Poslední kabriolet

kniha od:

Poslední kabriolet https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11237/posledni-kabriolet-11237.jpg 4.6 1101

Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Páté upravené vydání v českém jazyce... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Válečné

Vydáno: , BB art
Originální název:

The last convertible , 1978


více info...

Komentáře (198)

Komentáře 198 Recenze 1

Georgie1
Georgie1
30.10.2023 5 z 5

Programově se vyhýbám knihám, ve kterých se mihne válka. Nějak na to nemám nervy. Tato kniha mne však i přes válečné kulisy zcela pohltila. Dnes, s krátkým odstupem si vybavuji jen silné příběhy lásky a přátelství, radosti a bolesti, všechny zcela prosté a běžné životní situace, které jsou vykreslené nesmírně pozorně a citlivě. Moc hezká silná kniha. Mohu jen doporučit.

Kabuky
Kabuky
29.09.2023 5 z 5

Perfektní kniha.


novaknihovnice
novaknihovnice
14.09.2023 5 z 5

Znovu přečteno. Poprvé v patnácti na gymplu, teď asi pošesté, po padesátce. Pořád mám pro ně pro všechny slabost. Pořád slyším v prvních kapitolách swing, vidím je tančit lindy hop. A pak s nimi trpím a raduju se. A taky s nimi stárnu a víc rozumím. Kniha mého srdce.

Malýmedvěd
Malýmedvěd
01.09.2023 5 z 5

Štítky jako přátelství, láska, rodina, vztahy, historie, všechny takové k tomuto skvělému románu určitě patří. Zápletka nešťastné lásky je jednoduchá a možná až banální. Ptáte se, zda máte tuto knihu o 450 stranách číst? Rozhodně ano, doporučuji ji. Je to podle mne drahokam. Autor je skvělý vypravěč a použil hned několik stylů a technik aby vám dovolil zahlédnout třpyt vybroušeného kamene z několika směrů a v různých odstínech. Já jsem si literární formu vyprávění moc užíval. Způsob jakým "skončí" motiv nešťastné lásky ve mne vyvolal wow efekt. Protože tomu věřím, protože to je jako ze života a něco jsem si už odžil. Znova a jasně mi to ukázalo starou známou pravdu, že láska a vztahy se v čase mění a vyvíjí a že je to tak dobře. Ta knížka není pohádka o nešťastné lásce, ta kniha je o životě, který je hořký, bolí a přitom je nádherný.

Zemlja
Zemlja
26.08.2023 4 z 5

Knížka plná hudby.

zanekzoltecu
zanekzoltecu
29.07.2023 5 z 5

Bichla zděděná po našich, při vyklízení bytu jsem si ji odnesl, mamka o ní pořád mluvila. Takže oboustranná nostalgie - z knihy i vzpomínačka na mamku. Člověk by skoro měl chuť žít tam tenkrát v améru na véšce před těma vosumdesáti jařinama...

Kabuky
Kabuky
25.07.2023 5 z 5

Perfektní knížka.

honys
honys
01.07.2023 5 z 5

Přátelé, tohle jsem u žádné knihy nezažil. Začínal jsem ji číst snad rok, po pár stránkách jsem se vždycky odtrhl a vrátil se k ní po nějaké době, nechytla mě za srdce na první dobrou, ztrácel jsem se ve jménech, nemohl jsem si zvyknout na spousty přímých řečí, a proto jsem jí pořád odkládal. To, co následovalo, když jsem trošku přitlačil na pilu a začal číst souvisle, nelze popsat slovy, snad nikdy se mi nestalo, že by mi při četbě knihy tekly slzy, voila, premiéra. Neskutečný zážitek. Neskutečná moudrost. Neskutečná sonda do lidského života. Díky pane Myrere.

RadeX
RadeX
30.05.2023 5 z 5

Četl jsem knihu na výšce a chtěl jsem patřit mezi tu partu hlavních postav...

Borntobike
Borntobike
01.05.2023 5 z 5

Krásné a občas smutné čtení o přátelství, lásce, rodině, hledání se v téžkých časech. Už dlouho jsem se na Kabriolet chystala. A najednou jsem ji našla v pozůstalosti po manželově mamince.

Kamyk381
Kamyk381
12.04.2023 5 z 5

Je to jedna z těch knih, u které vám je líto, že má konec.

sakro
sakro
12.02.2023 5 z 5

Poslední kabriolet je úchvatná kniha sledijící osudy jedné party kamarádů v době předválečné, válečné i poválečné. Podstatné však je, že se celá odehrává v době, kdy ještě Amerika byla tou opravdovou Amerikou, tou zemí, kde bylo možno splnit si svůj americký sen. Je to opravdu nádherně napsaný příběh, od kterého se neodtrhnete. V roce 1979 byl román zfilmován jako 3-dílný seriál. Přestože je tato filmová verze velmi povedená, vřele doporučuji raději knihu. Je barvitější a osobitější a neokrade vás o možnost vlastní představy. Poslední kabriolet vychází u nás opakovaně vždy po pár letech, ale věřte, že to není zbytečná nakladatelská iniciativa. Takovýchto knih není nikdy dost.

Paulus.1987
Paulus.1987
03.02.2023 4 z 5

Pojem „generační román“ přesně vystihuje podstatu této knihy. Na začátku sledujeme partu mladých lidí, kteří si naplno užívají života, poté prožívají válečné útrapy, se kterými se následně každý svým způsobem vyrovnává, znovu se zapojují do života, žení se a vdávají, rozcházejí, stárnou, aby se nakonec dostali do střetu s generací svých dětí. To vše na pozadí historických událostí.

Ačkoliv se mi kniha četla velmi dobře, musím přiznat, že prvních sto stran mi přišlo děsně nezáživných. Rovněž jsem čekal více dějových zvratů, ale na druhou stranu jsem v knize objevil mnoho životních mouder. Hlavní hrdina v roli vypravěče mi byl svojí loajalitou, klidem, rozvahou a sebezapřením velmi sympatický. Celkově knihu hodnotím kladně, nicméně má očekávaní byla přece jen o něco vyšší.

„Musíš vydržet. Musíš dál. Tím se lišíme od opic – možná jedině tím. Všechny naše symfonie, séra a radary, to je jen fasáda. Jsme lepší jen proto, že víme, že život je v zásadě porážka, hra, ve které neustále prohráváme, a přesto v sobě dokážeme sebrat dost odvahy brát věci tak, jak jsou, a smířit se s tím.“ Str. 354

changaj
changaj
11.12.2022 4 z 5

Generační bilance, nostalgie, válečná a poválečná Amerika.

eM.017
eM.017
18.11.2022 5 z 5

Tohle je moje srdcovka. Dostala jsem tu knihu v paperbacku asi před 25ti lety a pořád jí mám. Její stáří a opotřebovanost se k tomu příběhu náramně hodí. V mé knihovně má své čestné místo. Obsah knihy je stručný - přátelství, oddanost, víra, láska a pochopení.

BlaV.
BlaV.
05.11.2022 5 z 5

Vynikající román - mám starší vydání, před rokem 1989 a pokud zde je jiné vydání, asi není potřeba přidávat další.

perpe2a
perpe2a
12.08.2022 5 z 5

Nádherný příběh, prolínání životů přátel, včetně války, soc. rozdíly, nenaplněné lásky.... srdcovka.

jiri77
jiri77
08.08.2022 3 z 5

Na tuhle knihu jsem se chystal už dlouho a konečně jsem se k ní dostal. Musím se přiznat, že jsem se začal i těšit až si jí přečtu ,a to i díky kladným komentářům. Nakonec mě zastihlo menší zklamání, čekal jsem asi od knihy mnoho ,ale nějak jsem se s ní nepotkal. Večírky a válečná část mě moc nechytla, a nakonec se mi líbilo asi posledních sto stran. Knihu hodnotím průměrně a určitě se k ní už nevrátím.

,,Někdy si říkám, že polovina malérů vzniká na světě proto, že si lidi nejdou včas lehnout.''

horejs
horejs
07.07.2022 5 z 5

Tzv. "la livre fatale" mého života. Četl jsem poprvé v 28 letech a pak s přestávkami znovu a znovu a pořád se k ní vracím. Těžko říci, čím mě tak uchvacuje, ale asi to bude tím, že ten základní příběh chlapského přátelství i nenaplněné lásky George k Chris může prožít kdokoli i mimo Ameriku. Anton Myrer měl úžasný smysl pro detail i dar vystihnout dobovou atmosféru. Je to kniha o životě jako takovém, se všemi radostmi i bolestmi, naivitou mládí a draze vykoupenou zkušeností v pozdějším věku. Ovšem, velmi podstatnou roli v mém hodnocení hraje naprosto skvělý a citlivý překlad Jarmily Emmerové. Takže, chcete-li slyšet padat hvězdný prach, neváhejte.

Kabuky
Kabuky
06.06.2022 5 z 5

Skvělé.

niknikita
niknikita
20.04.2022 5 z 5

Přečteno bezpočtukrát a nadšená jsem pokaždé ještě víc a víc.
Překrásný rukopis Antona Myrera ladí s mým ztraceným mládím a hřeje na duši. Prostě Poslední kabriolet je můj "vyprošťovák" a taky srdeční záležitost, ale to jsem tady myslím psala už dříve :)

Kacatko86
Kacatko86
16.04.2022 3 z 5

Dle hodnocení jsem od knihy čekala hodně, asi až příliš. Úplně se mě nedotkla, nějak jsme se nesetkali. Dokonce jsem měla trochu čtenářskou krizi a dala si od čtení úplnou pauzu. Pak jsem se ke knize vrátila a konec se mi četl hezky.
Vzpomínání na studentská léta, partu přátel, válku, život po válce - prostě prožitky jedné generace Američanů, jejich vzlety i pády. Nejvíce mě bavil Georgův rodinný život,tudíž závěr knihy. Dávám 3,5*.

AnuleAnue
AnuleAnue
30.01.2022 5 z 5

Zůstává stále krásný pocit naplnění. Přesně takový, jaký člověk prožívá, když se vyprávěný příběh dotkne jeho nitra. Četla jsem poprvé jako dvacetiletá a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně!

anibeni
anibeni
18.01.2022 5 z 5

Co napsat o knize, která je skvělá... asi jen to, že nejen dějiny, ale i přátelství prochází vzlety a pády a nečekanými zvraty..

Evaho73
Evaho73
16.11.2021 5 z 5

Strhujúci príbeh o sile priateľstva, ktoré môže za určitých okolností človeka obmedzovať, ale i napriek tomu má pre neho úžasnú hodnotu.
Kvalitné literárne dielo s mnohými posolstvami a príchuťou nostalgie.
Veľmi sa mi páčila rôznorodosť postáv, ktoré autor dokázal vierohodne stvárniť a úžasný štýl jazyka, lebo vďaka tomu pôsobili retrospektívne opisy jednotlivých dejových línii prirodzene a uveriteľne.

Leona333
Leona333
05.11.2021 4 z 5

Tato knížka je i takovou historickou sondou do dvacátého století. Je o snech a ideálech mládí. O dozrávání - dospělosti, ale i nostalgickém vzpomínání a posléze i rozkoly nejstarší generace...
Je to tak nějak jiná Amerika, než jakou ji známe dnes...
Knížka je velice pěkně a působivě napsána.

PéEm
PéEm
30.10.2021 5 z 5

Jedna z těch, které jsem četla opakovaně a pokaždé to byl zážitek. Nezapomenutelná..

helena8303
helena8303
26.10.2021 5 z 5

Protiválečný román, který mne nejvíc zasáhl. Všechny postavy i události uvěřitelné, autor není žádný tragéd, jeho postavy se umějí vyrovnat i s nepřízní osudu. ( Pokud tedy zůstanou naživu a vcelku. ) ( A zdaleka ne všichni s plným počtem bodů. ) Ale vůbec to není snadné, o životě bez mráčku nemůže mluvit ani jeden protagonista.
A tuhle skvělou knihu jsem koupila v Levných knihách za 59. Vůbec jsem nevěděla, že existuje nějaký Myrer. Jó, někdy má člověk kliku a jindy zas pech.

Péťa1950
Péťa1950
03.10.2021 5 z 5

Pět přátel ze studií z různého prostředí, kabriolet, který spojuje jejich životy a politický vývoj USA od čtyřicátých let a asi dalších 30 let. Láska, přátelství, střet generací - vše podané čtivě. Kniha se mi moc líbila. Specifický rys americké společnosti - vysílá své mladé muže bojovat na cizí území "v zájmu USA"

Medunkavera
Medunkavera
18.08.2021 5 z 5

Mám to vydání z roku 1983 a příběh se mi moc líbil.
Asi před pěti lety jsem knihu půjčila jedné starší paní a ona se pořád nějak neměla k tomu, aby mi ji vrátila, tak jsem se k ní vypravila, protože to je první vydání knihy a kdybych o ní přišla, tak by mě to moc mrzelo. Jakmile mě uviděla, honem běžela ke knihovně a knihu mi přinesla. Tak jsem byla ráda. Pak jsem zase půjčila, někomu jinému - a co myslíte? Zase jsem si pro knihu musela dojít. Takže od té doby už knihy nepůjčuji.