Mně se nestýskalo
Pavel Tigrid , Petr Kotyk
Pavel Tigrid (1917-2003), český novinář, vydavatel exilového časopisu Svědectví a polistopadový politik v archivním rozhovoru s Petrem Kotykem z roku 1992. Vzpomíná na studia, literární a divadelní začátky, útěk před nacisty do Anglie a práci redaktora rozhlasového programu Benešovy čs. exilové vlády v Londýně. Vyprávění o životě, událostech a přátelích je protkáno zamyšleními nad českými dějinami a osudnými křižovatkami českého národa ve dvacátém století a doplněno rozhovorem s manželkou Ivanou Tigridovou, životopisem, bibliografií a obrazovou přílohou.... celý text
Přidat komentář
Politické působení Pavla Tigrida v 90. letech si bohužel nepamatuji, byl jsem dítě a v té době jsem měl jiné zájmy. Z toho důvodu pro mě byl Pavel Tigrid prakticky neznámou osobností, a právě proto jsem se nyní rozhodl něco se o něm dozvědět.
Rozhovor Petra Kotyka s Pavlem Tigridem dostatečně postačuje k tomu, aby si čtenář udělal obrázek o tom, kým Pavel Tigrid byl. Schválně píšu „kým“, nikoliv „kdo“. Přiznám se, že jsem od knihy očekával jakési „Hovory s ...“, ale moje očekávání nebyla zcela naplněna. Zmíněný rozhovor představuje spíš Tigridův život než jeho myšlenky a názory na svět, které by si čtenář z knihy opsal do notýsku. Těch se bohužel v rozhovoru nachází minimum, ale stojí za to. Mluví se tedy především o emigraci a životě emigranta, působení v rozhlase, o časopisu Svědectví a dalších křižovatkách Tigridova života. Rovněž mi trochu vadilo, že otázky nebyly tématicky uspořádány, každá otázka se týkala něčeho jiného nebo jiného období.
Jako základ pro seznámení se s Pavlem Tigridem kniha postačuje, já jsem však čekal víc, proto budu v seznamování pokračovat dalšími publikacemi. I když můj komentář asi vyznívá dost kriticky, v rozhovoru se najde několik vět, které by měly být tesány do kamene. Třeba tyto:
„My všichni politologové jsme se mýlili, postkomunistická éra je skoro tak složitá jako komunistická. Úplně jinak. Exploze svobody, sen, že svoboda vlastně je nezodpovědnost, každý pro sebe a každý za sebe, je naprosto falešný. Tak to opravdu není! Svoboda je především stálá zodpovědnost, stálé rozhodování za sebe, ne druhých za mě. Lidé mě zastavují na ulici: ,Pane Tigride, jak to dopadne, co uděláte?‘ Říkám: ,Co uděláte vy, občané, rozhodne, mě se neptejte, na vás záleží.‘ Osobní zapojení zmizelo, všichni mluví, jako by ještě byli ,oni‘, ti ,druzí‘, ale že to jsou oni sami, teď už neplatí.“
Kniha je zajímavým náhledem do života a částečně i postojů pana Tigrida. Je to mnohdy takový monolog, kdy po položené konkrétní otázce následuje proud myšlenek zakončený větou "Ale to jsem trošku odbočil." :-) Nicméně vzhledem k tomu, co všechno tento člověk prožil a zažil knihu k přečtení určitě doporučuji.