Patrick Rothfuss

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u autorových knih

Meno vetra

„Milujem fantasy knihy a som veľmi rada, že som sa mohla ponoriť do sveta, ktorý pre nás vytvoril Patrick Rothfuss. Je to úvodný diel trilógie (aj napriek tomu, že autor sa s poslednou častou moc neponáhľa) o kráľovrahovi Kvothem, ktorému sa do cesty pripletie "Kronikár" a ten ho presvedčí aby mu vyrozprával svoj príbeh. Rothfuss si pre nás pripravil naozaj zaujímavý a rozsiahly fantasy svet, ktorý je veľmi detailne a dopodrobna popísaný. Každou jednou stránkou ma autor dokázal viac a viac vtiahnuť do deja a celé som to prežívala spolu s Kvothem. Kvothe je výborne napísaná postava, aj napriek tomu, že je to pomerne arogantný a namyslený človek, bavilo ma čítať o jeho osude. Kronikárovi popisuje všetko čo sa mu stalo od detstva, hovorí mu o živote po strate rodičov a nakoniec sa dostaneme na univerzitu mágie. Práve mágia, má v knihe veľkú rolu a naozaj som si užívala to ako sa s ňou Kvothe postupne dostával do kontaktu. A nechýba ani romantická línia. Kniha je poriadne hrubá, popisná, nie je tam až tak veľa akcie ako v iných fantasy knihách, ale autor naozaj píše výborne. Teším sa ako to celé bude pokračovať v ďalšej časti. To je ešte hrubšia tehla, ale určite sa do nej pustím. A som zvedavá, či sa dozvieme akého kráľa to vlastne ten Kvothe zabil.“... celý text
— Dydy7

Strach múdreho muža

„Strach múdreho muža, je druhá časť fantasy série príbehov o kráľovrahovi Kvothem. Ako som spomínala v recenzii na prvý diel, Rothfuss vytvoril úžasný svet plný dobrodružstiev a mágie. Je to poriadne hrubá a rozsiahla kniha. Autor nám naozaj podrobne popisuje prostredie a dej. Pre niekoho môžu byť nejaké časti zdĺhavé, ale ja som si užívala každú jednu stránku. Rothfuss je naozaj majster slova a dokáže Vás poriadne vtiahnuť do príbehu. Kvothe pokračuje rozprávaním o svojom živote a Kronikár všetko zapisuje. Opäť sa ocitáme na univerzite, opäť ma to tam neuveriteľne bavilo a aj potom ako ju Kvothe opustí, čaká nás dobrodružná a magická jazda plná zážitkov. Kvothemu jednoducho musím fandiť, najmä kvôli tomu, že boje, ktoré zvádza si musí väčšinou vybojovať sám a naozaj sa mu to darí zvládať. Jediné čo ma štve je to, že autor si dáva s ďalším pokračovaním poriadne na čas, takže sa len tak rýchlo nedozviem ako to celé skončí. Dúfam, že to čoskoro dopíše.“... celý text
— Dydy7

Jméno větru

„S knihou jsem velmi spokojen. Nejsou tu žádné osudové bitvy, intriky mocných, nekácí se tu trůny. Přesto je příběh poutavý a posedlost hlavního hrdiny hledáním tajemství o zkáze jeho rodiny, je uvěřitelná. Nejsou tu nevyužité příležitosti (vlčí mláďata ve Hře o trůny), ani inflace mimořádných schopností (Píseň krve zná ve stejnojmenné knize na konci skoro každý). Trochu samoúčelná jsou data, která zcela opouštějí náš kalendář.“... celý text
— engelbert

Jméno větru

„Kvothe je kokot, ale překvapivě jsem mu opravdu fandil. Všímám si toho, že mnoha lidem vadily rozepisované neakční pasáže, což bylo ovšem něco co mě opravdu udržovalo tady (půjčím si scénu na kterou mě dostal kámoš): Kvothe hraje na loutnu, všichni ho sledují a jelikož je Kvothe strašlivě arogantní tak si vybere jednu z nejtěžších písní. Jaké jsou tady sázky? Kvothe nemá peníze, dluží peníze nebezpečným lidem a opravdu potřebuje jako umělec patrona, zároveň k tomu je mu zakázán vstup do univerzitní knihovny, profesoři ho nenávidí (protože je to přemoudřelý kokot jak bylo už řečeno) a celkově je na tom špatně. A v hledišti je jeho rival (postava, kterou lze jen nenávidět). A co se stane? Kvothemu praskne struna. Co bude dál? Dá to? Dostane namláceno jako tolikrát? Zaplatí dluhy? Bude mít na školné? Výborně napsané samozřejmě.“... celý text
— marek4156

Hudba ticha

„Jak psal autor o mnoha svých betačtenářích, také jsem si při čtení říkala: "To je opravdu krásné, ale nebude se to asi líbit každému". Připadala jsem si u toho výjimečně. Mám ráda, když se mi líbí věci, které většinová společnost opomíjí nebo neschvaluje. Je v tom nepochybně kus ega, ale také věřím, že se prostě ráda spouštím k podstatě. Že ráda objevuju jiné úhly pohledu. Tato kniha je celá taková, objevuje jiné úhly pohledu. Hraje si se slovy tak úžasným způsobem, citlivým a vnímavým. Smyslným i smysluplným. Probouzí všechny smysly tak jinak, než jsme zvyklí. Vzbuzuje chuť vidět, slyšet, cítit, chutnat a vnímat svět a vše, z čeho je složen, zcela jiným a novým způsobem. Pátrat po podstatě. Najít Jméno věcí. Naleznout Jméno své. Popravdě, tímto stylistickým uměním a citlivostí mě autor překvapil. Přitom nevím proč, již jeho předchozí tvorba nese znaky tohoto rukopisu. Ale zde je to opravdu čistá esence. Slova mají obrovskou moc a já je ráda takto vnímám, udělalo mi to ohromnou radost. Příběh je naprosto živý, a přitom (či "a také") je to jako číst báseň v próze. Báseň, v níž má každé slovo své místo, žádné nepřebývá, žádné nechybí. Jsem ráda, že mohu číst příběh tak, jak je. Že byl vydán přesně v této formě. Poodhalující a zároveň jitřící mnohé záležitosti, přičemž mnoho zůstává nevysloveno či skryto. Jak se uvádí v závěru "tenhle příběh je pro všechny nalomené". Docela mě to zasáhlo, našlo nepřipravenou. A přitom ano, v tom je ta pointa. A chce se mi říct: chtělo by to více takových kouzelných věcí. A hned nato si uvědomuju, že se stačí pouze rozhlédnout... :-). Děkuji! Jinak z mého úhlu pohledu mi přijde zvláštní situace, kdy někdo miluje Kroniku královraha a zároveň zavrhuje Hudbu ticha. Nedokážu si představit, že bych si pak dokázala Kroniku užít ve všech jejích rovinách, pokud bych neuměla/nechtěla vnímat sílu příběhu v "neději". Jako by se to pak celé smrsklo jen na ten příběh/děj, který je nepochybně sám o sobě také skvělý, ale zdaleka neposkytuje všechno, co se z této série dá vytěžit.“... celý text
— ziriant

Přejít na knížky autora