tanuki
přečtené 711
Soběstačný
2020,
Zuzana Dostálová
Pokud je člověk soběstačný, má život ve vlastních rukou. Samozřejmě ne úplně ve všech ohledech, protože život s oblibou háže lidem klacky pod nohy. Soběstačnost znamená, že člověk má sílu bez cizí pomoci tyto klacky přeskakovat, lámat, přerážet či odhazovat pryč. Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena, praví se v knize. Není člověka, aby si nějaké břemeno nenesl a nelze si myslet, že právě to naše je to nejtěžší. Štěpán, jeho máma a jeho děda mají se soběstačností problémy. Štěpán pomalu dospívá, musí se k ní nejprve dopracovat. Máma bojuje s nemocí a děda se stářím. Všem se v životě dějí nehezké věci. Některé z nich to rozděluje, některé to nečekaně spojí a pomůže jim přes všechny ty zlé ztráty nalézt jeden druhého. Konce bývají smutné a bolavé, ale téměř vždy je za nimi něco dalšího, nového, neobjeveného. Další začátek...... celý text
Einstein: člověk, génius a teorie relativity
2019,
Walter Isaacson
Občas mě znepokojuje, že jednoho dne odejdu z tohoto světa, aniž bych byť jen rámcově a zjednodušeně pochopil, o co tady vlastně jde. Lidé se o to snaží už od nepaměti. Pohledy na svět a na vesmír bývají poměrně ustálené, ale v historii se čas od času objevují silné osobnosti, které dokážou překročit práh vědomostí a obecné lidské představy o světě a vesmíru. Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Isaac Newton nebo Albert Einstein. Všichni museli svým netradičním způsobem myšlení udělat krok stranou od toho, co bylo bráno jako většinový názor tehdejší doby. Přes veškeré snahy však jednotná koncepce vesmíru stále neexistuje. Albert Einstein udělal svými myšlenkovými experimenty obrovský průlom, ale ten jen vytvořil mnoho návazných otázek, které se stále nepodařilo uspokojivě objasnit. Občas si představuju sondu Pioneer 10, jak se pomalu vzdaluje od Země. Ta nejdřív zaujímá celé její zorné pole. Pomalu se však zmenšuje, je z ní obrovská koule, pak malá kulička a následně neznatelná tečka, která se ztrácí ve svitu Slunce a hloubce černého vesmíru, až zmizí úplně. A to ve chvíli, kdy sonda doletí sotva na konec naší Sluneční soustavy, která představuje jen miniaturní kousek z celého vesmíru. Je to jen za rohem a i tak už Země není vůbec viditelná, natož tak lidé, kteří na ní žijí. Mají vůbec naše zanedbatelně velké mozky někdy šanci pochopit, jak ten obrovský a téměř nekonečný systém planet, černých děr, hvězd, mlhovin, galaxií, ale i atomů, fotonů či gravitace dohromady funguje?... celý text
Bivoj běsobijce
2008,
Juraj Červenák
Fantasy ze slovanských časů, kdy kraji českému vládly tři Krokovy dceru - Libuše, Kazi a Teta. Bohužel vyprávění je napsané poněkud suchopárně a bez vnitřního náboje, takže čtenář neustále zůstává trochu mimo děj, který sleduje s odstupem a bez vtažení. Chybí tomu uvěřitelnost, chybí tomu ty správné emoce a vybroušenost. Navíc některé prvky jako by vypadly z pera Sapkowského Narrenturmu. První setkání s Jurajem tedy nedopadlo úplně nejlépe. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.... celý text
Daň pro ohaře
2015,
Steven Erikson (p)
Spousta planých a jalových řečí, které slouží pouze k tomu, aby na planetě ubylo o pár stromů víc, než je nezbytné. Každá zodpovědná firma se snaží šetřit počet vytištěných papírů ve snaze zachránit ekosystém naší drahé matky Země, ale když přijde na tištěné knihy, tak se nebere ohledy na to, zda je v 900stránkovém špalku bratru 300 stran úplně zbytečných. Samozřejmě kdo se v Malazské knize padlých dostal až sem, tak tyhle rádoby filozofické řeči musí číst buď s potěšením, nebo je schopný je odfiltrovat a nezatěžovat jimi své tenčící se mozkové buňky. Jako obvykle se zde děje spousta věcí bez toho, aniž by čtenář pochopil motivy postav. Erikson se svými figurkami na šachovnici pohybuje tak, jak sám potřebuje a jelikož se kolem vyskytuje spousta magie, duchů, démonů, starších bohů a podobné havěti, tak si lze obhájit téměř cokoliv. Je to celé mírně překombinované a rozvleklé, ale nezbývá, než vytrvat a dočíst poslední dva díly. :o)... celý text
10 minut 38 vteřin
2020,
Elif Shafak
Tequila Leila umírá. Nečekaně a bohužel násilným způsobem. Její tělo začíná pomalu vychladat, ale její mozek ještě jede na plné obrátky. Než to úplně vzdá, provede Leilu po křivolakých cestách jejího života. Říká se, že se lidem v okamžiku smrti před očima odehraje celý jejich život a Leila to může jen potvrdit. Sledujeme ji od narození v provinčním tureckém městečku, kde se potýká s neobvyklým rodinným zázemím. Dětství svázané islámem a touha vymanit se od rodičů nalinkovanému životu. Kdo se vzepře, stane se vyvrhelem. Leila se do této skupiny lidí hrdě zařadí a najde si zde přátele na celý život. Společností opomíjené, utlačované a šikanované, ale přitom ryze lidské. Jestliže v první části knihy Leila líčí svůj život, v druhé už aktivně figurují jen její přátelé a zajímavost příběhu začíná upadat. Některé kapitoly se zdají uměle natahované, ale i tak nás dovedou k uspokojivému konci, i když cesta by to klidně mohla být o trochu kratší.... celý text
Duna
1988,
Frank Herbert
Daleká budoucnost kdesi ve vesmíru. I když by společnost měla být přetechnizovaná, úplně tomu tak není. Lidé sice využívají výdobytky vědy a techniky, umí cestovat vesmírem, ale v mnoha ohledech žijí primitivně. Dodržují krevní msty, pořádají souboje v arénách, cvičí se v boji s nožem muže proti muži. Vypadá to jako feudální společnost s jejími rody a panovníky, kde na pozadí operuje záhadný náboženksý řád. Každý sleduje své vlastní pohnutky a na pouštní planetě Arrakis se plány několika skupin kříží a dochází k jejich střetu. Sledujeme plány v plánech jiných plánů a úskoky v úskocích jiných úskoků. Vyspělejší společnost se snaží držet v šachu domorodce pouštní planety, kteří pro ně představují ideální pracovní sílu. Imperátor a jeho spojenci jsou kvůli vlastním ziskům ochotni udělat téměř cokoliv, ale jako společnost se stávají změkčilými a domorodci zocelení drsnými podmínkami a zaštítění dávnými proroctvími nemají co ztratit. Analogie z naším světem je nabíledni. Napomáhá tomu jak prostředí, tak použitá terminologie, která vykrádá arabský svět. Náboženství a ekologie. Dvě hlavní nitky příběhu. Občas zamotané trochu neuměle, občas se na nich tvoří příliš zašmodrchané uzlíky, ale sledovat jejich plynutí je zajímavé.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Hutný příběh pro trpělivého čtenáře, který sleduje 4 kamarády z univerzity a vývoj jejich vzájemných vztahů. Zpočátku to vypadá jako novodobá variace na Poslední kabriolet, ale zde protagonisty nesemelou světové dějiny, nýbrž šokující minulost a tragické dětství jednoho z nich. Léta dospívání nás formují ze všeho nejvíc a jakmile se v tomto čase něco v nás poškodí, je pravděpodobné, že následky budou dlouhodobé a člověk může zůstat vevnitř nenapravitelně rozbitý až do konce života. To se stane i hrdinovi naší knihy, který sice ty nejhorší roky přečká, ale démoni a běsy už ho nikdy neopustí a trpí jimi nejen on sám, ale všichni, kteří ho mají rádi. Kniha pojedáná právě o tomto utrpení a o snaze se s ním vyrovnat. Vyrovnat se s psychickým trápením skrze fyzickou bolest, ale také skrze lásku a ukotvení sebe sama v prostředí přátel, kterým je možné důvěřovat za jakýchkoliv okolností. Sledujeme, jak sílící důvěra pomáhá uzdravovat pochroumané nitro a jak její narušení může na druhou stranu nesnesitelně bolet. Bolesti je kniha plná až po okraj. Fyzické i mezilidské. Slova "omlouvám se" a "je mi to líto" na nás číhají téměř na každé straně, stejně jako žiletky, šrámy, boláky, modřiny, nevolnosti a halucinace. Velkou bolest naštěstí kompenzuje velká láska. Bohužel tyto dvě veličiny jsou v sobě navzájem příliš prorostlé a není možné je oddělit. Poměrně netypicky pojaté jsou v příběhu partnerské vztahy, kdy je jejich až přehnaně velká část homosexuálních a běžný pár aby člověk pohledal. I běžní muži se často dotýkají, drží se za ruce, pláčou spolu či se objímají. Možná jsou Američani na rozdíl od českých mužů více kontaktní, ale z vlastní zkušenosti bych o tom pochyboval. Proto se člověk při takových scénách mírně ošívá. Jedná se ale o umělecké literání zpracování, ve kterém se může dít všelicos.... celý text
Kronika konce světa
2009,
Shigor Birdman (p)
Víceméně nepřekvapivé nastínění situace po tragické pandemii, která vyhubila většinu lidstva, ze kterého zůstalo naživu jen pár imunních šťastlivců. Prázdná města, hledání zásob, rabování obchodů, snaha najít další přeživší, snaha vyhnout se dalším přeživším, budování nového společenství. Kladem je české prostředí a uvěřitelný vypravěč. Kdo má tento druh vyprávění rád, nebude zklamaný, i když po čase příběh vyvane a nic moc po něm nezůstane.... celý text
