Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

od:

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

Kniha je záznamem fiktivního rozhovoru vypravěče s mladou ženou Lucií, kteří náhodou tráví současně dovolenou na pobřeží Jaderského moře na severu Jugoslávie. Lucie otevřeně vyslovuje svoji nespokojenost se situací ve svém domově – v Československu zasaženém normalizací; váhá, zda se má z dovolené vrátit do šedivé reality všedního života do Prahy nebo zda má emigrovat. Vypravěč (s nímž se autor ztotožňuje) žije v exilu v Paříži a vzhledem k přístupu ke svobodným informacím bez cenzury a také díky svému vyššímu věku má větší přehled o historii. Místo jednoznačné odpovědi, která by pomohla vyřešit její dilema, proto Lucii nabídne, že jí bude každý večer vysvětlovat svůj pohled nejen na dějiny Československa, ale i komunismu v Sovětském svazu a v ostatních státech východního bloku. 2. vydání, v Odeonu 1....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/88_/88991/kapesni-pruvodce-int-88991.jpg 4.687
Žánr:
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Přidat komentář
Chesterton
včera

V něčem připomíná Sofiin svět a naopak :))

jakafe
29. října

Pro mě, která zažila socialismus coby malé dítě, a která se ze školních osnov o poválečné historii nedozvěděla prakticky nic, se tato kniha řadí mezi objevné, je plná zajímavých souvislostí probíraných opravdu do hloubky. Rozebírá československé dějiny od dob krátce před založením republiky až po sametovou revoluci a věřím, že mi poslouží i jako pomůcka při studiu. I proto jsem si v knize podtrhávala tužkou, což jinak nedělám, v díle je však tolik informací, že bych ty, které mě chytly za srdce, později možná složitě hledala. Jedinou výtku mám k poslední kapitole kritizující český národ, protože kárat vlastní kořeny se mi tak nějak z podstaty příčí. Ale jak vidno z mého hodnocení, je to subjektivní náhled.
Vyberu jednu moudrou část, a to o nadčasové filozofii T. G. Masaryka: "Pracovat charakterotvorně na sobě, nesvalovat nic na druhé, nečekat nic od těch druhých."

Daphodille
01. října

a prostřednictvím fiktivních lekcí udílených po třináct večerů mladé dívce Lucii, jež je na vážkách, zda nemá svou vlast opustit, pěknou vykrouženou češtinou nás Tigrid provádí milníky novodobé české historie. Trasa vede hlavně okolo těch pro náš národ osudových až traumatických: Mnichov 1938, léta protektorátu 1939-1945, Vítězný únor 1948. Putování však začíná okupací vojsky pěti armád Varšavské smlouvy 1968 a symbolicky se zde také ukončuje. Spojení obdivuhodných znalostí a výpravného slohu pro čtenáře zbarvuje to, co by jinak bylo suchou dějepisnou látku. Je pochopitelné, že Tigrid nabízí pohled z vlastní perspektivy, ale zároveň sympatické, že svůj názor za každou cenu nevnucuje ani podloudně nepodsouvá. Přitom cítíme, jak se mnohdy hlídá a krotí, neboť by jinak třeba komunistům adresoval peprnější slova. Ale uhlídá se, ačkoli - a to je spíše osvěžující prvek - někdy si nebere servítky a uklouzne mu z pera příkrý soud. Kromě komunistů to odnese i náš druhý prezident Edvard Beneš - kontroverznost jeho postavy ještě výrazněji vyvstane - anebo také jeho oddaný osobní tajemník a obdivovatel Prokop Drtina, kterého však Beneš neváhal po osvobození zapřít. Kromě osobností rozehrává témata viny, kolaborace a hrdinství vinoucí se českými dějinami s neobyčejnou intenzitou. Zvláštností je, že zabrousí i do "kdyby" scénářů a neváhá je rozvíjet na delší ploše. Tigrid ovšem nechává závěrečný úsudek na čtenáři, pouze nahazuje náměty k zamyšlení, k velmi závažnému zamyšlení. Protože není daleko od pravdy, že bolest některých porážek si v sobě neseme dosud, jako by měla být nezhojitelná. Plusem je bezpochyby autorův jazyk, který se nebojí metafor, jež s blížícím se koncem kurzu jsou stále nápaditější. ("Režim držel lidem hlavu ve žlabu hesel" apod.)

Juzzy
19. ledna

Pozoruhodná kniha - detailní obeznámení se s nedávnými dějinami naší země. Někdy až moc detailní. Pan Tigrid používá výrazy nesnadno pochopitelné a zařaditelné, nečetlo se to lehce. Ale jinak se dá říct - povinná četba středoškoláků.

Čtec
17.10.2015

Kdyby se mne čirou náhodou nějaká inteligentní dívka zeptala, jakou knihu by si měla přečíst, aby se nenásilnou formou seznámila s dějinami Československa, poradil bych jí právě tuto. Formou rozhovorů s jinou - fiktivní (?) :-) - dívkou Lucií by jí Pavel Tigrid přiblížil vše podstatné. Kniha je čtivá a domnívám se, že v maximální míře pravdivá. Sám ji mám moc rád, a to nejsem ani dívka, ani žena, a už vůbec ne inteligentní :-)

monikaKU
01.10.2015

Kniha popisuje udalosti 20. storocia v Ceskoslovensku. Tento popis je nielen velmi podrobny, ale i analyticky, co tomuto dielu pridava na kvalite. Jednu hviezdicku ale musim strhnut za caste odbiehanie od temy, ktore obcas cely text zneprehladnuje.
Najzaujimavejsie casti su o Stalinovi, o politickych procesoch v 50-tych rokoch, o Benesovi, o nastupe komunistov, 1. Ceskoslovenska republika atd. Najviac chaoticka je cast o Vitaznom februari.
Preluskat sa knihou od zaciatku do konca nebolo vobec jednoduche. Nakoniec, nie je to ziadna beletria. Po nejakom case sa ku knihe musim opat vratit. Som presvedcena, ze mi prinesie nove dalsie poznanie, ktore som, v mnozstve inych, urcite prehliadla. :-)

Montezuma
26.07.2015

Ještě dnes si živě vybavuji ty pohledy v metru, když jsem tam četl Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu...

Hanka_Bohmova
07.02.2015

Velmi užitečné, něco takového jsem potřebovala jako protiváhu k nedostatečnému školnímu vzdělání (zato lid popelnicových polí atd. jsme probírali nejméně 5x, škoda mluvit). Doufám, že dnešní školou povinní jsou na tom už lépe.

A "doporučená literatura" mi přišla velmi vhod, pár dalších knih si určitě přečtu.

fialka voňavá
28.07.2014

Líbilo se mi na knize, jak autor formou dialogu vysvětluje mladé dívce turistce, která neví, zda má emigrovat. Pohybujeme se v letech 1968, 1950,1938, 1939-45, 1945-1948. Pan Tigrid se zaměřil na horké a osudové otázky vývoje naší republiky. Zmýlil se v jedné věci, myslel si, že už nikdy nebude moci navštívit svou vlast. Vřele doporučuji mladým lidem, kteří se chtějí dozvědět o historii naší země

nightlybird
19.09.2011

Tato kniha není román pro ukrácení dlouhé chvíle, jak by se z letmého pohledu do anotace mohlo zdát. Poněkud nestandardní formou popisuje politické a sociální děje, které formovaly dějiny a tvář naší republiky prakticky od roku 1918 po Pražské jaro a následný srpen 1968. Formou večerních rozhovorů rozebírá jednotlivé etapy a dějinné okamžiky, nahodile a bez chronologie se snahou usnadnit mladé dívce rozhodnutí, zda emigrovat, či nikoliv.
A mladým čtenářům, kteří nemají osobní zkušenost s událostmi proběhlými v minulém století, kteří mají často informace neúplné a nebo zkreslené je vlastně kniha určena i dnes. A nejen jim. I dříve narození a tak říkajíc pamětníci si mohou doplnit skutečnosti, které z paměti setřel čas.
Pavel Tigrid byl moudrý pán, nesnaží se vám svůj pohled vnutit, řada historických etap není uzavřena imperativem, nechává vám volný prostor pro utvoření vlastního názoru. Navíc pro případné hlubší poznání doplňuje knihu po každém tématickém večeru poměrně rozsáhlou bibliografií a odkazy.
Jak jsem již řekl, není to kniha pro pobavení, je třeba na ni nahlížet spíš jako na historickou publikaci – pak nebudete zklamáni.