Strach moudrého muže

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ve druhém svazku série stupňující soupeření s vlivným členem šlechty donutí Kvotha opustit Univerzitu a hledat štěstí jinde. Osamocen a bez prostředků cestuje do Vintu, kde se velmi rychle zaplétá do složitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a vede skupinu žoldnéřů do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává cestující na Králově cestě. Kvothe pátrá po odpovědích, pokouší se odhalit pravdu o tajemných Amyrech, Čandrínech a smrti svých rodičů. Mezitím je zkoušen legendárními Ademskými žoldnéři, nucen obhajovat čest své rodiny a setkává se i s mytickou Felurian, okouzlující ženou, které žádný muž neodolá a žádný z nich setkání s ní dosud nepřežil… Pod jejím vedením se dozvídá mnohem víc nejen o ženách, ale také o pravé povaze magie. Ve Strachu moudrého muže dělá Kvothe první kroky na hrdinské cestě a poznává, jak složitý může být život, když se člověk stane legendou za svého života....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136686/kronika-kralovraha-s-136686.jpg 4.7804
Série:

Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Argo, Triton
Originální název:

The Wise Man's Fear, 2017


více info...
Nahrávám...

Komentáře (130)

Kniha Strach moudrého muže

Charlie119
26. května

Jsem otrávený. Ano. Jelikož ve chvíli, kdy tento komentář vzniká, je to již takřka devět let od vydání této knihy. Hanba tomu skvělému zloduchovi, jež stále trestuhodně nedokončil své veledílo. Lepší vyprávění byste hledali opravdu nesnadno.

JP
18. dubna

Vzhledem k úrovni toho, jak otrávený jsem Rothfussem, jako člověkem, ne jako autorem, ale jako člověkem, se musím přiklonit k velice specifické skupině frustrovaných lidí, která vidí druhý díl jako silné autorské selhání. Sám fantasy už moc nečtu, ale určitě nejsem jediný, kdo spatřil potenciál a kvality 'Jména větru'. Už tehdy jsem si všímal určité infantility a sebezahleděnosti jeho textu, ale nechával jsem to proplouvat, protože to Pat dobře kompenzoval vším ostatním. Při čtení jsem to fakt považoval za jednu z nejlepších žánrovek za řadu let... od druhého dílu mě odrazoval jednak hlavně rozsah a pak taky fakt, že jsem s Patem Rothfussem viděl opravdu neuvěřitelný množství rozhovorů, Q&A, ohledně toho, jak je na tom s vydáním třetí knihy a tedy i celkově fakt, že po dočtení bych musel čekat na třetí díl tak jako tak, takže proč spěchat, duh? Snažil jsem se pochopit, proč je psaní třetího dílu na bodě mrazu prakticky dekádu, a tak jsem místo čtení druhého dílu zpracoval Rothfussův psychologický profil, jakožto nejvíc stagnujícího "aktivního" spisovatele naší doby (i mrtví publikují více)... a když jsem se už trochu víc otráven jeho způsoby, konečně dostal k jeho 'Strachu moudrého muže', zodpovědělo mi to spoustu otázek. Že Rothfuss vyhrál prvním dílem v loterii. Že si hodil pořádnej kmen pod nohy tím, jak nešikovně zpracoval druhý díl. A že právě proto si asi teď dekádu kroutí plnovous a neví s tím, jak uzavřít třetí díl, protože tam toho musí nacpat hodně, jelikož na tisíci stranách své druhé knihy není vlastně skoro nic. Slovo, které v angličtině spousa negativních čtenářů ve svých recenzích používala bylo: pointless - a to knihu vystihuje. Myslím si, že jeho um leží v něčem, co bych nazval "edgy pohádky pro děti" (koneckonců 'The Thing Beneath the Bed' je asi jediná věc mimo prvního dílu Kroniky královraha, co se mi líbila a tu rovněž publikoval víc jak dekádu zpátky). Víceméně, když se nad tím zamyslíte, Rothfuss udělá radši i sidequely, jako 'Hudbu ticha', což působí jako jedna do novely roztažená kapitola, aby si koupil další čas a pořád se hřál v pozornosti, než aby uzavřel slíbenou trilogii, "co už má vlastně napsanou patnáct let, ale jen potřebuje edit a doladit". ____ "Kdybychom čekali, než budeme připraveni, čekali bychom do konce života" a Pat čeká, sedí na twitchi se sluchátkama a mele u čaje o nesmrtelnosti chrousta, poker face, zatímco se potí od hlavy až k patě. (*Poznámka ke knize: osobně by mě zajímalo jaký Rothfuss sleduje porno). Samozřejmě, když to čtete, není to nic špatnýho-špatnýho 'Strach moudrého muže' nese spoustu skvělých segmentů a her se slovy, ale problém je, že nic nikam nijak neposouvá (a to jsem člověk, co nesnese psaní podle učebnice, ale neviděl jsem takhle dlouhou knihu, co by dokázala být tak bezobsažná). Pat sám sebe rád a hodně poslouchá, jak je chytrej a jak to má vše dobře promyšlený a jak tohle v prvním a druhým díle pochopíte až přečtete třetí... a tak čekáte, že to chvástání bude opodstatněný, ale přijde mi, že je to tisíc stran o ničem, snaží se to "být", ale zároveň "není". U prvního dílu se mi líbilo, že některé kapitoly byly vážně vypointované téměř k dokonalosti a mělo to šmrnc a bavilo to, neposouvalo se to hodně, ale šlo to určitým směrem. Druhý díl už jen opravdu dokazuje, že 'Jméno větru' bylo skutečný one hit wonder. A je i otravný sledovat Rothfusse, který o všech teoriích a perspektivách žvaní, žvaní o tom, co nemusí, jak nikomu nic nedluží, všechen ten čas, co tráví kecáním o knize, o tom jak na ní pracuje, proč není hotová, jak ho otravuje, že se na ni lidi ptají... prostě si honí triko nad tím, jak každej očekává publikaci jeho majstrdíla, přičemž mi přijde ironií, že už dvojka padá na hubu. Je to vlastně hrozně komický, když nad tím přemýšlím. Vzpomínám si na video Paula Austera, kde radil spisovatelům "loose ego" (zbavit se ega), myslím, že tohle je přesně ukázková definice téhle rady, protože Rothfuss je ten typ, co zjistíte, jak mu pod povrchem bují hlavně tohle obrovský ego, ego nepříjemné konzistence, vychcanosti, toho, jakým způsobem už na začátku položené otázky začne obšírně odpovídat "Víte, to co říkáte, je hezký, ale nechte mě vysvětlit, proč mám pravdu já...". Je tu veliká skupina fanoušků, co zbožňují první díl tak, že i kdyby Rothfussův druhý díl byl něco na úrovni leporela, složenýho z listů od kedlubny, odkývali by mu to jako geniální, ale to už je úděl, když napíšete, byť jen jednu, opravdu dobrou knihu, co si najde čtenářskou obec... Tisíc stran skvěle napsaného ničeho. Dobrá práce, Pate. Co takhle přijmout to a na znamení porážky si oholit vousy i hlavu a začít psát tu porno fikci o svým životě, ke které tak tíhneš: The Wise Man's Gear.


KlariN
19. února

Kvothe je podobně fascinující postava jako Huckleberry Finn. Druhá část Kroniky Královraha posiluje motivy putování i hrdinovu cestu k dospělosti. Poutavě, s humorem, sebeironií i napětím. Rozsah vůbec není na škodu, protože autor bez pochyby patří k vynikajícím vypravěčům. Osobně bych decentní zkrácení uvítal jen v pasáži věnované Felurian. Jinak se ovšem skláním, a děkuji za strhující zážitek. Snad se v dohledné době konečně dočkáme i důstojného završení Kvothových osudů.

david9690
18. února

Dost dobré počteníčko. Sice k některým pasážím jsem měl drobné výhrady, ale jinak zajímavá a určitým způsobem i poučná kniha, která mě bavila a celkem chytla - něco mě stále nutilo ke čtení a byl jsem zvědavý co bude dál. Někdy je autorův styl psaní opravdu velmi poetický a je to dobře zpracované. Úplně 5 hvězd to není, ale 4,8 zcela určitě. Jen mi velmi leží na srdci, že není další díl. Ach jo. Než ho vydá tak už polovinu věcí zapomenu...ale už to bude venku určitě se k tomu vrátím abych věděl proč je Kvothe živ z minulosti a jen pasivně čeká až si pro něj příjde zubatá.

Balenka
05. února

Podľa mňa nebola tak dobrá ako jednotka, najmä pasáže mimo univerzity boli niekedy veľmi zdĺhavé, ale ja jednoducho mám rada autorov štýl písania a tiež samotný príbeh Kvotheho ma pohltil :)

Dominik_13
15. ledna

Laťka nastavená prvním dílem možná nebyla zdolaná, zcela jistě se ale nebezpečně zakymácela. Prožívat příběh spolu s protagonistou je pořád stejně zábavné, netradiční systém magie je ještě o něco více okouzlující. Jen škoda, že autor nedokázal potlačit svou grafomanii v druhé části knihy, obzvláště u snové pasáže o erotickém zasvěcování jsem měl neodbytný pocit, že jde o autorovy neuskutečněné fantazie, jejichž znalost ničemu neslouží.

stozarka
11.12.2020

Dlouho jsem nevěděla, co si mám myslet. Je to hutný příběh, sytý. Občas jsem si musela dát pauzu a chvíli trávit. Teď po dočtení můžu s klidem říct, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Možná i ta nejlepší. Naprosto mi přirostla k srdci.
Tak propracovaný svět, kultury, jazyky. Co teprve popsání ''magie'', alaru, sygaldrie, jmenování.. až vám připadá, že je to vše naprosto normální a logické.
O postavách snad nemá ani cenu psát, nejlepší bude, když je poznáte samy.
Tenhle příběh doporučuji všem, jediný problém je, že skončí.
Bude mi chybět jako starý přítel.

Nikidree
19.11.2020

Dojmy z tohoto dílů mám poněkud smíšené. Osobně mě zaujala až druhá polovina knihy, konkrétně kdy se Kvothe vydal za vintským králem. Tam to již bylo zajímavé i velmi napínavé. Jelikož popis jeho života na univerzitě je tak nějak stále stejný - chvíli dobré chvíli špatné.
Způsob vyprávění je stejně skvělý jako předtím. Avšak na můj vkus tam bylo dost pasáží, které byly o ničem. Samozřejmě většinou když se snažil něco vysvětlit nebo popsat. Ale ani tady to nenudí. Kniha se čte skvěle. Opravdu skvěle. Za mě velký palec nahoru autorovi i překladateli, protože to je bomba.

Myslím, že na to, kolik stránek kniha má, jsme se v ději skoro neposunuli. Alespoň to na mě tak působí. Navíc kniha je už dost stará a další díl stále není. Což mě bohužel nutí na to pohlížet trochu negativně, jelikož mě zajímá důvod, proč se z ambiciózního mladíka stal vyhořelý hostinský. A zatím to vypadá, že se to nedozvím.
Jedno z nevětších mínusů vidím v Denně. Zpočátku to působilo velmi tajemně, zajímavě, teď mi to leze krkem. Je to pořád stejné. Setkají se, užívají si společný čas a ona potom zmizí, aniž by kolikrát řekla bů. Poté na sebe zase narazí a opět, jako by neuplynula kdoví jak dlouhá doba, si povídají jak zamilovaní, načež zase zmizí.

I přesto všechno se to prostě čte dobře. To klidně zopakuji milionkrát, protože je to pravda. Autor svět vymyslel dobře, má ho propracovaný, Kvothe není hrdina co zdolá bez problémů všechny překážky, ani chudák co má prostě jen štěstí. Pokud to autor někdy dopíše, nepochybuji, že to bude dobré čtení. Takže s klidným srdcem můžu Kroniku královraha doporučit.

1