Pepa62
přečtené 399
Moudrost davů
2022,
Joe Abercrombie
Jenom bych opakoval to, co shrnují předchozí komentáře. Takže naprostý souhlas s tím, co uvádí: jackketch + ludek6708 + tonysojka + Archie .
Nebe nezná vyvolených
2005,
Erich Maria Remarque (p)
Remarque! Kdysi dávno moje první setkání s ‚velkou‘ literaturou a hned obrovské nadšení! Následovalo období, v rámci kterého jsem přečetl jeho zásadní díla a pochopitelně došlo i na román Nebe nezná vyvolených. Teď po mnoha a mnoha letech jsem na tuto knihu, s dost příšernou obálkou, více méně náhodou, opět narazil a z nostalgie začal číst. Ale bohužel to nadšení se už jaksi neobjevilo. Po několika desítkách stran jsem zjistil, že mi poněkud vadí spousta dialogů, které se v knize vedou. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že prakticky obyčejní lidé, mladá dívka, automobilový závodník spolu opakovaně vedou hluboké filozofické rozhovory zabývající se životem, láskou, smrtí. Často to jsou hluboké, trefné myšlenky, citáty, které by se měly ‚vytesat‘, postřehy, které by zdobily dílo nejednoho intelektuála.Tak třeba: Člověk prosí o trochu svobody stejně zoufale, jako škemrá opilec u odmítavého barmana o poslední skleničku. V lásce není nikdo dospělý. Vraťme se zpátky na zem a pevně na ni stůjme! Člověku se z ní tak snadno vzlétává, když je úplněk. A sny jsou beztížné. Opakem lásky je smrt. A pak se objevila ještě další výhrada. Postupně se mi více a více do mysli vkrádala myšlenka, že hlavní hrdince, ač to může znít cynicky, bylo ještě ‚přáno‘, mohla si dovolit luxus sanatoria ve Švýcarsku, byť celkem pochopitelně vnímaného jako vězení, mohla si dovolit luxus marnotratných nákupů, večeří, cestování, prožila lásku ... Tedy něco, co bývá naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, odepřeno.... celý text
Veřejní nepřátelé
2022,
Michel Houellebecq
Moc příjemné čtení! Lévyho, jako autora neznám, od Houellebecqa jsem četl tři, čtyři romány bez nějakého velkého nadšení. Nadšení mi ale přinesla četba jejich vzájemné korespondence. Nebudu zastírat, že mi spousta souvislostí unikala, přece jenom je zde spousta odkazů na francouzské reálie, politiku, novináře, literaturu ... Přesto, to jaký jazyk oba Spisovatelé používají, jak precizně formulují svoje myšlenky, jak jsou otevření, kritičtí i sami k sobě, jak vnímají svět, jak jsou ve spoustě věcí názorově odlišní, přesto se vzájemně respektující! Skvělé!... celý text
Čaropisci
2020,
Robert Jackson Bennett
Prakticky jedna dějová linie, poměrně předvídatelný děj a možná, kdyby si autor odpustil těch několik vulgarit, mimochodem, poměrně násilně „naroubovaných“, viděl bych knihu spíše v YA kategorii. Správně genderově poskládaná skupinka týpků, takoví tak trochu Dannyho parťáci, prakticky celou knihu řeší, jak se někam dostat a pak taky pochopitelně jak se dostat, pokud možno ve zdraví, zpět, což se jim daří, protože jsou jednak šikovní a jednak ve světě fantasy je tak jednoduché si občas pomoci nějakým tím kouzlem nebo magií. Často sice musí prolézat kanály, válet se v bahně a ve všelijakém jiném nepořádku a svinstvu, někdy jsou celí od krve, naštěstí ne svoji, prakticky se nemyjí, nejedí, nespí, ale na to není čas, je potřeba zachránit Svět. Možná jsem zbytečně přísný a sarkastický, ale takhle na mě kniha působila. Božská města mi přišla, pokud použiji fotbalovou terminologii, o třídu lepší.... celý text
Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů
2019,
S. C. Gwynne
Vinnetou - Tekumseh - Odvedu vás do Sierry Madre - Říše letního měsíce. Takhle nějak přibližně jsem postupně od dětství četl knihy o indiánech. Všechno to ale byly a jsou skvělé knížky!... celý text
Cesta králů
2012,
Brandon Sanderson
Tak kniha to je rozhodně působivá. Nádherná ilustrace na přebalu, kvalitní papír, krásná grafická úprava, takřka 1000 stránek ... Obsahově na mě moc ale nezapůsobila, Sanderson rozhodně psát umí, tím ale, že se pustil do tohoto megalomanského projektu, v jehož dokončení osobně moc nevěřím, nikam nespěchá a tím se některé dějové linie neskutečně vlečou a nikam zásadně se neposouvají, vyloženě mě deprimovala ta týkající se mostní jednotky. Jedná se o první díl, takže tam je pochopitelně spousta náznaků a okolností na jejichž vyjasnění pravděpodobně bude docházet v dalších a dalších dílech, které ale budou vycházet v několikaletých odstupech a přiznám se, že zase natolik mě příběh nepohltil, abych na jeho případné zakončení čekal několik dalších...kolik let? Cesta králů vyšla v roce 2012, zatím jsou k dispozici tři díly, čtvrtý vyjde letos. V jakémsi původním nadšení a očekávání, že půjde o něco velkého a zásadního, jsem si vedle prvního dílu koupil před léty i ten následující, ale teď po přečtení prvního dílu jsem se jenom utvrdil v přesvědčení, že to opravdu zásadní, to co definovalo žánr a všechny jeho odnože, už bylo napsáno. Cesta králů nic velkého a zásadního, podle mě , nepřináší.... celý text
Střih
2018,
Nathan Hill
Nejenže se jedná o knihu roku podle New York Times a Washington Post, ale podle citací na přebalu má být autor literární mistr, má mít talentu na rozdávání, neexistuje pro něho poloha, kterou by neovládal a navíc román má být temně satirický, ale i hurónsky vtipný! No nekupte to! Já jsem v románu Střih ale, bohužel, nic z toho nenašel. Nevzpomínám si na jinou knihu, kde bych tak často volil přeskakování některých pasáží. Marně si vzpomínám na nějakou situaci, kterou bych mohl označit za vtipnou, natož za hurónsky (to jako že fakt hódně ) vtipnou. Přišlo mi to jako slepenec všeho, co by autor rád sdělil, a vybral si toho hodně, a pak přemýšlel, jak to všechno tak nějak poslepovat. Některé dějové linie mi přišly až křečovité, některé postavy obtížně uvěřitelné. V knize se objevují i reálné postavy a děje a je jasné, že to všechno vyžadovalo dlouhou a pečlivou přípravu. Pak to ale autor na vás „vypáli" a detailně, na mnoha stranách popisuje, takřka minutu po minutě třeba průběh nepokojů. Takže když nad tím teď tak přemýšlím, nejsem si vůbec jist, jestli moje tříhvězdičkové hodnocení je vůbec oprávněné.... celý text
