Poslední kabriolet

Výborný román, na který se narazila díky čtenářské výzvě. Osudy party studentů a jednoho auta přes druhou světovou válkou, poválečné dobu, válku ve Vietnamu a era po ní. Jak se vyvíjely jejich vztahy, rodiny i profesní dráhy.

Kultovní kniha je asi správný popis. Poprvé jsem ji četla už dávno a napadá mě slovo kompromisy. Člověk se dívá zpět na svůj život a vidí kompromisy a možnosti, kterých nevyužil. Úžasný popis USA v době válečné a poválečné.

Kultovní knížka. Úplně jsem vše "viděl". Ukázka krásného svobodného života,který tehdy ve Spoj. státech asi skutečně byl. Život, který přináší krásné i méně krásné , neodpovědné i odpovědné situace, se kterými se postavy vyrovnávají.

Císařovna. Císařovna, vznešená, majestátní, úžasná, milovaná. A román o posledním kabrioletu je jako ona. Vypráví o životě, o lidech, o přátelství, o lásce. Bez patosu, bez sentimentu, s láskou a smutkem, který je tou druhou stranou.....
I já jsem se nemohla asi padesát prvních stran začíst :) Děkuji předchozím čtenářům, že mě na tenhle zádrhel upozornili.

Nemohla jsem se začíst, první třetinu knihy jsem četla víceméně z musu, protože nedočíst knihu s tak vysokými hodnoceními se prostě nedělá :-)... no někdy dělá, ale tomuto jsem dala ještě šanci. A dobře jsem udělala, od počátku války dostal příběh spád a čím blíž k závěru, tím víc to bylo dobré.
Takže po počátečním utrpení krásných 3,5*.

Bezvadná knížka a ráda se k ní vracím.

Na George,Cisarovnu a dalsi protagonisty mam ty nejhezci vzpominky.Knihu jsem cetl snad koncem zakladky ci zacatkem stredni a vim,ze me uplne pohltila.Je to o osudu jedne generace Americanu,ktera zila v te casti dejin,do ktere zapada druha svetova valka,vrazda JFK,valka ve Vietnamu,vrazda Martina Luthera Kinga.Parta univerzitnich pratel z ruznych podminek,ruznych charakteru, si tim vsim prochazi a vedle dejinnych udalosti,ktere zasadnim zpusobem zasahuji do jejich zivotu,resi samozrejme vztahy ve sve parte i mimo ni,konec studii,zivot,manzelstvi,rodinu,zrady,zklamani,kompromisy,statecnost,zbabelost,hrdinstvi,obetovani,radosti i smrt.Patosem roman podle me netrpi,prijde mi ze hezky,ctive popisuje zivot te doby,se vsim co k nemu patrilo.Samozrejme v kontextu USA. Kazdy z party ho prozival jinak.Nekdo citlive,nekdo divoce.Nekdo lepe,nekdo hure.Proste tak,jako svoje dnesni zivoty prozivame my,na pozadi udalosti nasi doby.Nekdo citlive,nekdo divoce.Nekdo lepe,nekdo hure.Myslim ze kazdy v te knize muze najit sam sebe,nebo sveho kamarada apod.

Velký americký román psaný krásným a bohatým jazykem, s perfektní porcí emocí a lidských osudů, s notnou dávkou historických událostí, a i když s pořádnou porcí sladké nostalgie a romantického patosu, pořád natolik na úrovni a inteligentní, že k tomu, aby dostal ze čtenáře emoce, nepotřebuje uměle vykonstruována traumata a tragické události. Nádherně zachycená svoboda studentských let a vidina budoucnosti skrze růžové brýle. Radost číst.

Předevčírem jsem brouzdala Databází a u jprst jsem potkala po letech Poslední kabriolet. A četla..po kolikáte už?
Jak jsem mohla na tuhle krásku zapomenout?!
Inu, semelu teď tolik knih, ale to není omluva.
Knihu jsem jako podpultovku otevřela před mnoha lety a byla to doslova bouračka.
Takhle si já představuji mnohovrstevnatý román.
Je tu všechno. Bezstarostné a krásné mládí, trauma války s problémem návratu do běžného života ( také ztracená generace), zašmodrchané lásky a přátelství, ztráty, smutek, Vietnam a .....Císařovna.
Nebudu prozrazovat děj, prosím, přečtěte si....Určitě!

Kniha mi tak trochu připomíná Sofiinu volbu a to především z hlediska tématu viny. Zde je to ovšem pocit viny z mezigenerační pohledu. Autor si dává načas a postupně buduje odlišnou perspektivu válečné a poválečné doby a tato období dává do kontrastu s pohledem nové generace a válkou ve Vietnamu, čímž celá kniha vrcholí při rozkrytí osudů hlavních hrdinů.
Bylo velmi zajímavé vnímat pohledy na morálku, tradici a odpovědnost předválečné generace v kontrastu s pohledem nové generace hippies!

Opravdu skvělá kniha a partě amerických spolužáku z VŠ na prahu II. sv. války a následném vývoji společnosti USA v 50. a 60. letech resp. hlavních hrdinů. Láska autora k jazzu je cítit na každé stránce.
Když se mě někdo zeptá, jestli bych nevěděl, co si má přečíst, tak si jako první vzpomenu na tuto knihu.

Bolo fajn nahliadnuť do sveta, ktorý si dnes už len ťažko viem predstaviť, ale úvahy o voľbe správneho partnera, o tom, ako sa osud s nami zahráva, ako sa rozhodujeme, robíme kompromisy a snažíme sa nájsť svoje miesto na tomto svete a so cťou ho uhájiť, mi boli bližšie. Mnohokrát som to konfrontoval so svojou obľúbenou vetou: „Nič nie je ako chcem ja, ale tak, ako má byť.“ a myslím, že to je presne to, čo by dobrá kniha mala vyvolať.

Nejspíš jsem měla od knihy přehnané očekávání. Měla jsem problém se začíst a některé části se mi četli těžce. Každopádně mám ráda příběhy běžného života bez přikrášlení, takže to, se mi na knize moc líbilo. Je to příběh o přátelství, lásce, zklamáni a smíření.

Wau! Impozantní dílo. Anton Myrer vzal život a aniž by něco vynechal, aniž by něco přikrášlil jej vtisknul do knihy.

Knižku som čítala "na preskačku" ako e-book a časť som si vypočula ako audioknihu.
A ... takto vyzerá Veľký román v tom najlepšom slova zmysle. Naozaj, kto váha, či si má túto knižku prečítať, nech ide do toho.
Je to rozsiahly, mnohovrstevný román o priateľstve, vzťahoch, láske... A o poslednom kabriolete - "Císařovně".
Silná výpoveď generácie, ktorej život poznačila 2. svetová vojna.
Moc sa mi páčila a odporúčam:).

“Musím se ti ještě k něčemu přiznat, Rado. Když jsem tam dneska ráno šel, byl jsem v ráži, chystal jsem se sprovodit Japončíky ze světa jednou ranou. A teď - teď už mám jen strach.“ Chabě se usmál. “Jinak se to myslím říct nedá. Mám hroznej strach… Už se ti to někdy stalo?“
“Ano. Dost často.“
“Takhle končí vzdělaný intelektuál, který zná na všechno odpověď! Najednou nevím vůbec nic. Ani o sobě, ani o ničem jiným. Koho tím hrome chci napálit?“

“Tak co, Rado, jak si vedeš?“
“Statečně, jak jinak,“ odpověděl jsem. “To teda byl podnik.“ “Perfektní.“ Ale výraz jeho očí se nezměnil.
Začal jsem nazdařbůh kecat o škole, o přednáškách, o zkouškách, ale ten jeho klid mě mátl. Za chvíli jsem toho nechal.
“Je to všechno divný, viď?“ ozval se po dlouhé pauze.
“Je.“ Věděl jsem, kam míří.
“Polovina mozku si říká: Je to, jako kdyby se nikdy nic takovýho nestalo… a ta druhá ví, že to je to jediný, co doopravdy bylo.“

Málokterá kniha ve mně zanechala tak silný pocit jako tahle. Velká a nesmírně silná výpověď jedné generace, jednoho života, do kterého zasáhla válka, jedné nenaplněné lásky.

Pro mne jeden z největších románů 20. století. Mládí, hudba, láska. Válka. Zralost. Hořkost. Život.

Autor sepsal příběh, nebo spíše osudy party kamarádů, kdy si užívají života a příběh zasadil do doby předválečné, válečné i poválečné a každá z postav se se životem v tom kterém období, vypořádává různým způsobem. Pro mě byl trochu těžší začátek, než jsem se začetla.

Knihu jsem četla podruhé. Poprvé zhruba před 20 lety, a z této doby jsem si pamatovala jenom hlavní kostru (partu kluků a všemi zbožňovanou Chris). Ze začátku jsem se nemohla začíst, manžel si ze mě dělal srandu, že na 56. straně to začne být zajímavé, a trefil se na stranu přesně.... byla zlomová, potom už jsem četla jedním dechem. Knížka mě vzala za srdce. Děkuji