Přečtené 1116

Na autora mě navedla kamarádka, které jeho knihy doslova sbírá :-) Půjčila mně na zkoušku tuto a velmi se mi líbila, doporučuji všem, co mají o problematiku zájem. Ráda bych ji měla i doma, ale knihy pana Storla jsou vesměs všechny drahé. Určitě stojí za vypůjčení a prolistování. I když neumím si představit, co chrlí v dalších 24 knihách, asi se to bude dosti opakovat. Pokud na něj narazím v antikvariátu, určitě zamíří k nám domů :-)

Mám ráda knihy z nakladatelství Eugenika, nikdy to není žádná komerce. Všichni ti léčitelé z východních zemí mě prostě baví. Zde to bylo stejné. Nic, co by člověk nevěděl, ale je dobré to připomínat. Psáno poutavě a příjemně. Nějaké překlepy tam byly.

Půjčila jsem si ji z knihovny. Doma ji mít nemusím. Vím, co tím autorka sleduje, na českou scénu je to nadprůměrné, ale nějak moc mě to nezasáhlo. Článek v Celostní medicíně, nádherný rozhovor s autorkou, mi toho dal víc. O Luciferovi jsem četla také v nedávné době celé pojednání, jak to s ním vlastně bylo, jak vznikl- naštěstí, jinak bych to tady nepochopila. Příběh sám byl celkem nijaký, ale někam ty moudra zakomponovat musela.

Četla jsem ji teď podruhé, jelikož mě na ni pan Storl (ve své knize Léčivá síla divokých bylin a zeleniny v kapitole o řepě) nenápadně opět navedl. Miluji ta neobvyklá slovní spojení, které umí snad jen Tom Robbins. Dokáže být originální v každé knize. Směsice moudra, humoru, ironie, hlubokého poznání, smyslnosti splyne do nevšedního zážitku, a kniha se čte sama. Pan autor sám má lidstvo přečteno už dávno.

Jako všichni přede mnou. Začátek byl výborný, pak už to bylo jen dobré. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že jsem to už četla, ač je to nová kniha. Připadám si při čtení jako oběť, nechutné pasáže vymazávám, přeskakuji. Nemusím to mít popsané do každého odporného detailu. V knize je vidět, hlavně z "pohledu dětí", že autorka většinu času tráví ve společnosti znevýhodněných, utlačovaných, týraných a jinak životem poznamenaných lidí i dětí. To prostě nevymyslíš. Za to má velké plus!

Naprostá bomba, jejich knihy mě nikdy nepřestanou fascinovat. Učím se podle nich, ale jde to pomalu, což nevadí. Něco už je i na mě moc - urinoterapie, tao sex, ale ostatní - věřím jim každé slovo.

Souhlasím, každý, koho zajímá zdravá strava "počesku", má ji už doma :-) Paní Synková je záruka, že nešlápnete vedle.

Krásná knížka jako taková (Esence je zárukou krásných knih), už sama o sobě je potěšením. Dá se teď koupit za pár kaček, koho trápí dané téma, doporučuji koupit. Neprohloupíte. Nebo věnujte jako velmi pěkný dárek.

Kdo má tento problém, doporučuji zakoupit, ve spoustě knihkupectví kolem 50kč. Za jídlo utratíte mnohem víc, tak těch pár šestáků obětujte!

Tedy Rafael mě nadchl víc, zde to v podstatě byly jen příhody ze života jiných lidí, Doreen tam měla tak 1% prostor. Nicméně, pokud nevíte kudu kam, zavolejte Michaela, a hlavně své děti seznamte s Michaelem, budete mít bezpečnější a krásnější život, vše zlé se vám obloukem vyhne.

Úžasná knížečka, kupte si ji, nebo věnujte jako dárek někomu nemocnému nebo moc nešťastnému. Já ji miluju!

Nebrat! Každá jiná je lepší.

Jedna z nejkrásnějších kuchařek, co jsem kdy viděla ( a že jich bylo!). Nádherná grafika, jednoduché, dostupné, lákavé recepty, celkově velmi podařený kousek. Kuchařka, ze které budete opravdu vařit, a ne ji jen vystavovat vedle tisíce jiných. Nebo velmi vhodná jako dárek pro mladou rodinku. Navíc stála jen 39kč, no, nekup to :-)

Zjistila jsem, jakou mám barvu a zda mám správné zaměstnání (ano), knihu posílám dál.... Víc mi nedala.

Na to, co psali v úvodu o autorce, jak píše a vyučuje tvůrčí psaní na univerzitě.... Námět dobrý, ale to zpracování. Vážně neuvěřitelné, že někdo cizí vleze do domu, kde nikdy nebyl o nikom nic neví, otevře zamčenou zásuvku a je mu všechno jasné od A do Z.... Myslím, že za týden o knize nebudu vědět nic, a ani na název si nevzpomenu.

Předchozí díly jsem nečetla, mám je zabukované v knihovně a neovlivním, kdy to jak přijde. Protože mám už něco načteného, vraha jsem odhalila hned v prvních kapitolách, stejně tak jsem si říkala, jak to bude s tím otcem, a trefa, takže šokující překvapení se nekonalo. Vadily mi i ty "školácké" rozhovory, příliš umělé, "jdeme dovnitř, ať tu nestojíme na dešti", kdyby nepršelo, tak asi vyšetřují místo činu v domě z ulice.... Celkově mě to ale nebavilo, příliš deprese a hnusu, chudáci všechny ty děti, minulé i současné, Lottie se jako matka tedy také nevyznamenala, zmiňovaná "dvojčata, která byla ve svých pokojích", zatímco probíhalo domácí násilí.... Neustálá potřeba všech se napít, potřeba jít na vzduch, také jsem z toho velmi rychle vybruslila. Pokud chcete napsat světový bestseller, musíte mít dostatek mrtvol - s detailním popisem, neschopného chlastajícího vyšetřovatele, pár úchyláků, dostatečně týrané ženy a děti, a je to na světě. O ničem jiném ani nepište, to nikoho nebaví. Ač se mi to nestává, i já se zde ztrácela ve jménech a vazbách, kdo, kde s kým a kdo z toho vzešel. Kitty, Tessa, Rosa... za chvíli jsem nevěděla, která je která. A ještě ta překombinovaná zápletka s Alexis a kyberzločinem, to už bylo moc! Pokud bude další díl, mám strach, že se vydá po této stopě a to už já číst nebudu.

Informace zajímavé, kniha nikoliv. Výběr z novinových článků.

Přínosné dílko obou oblíbených terapeutů, líbí se mi jejich pojetí Boha, a celkově to bylo velmi příjemné čtení. Mám teď pocit, že zdraví je opravdu jen v mých a samozřejmě božích rukou, hlavně nechodit k lékaři :-) I když bohužel v akutních případech žádná sebeléčba nikdy nepomohla, vždy jen trpělivost a čas. Jakože zmáčknu bod a do 5 minut jsem jako rybička, toho bych se tedy chtěla dožít. Mačkám už 2 měsíce, a pak člověk neví, zda by to nepřešlo i bez mačkání... :-) Aha, tak to už jsme zase u víry. Vrhnu se i na další dvě knihy od těchto autorů o reflexní terapii. Doporučuji! A poznámka pod čarou, nejvíce sci-fi pasáž mi přišla, kde pána bolel loket, zavolal a za den šel přímo do jejich ordinace. Od 4.1 se kamkoliv snažím dovolat, nejdříve termíny na konci února, a to nejsou slavní léčitelé, v lepším případě, v horším vám tam prásknou telefonem "no, takhle to nefunguje, co chcete, proč sem voláte, kdo vás posílá, no, sem nechoďte...."

Malinko mi tam vadí ten Lucifer, v ostatních podobných knížkách už je jen dobro :-) Je to ale nutné pro vysvětlení svobodné vůle, pokušení a páchání zla. Jako vysvětlení úplných základů bible super, pokud pojedete na kratší cestu vlakem, doporučuji přečíst, a když Vás to neosloví, můžete zanechat v knihobudce, kde jsem ji i já objevila.

Obou pánů si nesmírně vážím, a cokoliv vzejde od nich, beru jako dobré. Ne se vším souhlasím, ne vždy se můžou trefit, ale jsou pro mě známkou životaschopné církve, cítím z nich pokoru a úctu k životu, ale i schopnost sebereflexe, humoru. Nemám pocit, že něco kážou, pouze nabízejí svůj pohled na svět, a mně se líbí. Jsou o milion světelných let daleko přede mnou, ale nikomu a ničemu to nevadí. Život je cesta a každý z nás tu má své nezastupitelné místo.

Zajímavá knížka nejen o plísních, ale o životě, Bohu a úctě ke všemu kolem nás, co může každým okamžikem skončit. Nic není samozřejmé, a nic hmotné není skutečné a nemá smysl... Je už více než 20 let stará, ale to ničemu nevadí. Co mi ale vadilo hodně, byly odkazy na různé práce jiných autorů v němčině, bez poz., zda vyšly v češtině a pod jakým názvem. Sem tam také nějaké překlepy.

Knihu mám doma dva roky, trochu mě odrazovalo to slovo "vítězství". Nastala její doba a já ji přečetla za tři noci. Světoznámou lektorku vůbec neznám. Knihu jsem přihodila do košíku, stála 49kč, když už člověk stejně platí poštovné... Nesmírně mě to obohatilo. Nebylo tam nic, co bych nevěděla, ale tak hezky podané, citlivě a chápavě. Kdo nezažil, nepochopí. Autorka si prošla svým peklem a vyšla jako nový člověk. Své poselství podává dál. Není to nic fanatického ani nepřirozeného. Líbily se mi i pasáže, kde vysvětluje všem známé biblické výjevy, co tím chtěl vlastně ten Bůh říci, jak to lze aplikovat na dnešní dobu, na dnešního člověka. V jádru jsme všichni jen jedno, láska a boží dílka. Ač se tomu někdy velmi těžko dá uvěřit...

odpad!

Připadá mi to jako série článků z nějakého časopisu pro ženy svázané do hodně tlusté knihy. 400 stran zbytečností. Např. rada: leťte prvním ranním letem - uklizeno, žádné zpoždění - všichni, prosím vás, kdo poletí těmi ostatními, nevím. Při plísni perte v teplé vodě. Studená nestačí....To by jeden neřekl. V tomto duchu celá kniha.

Šlo to, ale žádná hitparáda to není, nenáročná oddechovka ve stylu ČB meziválečných komedií. Jazyk vcelku vtipný.

P. Marsch je velmi inspirativní člověk, kniha je plná myšlenek a vysvětlení, které pomůžou leccos pochopit a uchopit nejen ohledně uzdravení. Jediné, co mi tedy výrazně vadí a vlastně to "zničilo" celou knihu jsou ty otázky. Lepší by byl souvislý text. P. Marsch pronese větu, myšlenku, moudro a na dalším řádku to ten druhý zazdí nějakou stupidní otázkou...

Mě to vůbec nebavilo a ráda pošlu dál. Podle obálky ani názvu bych si sama knížku nikdy nevybrala (mám druhé vydání z Ikaru z roku 2020, kde jsem až teď pochopila, že je asi na obálce záběr ze seriálu). Nenapadá mě nic, co ke knize dodat. Nic.

Krev skutečně není voda, a pokud v tom někdo vyrůstá a nic jiného nezná, těžko se ptát, proč tam zůstávala a proč si to nechala líbit. Skutečně svou rodinu milovala, i přes to všechno. A musíme si uvědomit, že to psala až z odstupem a paměť ji častokrát zrazovala. Ve spoustě rodin se dějí věci, které se omlouvají, dělá se, že nejsou, nebyly, a nikdo nechce přímo obviňovat své nejbližší, hledá pro jejich počínání omluvy a pochopení. Trochu mě překvapilo americké školství a celý ten sociální systém, jak někdo může jít na vysokou a nikdo po něm nechce žádná předchozí potvrzení a vysvědčení. Zní to jako pohádka, pokud uděláš test, může jít kdokoliv kamkoliv, žádné průměry z předchozích ročníků a body za mimoškolní aktivity... A ty rodné listy a občanky, na život žádný papír nepotřebujete, ale k řízení auta ano... A ani se mi moc nepodařilo nakouknout pod pokličku tradiční mormonské kultury, bylo tam spousta protikladů a výkyvů. Na něco byli ortodoxní až moc, a v něčem zase překvapivě tolerantní. Fascinovaly mě ty úrazy a je s podivem, že se ty děti dožily dospělosti. Tatínek totální magor, ale zase tam všude byla cítit ta rodinná pouta, láska a pospolitost. Přiznám se, že ke konci už mě kniha přestávala "bavit", i když je to v tomto případě hloupé slovo. Nešlo o zábavu. Ztrácela jsme pozornost a jen listovala.

První půlka bezvadná, hltala jsem každou stránku a přála si jen číst a číst. Od dospělosti jsem se už jen trápila. Dočetla jsem v domnění nějakého vyššího poslání - které se ovšem nekonalo. Nemohla jsem vystát Borise - znám ty typy, co se přisají na bezmocné a táhnou je sebou, zjevují se a opouštění, kam šlápnou, sto let tráva neroste, dobře si vědomi, že Theo za trochu lásky šel by světa kraj. Konec tento pocit ještě umocnil. Štěnice, nic jiného. Nevěřila jsem mu ani pozdrav. Vždy mu šlo pouze o svůj prospěch. Tatínek to samé v bleděmodrém. Snoubenka - bezcitná ledová královna. Chudák Theo, měl to spočítané. Velmi sympatická pěstounská rodina, měla jsem ráda tu "chladnou" maminku, která, jak se ukázalo, měla citu přehršel. Hobie byl miláček, odskákal to na všech frontách, a stále dokázal chápat a odpouštět. Kapitoly s ním, to jsem si doslova rochnila. Bavila mě ta rozsáhlá souvětí, trysk myšlenek a asociací, pouze, když vykládal Boris, přeskakovala jsem. Taktéž "gansterskou" pasáž jsem nesnesla číst. Překlep jsme našla jen jeden: hlas zaměněn na hlad, ale nečetla jsem každé slovo. Dobré čtení, ale Pulitzerova cena..., jsou i lepší knížky.