plnit funkci dospělé ženy....
Přesně obraz puritánské Ameriky.

Ty děti se řídily instinkty přežití. Sehnat potravu, nevyvolat vztek, utéct. Nevěřit, nemít, nemilovat, neupínat se k ničemu a nikomu. Byly svědky brutality, otevřených sexuálních scén, slyšely jen sprostá slova, lži a nadávky. Byly narušené, a nebylo z toho cesty ven.
Ty děti slyšely jen rvačky, viděly kolem sebe smažky s jehlou v ruce, šlapky, viděly sex na stole úplně běžně, slyšely jen sprostá slova, a případně nějaké "rady do života" - Mlč, zdrhej, lži, nikomu ani muk.

Rodinný přítel nebyl zatížen přílišnou inteligencí. Byl to jednoduchý praktický chlap. Uznával základní hodnoty, měl určitá měřítka, co je a není dobře, ale také neváhal zabít jiného člověka, nebo dva, zmlátit, rozbít, měl potíže se sebeovládáním. Jedl, pil dýchal, pracoval, byl najímám na "nečisté" práce. Také on se řídil instinkty.
Viděl dvě opuštěné duše. Snažil se jim pomoct, tak jak jen toho byl schopen. Díky jemu ty děti alespoň chodily do školy a občas měly i co jíst nebo nové boty.

A že se do sebe ti dva zamilovali? 13 a 30 let? "Začalo" to v 8 letech?! Nikdo z nich nevěděl, co je láska a milovat. Ani on, ani ona. Byli jako dva ztroskotanci na pustém ostrově. Dělali spolu hezké věci, chápali se, procházeli se, povídali si - to, co já a vy děláme běžně, každý den. Ale pro ně to byly vánoce. Nikdo jim neřekl dobré ráno, nikdo jim nechystal snídaně, nikdo jim nežehlil oblečení. Nikdo nebyl rád, že jsou na světě.

Šance na normální život byla ztracená, už když se Wavy narodila. Ten "starej špinavej zpocenej tlustej úchyl" byl to jediný světlý v jejím životě. Tudíž s ním chtěla i spát. Radil jí to instinkt. Nevěděla, co je dobré a co se dělá a nedělá a od kdy se to dělat může. Bylo jí s ním příjemně, a tak si ty chvíle ještě zkrášlila. A co má dělat primitiv, když po něm leze nahatá holka den co den? Ne, děkuji, počkáme, až to zákon dovolí. Až Ti bude 16, tak na to dostaneme razítko. Neschvaluji sex s dětmi, nikdy, nevěřím a nesouhlasím, že si každý může dělat, co chce, pokud je to oběma příjemné a souhlasí s tím, ale chápu zde ten vývoj a vím, proč to dopadlo, jak to dopadlo.
Nejde o happyend, je to smutné do poslední stránky. A bohužel to není smyšlený příběh. Děje se to den co den.

11 20.01.2020

Pokud je v dalších dílech více krve a masakru, tak to ani číst nebudu. Kdo je vrah jsem pochopila hned, bylo to příliš očividné, a byl-li ten detektiv tak zázračný genius, překvapilo mě, že ho to netrklo také.
Od půlky knihy jsem přeskakovala, ale rozuzlení jak, proč a kde, jsem si přečetla.
Opět mi bylo divné, že spojení mezi obětmi nebylo objeveno už u první série vražd.
Nebylo to špatné, ale na mě možná až příliš detailně brutální popis mrtvol. Skončila jsem u druhé, tak ani nevím, kolik jich bylo tentokrát.

14 20.01.2020

Zatímco u Šelmy byly moje dojmy rozporuplné, zde jsem najela na první stranu a nemohla to odložit. Přečteno za necelou noc.
Opět tolik zajímavých informací o všech těch technologiích. Smekám před autorem, není snadné pouštět se do odborných výkladů. Věřím mu každé slovo. Působí velmi erudovaně.

Hlavní hrdina je můj miláček již z prvního vyšetřování, divím se, že má ještě sílu bojovat (nikoli se zločinem, ale s byrokracií, politikou a lidskou blbostí). Zde navíc přitvrdil (ač nerad, ale chce-li přežít, nemůže jen pronášet moudrá slova), takže byl ještě sympatičtější. Policie zase působí jako banda neschopných trotlů a nebýt "amatérského" vyšetřování jednoho autistického biologa, nebylo by o čem psát. Nebyl by zločin, oběť ani pachatel. Ten by tedy zvesela páchal dál s posvěcením úřadů. A že těch mrtvol bylo!
Dávám plný počet bodů, povedená detektivka, a další hvězdu za pohled na myšlenkové pochody, analýzy a přesná osvětlení, jak to vlastně je. Vadí mi, když to autor nechává na inteligenci čtenáře. Připadám si opět velmi omezená ve svých vědomostech, ale vůbec mi to nevadí. Svět DNA, a vůbec všech těch simulací, laboratoří a výzkumů je fascinující!

11 15.01.2020

Mě tedy nijak neoslovil, Erika je protivná a nevím, proč se vyzdvihují její kvality, když celkem na nic nepřijde. šlo to, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že "už jsem to četla". Záporák byl napsaný dobře, ale rozhodně nechápu ten poprask kolem celé "série s Erikou". Je to klasika, průměr, dá se to číst, ale nezapomenutelné to není.
Vadí mi i literární stránka, opakující se slovní spojení, vágní popis osob, neschopnost přesně popsat vnitřní život aktérů, je to takové školsky amatérské, jakoby děti psaly sloh. Autor prostě neumí psát, má chudou slovní zásobu a malou představivost.

9 06.01.2020

Vůbec mě to nebavilo, a ten konec?Totálně to smázlo celý předchozí děj, vlastně všechno mělo racionální vysvětlení, a všichni jsou jedna šťastná rodina.
"Farma je tak dobrá, že až ji dočtete, budete závidět každému, kdo ji ještě nečetl..." - to mě donutilo si ji půjčit a nic z toho se nestalo.

6 06.01.2020

Docela to šlo, sympatický autistický vědec, ale zas taková bomba to nebyla, a pravda je, že to nemělo švih. Průměr

12 06.01.2020

Tak to jsem vůbec nepobrala, první dvě strany super, říkala jsem si, jo, to bude dobré, ale pak už nic.
Prolistováno, odloženo, nemám k tomu více co říct, číst se to nedalo.

Bavilo mě to, bála jsem se, vraha jsem neodhadla, jelikož zápletka a příčina byla dosti překombinovaná a rozhodně originální, vlastně dost ubohá, aby muselo zemřít tolik lidí, ale to myslím v kladném slova smyslu :-)
Detektivka v klasickém stylu, a dobrá. Pěkně vylíčené prostředí i charaktery postav. Přečteno za dvě noci.

20 30.12.2019

Kniha se mi velmi líbila, určitě bych ji nenazvala nudnou nebo zdlouhavou.
Líbil se mi jazyk autorky, trochu mi vadily ty vsuvky z příruček, je děsivé, že něco takového se běžně vydává. Každé 3minuty se pohřešuje dítě... Noční můra všech rodičů.
Nemůžu se zbavit dojmu, že případ vyřešila samotná matka, vyšetřovací tým byla banda psychicky labilních jedinců, které musela přesvědčovat o své pravdě. Naštěstí jako správná matka se nedala a všechny překřičela, aby ji začali brát vážně. Stopy, indicie i pachatele naservírovala detektivům jen a jen ona. Rachel dávám 10 hvězd.
Různé hrůzné odhalené pravdy a kostlivci sypající se ze skříní byli zajímavým zpestřením, co vše se dá tajit a objevit.
Doufám, že Gilly bude psát dál.

15 30.12.2019

Připojuji se k méně nadšeným. Začalo to dobře, geo nápad výborný, neokoukaný. Vrhla jsem se do čtení s nadšením.
Ale to provedení.
Detektivové se řídili pouze instinkty, neustále jim "něco" říkalo koukni se tam, "něco" nesedělo, "něco "je táhlo k tomu místu, nevěděl, jak na to přišel, ale ta sms se mu nezdála, "něco" na ní bylo divné. Mají souřadnice a nevědí, co to je, co s tím dál! Zkuste je zadat... No, jo, na to přijdou až za 5 dalších nudných stránek. Bohužel si moje srdce nezískala ani hlavní hrdinka, nedokázala jsem si ji oblíbit, ač je nám podsouvána jako vážně dobrá, inteligentní a silná žena.
"Něco" je na té knize divné celé. Vůbec mě to nebavilo. Je to škoda, jelikož to mohla být vážně dobrá detektivka.

10 01.12.2019

Bylo to děsivé, ta hlavní hrdinka - oscilovala jsem mezi lítostí a zděšením, celé jsem to chtěla mít rychle za sebou, chtěla jsem, aby to dobře dopadlo, ale co je v tomto případě dobře...? Už od narození bylo všechno špatně.
Sice je nyní slavná celebrita, ale její život, to je horor.
Ani hepík se nekoná, nosit dítě počaté za těchto okolností, s tímto člověkem - ztratil hlavu, jak trefné, a navíc genetická zátěž. Nikdy to neskončí.

Autorka píše výborně, umí přesně a jasně vyjádřit situace a pojmenovat daný stav. Vytříbená slovní spojení, neokoukaná. Ale ta zápletka, fuj, chci na to zapomenout.

5 30.11.2019

Nápad dobrý, ale jinak mě to moc nebavilo, něco jsem přeskakovala, čekala jsem více, dočteno, vrátím do knihovny a nezanechá to ve mně ani stopu.

5 25.11.2019

Chudák holka! Trochu kostrbaté, naivní a těžko uvěřitelné, ale za mě super, sedlo mi to a přečetla jsem na dva zátahy. Určitě bych uvítala, kdyby paní psala dál :-)

10 21.11.2019

Hustý! Tak to je kniha, co mi opravdu změnila život! Doporučuji přečíst. Spoustu toho vím, ale nikdy jsem to neměla naservírováno pěkně pohromadě a s vysvětlením proč a jak to funguje. A pokud uvěříte, že je to MOŽNÉ, pak se to i stane.
Děkuji za krásný dárek k narozeninám!

6 21.11.2019

Jsem poctivá čtenářka, snažím se číst celé knihy, dát autorům šanci se vyjádřit, tady to ale nešlo. Po první třetině, když už se mi stránky lepily tou sladkostí (citliví horští muži jako z reklam na Nivea men sensitiv a rodinka jako z Merci), jsem jen listovala, abych se dozvěděla, co se stalo a kdo to udělal.
Čtyři písmena: nuda.
A ten jazyk, vskutku jiný, neokoukaný, ale pro mě nestravitelný.

7 19.11.2019

Podle komentářů jsem čekala hodně, ale zklamání veliké. Nudné postavy, kt. si nedokázaly získat čtenáře, trapné rozhovory, popisy pocitů jako z červené knihovny, opakující se slovní spojení.
Nikdo neprověří finanční stránku věci, to se mi také nechce věřit. Klidně nechají podezřelou, ať si sedí na 2 mega...
Za mě nepřesvědčivé, přečetla jsem, ale nebavila se ani necítila žádné vzrušení či napětí.
Úplný brak to ale také není, slabší průměr.

"...dorazí domů, nese si v sobě bublající guláš negativních pocitů- hněv, nedůvěru, strach, srdcebol...." Večery pod lampou hadr.

14 07.11.2019

No, fujtajksl vespolek. To byla zase matinka! Chudák syn. Ani thriller to nebyl, od začátku je jasná oběť (oběti, když počítáme sestru), pachatel i důvod, není co vysvětlovat.
Ale žít s tím. 376 stran psychického vypětí, to je i na mě dost. Četla jsem už ledasco, ale tady jsem zažila překvapení ve formě vážně povedeného závěru. A děkuji, že rok 2016 jen prohloubil tu mizérii. Život totiž není o happyendech. Když se to s**e od narození, tak to může chvilku vypadat lépe, ale uniknout není kam.

Malinko připomínky k překladu - Věta "když jsem byla spokojená, že jsem sama, šla jsem k lavičce a čekala jsem".... Moje děti ve slohu už by to měly červeně podtrhané. Nevím, zda to byla chyba či záměr, ale rozhodně to ruší.

7 30.10.2019

Přesně to, co jsem potřebovala. Snové, emo, realistické, přátelské, naléhavé. Sedlo mi to jako zadek na hrnec. V jednu v noci začala číst a ve 4:20 dočetla.
Byl mi moc sympatický hl.hrdina. Hodný trouba, ale aspoň životaschopný.
Litovala jsem hl.hrdinku. Byla trochu zpovykaná, příliš sebejistá a měla patent na život. Na city druhých. Na své jasné místo na tomto světě. A při první lekci neobstála. Nemohla to unést. "Někdo vyjebal s Tebou, co! Jaký je to pocit?"
Co věta, to názor, pocit, myšlenka, barva, sen. Proloženo krutou realitou život. Lyrickoepické pasáže a tvrdý slang teenagerů.

"Hledá se: krém proti striím na duši. Něco, co vážně funguje, ne ty břečky z telemarketingu"
Doporučuji, a nejen puberťákům.

6 30.10.2019

Večer jsem začala, v noci dočetla, ale ke konci už jsem přeskakovala.
Nechápu, jak se ta psychiatrická neurotická ženština mohla ocitnou mezi VIP novináři, tedy vůbec mezi novináři. Podle mě měla sociální fobie, a její rozhovory či dedukce či schopnosti hovořit vůbec byly nemožné. Nevěřím, že se 10 let živí jako novinářka. Popis jachty, ač byl tak nudně detailní, způsobil, že jsem si ji vůbec nedovedla představit, nebylo v tom nic plastického, pouze to zdržovalo. Verandu jsem nepochopila vůbec - myslela jsem, že je pod hladinou vody, pak by ale nešlo nikoho vyhodit...
Následné "Vyšetřování" k smíchu. Na to jak bylo plavidlo avízované jako malá skořápka, tam bylo klaustrofobické množství postav a místností a tajných dveří. A když se máte každého zeptat, zda okolo nešla černovlasá paní.... Tak to byl vážně úlet.
Zápletka jasná. Neustále se záhadně otvírající či zavírající dveře, nespavost nebo naopak spavost, chlastání a pojídání tablet mi taky šlo na nervy. Vyústění trapné.
Takže nic moc, myšlenka dobrá, ale to zpracování...

12 22.10.2019

Mělo to spád, hl.hrdinka sympaticky šáhlá, zápletka vcelku průhledná, ale ničemu to nevadilo. Bála jsem se.
Pořád nechápu, proč lidé dělají věci, co dělat nechtějí a jsou na místech, kde být nechtějí a pořád jim říkám - tak běž prostě domů :-) Pak bychom ale neměli co číst....

12 22.10.2019