Populární knihy
/ všech 12 knih
Nové komentáře u knih Pavla Tigrida
„Je zvykem na německých gymnáziích v hodinách němčiny / literatury věnovat se týdny, ba měsíce, jedné knize a rozebírat ji do nejmenších detailů. Myslím si, že tak by se mělo nakládat s touto knihou na hodinách dějepisu v ČR. Dokonce může vykrýt osnovy na celý jeden ročník ("Přečtěte si doma kapitolu XY a příští dva týdny, tj. 4x45 minut si o tom budeme blíže povídat..."). Informační nálož, dopodrobna vysvětlené souvislosti, mnohobarevné a nezaujaté charakteristiky hlavních politckých aktérů v podání svědka a často přímého účastníka dějin českých (a československých) Pavla Tigrida patří mezi to nejlepší, co jsem si kdy o českých moderních dějinách přečetl. Všeobjímající, přitom podrobné, ale zároveň neubíjející (Ale nebudete kecat jako Palackej?!).
Poznámka směrem k dnešku: Pánové z Přepiště dějiny často žertem poznamenávají, že jejich vyprávění o českých dějinách končí depresí. Depresivní je, když Tigrid cituje Vaculíka: "Za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka - od primárních potřeb, jako jsou byty, školy, prosperita hospodářství... až po pocit plné platnost ve společnosti, podřízení politických rozhodování kritériím etiky, víra ve smysluplnost i malé práce, potřeba důvěry mezi lidmi, vzestup vzdělanosti mas." Výrok pochází z roku 1967, nikoliv 2009 nebo 2026. Při četbě některých uštěpačných poznámek na adresu vývoje normalizační společnosti, duchovní prázdnoty, jalovosti kultury v litaratuře, hudbě, filmové tvorbě atd. se často nelze ubránit nepříjemnému pocitu, že se toho tolik tady od roku 1988 zase nezměnilo.“... celý text
— Šetčet
„Pan Tigrid napsal tuto tenkou knížku v roce 1974, tedy před "sametovou revolucí". Už tehdy předvídal, že politická situace tak, jak se vyvíjela u nás, nemůže trvat do nekonečna. Pane Tigride, dočkal jste se, sice o hodně déle, ale dočkal.“... celý text
— Stanas513
„Sociologickopolitická analýza dělnických nepokojů (tzv. nepokojů „zdola“) v zemích tzv. socialistického tábora – od NDR, přes Maďarsko a Československo až po zemi, která zaznamenala těchto nepokojů nejvíce – Polsko. Fundovaná, výstižná, a v mnoha ohledech nečekaně aktualizační analýza těchto procesů z hlediska širšího dobového politického a společenského kontextu, který Tigridovi umožňovala funkce programového vedoucího československé redakce Svobodné Evropy, vysílající z Mnichova.
Zevrubný, kontextuálně zasazený a odborně vyzdrojovaný rozbor vzniku, vývoje a (zpravidla nezdárných) konců revolt dělníků a rolníků vůči neostalinským komunistickým režimům – tedy těm, které se zastřešovali jejich jménem. Detailní popis příčin a následků těchto hnutí, včetně represivní reakce komunistického aparátu. Výstižným způsobem jsou popisovány úskalí „organizace dělníků tzv. zdola“, včetně chyb, které byly využívány režimy v jejich prospěch.
Je konstatováno, že „mobilizace dělnických mas a jejich zásah do širšího zápasu za občanské svobody je nezbytnou podmínkou úspěchu“. Spolupráce dělníků a intelektuálů je autorem pohlížena jako nutný předpoklad k možnému udržení a úspěchu takového hnutí – tedy vybudování a zajištění existence pro alternativní společenské síly v autoritativních státech. S ohledem na dnešním dobu je zcela trefně nahlížena role tehdejšího SSSR (a dnešního ideového a duchovního následníka v podobě současného Ruska) jakožto „mateřské země socialismu jako výbojné, imperialistické velmoci“. Totalitní struktura moci, ona „pyramidální stavba moci v neostalinských režimech“, je vnímána autorem jako zcela vertikálně vnímaná mocenská korporativstická struktura, jejímž základním cílem je uržení a upevňování své absolutní moci. Kniha, poprvé vydaná v roce 1982 – tedy po brutálním potlačení činnosti Solidarity ze strany polské armády, pod vedením generála Jaruzelského – definuje možná východiska, jakým způsobem se lze s totalitní mocí potýkat: „Revolty v neostalinských systémech mohou skončit trojím způsobem: dovršenou, úspěšnou vzpourou, tedy porážkou dosavadních nositelů moci a demontáží mocenských struktur, které vytvořily; potlačením či neutralizací vzpoury, silou nebo úskokem a obnovením původní moci; „devolucí“, značící „nenásilný vývoj od monopolu moci, k volně svobodně zvoleným orgánům“. Tohle je bez nadsázky vysoce erudovaná a velmi působivá analýza soudobého vývoje, sestavena člověkem, který politkou skutečně žil. A který v současné době z kvalitativního hlediska nemá obdoby.“... celý text
— tomas6658
„Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu je román psaný formou fiktivního dialogu vypravěče a mladé matky Lucie, která řeší dilema, zda se má z dovolené v Jugoslávii se synem vrátit do komunistického Československa, nebo emigrovat. Vypravěč a Lucie spolu stráví celkem 13 večerů, během nichž autor, starý muž, líčí mladé ženě moderní české dějiny. Na začátku stojí otázka, jak se do toho Lucie a celá její generace dostala, jak přišli k takovému osudu. Na konci by mělo být Luciino rozhodnutí - vrátit se, nebo zůstat.
Vypravěč během třinácti večerů popisuje klíčové události našich dějin, vrací se od zmařených vyhlídek Pražského jara přes zvěrstva padesátých let až k mnichovské krizi, která předcházela druhé světové válce. Velkým a trpkým tématem je pro autora kapitulace bez boje v roce 1938, mravní trauma českého národa. Vypravěč se důkladně věnuje zahraničnímu odboji a válečné diplomacii, odkrývá časem zaváté skutečnosti a podstatné detaily, které ovlivnily poválečný vývoj u nás. Máme tu Vítězný únor 1948, který nespadl z čistého nebe. Autor pečlivě zachycuje předúnorové politické pozadí. Aby zodpověděl otázku "Jak jsme tu republiku, kterou jsme několikrát ztratili a zase obnovili, jak jsme jí původně nabyli?" vrací se vypravěč v závěru knihy k první republice; líčí vznik, rozmach a okolnosti zániku naší samostatnosti.
Kniha se podrobně věnuje příčinám a důsledkům klíčových momentů našich dějin. Události jsou podávány v historických souvislostech a logických vyústěních. Čtenář si opakovaně uvědomuje, že dějiny nejsou černobílé a že k vítězství "zla" stačí, když "dobro" nebude nic dělat.
Kapitoly jsou členěny do 13 večerů. Na konci každé kapitoly uvádí autor seznam doporučené četby k danému večeru. Objevují se zde dávno zapomenutá, ale inspirativní díla českých i zahraničních autorů k českým dějinám. Přestože se jedná o subjektivní líčení dějin, autor se snaží komplexností výkladu a opakovaným vymezováním své vlastní pozice o objektivitu a věcnost.
Knihu doporučuji všem, které by lákala stručná exkurze po českých dějinách od samostatnosti k normalizaci. Historická fakta jsou podána beletristicky, ale seriózně. Kniha je čtivá, i když některé kapitoly pro svou důkladnost a hloubku vyžadují trochu čtenářské vytrvalosti. Uvážíme-li však časové rozpětí, které zachycuje, je to skutečně "kapesní" průvodce.“... celý text
— Long
„Sociologickopolitická analýza dělnických nepokojů (tzv. nepokojů „zdola“) v zemích tzv. socialistického tábora – od NDR, přes Maďarsko, SSSR, Československo až po zemi, která zaznamenala těchto nepokojů nejvíce – Polsko. Fundovaná, výstižná, a v mnoha ohledech nečekaně aktualizační analýza těchto procesů z hlediska širšího dobového politického a společenského kontextu, který Tigridovi umožňovala funkce programového vedoucího československé redakce Svobodné Evropy, vysílající z Mnichova.
Zevrubný, kontextuálně zasazený a odborně vyzdrojovaný rozbor vzniku, vývoje a (zpravidla nezdárných) konců revolt dělníků a rolníků vůči neostalinským komunistickým režimům – tedy těm, které se zastřešovali jejich jménem. Detailní popis příčin a následků těchto hnutí, včetně represivní reakce komunistického aparátu. Výstižným způsobem jsou popisovány úskalí „organizace dělníků tzv. zdola“, včetně chyb, které byly využívány režimy v jejich prospěch.
Je konstatováno, že „mobilizace dělnických mas a jejich zásah do širšího zápasu za občanské svobody je nezbytnou podmínkou úspěchu“. Spolupráce dělníků a intelektuálů je autorem pohlížena jako nutný předpoklad k možnému udržení a úspěchu takového hnutí – tedy vybudování a zajištění existence pro alternativní společenské síly v autoritativních státech. S ohledem na dnešním dobu je zcela trefně nahlížena role tehdejšího SSSR (a dnešního ideového a duchovního následníka v podobě současného Ruska) jakožto „mateřské země socialismu jako výbojné, imperialistické velmoci“. Totalitní struktura moci, ona „pyramidální stavba moci v neostalinských režimech“, je vnímána autorem jako zcela vertikálně vnímaná mocenská korporativstická struktura, jejímž základním cílem je uržení a upevňování své absolutní moci. Kniha, poprvé vydaná v roce 1982 – tedy po brutálním potlačení činnosti Solidarity ze strany polské armády, pod vedením generála Jaruzelského – definuje možná východiska, jakým způsobem se lze s totalitní mocí potýkat: „Revolty v neostalinských systémech mohou skončit trojím způsobem: dovršenou, úspěšnou vzpourou, tedy porážkou dosavadních nositelů moci a demontáží mocenských struktur, které vytvořily; potlačením či neutralizací vzpoury, silou nebo úskokem a obnovením původní moci; „devolucí“, značící „nenásilný vývoj od monopolu moci, k volně svobodně zvoleným orgánům“. Tohle je bez nadsázky vysoce erudovaná a velmi působivá analýza soudobého vývoje, sestavena člověkem, který politkou skutečně žil. A který v současné době z kvalitativního hlediska nemá obdoby.“... celý text
— tomas6658
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Knihy Pavla Tigrida
Štítky z knih
filozofie únor 1948 emigrace totalitní režimy 21. srpen 1968 komunistický režim historie, dějiny politika exil exilová literatura
Tigrid je 15x v oblíbených.


