Jako bychom dnes zemřít měli

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Drama života, kněžství a mučedniké smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“ Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní svědectví pamětníků. Kniha Jako bychom dnes zemřít měli se skládá ze dvou rovnocenných částí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137916/big_jako-bychom-dnes-zemrit-meli-Z6S-137916.jpg 4.8257
Nahrávám...

Komentáře (62)

Kniha Jako bychom dnes zemřít měli

Doubravka1975
05. května

Posloucháno se zatajeným dechem.
Silný a smutný životní příběh faráře Josefa Toufara v 50. letech minulého století.
Boj komunistického státu proti církvi.
Doporučuji všemi deseti. Nikdy nesmíme zapomenout !!!
A žijme tak " jako bychom dnes zemřít měli .... "

DavidS88
16. ledna

Velmi dobrá kniha. Především velmi dramaticky popsaný Toufarův konec.


mirektrubak
25.06.2021

Už na první pohled zaujme nebývalá pečlivost a důslednost, se kterou Miloš Doležal vrší detaily ze života Josefa Toufara. Vytváří tak osobnostní portrét, který je velmi plastický. To může působit až přehnaně, ale já jsem jako ztrátu času nebral ani ty pasáže, ve kterých jsem se o P. Toufarovi dočetl věci, které bezprostředně nesouvisejí s jeho mučednictvím – vytvořil jsem si tak totiž nejen dobrou představu o hlavním hrdinovi příběhu, ale pomohlo mi to získat i podrobný obraz těžkých časů, ve kterých musel bojovat o naplnění svého povolání, a následně svoji víru a čest zachovávat tváří v tvář dvěma nejbrutálnějším režimům evropské historie.
Pro pocit blízkosti a vhledu do farářova osudu byla výrazně užitečná i bohatá obrazová příloha, ta zabrala v knize skoro tolik místa jako samotný text! Nemůžu si to vynachválit: fotky, dopisy a úřední dokumenty mi velmi živě přiblížily otce Toufara, mnohé prozradily o něm i o světě, se kterým se musel potýkat. (zvláštní pozornost ve mně vzbudil jazyk estébáckých protokolů a zpráv, to jejich „orgánové se představili“ a „nedošlo k poruchovým zjevům“ mi opět připomnělo, jak má obludnost charakterů blízko k obludnosti jazykových vyjádření – forma je prostě utvářena obsahem).

Příběh Josefa Toufara by měl být stále připomínán. Měl by být součástí učebních osnov a měly by s ním být konfrontováni i ti, kdo bestialitu komunistického režimu zlehčují nebo dokonce popírají. Otec Toufar by také jistě měl být svatořečen (kdo už jiný?), ale to není to nejdůležitější, nejdůležitější je nezapomenout na jeho hrdinství a nechat se jím inspirovat – při vědomí toho, co je člověk člověku schopen dělat bychom si měli vytrvale pěstovat „Toufara v nás“.
Hrdinství otce Toufara je hrdinstvím prostým, neokázalým, nevyhledávaným. Kdyby ho komunistický zlorežim nechal na pokoji, prožil by svůj život jako sice oblíbený a velmi poctivý, přesto ničím nevybočující venkovský farář – takto konečně strávil léta Protektorátu. Přesto jeho život před číhošťským zázrakem není zbytečné sledovat, nedá se říct, že by jeho prostá každodennost neměla souvislost s jeho fascinujícím hrdinstvím v komunistické mučírně. Vlastně je to naopak, myslím. Nevím, jestli se mi to povede srozumitelně vyjádřit, ale chci říct, že tím, že otec Toufar žil maximálně poctivě a neúhybně svoje malé úkoly, tak pak snáze aktivoval svoji nesmírnou statečnost. Snad je to i poselství a inspirace pro nás: buďme věrní a pravdiví v malém, pomůže nám to „vytvořit si návyk“ a obstát i tehdy, když před nás život postaví úkol zdánlivě přesahující naše síly.

Ještě jedna věc: Při čtení jsem si uvědomil, že samotný číhošťský zázrak ... mě vlastně nezajímá. Byl to zázrak v náboženském smyslu, provokace StB, nějaká forma vizionářské epidemie, skupinové halucinace? Nevím. A nepotřebuji to vědět. Ten zázrak, kterého jsem v číhošťském příběhu svědkem, se netýká oltáře. Nefascinuje mě představa, že Bůh hýbe křížkem. Fascinuje mě sledovat, jak dokáže Bůh působit v lidech jako je otec Josef Toufar.

Juagustin
03.05.2021

Výborná kniha. Četl jsem už dříve Doležalovo "Když není motorka, lépe chodit pěšky", takže jsem s příběhem p. Toufara byl seznámen. Ale toto dílo je podrobnější, sice ne tolik "geograficky" orientované, ale o to víc podrobností a souvislostí tu je rozpracováno. Musím vyzdvihnout tři aspekty knihy a jejího autora: 1) pan Doležal je velmi zapálený badatel, to čiší z každého řádku knihy (až to musím zmínit i jako jediné negativum, že totiž místy jsem nabýval pocitu až jakési adorace a nadlidství p. Toufara a že mi místy vadilo přílišné citové angažmá proti "těm zlým"...); 2) je také velmi poctivý a soustavný badatel, musel se prohrabat neuvěřitelnými štosy archivních dokumentů a vyslechout hodiny vyprávění pamětníků; chválím a oceňuji rozsáhlý poznámkový aparát a uvedení zdrojů informací, včetně mnoha osobních svědectví; 3) je i výborný vypravěč a spisovatel, kniha se čte dobře, osobnost a život p. Toufara vyvstávají plasticky před čtenářem. Snad při žádné životopisné knize jsem neužasl, jak lze cizí život rekonstruovat doslova po dnech, ba i hodinách. A nakonec, obě toufarovské knihy (a k nim vlastně i "Velký pátek...") nás inspirovaly k nádhernému prvomájovému výletu do Zahrádky, ke Křižné studánce a na Horní Paseku. Doporučuji (knihu i výlet:-)

Gagina
06.03.2021

Vydýchávám a ještě dlouho budu....

Kontryhelka
17.01.2021

Strašná doba a neuvěřitelně hnusné zacházení s lidmi, kteří se prostě režimu nelíbili. Lidská krutost nezná mezí a oběti si opravdu zažily své a mně prostě hlava nikdy toto násilí a krutost nebrala, vždycky jsem si říkala Proč? Proč jim ti lidé tak vadili? A k čemu ta mašinérie a smyšlené likvidace lidí, kteří se "provinili" jen tím, že byly kněží nebo měli jen odlišný názor na tehdejší režim.

n.ezn.amy
26.03.2021

Už dlouho jsem nečetl takto silnou knihu, kterou je nutné ještě hodnou chvíli po dočtení vstřebat. Příběh katolického faráře Josefa Toufara, jeho touha po vzdělání a obrovská vůle stát se knězem, kdy tento člověk byl čistá duše a rád pomáhal všem ve svém okolí bez ohledu jeho víru či vyznání. Ovšem nenávist a zvůle komunistického režimu z něj, podle mého názoru, udělala opravdového mučedníka. To čemu byl vystaven ve Valdické věznici je něco neuvěřitelného a nepochopitelného. Lidem jak Mácha, Němec, Zikmund a dalším se snad nedalo říkat ani lidi, prostě a jednoduše zrůdy a psychopati. Páter Toufar ovšem ani navzdory nelidskému mučení neodvolal a nepřiznal se k vykonstruovanému podvodu. Skvěle napsaná kniha, při jejímž čtení člověku jde mráz po zádech. Velký dík autorovi za jeho sepsání. Ani v dnešní době by lidé neměli zapomínat, co vše způsobili v této zemi komunisté a neustále připomínat jména mj. pátera Toufara, Milady Horákové, Ctibora Nováka, Václava Švédy, Zbyňka Janaty, Karla Bacílka, Antonína Plichty a mnohých dalších, kteří zemřeli kvůli zvůli tohoto odporného režimu.

rencovav
19.12.2020

Byla šťastná náhoda, že jsem na tuto audioknihu narazila. Paradoxně je totiž jméno Josefa Toufara jedno z mála, které jsem si při čtení opravdu zapamatovala. Na fotce jsem ho hned poznala. Jedná se o biografii tohoto kněze, kterého komunisté ve vykonstruovaném procesu "Číhošťský zázrak" v nedožitých sedmačtyřiceti letech umučili a pak ještě využili k propagandě strany na úkor katolické církve. Osobnost Josefa Toufara je obdivuhodná. Pocházel z hospodářství a že se stane knězem, se rozhodl až po smrti svého otce, když mu bylo už přes dvacet. Vystudoval gymnázium i teologický seminář a i když nebyl nejchytřejší pod sluncem, vše mu vynahradila píle, vřelost a odhodlání. Jeho pevný charakter, smysl pro spravedlnost a ochota pomáhat lidem se projevila i během války, kdy byl vysvěcen na kněze a umístěn v Zahrádce. V roce 1948 musel být přeložen do Číhoště, kvůli režimu. Zde se právě odehrál, 11.12.1949, onen zázrak, křížek u oltáře se vychýlil směrem ke kazatelně a v nepřirozené poloze popírající gravitaci již zůstal. Záhadu se vyřešit nepodařilo. Josef Toufar byl surově mučen Karlem Máchou ve Valdicích, poté se s ním komunisté pokusili natočit film, kde by Číhošťský zázrak ukázali coby špionážní akci Vatikánu. Při převozu praskl knězi žaludeční vřed, byl převezen do pražské nemocnice, kde zemřel. Pochován byl v hromadném hrobě v Ďáblicích, jeho rodina se o jeho smrti dozvěděla až o pět let později.
Kniha byla úžasně namluvena s pěkným hudebním podtónem, zpočátku působila místy i vesele, protože takovou povahu Josef Toufar měl. Bohužel tento smutný příběh zůstane navždy zapsaný v dějinách jak katolické církve, tak komunistické strany a Československa.

1