O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41420/bmid_o-cem-mluvim-kdyz-mluvim-o-behani-lR1-41420.jpg
4
766
114
Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto , 2007
více info...
Přidat komentář
Trochu větší zklamání než jsem čekal. Nečekal jsem návod na psaní, ani na běhání, ale čtivou knihu... kousal jsme se tím strašně dlouho...
Jak bylo napsáno v doslovu, tato kniha neosloví všechny a ani se o to nesnaží. Na své si ale přijdou Harukiho fanoušci, kterým trochu přiblíží svůj osobní život, začínající spisovatelé, které nechá nahlédnout do zákulisí psaní a samozřejmě běžci, mezi které patřím i já. Více než o samotném běhu je ale kniha o spisovateli, pro kterého je běh součástí každého dne a celého života. Příběh možná není tak silný jako v knize Eat and Run Scotta Jurka, ale o to je všednější a bližší každému běžci nadšenci.
Nejzajímavější mi přišlo, jak se Murakami vypořádává se stárnutím. S tím, že to už tak neběhá... Je dobré si uvědomit, že nás to čeká všechny, bez ohledu na intenzitu tréninku.:-) Jinak je vidět, jak je schopen tvrdě a vytrvale pracovat v každé oblasti svého života.
Hlavním motivem, k němuž se autor vrací, jsou paralely mezi spisovatelstvím a vytrvalostním během. Pro p. Murakamiho jsou souvislosti četné a silné.
Téma a jeho zpracování v této knize se mi moc a moc líbí. Nevybavuji si, že bych četl srovnatelně působivý text o hlavních myšlenkách, jak vést život. Určitě jsou obzvláštněny atraktivní pozicí autora jakožto světové literární hvězdy. Rád jsem se dozvěděl, jak takový pán plánuje svůj den. Moc hezky píše též o pocitech, jak postupně pozoroval zastavení růstu svých sil a každoročního zrychlování časů v maratonu a potom zpomalování časů, jak se dostává za svůj fyzický zenit.
Tato kniha je nejenom o běhání, ale také u Murakamiho životě. Otevírá své myšlenky a duši čtenářům a opírá se při vyprávění o svůj největší koníček - běhání.
Líbí se mi, s jakou lehkostí a nenuceností je kniha psána. Murakami představuje svou zálibu - tedy běh, kterému se aktivně věnuje již přes dvacet let svého života, s vášní a pokorou. Představuje se jako cílevědomý a vytrvalý člověk, který rád překonává své meze. Čtenář, který však přistupuje k této knize jako k biografii, bude zklamán, neboť své soukromí si autor velice chrání a prozradí jen pár drobností ze své minulosti. Jak už samotný název napovídá, Murakami vypráví, co se mu honí v hlavě při běhání, jak vnímá okolí, své tělo, trénink a fyzické výzvy a jistou dávkou přenáší lásku k tomuto sportu i na čtenáře. Velkou částí se pak na stránkách věnuje běhu marathonů, jež se mu staly jakýmsi "poměřovatelem" výkonu v průběhu let a stejně tak událostí, která jej naplňuje radostí. Z toho všeho vyplývá, že kniha není kvůli svému tématu vhodná pro všechny a ne všechny zaujme.
Osobně se přikláním někam na střed. Kniha se mi četla dobře, i když byla později trochu opakující se, monotónní (jako běh, ano) a na některých místech byly trochu zvláštně poskládané pasáže. Osobně jsem očekával více informací z Murakamiho života či obsáhlejší pasáže o literatuře, na druhou stranu je otázkou, zdali je úplně fér něco takového očekávat od knihy s názvem "O čem mluvím, když mluvím o běhání".
Sice nejsem žádný nadšený běžec, takže jsem si nijak nevychutnala popisy různých marathonů, ultramarathonů a tréninkových plánů, ale zato jsem se mezi řádky dozvěděla pár zajímavostí o autorovi mých oblíbených knížek. Už chápu, proč jsou jeho hlavní postavy (třeba Aomame nebo Kafka) takoví urputní systematici, kteří dbají na zdravou výživu a důslednou péči o svou tělesnou schránku. Odkoukali to od svého "taťky", co jim na stránkách svých románů vdechl život.
Je to jiná kniha než ty ostatní, ovšem já už četla 3 krát. Mě vždycky pohladí, protože "rozšiřuje obzory". Přestože je to z jiného soudku, nepatetického životního moudra k zamyšlení v útlé knížečce opravdu hodně. Je to také velice příjemné, když pak čtete jeho další knižní příběhy a za těmi vidíte toho autora, který není žádná abstraktní japonská bytost, ale ten známý pán, který Vám v jiné knize sobě prozradil tolik konkrétních užitečných informací nejen o sobě.
První půlkou knihy jsem byla nadšená (jako ostatně téměř vždy,když čtu Murakamiho) druhá půlka se začala nějak táhnout. Celková dojem průměrný .Škoda.
Možná je to tím, že jsem od spojení slov "eseje" a "Murakami" čekala mnohem víc, ale kniha mě opravdu velmi zklamala. Čekala jsem alespoň nějaká zamyšlení a ne jen výčet míst, kde všude Murakami běhal a jaké u toho bylo počasí. A když vydržel na tři stránky rozebírat, jak moc ho změnil ultramaraton a pak se v jedné větě dozvíme, že změna spočívala v tom, že od té doby běhal nikoli pro zábavu, ale že to k němu už prostě patřilo, v tom jsem žádnou hloubku neviděla.
Myslím že každý běžec se v téhle knížce najde, a nejen to - taky dobře motivuje. Přesto se nejedná o dílo ryze pro běžce. pěkné, čtivé, oddychové.
Běhám a mám ráda Murakamiho, ale tahle knížka mě zklamala, táhne se a musela jsem se hodně nutit, abych ji dočetla..
Ještě nikdy jsem nečetl knihu ve které někdo od začátku do konce běží. Od Murakamiho jsem četl vše co vyšlo v češtině. Toto je ale úplně jiná kniha, možná o to více zajímavá. Běžci se v tom určitě najdou. My neběžci můžeme jen tiše závidět nad sílou, odhodláním, které v člověku může být.
Kniha Mě naprosto "dostala" :-)Je to první kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Vůbec jsem netušila jak píše a co očekávat....jsem "čtenář a běžec na dlouhé tratě" (kdo četl chápe) proto Mě kniha bavila od začátku do konce, četla jsem ji v podstatě "jedním dechem" :-)Doporučuji, fandům Murakamiho a milovníkům běhu :-) Pro někoho, kdo nikdy neběhal a nikdy nečetl nic od něj, to bude pravděpodobně nezáživné čtení. Já jsem nadšená :-)
Nejsem fanoušek tohoto autora, přečetl jsem si Norské dřevo a fakt mě to moc nenadchlo a nezaujalo. Ale jeho knížku o běhání jsem si přečetl s chutí. Jednak poslední dobou docela často a rád běhám a jednak mám opravdu rád autobiografické knížky.
Viděla jsem v metru plakát s touto knihou a toužila jsem si ji přečíst. Neváhala jsem a okamžitě si ji koupila. Začetla jsem se do ní a dokonce si koupila běžecké boty :) obdivuji tohoto autora, běhat každý rok maraton v tak úctyhodném věku? musím říct, že Japonce mám ráda a to díky Hurakimu. Je pro mě inspirací, Chtěla jsem pochopit co může být na běhání tak úžasného, že se o tom dá napsat kniha. Tak se snažím každý den běhat a Huraki má zatím pravdu :)
Běhat maratóny kvůli němu nezačnu, ale četlo se to docela dobře. Jen mám pocit, že kdyby knihu s podobným námětem napsal někdo jiný (= ne tak známý), tak po tom ani pes neštěkne. Otázka je, je-li něco takového Murakamiho vina...
Štítky knihy
eseje Japonsko japonská literatura běhání, běh
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Já jsem naprosto spokojen, kniha mne oslovila jako běžce i jako člověka. Při běhání mám naprosto shodné pocity ( je dobré to vědět ) a jako fanoušek jeho knih jsem rád, že vím i něco více o oblíbeném spisovateli nebulvární formou... Prostě dobrá kniha, ale ne pro všechny, jak říká doslov...