Aghatte
komentáře u knih
Voda mrtvá a živá
Sophie Mackintosh
Byla jsem velmi zklamaná. Přirovnání k Příběhu služebnice mě navnadilo, ale bylo to úplně mimo.
Četla jsem to jen s velkým sebezapřením a se zvědavostí, jak to tedy dopadne. Myšlenka fajn, ale podání už velmi slabé, překvapily mě ty nadšené reference... Asi jsem nepochopila tu hloubku.
Myslím, že sama autorka se toho zalekla, bylo vidět, že nezvládá mysl dětí, které vyrůstaly v naprosté izolaci. Na můj vkus byly příliš civilní, vzdělané a moderní. Hlavně jejich myšlenky byly pokrokové. Když člověk uváží, že i číst mohly pouze kuchařky...
I to erotické dusno se vypařilo, člověk málem nepochopil, že už to je ono.
A ten závěr. Ještě bych snesla, kdyby děvčata odešla vstříc vlnám ruku v ruce, byl by to logický závěr jejich mizérie, ale jen tak do lesa... Zklamání a nedoporučuji.
Žijte dlouho, žijte aktivně aneb Komplexní medicína od kosmického lékaře
Ivan Pavlovič Neumyvakin
Ve svém "studiu" zdravého živ.stylu skupuji a půjčuji si vše, co se dá - o dietách, zdravé stravě, alternativní medicíně, léčitelství, atp.
Nutno říci, že jsem od "kosmického" lékaře, kt. se tím živil 30 let, čekala opravdu více. Rady typu jezte střídmě a pijte hodně vody nepovažuji za nic světového. Jeho prolévání organismu jedlou sodou a peroxidem vodíku! mě doslova vyděsilo. Takže zřejmě zemřu mladá a nemocná, jelikož k tomu já se nikdy neodhodlám.
Navíc ten šílený překlad, jakoby to někdo nasypal do internetového překladače a dal vytisknout. A opakování na každé druhé straně již řečeného.... Mrzí mě vyhozené peníze, i když to nestálo svět, raději bych za to měla 10 jiných titulů z antikvariátu.
Hračkář
Liam Pieper
Kniha není thriller, to je špatné zařazení.
Dějové linie se prolínají, nenáročně, ničemu to nevadí. Připadá mi ale, jakoby to psaly dvě osoby. Jedna vyzrálá a vypsaná - Osvětim, druhá počínající amatérský spisovatel - Adam a Tess.
V nedávné době jsem četla spoustu knih o Osvětimi, tedy nelze než sklapnout před historicky věrným příběhem, který má ovšem nečekané vyústění (nicméně, mám pocit, že už jsem něco takového četla..., aby taky ne). Arkadij tím ztratil všechny mé případné sympatie. Celý jeho další život už byl jen lež postavená na zradě. Ale vlastně je to pochopitelné. Je to "jejich" nátura.
Linka současná je nudná a nenápaditá, rozhovory diletantské, napětí či psychologie mizivá.
Většina zmiňuje závěr...WOW, nevím, co tím myslí. Nemám ten pocit. Končí to větou, která sama sebe popírá napříč celou knihou...
Za mě rozpaky, plusy za otázky holocaustu. Hlavně o "subjektech" se mi bude dlouho zdát, je to šílené, a hlavně se to skutečně stalo, je to něco, co můj mozek nedokáže přijmout - jak jedna lidská bytost dokáže způsobit tolik zla druhé.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
O běhání mluvím často. Murakamiho zbožňuji, takže tuším, o čem mluví, když mluví o běhání. Ovšem ON to podá sofistikovaněji než já :-) Život je běh na dlouhou trať, když máme štěstí, někdo to zabalí hned po výstřelu nebo na první překážce. Nikdo z nás neví, jak dlouho ještě "poběží". Takže čtěme a běhejme.
Řeka života a smrti
Cchaj Ťün
Čínský thriller na pomezí hororu. Bála jsem se čínských jmen, ale kupodivu v tomto díle mi to problém nedělalo, rychle jsem se zorientovala, kdo je kdo. Je to nesmírně zajímavé a zábavné čtení. Problematika reinkarnace je podávána jako naprosto běžná věc, sama přemýšlím, kým jsem asi byla v minulém životě, a co si z toho pamatuji. Hororové to není, ani příliš tradičně asijské.
Moderní čtení, a přestože má 500 stran, uteče to "jako vítr" - jediná připomínka k překladu, toto spojení je tam použito více, než je zdrávo. V podstatě všichni se pohybují jako vítr :-))
Čas odejít
Jodi Picoult
Četla jsem a nemohla se rozhodnout, zde se mi to líbí nebo ne, nechápala jsem, o čem to vlastně je a bude, proto jsem si - já kráva- přečetla komentáře, v domnění, že mi poradí. Jelikož někteří jedinci vážně musí všechno zkazit, neměla jsem už dalšího čtení ani chuť. Dočetla jsem to, ale bez nadšení.
Alice mi byla protivná, sice zachraňovala celý sloní svět, ale na nemocného manžela a dítě moc času ani lásky neměla. Ty dojemné kecy kolem slonů mě nebavily, a hlavně jsem si pořád říkala, no hlavně, že Ty se tím řídíš.
Věštkyně byla politováníhodná a tudíž mi jí bylo líto. Virgil byl politováníhodný a tudíž mi ho bylo líto. Holčička byla politování hodná a tudíž mi jí bylo líto...
Mně osobně ta Jodi nějak nesedí.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Přečteno za noc.
Šokující konec, když už jsem si myslela, že je po všem, ono ne... :-)
Trochu moc depresivní a zase ty podivné vztahy založeny neustále na lžích. Bylo mi z toho smutno. Dobrá psychologická povídka, přečtena za půl noci. Zajímavé byly i úvahy detektiva. Některé rozhovory až moc civilní. Ale dobré to bylo.
Spi sladce
Rachel Abbott
Mě to moc nebavilo, vadí mi, když i kladný hrdina, v tomto případě ztracená manželka, není až tak kladná, všude samé lži a podrazy. Poněkud sterilní rozhovory. Sympatický vyšetřovatel. Žádná strhující překvapení. Předvídatelné.
Poznámky k překladu - "konkurence byla tuhá", "možná si dělal čáku, že má u ní šanci" - to jako vážně? Šílené.
Dělám si čáku, že nic dalšího už od Abbott číst nebudu, jelikož konkurence v oblasti detektivek je tuhá... :-))
Život sira Winstona
Jaroslav Matějka
Velmi zajímavé, historicky i lidsky. Mám vydání z roku 1968, má to svoji patinu.
Mé životní začátky
Winston S. Churchill
Pohádka? Ne, pravda, je to vlastní životopis. Velmi zajímavé. Bavil mě i jazyk a otevřená (sebe) kritika, ničím nezastřená pojmenování. Doporučuji přečíst. Žil naplno každý den, pokaždé do všeho dal vše, vše mělo svůj význam. Významná osoba dějin, ač nevynikal ani v latině ani v řečtině a i matematika mu dala zabrat :-))
Výrostek
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Velmi "moderní", čtivé, psychologická sonda do života ruské smetánky. Vytříbený jazyk a přesné charakteristiky. Otevřená a intimní zpověď hl.hrdiny. Není co vytknout.
Případ Amelia
Kimberly McCreight
Velmi smutné, taková zbytečná smrt, a tolik lží, nenávisti, zloby, podlosti, soutěživosti, korupce, prodejnost.... V podstatě každý něco tajil, každý lhal, každý byl svým způsobem pachatel. Úplně mě děsí takový svět. Učitelé, policie, kolegové v práci, všichni pořád jen lžou, podvádějí a něco tají. A ty zlé a narušené děti! Chudák matka. Jediná snad normální a hodná holka to odskákala. Fuj, ani jsem to nechtěla číst.
Dům na útesu
Rachel Abbott
Vůbec mě to nebavilo, mikrosvět divných lidí, všichni byli nějak ujetí, nikdo nebyl sympatický, při zmínce o malém bratrovi na vlnolamu to bylo jasné, jak to dopadne, a kdo je kdo.
Nesedlo mi to. Měla jsem pocit, že se od té knihy a toho všeho hnusu "ušpiním", všichni pořád ubližovali a lhali, sršela z ní beznaděj, rychle jsem ji dolistovala a odložila a odnesu ji do nějaké knihobudky, nechci ji mít ani doma.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Já jsem se zasmála, zaplakala si a nemohla odložit, takže jsem knihu zvládla za jedno odpoledne.
Opět mám ale rozporuplné pocity z vykreslení "autistické" osoby. Na někoho, kdo byl tak vymezen ze společnosti, mi prostě přišla až příliš vstřícná a otevřená. A nemyslím, že za to může přátelství s kolegou. Znám pár podivínů, sama nejsem právě komerční šablona, proto mi přišlo pár scén nevěrohodných.
Nicméně, ničemu to nevadí, chtěla jsem, aby se mi to líbilo, měla jsem ji ráda. Její popis McD mě rozesmál na celé kolo, jak trefné to bylo. Naopak nikdy nikdo by mě nedostal do depilačního studia a ani ta nehtová či kosmetická anabáze mi příliš nesedí k jedincům s problémy se začlenit do společnosti. Já nesnesu, když na mě sahá někdo cizí. Bylo tam pár rozporů, chápu i ty ne moc nadšené komentáře. Ne každý v tom vidí ten wow efekt.
Osamělá, nadprůměrně inteligentní, v minulosti týraná, sociálně a emočně nezralá alkoholička s neřešeným posttraumatickým syndromem, žena, která netouží po ničem jiném, než žít normální průměrný život a dělat obyčejné věci. Držím jí palce.
Kéž je nám odpuštěno
A. M. Homes
kniha tak vtipná, že budete slzet smíchy... Vyprávění o svobodě, úspěchu a druhé šanci...
Proboha, tak to jsem asi měla jinou knihu ve zmíněných deskách. Neusmála jsem se ani jednou, a za jediný úspěch považuji, že hrdina i já jsme neskončili pod vlakem.
Přečetla jsem všechna hodnocení, i odkaz na recenzi, ve snaze nalézt něco, co já na těch 540 str.neviděla. Bohužel.
Pořád jen vidím chudáka, kt. se ne vlastní vinou stal obětí divného světa, plného úchylných a divných lidí, kteří ale za divného považují jeho.
Pokud právě on nebo pes, kočka či dítě nezvrací, chtějí to "udělat", případně se ptají kdo to komu udělal, pojídají nestravitelná jídla, vraždí druhé na potkání a ještě je soud osvobodí, mávají kreditkama, nakupují, cestují... ale vůbec nic tam není lidského.
Smrt na začátku mi přijde jako ohromná zbytečnost, jelikož se to na nikom vlastně vůbec nepodepsalo. Děti se jen zeptají, to udělal tatínek? Tatínek si žije v nějakém nobl santoriu, strýček zdědí všechny statky, a pak už to jen dělá s každým, kdo mu přijde do cesty. Děti jsou smutné, ale mají program na celý rok předplacen, jede se dál.
Já pořád doufala v hloubku, pak už jen v lidskost, ale nic. Dalo se to přečíst, od půlky prolistovat, ale nejsem asi ten správný konzument.
Naštěstí nemám nikoho ve svém životě, kdo by se jen trochu podobal osobám z tohoto románu. Díkybohu ne.
Pár kroků vpřed
Graeme Simsion
Čekala jsem víc, nebavilo mě to, nápad výborný, ale asi nejsem naladěna na vlnu autorů. Čekala jsem více duchovna, mystiky, prozření..., ale není to ani turistický průvodce. Divočina mi dala víc.
Muž bez minulosti
Tim Weaver
Já jím nejsem nadšená, jako jedna z mála, nevím, čím to je, ale ta šílená překombinovanost a nevěrohodnost mě odrazují.
První třetinu jsem se snažila číst pečlivě a dát mu šanci, ale od rozhovoru s přítelem zemřelé....(co do té doby dělala policie?,ještěže je David), jsem už dál jen listovala a hlavně se chtěla dozvědět, co bylo za plotem. A to rozuzlení, to mě vážně zklamalo.
Opět musím říct, že do dalších případů nemám chuť a stejně jako v Údolí, za týden nebudu vědět, o čem že to vlastně bylo.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Dostala jsem ji ke 42 narozeninám, jelikož odpověď na vše je 42.
Bohužel, ani takto originální pokus mě nepřesvědčil.
Nic, co bych si dobrovolně vybrala.
Mezi krásou a ošklivostí
Bryn Greenwood
Přečteno za dvě noci. Poslední částí knihy jsem už jen listovala. Nejde o Lolitu! a nejde o love story a už vůbec ne o čtení pro dívky. Přečetla jsem zdejší komentáře, a jen u dvou mám pocit, že vidí problém stejně jako já.
Prostředí, kde ty děti vyrůstaly, bylo narušené. Rodiče neplnili svoji funkcí vůbec. Drogy, násilí, vulgarita, sex, špína, chudoba. Dvě opuštěné děti, které nikoho nezajímaly. Žádný sociální systém nejevil zájem, škola, lékaři, sousedi, policie, nikdo. Až když došlo ke "znásilnění", všichni byli na koni. Obrovskou varnu, která fungovala roky a dávala vydělat desítkám lidí, opět "objevili" až po smrti hlavního dealera. Dvě ošetřovatelky přímo v domě přihlíželi, jak dospělý chlap ulehá s dívkou a nic se nedělo. Hodili jí na krk mimino, o které se vlastní matka postarat nedokázala, její bratr doslova přežil své první roky jen díky péči své tehdy 6tileté sestry, a na to byla zřejmě stará dost. To mohla plnit funkci dospělé ženy....
Přesně obraz puritánské Ameriky.
Ty děti se řídily instinkty přežití. Sehnat potravu, nevyvolat vztek, utéct. Nevěřit, nemít, nemilovat, neupínat se k ničemu a nikomu. Byly svědky brutality, otevřených sexuálních scén, slyšely jen sprostá slova, lži a nadávky. Byly narušené, a nebylo z toho cesty ven.
Ty děti slyšely jen rvačky, viděly kolem sebe smažky s jehlou v ruce, šlapky, viděly sex na stole úplně běžně, slyšely jen sprostá slova, a případně nějaké "rady do života" - Mlč, zdrhej, lži, nikomu ani muk.
Rodinný přítel nebyl zatížen přílišnou inteligencí. Byl to jednoduchý praktický chlap. Uznával základní hodnoty, měl určitá měřítka, co je a není dobře, ale také neváhal zabít jiného člověka, nebo dva, zmlátit, rozbít, měl potíže se sebeovládáním. Jedl, pil dýchal, pracoval, byl najímám na "nečisté" práce. Také on se řídil instinkty.
Viděl dvě opuštěné duše. Snažil se jim pomoct, tak jak jen toho byl schopen. Díky jemu ty děti alespoň chodily do školy a občas měly i co jíst nebo nové boty.
A že se do sebe ti dva zamilovali? 13 a 30 let? "Začalo" to v 8 letech?! Nikdo z nich nevěděl, co je láska a milovat. Ani on, ani ona. Byli jako dva ztroskotanci na pustém ostrově. Dělali spolu hezké věci, chápali se, procházeli se, povídali si - to, co já a vy děláme běžně, každý den. Ale pro ně to byly vánoce. Nikdo jim neřekl dobré ráno, nikdo jim nechystal snídaně, nikdo jim nežehlil oblečení. Nikdo nebyl rád, že jsou na světě.
Šance na normální život byla ztracená, už když se Wavy narodila. Ten "starej špinavej zpocenej tlustej úchyl" byl to jediný světlý v jejím životě. Tudíž s ním chtěla i spát. Radil jí to instinkt. Nevěděla, co je dobré a co se dělá a nedělá a od kdy se to dělat může. Bylo jí s ním příjemně, a tak si ty chvíle ještě zkrášlila. A co má dělat primitiv, když po něm leze nahatá holka den co den? Ne, děkuji, počkáme, až to zákon dovolí. Až Ti bude 16, tak na to dostaneme razítko. Neschvaluji sex s dětmi, nikdy, nevěřím a nesouhlasím, že si každý může dělat, co chce, pokud je to oběma příjemné a souhlasí s tím, ale chápu zde ten vývoj a vím, proč to dopadlo, jak to dopadlo.
Nejde o happyend, je to smutné do poslední stránky. A bohužel to není smyšlený příběh. Děje se to den co den.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Pokud je v dalších dílech více krve a masakru, tak to ani číst nebudu. Kdo je vrah jsem pochopila hned, bylo to příliš očividné, a byl-li ten detektiv tak zázračný genius, překvapilo mě, že ho to netrklo také.
Od půlky knihy jsem přeskakovala, ale rozuzlení jak, proč a kde, jsem si přečetla.
Opět mi bylo divné, že spojení mezi obětmi nebylo objeveno už u první série vražd.
Nebylo to špatné, ale na mě možná až příliš detailně brutální popis mrtvol. Skončila jsem u druhé, tak ani nevím, kolik jich bylo tentokrát.