Strach moudrého muže

Tak jsem se prokousala na konec, vlastně ani nevím, proč. Hlavně ale nevím, proč je kniha považovaná za skvělou obecně vzato. Za mne je hlavní chybou hrdina, se svými nepravděpodobnými mentálními i citovými pochody. A hned za druhé mne poděsil úkaz, který nemohu nazvat jinak nežli - vypočítavost stavby. Příběh vnímám jako předem členěný do kapitol očekávaného televizního seriálu a naplňuje mne to pocitem marnosti, ten člověk Rothfuss je básník od kosti a proto mne to ještě víc trápí.

Série už se jednou málem dočkala zfilmování, pak z toho sešlo no a teď asi čekáme na další lukrativní nabídku, která by pak snad milého Rothfuse ponoukla k sepsání třetího dílu... Co dodat. Jistě je rozumné bát se tmy, protože člověk nikdy neví.

Ak bolo Meno vetra o zoznamovaní sa s legendou, Strach múdreho muža je o jej dospievaní a zaradení. Patrick Rothfuss opäť dokazuje, že v žánri fantasy nemá konkurenciu, čo sa týka poetiky jazyka a hĺbky sveta.

Prečo si tento diel nenechať ujsť:

Svet za hranicami Univerzity: Konečne spoznávame Temerant v celej jeho kráse a bizarnosti. Od prísnej etikety šľachtických prsteňov vo Vintase až po fascinujúcu kultúru Ademu, kde je ticho dôležitejšie než slová.

Magický realizmus v praxi:
Opisy Kvotheho mentálnych cvičení pri hľadaní mien sú také precízne, že som mal pocit, akoby sa moja vlastná „spiaca myseľ“ prebúdzala spolu s ním.

Hra so slovami:
Fascinovala ma autorova skrytá hra v dialógoch medzi Kvotheom a Dennou – tie slávne sedemslovné vety, ktorými si vyznávajú náklonnosť alebo zakrývajú tajomstvá, sú literárnym skvostom.

Dospievanie hrdinu:
Stret s Felurian v ríši víl nie je len fantasy klišé, je to zlomový bod, kedy sa z chlapca stáva muž a z talentovaného študenta skutočný menotvorca.

Pre mňa je táto séria (spolu s Harry Potterom) základným pilierom mojej lásky ku knihám. Hoci ma autor trápi tým, že na tretí diel čakáme už večnosť, po každom prečítaní nájdem v texte niečo nové. Je to surová, krásna a hlboko úprimná výpoveď o pýche, moci a hľadaní vlastného mena.

Napriek tomu, že kniha prináša viac otázok než odpovedí, je to päťhviezdičkový zážitok. Bez tohto neúplného príbehu by bola moja cesta fantasy literatúrou o polovicu chudobnejšia.

Ak vás zaujíma detailnejší rozbor, nájdete ho v mojom podcaste Čítam teda som!

Autor i ve druhém díle pokračuje ve stejném směru a stylu přehledného a čtenářsky vděčného fantasy příběhu, který nemá hlubší aspirace než čtenáři poskytnout to, co se od dobrého fantasy příběhu čeká – napětí, tempo, dějové zvraty, magii, souboj mezi dobrem a zlem a nakonec i tu lásku. Najdou se tu možná i slabší místa, někdy Rothfuss z jinak mimořádně chytrého a učenlivého hrdiny udělá účelově tak trochu hlupáka, když mu nedojdou základní věci, ale to čtenář rád přejde s ohledem na ostatní klady knihy. Začínám jen mít obavu, jestli se autor nerozkročil příliš zeširoka, kolik dílů z toho nakonec bude a kdy se dá očekávat, že je dopíše (aby to nedopadlo jako s Martinovou Hrou o trůny).

Pestrejšie a zaujímavejšie čítanie ako prvý diel. Aj napriek mnohým stranám som sa nenudil a pasáže mimo univerzity sa mi páčili viac. Povôdne som si myslel, že toto je záverečný diel a keď tu čítam, že pokračovanie možno ani nebude, tak je to škoda. Kvothe toho ešte veľa nestihol a ja som bol zvedavý, ako sa dostal tam, kde je teraz a čím všetkým sa stal legendárnym. Snáď niekedy v budúcnosti pokračovanie bude. Môžeme si dať súťaž, či bude skôr pokračovanie tejto knihy alebo Piesne ľadu a ohňa (Hry o tróny). Je možné, že nebude ani jedna.

Možná trochu zbytečně dlouhé pokračování famózního prvního dílu.
První polovina mě velmi bavila, pokračovala tak, jak jsme zvyklí z jedničky. Druhá působila dost náhodně, Kvothe se pouštěl na podivná místa, stává se hrdinou, který všechno umí a na můj vkus byl příběh příliš sexuální. Vše bylo samozřejmě psáno absolutně úžasně.

(SPOILER) Neeeeeeee...! Co si teď počnu, když třetí díl asi nebude? Co se stalo s Kvothem? Proč přišel o svoje schopnosti, kdo je Bast, proč odešel z univerzity a skončil jako hostinský? Co se stalo s Dennou?

Tohle je teda pomsta všem čtenářům fantasy..

Příběh se mi líbil strašně moc, vše krásně plynulo, ten svět je úžasný, jakoby obyčejný, ale s příchutí magie. Kvothe je charismatický, jeho osud proměnlivý, ale bohužel autor trilogii nedokončí a my se asi nikdy nedozvíme odpovědi na všechny otázky..

Zamýšlená trilogie měla popisovat Kvotheho život, který je dle všech indicií mnohem delší, než by bylo možné u běžného člověka očekávat. Druhý díl končí v době, kdy Kvothe dosáhl věku kolem 20 let, takže ač se na závěrečný díl čeká mnoho let, nelze předpokládat, že by autor dokázal příběh dotáhnout do konce. Buď by to musel vzít pořádně hopem, nebo bude muset těch knih napsat aspoň ještě pět. Z toho mi vyplývá, že se asi nikdy nedozvíme, jak to vlastně celé dopadlo. Co se dá dělat. Čte se to ale báječně.

Hezké zamyšlení nad tím, která civilizace si může osobovat právo nazývat jinou civilizaci "barbarskou" a na základě čeho? Kde se bere ta jistota, že my jsme civilizovaní a všichni ostatní jsou barbaři?

Vlastně ani nevím, jak rychle jsem proklouzla první půlkou, za to ale vím, jak moc jsem se trápila s tou druhou. Možná jsem s Kvothem najednou strávila víc času, než jsme oba potřebovali, možná prostě jen ztratil šmrnc… ale daleko za zdmi Univerzity mě toho moc strhnout nedokázalo.

Strach moudrého může už na mě z poličky domácí knihovny už koukal nějakou tu chvíli a tak bylo na čase se vrátit do Kvoteho světa.
Opět krásně a čtivé napsané, druhý svazek se mi četl lépe než Jméno větru, ale mělo stejné problémy a to, že se v příběhu občas nic moc neděje, což by nebylo na škodu, kdyby pasáže nebyly dlouhé. Největší problém jsem měl s pasáží s žoldáky v lese a s Kvoteho návštěvou Fae, obě části mi přišly dost natahování.
Ale celkově se jedná o parádní fantasy kousek, který by si měl přečíst každý fanoušek žánru.
Mě v tento moment nezbývá nic jiného než se přidat do skupiny otrávených fanoušků, kteří se zřejmě nikdy nedočkají třetího dílu

Mám přečten tento svazek, několik více set stran a na konci nevím o moc více, než na samém začátku. V každém případě mě to moc bavilo. Nabízí se srovnání s jiným populárním tlustopisem, ságou G.R.R. Martina (vtíralo se mi začít iniciály J.R.R.). Strach moudrého muže nehledí na svůj svět shora a intriky mocných jsou zde patrné jen na Maersově dvoře. Neválí se tu tisíce mrtvých, magie je podána téměř vědeckým způsobem, přesto je stále za příběhem cítit hrůzu z neznámých sil, které ženou hlavního hrdinu. Ta hrůza je stále hodně skrytá, a o to děsivější. Pro mně jsou to významné body do plusu, domnívám se, že explicitního násilí je všude nadbytek. Stále mě udivuje, kolik lidí považuje za normální sledovat před spaním vraždy v kruhu, pak v labyrintu nebo někde jinde. Ale to odbočuji. Moc se mi líbí, jak mě autor nutí přemýšlet o postavách. Třeba kdo je Bast, kdy se v příběhu objeví Scarpi, vypravěč z Tarbeanu a Kronikářův spolupracovník, proč je Auri tak zvláštní. S odhalováním tajemství autor nespěchá a za každým odhaleným je řada dalších. Vztah Kvotha s Dennou mi brnká na vlastní vzpomínky o dívkách, které mi dokázaly kdysi omámit hlavu a zcela nepochopitelně z toho nikdy nic nebylo.

Hvězdičku navíc jsem nedal, protože je jasné, že příběh zdaleka ještě nespěje k cíli a obávám se, zda se to někdy podaří.

Strach múdreho muža, je druhá časť fantasy série príbehov o kráľovrahovi Kvothem. Ako som spomínala v recenzii na prvý diel, Rothfuss vytvoril úžasný svet plný dobrodružstiev a mágie.

Je to poriadne hrubá a rozsiahla kniha. Autor nám naozaj podrobne popisuje prostredie a dej. Pre niekoho môžu byť nejaké časti zdĺhavé, ale ja som si užívala každú jednu stránku. Rothfuss je naozaj majster slova a dokáže Vás poriadne vtiahnuť do príbehu.

Kvothe pokračuje rozprávaním o svojom živote a Kronikár všetko zapisuje. Opäť sa ocitáme na univerzite, opäť ma to tam neuveriteľne bavilo a aj potom ako ju Kvothe opustí, čaká nás dobrodružná a magická jazda plná zážitkov. Kvothemu jednoducho musím fandiť, najmä kvôli tomu, že boje, ktoré zvádza si musí väčšinou vybojovať sám a naozaj sa mu to darí zvládať.

Jediné čo ma štve je to, že autor si dáva s ďalším pokračovaním poriadne na čas, takže sa len tak rýchlo nedozviem ako to celé skončí.
Dúfam, že to čoskoro dopíše.

Mé nejmilejší fantasy. Styl vyprávění je poutavý a postavy zajímavé až je člověk naštvaný, že musí svět pana Rothfusse opustit. Někomu se můžou některé pasáže zdát zdlouhavé a nudné, já si je však užíval. Objevování světa, odhalování tajemna, hledání malých puzzlíků a představování si vlastních teorií co se stalo a stane je velkou předností celé série a při druhém přečtení jsem si knihu užil ještě více. Těším se na pokračování a doufám, že se ho někdy dočkáme.

(SPOILER) No v první knize se alespoň trochu něco dělo. I když 300 stran číst stále se dokola opakující se vzorec: potřebuju peníze-získám peníze- zas nemám peníze bylo už docela úmorné, tak to přeci jen nové prostředí univerzity utáhlo. A pochopil jsem, že se s hlavním hrdinou musíme seznámit. Ve druhé knize jsem čekal, že se to rozjede, ale to jsem se šeredně mýlil. Dalších cca 350 stran je Kvothe stále na univerzitě, vedlejší postavy i nadále zůstávají příšerně nudné a nezajímavé, tedy kromě Elodina, ale to je jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. A najednou z ničeho nic Kvothe s univerzity během pár stránek odejde, kvůli něčemu co se stalo ještě v prvním díle ! WTF ! Žádný oslí můstek nic. Přečetl jsem cca dohromady i s prvním dílem 1000 stran (skončil jsem na straně 400 u druhého dílu). Těch 1000 stran by se dalo shrnout bez problému do 300. Není umění napsat extrémně dlouhou knihu, plnou vaty, ale je umění napsat co nejkratší knihu, ale čtenáři co nejvíce sdělit, co nejmenším počtem slov. Mě přišlo, že už se autor vyčerpal a nevěděl co dál psát, tak psal dokola, pořád to samé. Osobně nechápu tady to vysoké hodnocení. Čekal jsem mnohem víc.

(SPOILER) Prvých cca 550 strán je skvelých, v podobnom štýle ako prvá časť. Potom však prídu zdĺhavejšie pasáže s Felurian a Ademsky výcvik, za ktoré dávam hviezdičku dole, keby boli o polovicu kratšie knihe by to neubralo. I tak som si aké druhý diel užil a dúfam, že sa dožijeme aj poslednej tretej knihy.

(SPOILER) První polovina knihy jede v podobném tempu jako jednička, velmi jsem si ji užil. Nešlo jen o to prostředí Univerzity, které se mi sakra líbí, ona je totiž zábavná i část kdy Kvothe odchází do světa a dostává se na dvůr svého šlechtického patrona. Problém nastává až u toho road tripu jehož součástí se stane, na který dále navazuje část z Felurian a uspávací učení u žoldnéřů. Kniha se nakonec vrátí na začátek, ale když jsem to dočítal, nemohl jsem se zbavit pocitu, že to tak nějak vyšumělo do ztracena, což hezky koresponduje s tím, že autor píše třetí díl už přes deset let, asi sám neví jak dál. Furt je tam ale výborných pět set stran, což může hodně autorů jen z povzdálí závidět, takže nemám problém tomu dát tu čtyřku.

(SPOILER) Konečně dočteno a musím říct, že po nějakém tom dalším pokračování (jestli vůbec někdy bude) určitě nesáhnu a abych řekl pravdu, tak ani nevím a vůbec nechápu, proč toto dílo je vlastně tak zbytečně nadhodnocené. Kniha (knihy) je sice úžasně napsaná, ale bohužel absolutně postrádá jakýkoliv děj, jiskru, zápletky jsou nezajímavé (nudné) a od smrti Kvotových rodičů se v knize v podstatě ani nic pořádného, napínavého, apod. nestane.

(SPOILER) Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni:

O existenci Patricka Rothfusse a Jméně větru jsem neměla tušení, dokud jsem na něj nenarazila v jedné diskusi. Ze zvědavosti jsem si první díl vypůjčila v knihovně a příběh i autorem vytvořený svět mne zaujaly. Skočila jsem proto ihned na díl druhý a po přečtení se musela hořce smát nad komentářem: "Začal jsem číst Rothfusse, abych si zkrátil čekání, než Martin dopíše Píseň ledu a ohně." Četla jsem většinu komentářů i hodnocení autora a tak nějak souhlasím s tím, že to nedopíše a že to v reálu asi moc sympatický člověk nebude. Nicméně toto vše mi nebránilo v tom, abych si četbu Strachu moudrého muže neužívala.

V květnu 2022 jsem do čtenářské skupiny napsala následující:
"Mnohokrát jsem na knihu narazila, dala si ji do kolonky "Chci si přečíst", ale skutečně se k tomu rozhoupala až relativně nedávno. Kniha je slušný "špalek" a určitě mi uškodilo, že jsem četla na etapy, po drobných kouscích, nemohla se do příběhu cele ponořit. Po přečtení jsem byla nadšená, s odstupem mé nadšení trochu opadává. V komentářích na DK to mnozí vystihli lépe než já: anotace slibuje epický příběh s úžasným hrdinou, ale v prvním díle na nějakých 600 stranách se nám dostane relativně krátkého výseku jeho života a z toho, co anotace slibuje, tam není téměř nic. Zápletku tvoří hrdinova pomsta, ale ani ta nedojde se závěrem knihy k nějakému naplnění, takže v tomto ohledu jsem poněkud frustrovaná. Nicméně již čtu druhý díl a líbí se mi autorův promyšlený svět, takže i když vlastně na mnoha kapitolách popisuje rozmezí třeba 1 měsíce v životě hrdiny, stejně mě to nutí číst dál."

Zpětně si už nepamatuji všechny dojmy, ale souhlasím s tím, že se v knize na tom velikém množství stránek nic moc neděje :-). Kvothe v současnosti je mi sympatičtější než jeho mladé, přechytralé a veleúspěšné Já, ale ani zde jsem se nedozvěděla, co se mu stalo. (I proto sdílím Bastovy obavy a tíseň.) K vypátrání čandrínů jsme se o moc nepřiblížili, stejně jako se nevyřešil vztah Kvotheho a jeho osudové dívky. (Já si jen moc přeju, aby její současný mecenáš byl i vůdcem čandrínů.) Kvothe spáchá malér, je přinucen cestovat, má plnit úkoly ve službách maera Alverona (až asi ve 3/4 knihy mi došlo, že "maer" je označení titulu, nikoli jméno postavy), ale odběhne si, aby si užil s vílou, a pak znovu, aby se naučil "znakový jazyk" a vůbec se nedrží linie příběhu, jak by čtenář čekal. Osobně si myslím, že to Rothfuss jednoduše neukočíroval, ale současně se přiznávám, že i když hrdina neustále dělal něco jiného, než co by měl a co se od něj čekalo, všechny tyhle odbočky jsem přijala s nadšením a hltala stránku za stránkou, takže mi vlastně tak nějak začalo být fuk, že se v knize nic nedořešilo, ba naopak když přivolal Jméno větru, tetelila jsem se blahem :-).

Přestože i mně mladý Kvothe začal docela lézt na nervy, nebránilo mi to v tom užívat si příběh a hlavně komplexnost světa, který Rothfuss vytvořil. Navzdory všem výtkám a nedostatkům jsem si oba díly pořídila do knihovny. Stejně jako u Martina budu optimisticky doufat, že se někdy dočkáme pokračování či zakončení příběhu, že to autor všechno promyšlené má a že si z toho sednu za zadek. Mojí nejoblíbenější postavou je jednoznačně mistr Elodin. (Když s údivem zvolal, že je Kvothe celý zašáhlený, poslušně a s nadšením jsem se zasmála.)

"Jak dlouho asi bude trvat, než si uděláš prsten ze vzduchu?"
Zvedl jsem holou levou ruku s roztaženými prsty. "Kdo říká, že už ho nenosím?"
Elodin se otřásl smíchem, ale když jsem nezměnil výraz, přestal se smát. Svraštil obočí, upřel na mě zkoumavý pohled, střelil očima po mé ruce, pak zpátky k mé tváři. "Žertuješ?" zeptal se.
"To je dobrá otázka." Klidně jsem mu pohled oplatil. "Žertuju?"

Stejné jako první díl. Patrick opět píše velice hezky o ničem. V celé knize se v podstatě nic zásadního nestane. Hlavní postava je Mary Sue, ale musíme se dobrat k tomu proč vůbec. Celou knihu čekáme nějáké zásadní odhalení ale to nepřichází, nicméně napsané je to velice pěkně....to nejspíš stačí aby se to ve všech žebříčcích vyšvihlo vysoko.

Patrick nicméně trilogii nikdy nedokončí, raději tráví čas na Twitchi a natáčí ublíženecké videa o tom jak ho všichni šikanují. Vybírá peníze na charitu pod příslibem zveřejnění nových kapitol nicméně sliby neplní....jeho kmenový vydavatel je z něj nešťastný, protože jim Patrick neustále lže....a mnohem více zábavných věcí Patrick dělá.....no prostě kvalitní charakter.

Tak toto bol čistý zážitok z čítania...