Do posledních sil

27.02.2022

V rozhovoru na Radiožurnálu Miloš Doležal řekl: „Co vede k tomu, že se lidé v určité chvíli rozhodnou pro dobro, nebo pro zlo? Právě to mě zajímá.“ Názor si ale na základě příběhů a jeho mravenčí práce s dokumenty musíme udělat každý sám. V těchto povídkách jsou v hlavní roli ti, co se dali na stranu dobra - každý bojovali s režimem po svém a zůstali nepokřivení. Miloš Doležal umí realisticky, čtivě a přesto propracovaně zrekonstruovat dobu a osudy lidí a to se mi líbí. Co se mi nelíbí je krutost popisovaného období. Ale to není autorova vina.

Součástí je skvělá fotografická příloha, kvůli které se vyplatí číst v knižní podobě.

PS: v létě má vyjít další z dokumentárních povídek 1945: Léto běsů.

23.02.2022

Soubor tří povídek z protektorátu. Nejsilnější se ta o Vladimíru Hauptfoglovi.

Ach ty osudy.... Nicméně v knize jsou nesrovnalosti ohledně Šťastných, jestli jsem teda byla pozorný čtenář - na strane 190 je uvedeno, že když k nim přišli parašutisti poprvé, tak byla doma vzhuru pouze Barbora, manžel se synem byli někde ve vsi. V deníku, který si psala (str. 299), píše "já byla sama doma se synem". Tak nevím, když už někdo píše knihu, měl by si dávat pozor i na detaily.

14.07.2021

Podrobné a pozitivní. Tak by se daly příběhy shrnout. Obdivuji práci autora. Na výsledku je vidět, že ho pátrání po jednotlivých osudech baví.

02.05.2021

Tři pravdivé příběhy o osudech lidí v době Protektorátu....tato knížka určitě stojí za přečtení...

12.03.2021

Tři protektorátní příběhy.
V prvním je vylíčen osud Josefa Čapka a zejména zoufalý boj jeho manželky Jarmily o jeho záchranu. Když si čteme dopisy, které psala opakovaně protektorátním německým úřadům s prosbou o manželovo propuštění, jímá nás úzkost; to balancování na hraně, aby se člověk trochu vlichotil, protistranu nerozhněval a aby byl vyslyšen… a přitom si zachoval čest a mohl sám před sebou obstát.
A obdobný tanec mezi vejci sledujeme ve druhé, nejobsáhlejší povídce, mise českých parašutistů z Anglie nemohla být víc zpackaná, jeden se stal vzápětí po seskoku bez většího váhaní zrádcem, ostatní tak trochu lavírovali, zachránit se, a přesto si zachovat čest. Slib „živé nás nedostanou“ splnil ale jen jeden z nich - hrdina…
Nakonec nejvíc na mě zapůsobila statečnost obyčejných českých lidiček, byli to matky a otcové malých dětí, kteří bez váhání parašutistům pomáhali, ač se mohlo jednat o provokatéry, riskovali život nejen svůj, ale celých svých rodin. Nikdo je přitom na žádnou misi nepřipravoval, nikdo neradil, jak se chovat v nebezpečí a jak se zachránit… Řídili se srdcem, ne rozumem. A taky to odskákali v tomto případě nejvíc…
A do třetice: Pátrání po lidických dětech mě vždy bralo za srdce, ten hrůzostrašný osud, kdy děti byly doslova vyrvány svým matkám z náručí, neskutečně strádaly a trápily se, a když si konečně zvykly v cizině, a některé z nich zde našly nové domovy, byly po letech vráceny zpět, aby se ale už většinou s vlastními rodiči nesetkaly a zase se náročně sžívaly se svou ztracenou vlastí...
Plus za rozsáhlou fotodokumentaci.

21.02.2021

Nejvíce mě zaujala povídka, o které jsem si myslela, že mě zaujme nejméně: o paní Josefíně Napravilové. Zajímavý osud...

25.12.2020

Kniha dokumentárních povídek doplněných souvsejícími fotografiemi, dopisy, zprávami, oznámeními je o lidech, které poznamenala protektorátní mlha. Ať už to byl marný boj manželky Josefa Čapka o jeho propuštění nebo nezdařila mise parašutistů, které zradil jeden z nich. Je nepochopitelné, jak může vůbec dojít k takovým věcem, kdy člověk neznamená pro druhého vůbec nic. Zajímavý je popis průběhu mise Chalk, která se půl roku odkládala a pak byla v podstatě kvůli zradě z vlastních řad neúspěšná. O víře zrádce... o velkém hrdinství obyčejných českých lidí, kteří parašutistům pomáhali a zaplatili za to celé jejich rodiny svými životy. Velmi smutné vyprávění o událostech, které se bohužel staly.

09.11.2020

Opětovně skvěle zpracované dramatické osudy, tentokrát z konce Protektorátu.