1945: Léto běsů
Miloš Doležal
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487771/bmid_1945-leto-besu-aSe-487771.png
4
40
13
Dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945. Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív. Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“... celý text
Přidat komentář
Hluboké, temné, mrazivé. Příběhy lidí, které nechcete zažít a máte husí kůži z toho, že se to vůbec někomu stalo. Skutečnost je často nápaditější, než lidská představivost.
Některé příběhy naší minulosti s dobrým koncem, bohužel většina s tím smutným.
I takový byl konec války.
Děsuplná součást naší historie. Jsem ráda, že jsem se těmito příběhy mohla seznamit.
Zejména ty poslední příběhy mi do konceptu neseděly a zdály se mi nadbytečné. První polovina knihy byla výborná.
Neuvěřitelné, kolik lásky, odvahy, šlechetnosti se prokázalo v těžké době. Výmluvný byl příklad německých manželů starajících se o odebrané české děti. I v době zfanatizování německého národa si zachovali rozum, čest, nezištnost a empatii. Jaký protiklad k některým českým "vlastencům". Jen poslední příběh mi připadal poněkud nesourodý.
Nejvíc se mi líbil příběh sourozenců Šámalových.Jinak mi ty kapitoly přišli takové kostrbaté,moc plynule se to nedalo číst.
Knihy Miloše Doležala mám rád - připomínají dávno zapomenuté osudy lidí, tím je vracejí zpátky do paměti a v podstatě je oživují. V této knize mě nejvíce zasáhly osudy sudetských Němců, protože ty byly v zapomnění hlubokém. I když kniha má i happyendy, i legrační historku, není to vůbec lehké, zábavné čtení. A přece je to výtečná kniha! A fotky jsou jako obvykle vynikající.
Přemýšlím nad označením žánru "dokumentární povídka". Co je kniha v praxi? Není to odborná kniha historická, s primárními prameny pracuje pouze ve smyslu elementární inventarizace metodou "co dům dal" - žádné porovnávání, analýza, následná syntéza.
Povídka? Není to souvislý text, spíše fragmenty ve stylu nepravidelných deníkových záznamů, v duchu zmíněné sběrné metody "co autorovi cestou cvrnklo přes nos".
Texty navzájem velmi nevyvážené, například potenciál kapitoly o Václavu Černém totálně nevyužit, žádný širší popis tehdejší situace v pohraničí, pár odstavců a zbytek fotky, celkově na deset stran. Těšil jsem se na kapitolu o Kobylím dole, že se o události dozvím něco nového, moc nad rámec již dávno o věci publikovaného tam není, když pominu do detailu popisovaná zranění jednotlivých osob, aby pak následovalo totéž ještě v obrazové příloze.
Jazykově nic světoborného. Hlavně ale ta forma - pokud povídka, pak držet příběh!
Lajk snad jen za kapitolu o skautské velbloudici - to jsem neznal a bylo to celkem vtipně psané.
Autora si vážím za jeho toufaroložské aktivity, ale z jeho vznikající tetralogie z období kolem 2.sv.v. mám rozpačitý pocit.
Takovéto příběhy mají být součástí dějepisu na základních školách. Děkuji, pane Doležale.
Smekám. Skvěle odvedená práce. Po dočtení jsem obohacená o řadu zajímavých informací. Díky! Musím si nutně přečíst i další autorovy knížky.
Dokumentární povídky pana Doležala jsou vždy skvělé. Nejinak je tomu v této knize. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
rok 1945 poválečná doba české povídky dokumentární romány
Autorovy další knížky
| 2012 |  Jako bychom dnes zemřít měli |
| 2022 | Jana bude brzy sbírat lipový květ |
| 2016 | Krok do tmavé noci |
| 2019 | Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu |
| 2020 | Do posledních sil |
Kniha 1945: Léto běsů je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 51x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 65x |
| Chci si koupit | 23x |
Snaha o přesnost se projevila na čitelnosti, přeskakování v čase, opakování informací. Těžko se vcítit do lidí, kteří prožili zvěrstva 2. světové války. Bohužel zvěrstva neskončila v květnu 1945. Zlost, vztek, "odplata", Rudá Armáda, kriminální živly různě se maskující způsobili, že zvěrstva pokračují dál, nejčastěji na nevinných včetně dětí, dívek, všech národností. Připravte se na věcné popisování rabování, vražd, znásilnění, málokdy se šťastným koncem, mnohdy bez trestu mimo jiné kvůli zákonu č. 115/1946 Sb., který legalizoval jinak trestné činy souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků spáchané od 30. září 1938 do 28. října 1945.
Napadá mě plno myšlenek, ale těžko je publikovat. Jakákoliv kolektivní vina nebo naopak osvobození je dle mě špatně, za Hitlera, za komunistů i dnes. Snaha trestat nebo "jen" regulovat, zakazovat, přikazovat všem něco kvůli nebo díky pár jednotlivcům je špatně. Máme děsivou historii, kam až to vede, ale stejně je zažrané v mnoho z nás. Nezbývá než si to uvědomovat a snažit se nesoudit kolektivně.