Sama čepel

Trpělivost růže přináší a u knihy Sama čepel to platí dvojnásobně. Kdo od knihy očekává klasickou hrdinskou fantasy, která během prvních 200 stránek odhalí všechny svoje karty, bude odcházet zklamán.
Joe Abercrombie totiž stvořil hutný, čtyřistastránkový prolog, na jehož konci budete mít spíše tisíc otázek a sotva jednu dvě odpovědi. Ale víte co? Ono to za to stojí.
Autor se sice vyžívá ve slovní omáčce, ale díky krátkým kapitolám, vybroušenému černému humoru, všudypřítomnému cynismu, a především fantastickým postavám stránky mizí pod rukama jako zuby při výslechu inkvizice…
Co se týče světa, Abercrombie pracuje s naprosto klišé fantasy geopolitickým uspořádáním. Máme tu zkorumpované, rádoby civilizované Spojené království uprostřed, drsné barbary na Severu a exotické nepřátele na Jihu. Musím však říct, že se jedná o chytrou zástěrku. Do těchto nejohranějších kulis totiž Abercrombie nasadil naprosto skvělé postavy.
Ty jsou tu bez výjimky úžasně pokřivené. Vyzdvihnout musím především inkvizitora Gloktu, který za mě patří mezi nejlepší literární postavy, s nimiž jsem se doposud setkala. Od první kapitoly z jeho pohledu si mě naprosto získal a jeho POVs patří k tomu nejlepšímu z celé knihy. Právě jeho ironické vnitřní monology z něj dělají postavu, která si chtě nechtě získá vaše sympatie, i když se jedná o zlomeného, cynického zmetka.
Dále si dovolím zmínit Bayaze, Prvního z mágů. Tento mocný mág na první pohled může působit jako klasický moudrý mentor, nicméně od samého začátku máte pocit, že vám na něm něco nesedí. A tento pocit rozhodně ani po dočtení knihy nezmizí, ba naopak se o to více prohloubí.
Kapitolou samou pro sebe je Logen Devítiprsťák. Tento unavený sympaťák, co touží jen po trošce klidu, mě ke konci knihy pořádně překvapil. Není totiž náhodou, že se mu říká Krvavá devítka…
Další z hrdinů, který je zmíněn v anotaci, je Jezal. Tento namyšlený floutek, kterého zajímá jen šerm, ženské, hraní karet a jeho vlastní vzhled, působí vedle ostatních postav jako docela neškodné namyšlené štěně. Věřím však, že autor si pro něj nachystal něco moc hezkého, jinak bychom ho tu přece neměli.
Zmínit musím i sourozenecké duo Westových. Zatímco drzá a sarkastická Ardee si udržela moje sympatie ve všech scénách, kde se objevila, její bratr, který patřil k těm čestnějším postavám knihy, mě ke konci dosti zklamal svým násilnickým zkratem. Jen to ale dokazuje, že v tomto světě opravdu neexistují žádní bezchybní klaďasové, což však postavy činí ještě uvěřitelnějšími.
Ale abych jen nechválila, zpočátku mě moc nebavila linka s Logenovou bývalou bandou a setkání s Ferro. Naštěstí se pak Ferro vybarvila a s Logenem tvoří doslova smrtící duo. Jsem zvědavá, jakou roli vlastně Ferro v příběhu dostane.
Při čtení jsem se však nemohla ubránit dojmu, že setkání všech těch nesourodých postav je hrozně příhodné, jako by se jednalo o sérií obřích náhod. Já se však domnívám, že autor má za lubem něco mnohem hlubšího. Celé tohle rozvržení totiž působí jako obrovská šachovnice, kde někdo moc šikovně postrkuje postavičky správným směrem. Mám už i trochu tušení kdo…
Jestli se moje teorie potvrdí, pak před autorem smeknu, jak si v prvním díle všechno dokonale nachystal.
Přestože vesměs knihu chválím, dovolím si ubrat půl hvězdičky. Věřím totiž, že ta pravá pětihvězdičková jízda na mě totiž čeká v podobě druhého a třetího dílu.

4,5*/5*

Joe Abercrombie napsal velmi podařenou knihu. Po dětinském Gemmellovi, jehož Tuláka jsem měl problémy dočíst, zde se jedná o opravdu dospělé fantasy. První díl je pomalý, s postavami se seznamujeme. Je těžké najít tu hrdinu, protože zde se hraje v odstínech šedé. Ale o to víc uvěřitelné to je. Abercrombie je mistr fyzičnosti. Zde hrdinové nekosí tisíce nepřátel. Každý boj něco stojí, je fyzicky cítit a šrámy rychle přibývají, což je samozřejmě mnohem reálnější. Vyprávění děje je skvělé. Vnitřní monology nám pomáhají nahlížet na psychiku hrdinů a není to většinou hezký pohled... Další mistrovský kousek je navazování jednotlivých kapitol, částí. Zde by se i Erikson měl učit, jak smysluplně posouvat příběh a cestovat mezi postavami... Jediná slabina této knihy je tak začátek. Postavy na začátku rychle přibývají a je to trochu chaos, ale to se po několika desítkách stran usadí a zbytek knihy už je naprosto přehledný. Abercrombie nám tedy předkládá temnou a dospělou fantasy, která snese ty nejpřísnější měřítka. K úplnému vrcholu chybí prvnímu dílu jen více epických a nezapomenutelných momentů, i přesto plně doporučuji a určitě přečtu i další díly.

Poprvé jsem si nechal knihu doporučit od ChatGPT – a hned to byla velmi dobrá volba.

Tempo knihy je poměrně vysoké. Autor dokáže svět i situace popsat dostatečně srozumitelně, ale zároveň se vyhýbá zdlouhavým a únavným pasážím. Díky tomu příběh rychle plyne a čtenář neztrácí pozornost.

Největší síla knihy však leží v postavách. Ty jsou hlavním zdrojem zábavy i napětí. Inkvizitor Glokta se svým vnitřním monologem plným ironie, cynismu a bolesti. Logen Ninefingers přináší syrovou divokost a Jezal dan Luthar zase aroganci a povrchnost, která se postupně vyvíjí. Každá z postav (i dalších) má výrazný charakter a jejich perspektivy drží knihu neustále živou.

Svět příběhu není rozdělený na jednoduché dobro a zlo. Naopak působí surově a realisticky – postavy jednají především podle svých zájmů, ambicí a slabostí. Právě tato šedá zóna dává příběhu uvěřitelnost a činí ho o to zajímavějším.

První díl od pro mne do té doby zcela neznámého autora. Kniha mi byla doporučena na žádost o doporučení nějaké dark fantasy série. Dokonce mi bylo řečeno, že jde o grim dark. Kdy jsem knihu začal číst, měl jsem pocit, že je o pěkná blbost. Logan hned v úvodu mluví jakou má šílenou minulost plnou vražd, a následně při umírání vezme ještě více umírajícího člověka na záda a nese ho 4 mil pustinou a zádech. Opravdu? tohle nemá být klasický hrdina? Co se Jezala týče, opět zcela klasický hrdina, nechce cvičit na turnaj, ale potom začne a zlepšuje se. Možná trochu namyšlený, avšak k mládí to patří, a úplně čekám, že v dalším díle/dílech vyzraje a bude z něj tuctový hrdina. Konečně alespoň u inkvizitora jsem si říkal, že ujde (byť ono po přečtení deseti dílů Steina a Barbariče od Červenáka, a čtení o Jarošovi, mi "scény" s mučením, přišly trapné), avšak nakonec Bayaz o něm řekne: "ty jediný z celého města mi přijdeš poctivý"... Takže klasický hrdina.

Ono při porovnání s GoT, kdy hned v úvodu Jaime Lannister shodí desetileté dítě z věže, aby utajil svůj vztah se svojí sestrou královnou... Zkrátka to je postava, o které nelze říci, že je černobílá. Ve zde řešeném případě tomu tak není, dle mého názoru jde naprosto o archetypy high fantasy, jak něco vzniklého z DaD, jako je Dragonlance či tak. Je to víceméně opravdu klasické fantasy, které.....

... které je extrémně zábavné. I přes to, že prvků o "antihrdinech" je zde velice málo, po začtení se (což mi však trvalo cca půl knihy, ono ponořit se do nového fantasy světa někdy trvá) jsem musel dojít k závěru, že jde o skvělou knihu. Už čtu druhý díl, googluju mapy světa a můžu říci, že jsem se bavil.

Antihrdinové, krvavé masakry, nespravedlnosti a trocha magie, prostě grimdark fantasy jak se patří. Přestože sledujeme příběhy hned několika hrdinů, každý měl něco do sebe a nebyly kapitoly, na které bych se netěšil. Ani jsem nenašel snad žádné zdlouhavě popisné pasáže, což byla příjemná změna. Postavy se rozvíjejí, vztahy se rozvíjejí, záporáci mají motivaci a nejsou prostě jen zlý. Od začátku není žádný jasný úkol, vše se postupně vyvíjí a dává to smysl.
Mám jedinou výtku, hodila by se nějaká mapa světa. Občas se hrdinové někde prostě objeví, aniž bychom se dozvěděli, jak se tam dostali nebo jak dlouho jim to trvalo. Třeba když Logen a spol jsou na severu a v další kapitole připlouvají do Agriontu. Prostě jak a kdy?

Uff.. fantasy mám rád, ale už jsem starší a najít něco co má koule není jednoduché. A tohle se povedlo. První díl, úvod do světa, zápletky a kdy se dává dohromady družina. Svět není sám o sobě složitý, spíše tradiční se špetkou magie. Já oceňuji na knize dialogy, děj, charaktery, humor.. dobře se to čte a 460 stránek uteče jako voda.. 90%.

Našlápnutý úvod do série. Postavy nejsou černobílé, humor příjemný a próza schopná. Těším se, co přinesou další díly.

Rozporuplný úvod do trilogie. Postavy jsou do jedné nekomplexní až hanba. Je to sbírka jasně daných žánrových archetypů bez jakékoli snahy o cokoli. První kapitola, ve které se daná postava objeví, je zároveň i tou poslední, kde se o ní něco dozvíme, jelikož bez výjimky vše co o ní následuje, je mlácení téhož stále dokola pouze v různých situacích. Navíc veškeré postavy jsou tak übercool (pře)stylizované, že to hrozí spíše parodií na žánr temných hrdinských fantasy. Nebýt toho, že Abercrombie si toho je dobře vědom a zachraňuje veškerou přepálenou machovitost a nekompromisní krvavou temnotu skrze sympaticky schazující kousavý cynický humor ventilovaný skrze pár postav.

Lze tomu vytknout mnohé. V čele s neoriginálností, protože u každé linie, postavy, zápletky i situace vám na mysl vytane "jo, tak tohle jsem četl v tuctu tuctových knih, tohle je z tamté ságy a jo, tohle je přesně jak od autora XY, toho jsem stejně jako Joe také četl". Dalo by se pokračovat zvláštní prací s časem, kdy zcela chybí uvozující věty v rámci jednotlivých kapitol/linií čili to co působí, že se stalo hned po sobě, tak o pár desítek stran později za zcela jiné situace "jen tak mimochodem" zjistíte, že to bylo před několika týdny apod.

Zdaleka nejhorší ovšem je, že v celé knize se nestane ale lautr nic. Je to sled zábavných událostí, který v nic neústí. Nejlépe je to vidět na linii inkvizitora Glokty. Je to dobře napsaná (no dobře, spíše opsaná) linie plná politikaření a vrážení kudel do zad (obrazně i doslovně), kde však jednotlivé události vedou do ztracena. Linie neuspokojivě skončí, přebije ji totiž jiná linie a nic z toho. Čili kdyby z této linie zbyla pouze její první a poslední kapitola, tak to na nic nemá vliv; na děj, vývoj ani postavy. A tak je to tu s většinou linií.

Což ústí ve zdaleka největší klad celé knihy. A sice že vše výše zmíněné si uvědomíte až po dočtení, jelikož Abercrombie umí psát čtivě, přímočaře a umně střídá akci s intrikami, lokace, odsýpá to a čte se to samo. Jako solidní zástupce žánru to bezesporu plně obstojí, jako jeden z jeho proklamovaných piliřů ani náhodou.

Za obrovského ťahúňa tejto knihy považujem autorov talent vykresliť komplexné postavy s neskutočne-skutočnými charaktermi. Sú tu hrdinovia a nehrdinovia nasiaknutí šedou morálkou drsného a neláskavého sveta, ktorým fandíte, aj keď si nie ste istý, či by ste vôbec mali – alebo nefandíte, hoc by ste v skutočnosti mali. Od inkvizítora Glotku a jeho úprimných temných myšlienok, skrývajúcich sa za fasádou škrobenej slušnosti, po Jezalove naduté šľachtické ego a jeho neovládnuteľnú lásku, ktoré mi v mnohom pripomínali Ruocciovho Hardiana, až po na prvý pohľad prostého severana Logena, ktorý je jednoducho rád, že stále žije.

No okrem reálnych postáv kniha ukrýva aj pútavý a nespochybniteľne precítený rukopis, ktorý vás napriek chýbajúcej dávke veľkej akcie pripúta k stránkam, mágov so zaujímavými trikmi a primeranú porciu mystiky zakázaných praktík, známymi ako prvý a druhý zákon. Hoci by si celkové budovanie sveta a rozhľad možno zaslúžili trošku viac precíznosti, s pomocou mapy na mobile sa v ňom dá predsa len zorientovať a zoceliť v jasný obraz.

Túto knihu považujem ako úvod k sérií, v ktorej nás Abercrombie predovšetkým zoznamuje s hlavnými postavami, ponúka nám detailný obraz ich poznačených osobností, a svetom, kde vojna číha na každom rohu Spojeného kráľovstva. Ak ste fanúšikovia grimdark fantastiky s nádychom autentického sveta a drsnej atmosféry, rozhodne vám túto knihu odporúčam. Teším sa na ďalšie diely.

Ocitl jsem se v zajímavé situaci čtenáře, který u řady z významných postav má nejen informace z doby předcházející ději této série (z povídek v knize Ostré konce), ale i informace o tom, jaké budou jejich osudy o celou generaci později (ze série Věk šílenství, která se mi dostala do rukou dříve než tato série). Neumím zhodnotit, jestli je to dobře nebo naopak, ale i tato možnost srovnání mi potvrdila, jak dobrý spisovatel Abercrombie je. Jeho schopnost vykreslit psychologicky věrohodně tolik rozmanitých charakterů je u autora tohoto žánru mimořádná; dokáže dokonce i to, že ačkoli se charaktery postav a jejich chování nemění, některé z nich v jedné sérii působí na čtenáře jako postavy kladné, aby se v té druhé jako mávnutím kouzelného proutku změnily v postavy záporné. Kromě toho jsem cítil i určitý posun v jeho způsobu psaní – v pozdější tvorbě Abercrombie stále více využívá absurdity a humoru, aniž by to ovšem jakkoli ublížilo postavám, dramatičnosti děje, atmosféře či až naturalistickému pojetí některých situací. K prvnímu dílu téhle série snad jen poznámka, že je to velmi zdařilý rozjezd, který čtenáře nutí okamžitě sáhnout po pokračování.

Musím povedať, že ako som sa nevedela tejto série dočkať, minimálne 300 strán som bola v údive, čo je na nej také špeci. Nesympatické postavy, slabý humor. Ku konci sa, ale kniha rozbehla pre mňa tak, že som hneď pokračovala ďalším dielom. Odporúčam sa úvodom jednoducho prelúskať, netreba sa nechať odradiť. ;)

23/2025
Tak hele, z hlavních postav není ve svý podstatě ani jedna, se kterou byste se ztotožnili, protože podle mě to jsou všechno pěkný filutové, vyčůránci a hajzlíci. Ale ten příběh má něco do sebe.
Mám, teď už k celý týhle sérii, trochu ambivalentní vztah - nemůžu říct, že bych se klepala na to, abych četla dál (třeba jako u Vélina nebo u Zaklínače), ale bavilo mě to a tak jsem po menších částech četla a nechala příběh, aby ke mě promlouval. A dočetla jsem to a byla jsem mile překvapená.
Zase je to dost netypická kniha, ale věřím, že když jí dáte šanci, bude vás bavit.
3,5 hvězdy, 75 %, zase o fous jiný fantasy, než jaký jsem do té doby četla.

9/10. Doopravdy skvělé čtení. Úžasně pokřivené postavy, kterým naprosto rozumíte ve srozumitelně představeném fantasy světě. A proč nedám plný počet? Mám totiž neodbytný pocit, že se mi další díl bude líbit o něco více.

Když se za tím ohlédnu, tak ono co do děje v té první knize moc není. Autor ale skvěle našlápl výbornou paletou postav, které už v první knize mají nějaký ten růst. Skvělý setup, parádní dialogy, tahle série má hodně dobře našlápnuto.

Po letech jsem se vrhla na druhý pokus o přečtení prvního dílu Prvního zákona. Chtělo to prostě uležet a najednou to šlo.

Je jasné, že Sama čepel je jen pouhým úvodem. Všechno přímo křičí seznamováním, s postavami, místy, situací uvnitř království i mezi národy. Čtenář dostane k dispozici spoustu osob tak různorodých, že je přímo radost sledovat jejich osudy. Mrzák inkvizitor s těmi svými sarkastickými myšlenkami, čaroděj Bayaz, divoký seveřan Logen, nafoukaný šlechtic Luthar a mnoho dalších. Jejich osudy jsou vzájemně propletené vyšší hrou, která je ještě čeká.

Začíná obvyklý kolotoč intrik uvnitř země, mocenských bojů, krutých bitek. Nejhorší je samozřejmě inkvizice, která se ve jménu krále neštítí ničeho. Na druhé straně jsou divocí lidé na severu, kteří začnou lačnit po vládě nad sousedící zemí. Vše se míchá a spoustu lidí zasáhnou nejen tyto vnitřní boje o přežití, ale něco mnohem horšího.

Žádná osoba, která je tu představená není vyloženě kladná nebo záporná. Všichni jsou šediví jako myši, takže očekávám ještě mnoho překvapení. A na to se moc těším. Sama čepel mě nakonec bavila víc než jsem čekala, víc než další autorova série a to Moře střepů. Přišlo mi to propracovanější, postavy zajímavější a děj poutavější. Už teď se nemůžu dočkat kam se úvodní situace bude vyvíjet, co postavy ještě potká, a že to bude dlouhá cesta. Hurá za dobrodružstvím.

Hodně rozpačitý začátek. Na jednu stranu se mi knížka četla celkem fajn, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že snad 90% je úplně zbytečných, děj nikam neposouvá a ani neprohlubuje charaktery postav. A paradoxně se o světě, kde se to celé odehrává, vlastně vůbec nic nedozvíme.

Ale má to takový nádech Hry o trůny, tak druhému dílu šanci ještě dám.

Ako ohodnotiť knihu, ktorá v skutočnosti nemá žiadnu dejovú líniu? Nebudem klamať, Sama čepeľ ma nesmierne potrápila a túto štyristostranovú knihu som s dlhými prestávkami čítal takmer štvrť roka. Nebyť toho, že je táto séria a autor v rámci fantasy žánru tak veľmi uznávaný, určite by som ju odložil. Od prvého dielu série by človek očakával, že mu predstaví hlavné postavy, svet, magický systém a aspoň naznačí, kam sa bude dej uberať. Abercrombie? Zabudnite! Nedozviete sa vôbec nič. V podstate sa v knihe ani nič extra neudeje. Namiesto toho budete 400 strán sledovať tri nesympatické postavy, ako sa predierajú vlastným životom. Na konci však budete mať pocit, že ich poznáte ako vlastné topánky. Práve výborne spracovaná psychológia postáv, temná atmosféra a štýl písania sú tým, vďaka čomu som túto knihu dočítal a prečo som odhodlaný prečítať aj ďalší diel. S trochou nadnesenia by sa dalo povedať, že ide vlastne o súbor troch prológov a dej sa začína až na konci. Samu čepeľ určite nemôžem odporučiť univerzálne, a sám som nesmierne zvedavý, ako sa mi bude páčiť druhý diel.

Po dlouhe dobe skvela fantasy. Postav jako na orloji, idealne vsechny zacinaji stejnym pismenem, aby trvalo pul knizky, nez si je s jistotou zapamatujete. Ale, ty charaktery! Od cynickeho mrzaka/inkvizitora Glokty az po posledniho strazce brany, ktery si chce jen dat v klidu k snidani vajicka, zatimco kousek od nej oziva historie. Nikdo neni kladny hrdina, kazdy si nese svoje demony a stiny minulosti. Uz se nemuzu dockat, az se pustim do dalsich dvou dilu, Jezisku. Jo a jeste je to vtipny, fakt vtipny.

Sama Čepel je solidní úvod do něčeho, k čemu se moc ráda upíšu. Nemá to závratné tempo vyprávění, čtenář má avšak možnost pořádně se seznámit s postavami. Některé je snadné si oblíbit, některé je snadné nemít rád (ehm, ehm Jezal), jsou skvěle napsané a vykreslené. Prostředí je temné a špinavé, stejně jako lidi. Intriky a pletichaření, oblíbená kratochvíle mocnářů zde nesmí chybět. Těším se na čtení dvojky, věřím, že to nabere akčnější spád, když už se nějaké postavy setkaly.