Hrdinové
Joe Abercrombie
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63725/mid_hrdinove-HTB-63725.jpg
4
230
51
První zákon série
< 5. díl >
O Černém Dowovi se říká, že zabil víc mužů, než zima, a na trůn Severu se vyšplhal po hoře lebek. Král Spojeného království nemá v úmyslu s úsměvem přihlížet, jak leze ještě výš. Rozkazy byly vydány a vojska se plahočí severským blátem. Tisíce mužů se blíží k zapomenutému kamennému kruhu, bezcennému pahorku v naprosto nedůležitém údolí, a nesou si s sebou spoustu ostrého železa. Šermířský mistr Bremer dan Gorst přísahal, že na tomto bojišti znovu získá svou ukradenou čest. Je tou představou tak posedlý a tak navyklý na zabíjení, že se nestará, kolik krve při tom prolije. I kdyby měla být jeho vlastní. Prince Caldera čest nezajímá a už vůbec nemá v úmyslu se nechat zabít. Jediné, po čem touží, je moc a řekne jakoukoliv lež, použije každý trik a podrazí třeba všechny své přátele, aby jí získal víc. Alespoň dokud o ni nebude muset bojovat sám. Curnden Craw je poslední čestný muž na Severu a život válečníka mu nepřinesl nic než opuchlé klouby a pocuchané nervy. Už mu sotva záleží na tom, kdo zvítězí, chce jen dělat správné věci. Ale jak poznat, které to jsou, když svět kolem něj zmírá v plamenech? Ve třech krvavých dnech bitvy rozhodnou o osudu Severu. Ale jelikož jsou obě strany prolezlé intrikami, hloupostí, řevnivostí a malichernou žárlivostí, je velmi nepravděpodobné, že o něm bude rozhodovat čistota srdce nebo i síla paží…... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2011 , Polaris
Originální název:
The Heroes , 2009
více info...
Přidat komentář
Najlepšia kniha zo série. Kniha sa odohráva počas troch dní na bojisku. Staré aj nové postavy, ktoré riešia svoje problémy väčšinou v krvavej bitke. Pohľad autora na vojenské konflikty od veliteľov až po poslíčkov je dosť originálny a vo fantasy som sa s tým ešte nestretol.
"Válka je jen o ctižádosti bohatých mužů a o hrobech těch chudých."
Dej opisuje tri dni na prvý pohľad bezvýznamného krvavého konfliktu. Žiadna komplikovaná zápletka...alebo aspoň tak sa to môže zo začiatku zdať.
Joe ako obvykle exceluje pri majstrovskej práci s postavami - obyčajných pešiakov, ktorí dostávajú lekcie, ako dôležité je vždy srať na správne miesto; zocelených profesionálov, ktorých požierajú vnútorní démoni; či chladnokrvných zabijakov, ktorí dokážu vzbudiť u čitateľa aj súcítenie.
Opäť výborný počin do zbierky drsnej fantasy.
Tahle kniha je diamant a kdokoliv kdo se považuje za fanouška fantasy jí musí mít dávno přečtenou. Druhé čtení, resp. poslech po deseti letech. Audioverze (AJ) je 10/10 bez debat už jen za Gorstův hlas. Příběh má poměrně malý záběr....jedna velká bitva a následky poté..z různých pohledů..o to ale nejde....celá kniha je napěchovaná takovou sbírkou postav až je to skoro neuvěřitelné. Každá z nich má svůj moment, každá má své místo a nikdo nepíše lepší vnitřní pochody než Joe. Whirrun of Bligh, Corporal Tuny, Bremmer dan Gorst jsou jen tři z přehršle postav které vás pohltí a nepustí dokud knihu nedočtete. Poté co jsem přečetl od Joa vše dostupné...řadím Heroes na top žebříčku společně s Trouble with Peace.
Druhý samostatný román ze světa Prvního zákona - tentokrát se celý děj odehraje během obří několikadenní bitvy. Postavy jsou opět hodně propracované a zapamatovatelné - nejvíc jsem si oblíbil Dávivce, kaprála Tunnyho a Bremera dan Gorsta. Příběh je skvěle napsaný - napínavý až do konce. Hrdinové jsou podle mě nejlepší kniha Joa Abercrombieho.
Tohle bylo pro mě zpočátku prokousávání se. Nejhorší pro mě bylo, že si Joe vybral jako téma "pouze" válku. Ale to by nebyl Abercrombie, abyste nehltali příběh každého jednotlivého vojáčka v poli. Nejlepší je vytvořit charakter s minulostí, chtěnou budoucností a pak ho nechat rozsekat, že? Takže asi tak. Vnitřní konflikty dělají hlubší děj, než vnější, samozřejmě. Ale i tak jsem se cítil v poli ohraničován a musel jsem se zpočátku, do čtení nutit. Ale vydržel jsem a zhruba od poloviny, to začalo být natolik zajímavé, že jsem obracel jednu stránku za druhou. To protože už se orientujete, oblíbíte si úplně každého (však to znáte - tady snad není padouch, na kterého ukážete, že se vám opravdu nelíbí) a tak vlastně ani nevíte komu máte fandit. A když si myslíte, že se miska vah sympatií převážila, najednou zjistíte, že to bylo jinak a spletli jste se v té osobě. Tohle se autorovi musí nechat. Ale dám si zase od něj chvilku pauzu, protože nemám teď náladu, na dlouhé budování charakterů a prostředí. / ,,Hloupé úkoly se řadily za sebe v drtivě nudném procesí. Běhat. Cvičit. Vysrat hovno. Napsat dopis. Najíst se. Dívat se. Napsat hovno. Vysrat dopis. Jíst. Spát. Předstírat spánek, ale ve skutečnosti probdít celou noc se zavřenýma očima a snažit se onanovat. Vstát. Běhat. Dopis..."
Nemyslel bych si, že by mě takto rozsáhlá knížka o jedné jediné bitvě mohla takto bavit, ale překvapivě ano. Mělo to svižný spád a na obou válčících stranách bylo komu fandit. Skvěle popsané postavy.
O čem kniha je?
O třech dnech válčení.
Tak to musí být asi pěkná nuda.
Ne naopak. Je to výborné čtení, které rychle plyne, až se divíte, že už jste na konci, a že ty tři dny boje tak rychle utekly. Akce střídá akci, ale přitom nejde o žádné nezáživné opakování řežby, ale vždy se jedná o unikátní střípek tak trochu nesmyslné bitvy.
U Abercrombieho většinou oceňuji práci s postavami. Ne jinak je tomu tentokrát. Spousta barvitých charakterů na obou stranách fronty, mezi nimiž těžko hledat kladnou postavu, ale kteří vám přesto přirostou k srdci (oni ti klaďasové jsou většinou nerealističtí a nudní), vás nutí chvíli fandit jedné straně, abyste za chvíli drželi palce těm druhým. Vyšperkované dialogy a povedený závěr na jednu stranu ukazují nesmyslnost války, ale na druhou stranu ji tak nějak berou za součást lidského žití. Líbilo se moc.
"Podľa Dávivcových skúseností, a tých mal veľa, sa vojna skladá z 99% nudy, zvyčajne v zime a vlhku, hladu a chorobách a často v prenášaní hromady železa do kopca, a z 1% hrôzy, pri ktorej by sa skoro každý posral."
Späť na severe, kde Černý Dow bojuje proti Bayazovi a kráľovskej armáde. Prečo vlastne vznikla táto vojna? Absolutne netuším, jedna z možností je, že sa Bayazovi nepáči, že trón Severu si prisvojil Černý Dow a nie Psí Čumák.
Znova je tu obrovské množstvo postáv. S niektorými sme sa už stretli v minulých dielach, napríklad Třesavec, Černý Dow, Psí Čumák, Bremer dan Gorst a tak ďalej. Autor hneď na začiatku popisuje kto na akej strane bojuje a chce to istý čas kým si ich čitateľ zaradí, ale autor ako vždy dokáže pripísať charskterom isté vlastnosti, ktoré ich vystihujú.
Ono je ťažké si vybrať, ktorej strane fandiť. Niekedy som bol naklonený Bayazovi a niekedy zase Dowovi. Pri čítaní som si pripadal len ako pozorovateľ a viac-menej fandil, len určitým osobám.
Mojim favoritom bol Dávivec a jeho tucet. Tieto pasáže sa mi čítali najlepšie a charakteri postáv mi pripadali najmenej pokrivené. Žloutek a kaprál Tunny ukazujú tu lajdácku časť vojska. Hodne som sa pri toma smial, ako Tunny učí nových rekrutov remeslu zašívania sa. Zvláštna osoba bol dan Gorst. Prepnutý psychopat, niečo také, ako Krvavá Deviatka.
Ak čakáte Krvavú Deviatku, musím vás sklamať, ten je pravdepodobne v hline, ale aj bez neho sa tu nájde veľa rozseknutých údov, potoky krvi a rozdrvených hláv. Knihu som si užil a teším sa na ďaľšie výtvory autora.
Hrdinové. Jsou hrdiny proto že bojují za správnou věc. Ale proč jsou tedy na obou stranách konfliktu? Slovy jednoho z nich: "Co s tím, když správná věc je najednou ta špatná?"
V tohle příběhu žádné kladné postavy nehledejte, jak už je u Abercrombieho zvykem. I tak ale najdete sympaťáky, které si nelze neoblíbit a to na obou stranách z nichž ani jedna není ta správná..
Hrozně jsem se bál, že na mě Joník vychrlí přehršel jmen a absolutně se nebudu orientovat. Což se mi na začátku přesně stalo. Ale s tím, jak padají jednotlivé stovky stránek, to nakonec nebylo až tak strašné. A je to a s tímto restem padá i poslední kniha od Abercombieho.
Kniha sa mi čítala veľmi dobre a to aj napriek tomu, že sa v nej nachádza veľmi veľké množstvo postáv a občas som sa v nich strácala. Ako to už u Abercrombieho býva, jeho postavy zväčša nie sú veľmi kladné a ani tie v tejto knihe nie sú výnimkou, ale každá z nich má čosi do seba, vďaka čomu som si čítanie vážne užívala. Páči sa mi, že boje v knihe nie sú pojaté veľmi romanticky – je tam kopa sekania, kopa krvi a iných telesných výlučkov a samotné postavy do boja tiež nejdú s veľkými nádejami. Tiež väčšina charakterov nejak intriguje a snaží sa z boja vyťažiť pre seba čo najviac. Dialógy v knihe sú opäť skvelé. Takisto sa mi páčilo, že boje sú opisované z oboch strán a naozaj z mnohých pohľadov. Knihe v podstate nemám čo vytknúť a teším sa na ďalšiu časť.
Trilógia Prvý zákon mi osobne veľmi nesadla - mala síce výrazné postavy, ale dej nebol veľmi objavný a jej rozuzlenie vo mne zanechalo trpkú pachuť. Hrdinovia sú v tomto iný - sústredia sa na tri dni trvajúcu bitku dvoch armád preťahujúcich sa o bezvýznamný pahorok niekde na severe. Dej je rozprávaný z pohľadu mnohých postáv z oboch strán barikády a určite budete fandiť všetkým. A ako je to už u autora zvykom, je to riadne pestrá sebranka ktorá je všetko, len nie morálne vyhranená - nikto v nej nie je rytier bez bázne a hany, rovnako ako tu nenájdete jednorozmerného hajzla. Sloh je zmáknutý na jednotku, opisy sú veľmi živé so zmyslom pre detail, pričom je kniha neustále fantasticky čtivá. Vytkol by som len to, že na svoju tému je až zbytočne rozmáchla (550 strán bežne stačí na plnohodnotný príbeh), pričom sa v závere ukáže, že celá táto šaráda nemala valný význam (iné som ale od Abercrombieho ale ani nečakal). 8+/10
Po dočtení téhle knihy mám jen jednu otázku... proč jsem sakra čtení dalších knih ze světa Prvního zákona odkládal tak dlouho?
Ve zkratce, úžasná kniha. Hrdinové mají všechno, co od fantasy žánru chci. Různorodé postavy, skvělé dialogy, konflikt prezentovaný z více stran, takže čtenář ani neví, komu fandit, drsný surový děj, který mnohokrát překvapí a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Hned po pár stránkách jsem byl plně vtažený do děje a kniha mě nepustila až do konce, ani na chvíli. Jen těžko bych hledal nějaké slabé místo.
První zákon je pro mě fantasy série, která se snad nejlépe čte a co se týče postav a dialogů, nic v žánru se jí nemůže rovnat. Jedinou malou výtku bych měl k dost dlouhému "doslovu", tedy k dění po hlavních událostech, které ve většině fantasy knih trvá tak 20 stran, zatímco tady jich bylo víc než 100. Stejná věc mě trochu překvapila už u Posledního argumentu králů. Abercrombie ale tyto doslovy zvládá skvěle, pořád jsou poutavé a pro děj důležité, takže jak jsem psal, je to pořád jen malý detail.
Až budou viset se pořád líbilo o něco víc, ta kniha je podle mě Abercrombieho vrchol (alespoň z toho, co jsem zatím četl) a jedná se o jedno z nejlepších děl fantasy vůbec. Hrdinové jsou pro mě ale ze série Prvního zákona hned na druhém místě a za mě si zaslouží jasných 10/10.
SPOILER:
Jako druhou malou výtku jsem chtěl zmínit i to, že se neobjevil Logen, kterého jsem celou dobu trochu očekával. Když jsem se nad tím ale více zamyslel, uvědomil jsem si, že právě to, že se neukázal, krásně ladí s tím, co Abercrombie knihou chtěl říct. Ať už je Logen opravdu mrtvý, nebo si ho autor nechává do dalších knih... jsem s tím v pohodě. Po této knize mám v Abercrombieho plnou důvěru.
Slušne valecne drama, které jsem si, vzhledem k plejáde známých tváří, vychutnala. Něco mne bavilo více, něco méně, ale ve srovnáni s Nejlépe chutná za studena, nenechala ve mně silný dojem. Jak tu někteří zmiňují, je to taková skoro vybijena, ve které fandite určitým jedincům a ty se buď doziji závěru nebo máte smolika. A to, že přežijí valku, u Abercrombieho nic neznamená. Dožít se do konce znamená dožít se do konce.
Obrovské překvapení. Od Abercrombieho jsem nic nečetl, ale vím, že se u něho jednu dobu mluvilo o sérii Půl krále. Každopádně díky Hrdinům si pan spisovatel získal nového fanouška. Tahle skvěle živě a uvěřitelně napsanou knihu jsem už dlouho nedržel v rukou. Postavy se mezi sebou normálně baví, nebojí se navzájem poslat do patřičných míst, vtipkují, no prostě paráda. Jednotlivé kapitoly jsou navíc psány lehce odlišným stylem, takže například u jednoho z hrdinů sledujeme i jeho myšlenkové pochody a ty tedy stojí za to. Výborně oživují text.
Jako další klad mne napadá jedna z bojových scén, kdy vždy sledujeme bojovníka, který je zabit a my pak čteme o tom, kdo jej sejmul, dokud nezemře i ten a tak dále, tvoří to skvělý řetězec událostí.
Hvězdu dolů za to, že vlastně sledujeme jednu bitvu celou knihu, takže některé pasáže se mi občas vlekly a pak za existenci magie v tomhle světě. Je tam k ničemu, nic nepřináší a je zbytečná.
„Každý muž je zbabělec. Zbabělec i hrdina, to záleží na tom, jak se věci vyvinou“. Je to snad poprvé, kdy jsem četl knihu, ve které není příběh – tato kniha je spíše popisem jedné bitvy. Další kniha od Abercrombieho nacpaná hrdiny i zbabělci. Abercrombie povolal snad všechny známé jména z jižního království i ze severu, aby se střetla ve velkolepé bitvě o pahorek, na jehož vrcholku jsou do kruhu postaveny vysoké kameny, které místní nazývají „Hrdinové“ a podle vyprávění pod každým kamenem spočívá jeden z velkých hrdinů severu. Nikdo nezná své nitro tak dobře, jako jeho vlastní majitel – i věhlasný hrdina se uvnitř může klapat strachy, zpočátku odvážný muž se při blížící se bitvě podělá hrůzou, všemi odsouzený zbabělec, který je pro všechny terčem posměchu, se ukáže ve střetu rozhodný, silný a odvážný… Čtení by se mohlo jevit zpočátku jako nudné - být pozorovatelem bitvy málokoho zaujme, nebýt dokonale vystižených popisů náhodných, řetězově na sebe navazujících osudů jednotlivých postav, různých úhlů pohledů na jednu věc, skvěle vystižených charakterů – a v tom je Abercrombie mistrem…
Blahořečící recenze čtenářů mě navnadily. Dlouho jsem se na Hrdiny těšil a tím víc, čím déle jsem je odkládal. Což se mi obecně nevyplácí. Po dlouhém očekávání zpravidla přichází zklamání, skvělý čtenářský zážitek naopak právě z titulů, od kterých bych to čekal nejméně. (Hm, podlé té teorie bych možná měl zkusit Stmívání, třeba budu nadšený...)
V tomto případě katastrofa nenastala a ani nastat nemohla. Joe Abercrombie je známé jméno, má celou řadu fanoušků a já už dopředu tušil, do čeho jdu. Že bude jeho kniha vyčnívat nad běžným průměrem fantasy románů mi dosvědčila i kolegyně, která zahlédla obálku a se slovy "Jé, ty čteš Abercrombieho. Po kolikáté?" můj výběr schválila. S pocitem, že konečně doženu něco, o čem ostatní dávno vědí, jsem upustil pohled na první řádek a zvedl jej až na tom posledním.
Po technické stránce je práce dotažena k naprosté dokonalosti. Ač jsem ve svých kritikách zarputilým hnidopichem, zde jsem nenašel jedinou nelogičnost, chybu ortografickou, stylistickou, typografickou, terminologickou, ani překlep. Je radost hledět na profesionální práci, při jejíž konzumaci vás nevyruší jediná nedokonalost nebo neotráví záblesk skepse nad fungováním navržených mechanismů.
Ve skutečnosti bych tvrdil, že je Joevův styl psaní přímo podřízený touze po co nejvyšší realističnosti. Vše je maximálně uvěřitelné, i za cenu absence divokých akcí nebo šílených scén. Žádné popouštění uzdy fantasii, prostě jen bitva, do detailu vymyšlená. Díky ní ale zažijeme jak vypadá válka, bezútěšná realita boje, marnost zahozených životů a rozbité představy naivů, kteří chtěli slávu, ale dostali jen vstupenku do mlýnku na maso.
Rozmanitý styl psaní ještě vyvyšují překrásná přirovnání a odpovídající erudice autora. Zákonitě pak vznikají dobré postavy. I když jsem si na jména jako Rozseknutá noha nebo Velká voda chvíli nemohl zvyknout, oblíbil jsem si je a prožíval s nimi každý krok. Je snadné držet palce tomu, komu se zrovna díváte přes rameno, když pochopíte jeho touhy, motivace a obavy. I zde je věrohodnost na prvním místě a osudy charakterů se tak nestáčí podle přání autora nebo jich samotných, ale pouze podle interakce s těmi ostatními. Žádná postava není ani zlá ani dobrá, nepřítel se mění podle toho, na koho se právě díváte.
Takže ano, pěkně se to četlo. Za plný počet hvězd to ale není. Některé pasáže mne tak moc nebavily a nedržely v klinči napětí tak, jak by u díla s takovým rozsahem a tak jednoduchou zápletkou měly. Například dějová linka kaprála Tunnyho by mi nechyběla vůbec. Nic, co jsem už nečetl jinde, bych v knize také nenašel.
Drobná hluchá místa však vyrovnaly filosofické prvky, myšlenky na život, smrt a politiku, a hlavně tristní nekompetentnost prostoupená napříč celým příběhem. Přesně tak, jak by se to nejspíš ve skutečnosti stalo, kdyby se to stalo.
Celé vyprávění je o jedné bitvě, ale víc než o létající střeva v krvavém dešti jde podle mě o pohled na drsné vystřízlivění postav v reáliích zbytečného násilí. Možná se při čtení nebude tetelit blahem, ale modlit se za životy hrdinů a příhodný konec budete stejně. Myslím, že nic neprozradím, když napíšu, že příhodný konec kniha Hrdinové rozhodně má.
Hodnocení: 4/5
Verdikt: Hyperrealistický příběh bitvy s meči a štíty. Nic víc, nic míň.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sama čepel |
| 2018 | Půl krále |
| 2009 | Až budou viset |
| 2011 | Hrdinové |
| 2009 | Poslední argument králů |
Kniha Hrdinové je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 298x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 178x |
| Chystám se číst | 100x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 5x |
Abercrombie mě opět nezklamal. Trochu jsem se obával toho, že dějištěm románu je Sever, což je část Kruhu světa, která mi imponuje asi nejméně. Přesto příběh měl spád, byl poutavý, všechny postavy opět skvěle napsané. Měl jsem jedno očekávaní, kterým jsem si byl téměř jistý, ale nakonec se nestalo. Za což má autor rozhodně u mě plus, že mě dokázal obalamutit
Možná je tady postav až příliš mnoho a ne se všemi jsem se dokázal během knihy tak úplně sžít. Ovšem musím říct, že některé postavy jsou tak skvěle morálně šedé, že jsem se dosud nedokázal rozhodnout, jestli s nimi sympatizuji, nebo ne. Když se nad tím zamýšlím, tak během celé bitvy jsem se nedokázal rozhodnout, komu fandím, což mi připadá úžasné. Chtěl bych ještě zmínit Bremera jakožto nástupce Glokty v ironických komentářích. Ač měl Bremer skvělé momenty, tak Gloktovy úrovně prostě nedosáhl. Škoda, že Psí Čumák v knize sice je, ale nehraje prakticky žádnou roli.
Platí stejně jako u předchozí knihy, že ač žánrem fantasy, tak se příliš neliší od prosté historické fikce. Dávám v tuhle chvíli čtyři a imaginární polovinu z pěti hlavně protože Sever mi jako dějiště příliš nesedí (předchozí Styrie byla o mnoho lepší) a protože postav je příliš mnoho, než aby se dalo do hloubky pracovat se všemi.