Potíže s mírem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Mír je jen jiný druh bojiště… Savine dan Glokta, kdysi nejmocnější investorka v Adově, zjišťuje, že její plány, bohatství i reputace jsou v troskách. Pořád ale má svoje ambice a nedovolí, aby jí v jejich naplňování cokoliv stálo v cestě. Pro hrdiny jako je Leo dan Brock a Soumrak Zběsilec, šťastné, jen když mohou tasit meč, je mír utrpení, které by mělo skončit tak rychle, jak je to jen možné. Nejprve je ale třeba rozdmýchat křivdy, získat moc a shromáždit spojence – a Rikke musí ovládnout moc dlouhého oka dřív, než ji zabije. Nepokoje narůstají v každé společenské vrstvě. Bořiči se stále plíží ve stínech a kují pikle, jak osvobodit obyčejné lidi od okovů poroby, zatímco aristokraté se mezi sebou hašteří kvůli výhodám pro sebe. Orso se snaží najít bezpečnou cestu tím labyrintem nožů, kterým politika je, ale jeho dluhy a nepřátelé se jen násobí. Staré způsoby mizí v propadlišti dějin a staří vůdcové s nimi, ale ti, kdo se chápou otěží moci, nenacházejí žádné spojence, žádné přátele a určitě ne věčný mír....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480571/big_potize-s-mirem-X7A-480571.png 54
Série:

Věk šílenství 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Polaris
Originální název:

The Trouble With Peace, 2020


více info...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Potíže s mírem

Archie
dnes

Je to tu po roce znovu. Ted me zase nebude mesic bavit cist jinou fantasy. Abercrombie pise porad to svoje - fantasy Tarantino psycholog, ktery svoje postavy tahne ironickym bahnem. Hrdinove jsou v jeho podani spise pokrivene postavicky plne ega, hlouposti, agrese, nabubrelosti, vypocitavosti a strachu, ktere nekdy delaji to co musi, jindy jim spadne vsechno do klina - vetsinu casu se proste chovaji jako lide. A proto je Abercrombie o tolik zabavnejsi, nez vetsina fantasy produkce. Vek silenstvi do toho jiz tak pukajícího kotle pridal jistou obdobu prumyslove revoluce, cimz ziskala kniha dalsi zabavny rozmer. Joe, drz se sveho kopyta. Tohle bych mohl cist porad. A ted zase rok.. Cekani na Abercrombieho neni jako cekani na cudnou devku, clovek vi ze Joe svou praci dela dobre.

9095
dnes

Předlouhé čekání je za mnou a, jako už obvykle, krátké čtení také. Abercrombie nezklamal, spíše naopak. Potvrdil, že stále dokáže v rámci svého světa Prvního zákona nabídnout nové příběhy, aniž by onen svět musel nějak necitlivě pozměnit.
Ovšem, ne že by to vůbec nedělal. Když si vedle sebe postavíte spíše klasickou fantasy zápletku z první trilogie o putování na konec světa za mocným artefaktem a bojem s na první pohled neporazitelným nepřítelem, a v některých ohledech skoro až steampunkovou atmosféru Věku šílenství popisující průmyslovou revoluci a s ní neoddělitelně spjatou revoluci společenskou, prostě nelze říct, že by Abercrombie jenom psal pořád to samé. Nebo že by se vykrádal. Ano, v některých chvílích jsem si říkal, že tento motiv už byl použit, tato zápletka či situace je podobná, jako v předchozích knihách, ale jsem přesvědčen o tom, že to Abercrombie dělá zcela úmyslně a velmi dobře ví, kam chce postavy i čtenáře dostat. Svým způsobem má své fanoušky tímto příjemně v hrsti, protože si hraje a pracuje s jejich očekáváními, aby je občas naplnil, ale častěji spíše překonal nebo raději zcela rozdrtil. A mně se to líbí a musím smeknout, že i v deváté knize (když počítám Ostré konce) dokáže pořád spolehlivě překvapit. Dokáže si čtenáře povodit a vydolovat emoce.
Abercrombieho obrovská síla jsou jeho postavy. Ať už jde o postavy hlavní, kde se tak nějak očekává, že budou napsané dobře, tak i zcela anonymní a bezvýznamné postavičky, kterým je v celém příběhu věnována sotva půlka strany. Abercrombie, jak je u něj zvykem, se se svými "hrdiny" opět nemaže. Nechává je padnout a znovu povstat, aby je nechal padnout ještě hlouběji. Vyždímá je do poslední kapky, většinou krve i jiných tělesných tekutin. A při tom všem si čtenáře vodí, jak se mu zlíbí, takže se přistihnete, že fandíte lidským zrůdám a ušklíbáte se, když naivní dobráci žerou hlínu a končí na popravišti. Ale to je prostě Abercrombieho styl, takže jestli se vám dosavadní tvorba líbila, tak tady není nad čím uvažovat. A jestli nelíbila, tak Potíže s mírem to pravděpodobně nezmění.
Abercrombie opět výborně těží z toho, jak živoucí jeho svět je. Spiklenecky na vás pomrkává, když se příběhem mihnou postavy z dřívějších knih, aniž by se namáhal vůbec říct jejich jméno. A současně se nebojí některé z dříve hlavních postav, o kterých jste si třeba mysleli, že budou hrát v příběhu dále důležitou roli, nechat zcela zmizet, odejít, nebo zemřít.
Závěrem tedy: Čekání stálo za to. Mistr Abercrombie znovu potvrdil své kvality a mně nezbývá než se obrnit trpělivostí při čekání na poslední díl této trilogie. A upřímně, s ohledem na nálož, která byla odpálena v posledních dvou kapitolách, jsem neskutečně zvědavý, jak se to bude dále vyvíjtet.


Aykiru
14. října

Pamatuji si, že když jsem od Abercrombieho četla první knihu, vůbec se mi nelíbila. Všichni ti křiví proradní parchanti brodící se špínou světa, zabíjejí v nesmyslných potyčkách jen pro touhu po krvi, nikoliv pro ideály. Vždy připravení bodnout toho před nimi, rychle nemilosrdně zlikvidovat své nepřátelé a zaplavit svět krví.
A nikde žádný ideál, žádné východisko. Žádný princ na bílém koni, který by všechny zachránil, jen hrstka přehnaně ambiciózních lidí obtěžkaných tolika smrtelnými hříchy, kolik si jich dokážete představit. Pro malou holku plnou ideálů takřka nestravitelné.
Pravdou však je, že čím víc stárnu, tím mám Abercrombieho knihy radši. A to z jednoduchého důvodu: většina knih, které jako mladší přečtete, vám po nějakém čase, či přečtení většího počtu knih podobného žánru začnou připadat plytké a naivní (u fantasy to bohužel platí dvojnásob). V Abercrombieho případě je to však naopak, čím jsem starší, tím víc dokážu chování jednotlivých postav ocenit a pochopit. Že to ale jsou postavy!
Jen málokterý autor dokáže stvořit tak věrohodné postavy, a ještě k tomu docílit, aby si je čtenář oblíbil, i přestože (i když možná právě protože) se po většinu knihy chovají jako naprostí dementi.
Což mě nutí, a doufám, že mi ostatní většinou intelektuálněji zaměřené knihy s pětihvězdičkovým hodnocením odpustí, dát plný počet.
Přece jen někdy se člověk potřebuje prostě jen bavit.