O čem mluvím, když mluvím o běhání

O čem mluvím, když mluvím o běhání https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41420/bmid_o-cem-mluvim-kdyz-mluvim-o-behani-lR1-41420.jpg 4 763 114

Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Fejetony, eseje , Biografie a memoáry

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto , 2007


více info...

Komentáře (114)


VA_Krtek
VA_Krtek
24.01.2024 3 z 5

Hodnotím s odstupem času. Jsem běžec, ale 10km každý den, aby to bylo dle slov pana Murakamiho "vážně brané běhání" fakt nedávám. Pro skalní běžce asi povinná četba, nicméně já hodnotím pouze 3*, protože mi moc nevonělo to japonské strojové běhání. Necítil jsem z toho vášeň, jen povinnost.

mgeisselreiter
mgeisselreiter
17.11.2023 5 z 5

Murakami je můj oblíbený spisovatel a v této knize jen dokázal, jak je skvělý. Jeho vypravěčský styl mi perfektně sedí. Píše beze spěchu, s rozmyslem, inteligentně. Netušil jsem, jaký je sportovec, a o to víc si ho vážím. Je to člověk nadaný, talentovaný a svůj úspěch si zcela určitě zaslouží. Kniha má moc pěkný doslov. Chápu, proč asi toto dílo nemá příliš vysoké hodnocení. Čtenáři nejspíš očekávali něco víc románového, nebo něco víc o běhání. Pro mě je to ale kouzelná směs obojího. Možná trochu euforicky, ale dávám tentokrát plný počet hvězd. 17. 11. 2023.


petrucha86
petrucha86
16.11.2023 5 z 5

Zajímavé a čtivé eseje, konkrétně musím vyzdvihnout samotný závěr knihy, kde krásně shrnuje svůj přístup ke sportu (a třeba ne jen k němu).

spencer
spencer
02.08.2023 4 z 5

O čem mluvím, když mluvím o běhání je memoárem Haruki Murakamiho, ve kterém se svěřuje o svém každodenním koníčku a vášni - běhání.

Murakami běhá posledních 25 let skoro každý den 10 km. Během týdne si nechává jeden volný den, ale jinak žádný nevynechá. Každoročně se účastní jednoho maratonu a výdrž má opravdu velkou. Přestože jsem si osobně čtení užila a plno jeho myšlenek jsem si zapsala, je mi jasné, že se nebude jednat úplně o titul pro každého. Když se to vezme kolem a kolem, může vám titul připadat
celkem o ničem. Pokud se nad ním ale více zamyslíte, najdete v něm tři hlavní témata: běhání, psaní a stárnutí. Co se týče toho posledního tématu, jde hlavně o smíření se s tím, že už v určitém věku naše tělo nedovede podat ten stejný výkon, jak tomu bylo před deseti lety.

Přestože nejsem žádný běžec, kniha mi hodně dala. Částečně nahlédnete do autorova dosti uzavřeného soukromého života a rozhodně vás namotivuje ke sportu. Máte-li rádi Murakamiho či běh, doporučuju vám si titul přečíst :)

Vikk
Vikk
25.07.2023 4 z 5

Je strašně zajímavé, že jsem z druhé strany zeměkoule, než autor, ale pocity, které popisuje při běhání, máme úplně stejné! Jako by mi viděl do hlavy. Běžci jsou prostě stejní všude na světe. Krásná představa, krásné úvahy, Murakami je podle mě úžasný člověk. Doporučuji číst až tak nejdřív kolem čtyřicítky, do té doby podle mě člověk některé úvahy nebude schopen docenit. Za mě paráda!

Zuzanak4
Zuzanak4
13.06.2023 5 z 5

čekala jsem román, dostala se mi do ruky kniha zajímavých esejů. Četly se dobře, ale ani jedno z témat se mě vlastně netýká, neřeším nic z toho, co řeší autor. Ale je to moc dobře napsané.

HanaHH
HanaHH
23.05.2023 5 z 5

Potavý vhled do každodenní rutiny spisovatele, který se odreagovává a odpočívá sportem. Zajímavé i pro ty, kdo neběhají ani nepíší knihy :-)

helmiczka
helmiczka
05.03.2023 4 z 5

Prvá Murakamiho kniha, v ktorej som bol schopný sympatizovať a hlavným hrdinom

DomYell
DomYell
12.01.2023 3 z 5

Obdivuji Murakamiho jako spisovatele a myslim, ze muzu i jako cloveka. Amatersky sportovec se zapalem profesionala.

MarceD.
MarceD.
21.11.2022 4 z 5

Hloubavě psané zamyšlení nad životem a přístupem k němu.

Jerry H
Jerry H
11.11.2022 4 z 5

Takové pohodové čtení, chlapík běhá, u toho přemýšlí, co ho napadá a o tom píše. Myslím, že si tam každý najde, to co chce a co ho zajímá. Mě osobně se zde líbí myšlenka, a nejen ta, která se opakuje v několika jiných knihách o tom, že bolest je nevyhnutelná - utrpení je v podstatě dobrovolné. A s tím i naprosto souhlasím.

makacek
makacek
15.07.2022 2 z 5

Toto se úplně netrefilo do mého vkusu. Ač jsem již knihy od tohoto autora četla, tak toto bylo tezke dočíst. Někdy jsem se ztrácela, zda se pohybuje v současnosti nebo v minulosti.

Cechratka
Cechratka
22.06.2022 4 z 5

Tato knížka je důkaz, že je Murakami velký vypravěč. Když vám totiž člověk nadšeně vypráví o něčem, co vás nezajímá, nebo vás to nebaví, otráveně protáčíte panenky a modlíte se, aby už sklapl, ale tady mě bavilo poslouchat. Dokonce bych si byla přála, aby knížka byla delší. Barvité popisy ubíhají před očima, až má člověk pocit, že tam opravdu je a prožívá to naplno sám. Dokonce občas dostane i chuť jít si zaběhat, nebo se alespoň hýbat. Určitě je inspirativní, co se týče toho něco nevzdat. Opravdu pokud máte zrovna chuť s něčím seknout, doporučuju tuhle knihu.
Přesto nic není zalité sluncem. Ačkoli autor umí vyprávět, jde vidět, že je knížka určitým souborem momentálních myšlenek. Je přesně taková jako myšlenky v hlavě, občas něco načnete a to vám připomene něco jiného a tak se zaměříte na to a na začátek už se nevrátíte. Nechápejte mě špatně, Murakami umí vyprávět souvisle, ale když se vám nějaká pasáž zalíbila, a chcete vědět, co bylo dál, on už mluví o něčem jiném a k tomu předtím se nevrátí, je to mírně frustrující, minimálně pro mě.
Taky mě zarazila jeho zcela viditelná představa, že tělo a duch jsou dvě rozdílné věci, měla jsem za to, že to už je v dnešním světě zcela překonaná myšlenka.

Další věcí, která mi vadila, ale opravdu vadila, byl doslov, za který sice autor nemůže, ale někdo by za něj měl dostat vynadáno. Vskutku hanba, co za lidi dnes mohou sedět na pozici šéfredaktora, psát (i když to neumí), a nutit ostatním své myšlenky (i když za to nestojí), přitom je přímo v textu naznačeno, že jediný důvod, proč se panu Vačkovi dostalo této pocty, je fakt, že také běhá, ooouvej.

dacek
dacek
29.05.2022 4 z 5

Příjemné počtení o tom co se honí v hlavě jednomu z nejznámějších současných japonských spisovatelů u běhů na dlouhé tratě. Murakamiho mám rád a kdysi v dávné minulosti jsem i něco málo odběhal, proto jsem neměl se čtením výraznější problém a ve výsledku jsem spokojený.

-Endy-
-Endy-
26.05.2022 3 z 5

Můj muž běhá maratony a já miluji Murakamiho - toto dílko se mě osobně velmi dotýká :) Kniha mě bavila, četla se příjemně, přesto však musím zůstat objektivní vzhledem k hodnocení jeho beletristických knih. Pokud totiž těm dávám 5 nebo 4 hvězdičky, musím zde jednu ubrat.

Pítrs85
Pítrs85
05.05.2022 2 z 5

Jsem asi jeden z mála, kdo začal s Murakamiho dílem právě knížkou "O čem mluvím, když mluvím o běhání", a volba to nebyla zrovna dvakrát šťastná. Pevně věřím, že jeho romány "Norské dřevo" nebo "Kafka na pobřeží" mohou být poutavé, nebo alespoň čtivé, ale jeho "skoromemoáry", kde Murakami popisuje svá léta v běhu, mě osobně moc neoslovila. Haruki je určitě hrozně fajn člověk, se střízlivým pohledem na život, navíc svým životním stylem zcela rozbíjí představu o typickém spisovateli, který není v cigaretovém kouři a se sklenkou vína v ruce ani vidět, naopak, současný spisovatel nemá daleko od manažera firmy nebo i třeba vrcholového sportovce- i od něj se chce prvotřídní výkon. A ty Murakami min. na poli běžeckém odvádí vskutku dokonalé. Přesto hodnotím průměrnými třemi hvězdičkami, pokud jste však nadšený maratonec, triatlonista anebo ultramaratonec, hvězdičku si s klidným svědomím přidejte :-)

Jrsnbl
Jrsnbl
25.02.2022 4 z 5

Kniha o běhání. A možná i něčem jiném. ;)

Taková sonda do duše Harukiho Murakamiho, kterou je hodno přečíst.

Balenka
Balenka
17.01.2022 3 z 5

Autorove knihy mám vcelku veľmi rada. Ani kniha o behaní nebola zlá. Ale. Touto knihou som bohužiaľ zistila, že autor ako osoba je mi veľmi nesympatický. Nepáčili sa mi jeho názory na kamarátstvo, niektoré myšlienky o živote a pod.

Clairka
Clairka
25.04.2021 4 z 5

Nebylo to špatne. Knihu jsem začala číst hlavně proto, že ráda běhám. Takže už podle názvu mě prostě musela bavit. A bavila. Navíc je to má první kniha od spisovatele. Rozhodně ne poslední

alef
alef
29.03.2021 5 z 5

„Kdo někdy zkusil zaběhnout maraton, poznal sám, že pro běžce nepředstavuje zvláštní problém, jestli snad v závodě nad někým konkrétním zvítězí, nebo ne. … Spíš chci vědět, jestli dokážu splnit cíl, který jsem si stanovil – to mě zajímá mnohem víc.“

Celá tahle knížka je o motivaci … o vnitřní motivaci k práci, ke sportu, … k životu. A jak jsem poměrně rychle zjistila, autorova cesta a jeho způsob dívání se na svět, je tomu mému v lecčems dost podobný, takže bylo poměrně brzo jasné, že si u mě získá jednoznačných 5 čistě subjektivně laděných *.

„… není mým životním cílem, abych, ať už na poli každodenního života, nebo v práci, soupeřil s ostatními o to, kdo je lepší nebo horší, a zápasil s nimi o vítězství … náš svět obývají různí lidé … a ti mají své vlastní názory a s těmi jsou pak spjaté jejich životy.“
… a právě z toho pak vznikají různá nedorozumění, různé malé, ale i větší neshody, které někdy zraňují a jindy nad nimi jen mávnete rukou, což je jednodušší, když víte, z čeho vycházejí, a zároveň, jak píše autor, jsou pro náš život nezbytné, protože ukazují na naši jedinečnost, na to, že si třeba všímáme něčeho jiného než druzí, že je pro nás důležité něco jiného pro druhé, že prostě „píšeme vlastní, osobité příběhy“ … a taková životní filozofie mi je opravdu hodně blízká.

Vrátíme-li se ale k běhu, což byl důvod, proč jsem začala číst (taky totiž vím, o čem mluvím :-), sama aktivně běhám už asi 6 let), z výše uvedeného je zřejmé, že k běhu, stejně jako k jiným činnostem, máme různé motivace. Někoho k němu např. motivuje touha „být lepší než …“, a ta pak táhne dál, být lepší a lepší, ale to není případ Murakamiho … a právě v tom mi je hodně sympatický, jak jsem zjistila, je mojí krevní skupinou, s podobně nastavenými motivacemi … on totiž musí mít z toho, co dělá, především dobrý pocit (že udělal všechno, co šlo) – a ten ho vede k tomu, že každý den znovu a znovu obléká běžecké boty, protože z toho, co dělá, má radost … „jinými slovy je pro … běžce důležité měřítko hodnocení, jestli jsou, když doběhli, na sebe pyšní“ (mají ze sebe úplně obyčejně dobrý pocit, že to zvládli :-).
Důležitou roli při tom pak hraje svědomí … před ostatními si totiž dokážete ospravedlnit ledasco (proč se mi zrovna dnes nechce jít běhat), ale své vlastní svědomí, to tak jednoduše neošidíte … a právě kvůli němu musíte hledat motivaci hlavně v sobě!

A ještě něco máme společné …. „Přinejmenším tedy nemusíte při běhání s nikým mluvit a nikoho poslouchat. Díváte se na okolní svět, pozorujete sebe sama, a to úplně stačí. Jsou to vzácné a ničím nenahraditelné chvíle!“
I tohle mám úplně stejně, … jen tak si běžíte a přemýšlíte o všem a o ničem, honí se vám hlavou, jak je vedro, jak je zima, rozeberete si svoje pocity, když vám je smutno, tak je vám smutno, když máte radost, tak máte prostě radost a všechno se to prolíná s různými vzpomínkami, nápady, představami i plány, a občas přijde i nějaký ten nápad … ale v tu danou chvíli je to nejdůležitější, že prostě běžíte!
Jo, a je fakticky docela fajn, když máte třeba vztek, „využít“ trochu té energie do něho vložené … jinak … možná uběhnete i trochu víc než normálně :-), a navíc, pak už budete určitě klidnější, čímž prospějete i svému okolí, když všechnu tu nahromaděnou energii budete ventilovat jinak :-).

Knížka ve stylu, copak se ti to honí hlavou?, a taky ve stylu, zápisky z cest, po kterých jsem se něco naběhal … mě fakticky bavila, byla osobitá, byla osobní, a prostě skoro jako pro mě, rozuměla jsem si s většinou z toho, co Murakami vypráví, vysvětluje, nebo ještě spíš objasňuje, proč to má tak a tak …

A tak … „běžím pořád dál útulným prázdnem … běžím nostalgickým tichem A to je opravdová nádhera. Ať už si o tom říká, kdo chce, co chce.“