Pepa62 komentáře u knih

Jenom bych opakoval to, co shrnují předchozí komentáře. Takže naprostý souhlas s tím, co uvádí: jackketch + ludek6708 + tonysojka + Archie .

1 28.05.2023

Remarque! Kdysi dávno moje první setkání s ‚velkou‘ literaturou a hned obrovské nadšení! Následovalo období, v rámci kterého jsem přečetl jeho zásadní díla a pochopitelně došlo i na román Nebe nezná vyvolených. Teď po mnoha a mnoha letech jsem na tuto knihu, s dost příšernou obálkou, více méně náhodou, opět narazil a z nostalgie začal číst. Ale bohužel to nadšení se už jaksi neobjevilo.
Po několika desítkách stran jsem zjistil, že mi poněkud vadí spousta dialogů, které se v knize vedou. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že prakticky obyčejní lidé, mladá dívka, automobilový závodník spolu opakovaně vedou hluboké filozofické rozhovory zabývající se životem, láskou, smrtí.
Často to jsou hluboké, trefné myšlenky, citáty, které by se měly ‚vytesat‘, postřehy, které by zdobily dílo nejednoho intelektuála.Tak třeba:
Člověk prosí o trochu svobody stejně zoufale, jako škemrá opilec u odmítavého barmana o poslední skleničku.
V lásce není nikdo dospělý.
Vraťme se zpátky na zem a pevně na ni stůjme! Člověku se z ní tak snadno vzlétává, když je úplněk. A sny jsou beztížné.
Opakem lásky je smrt.
A pak se objevila ještě další výhrada. Postupně se mi více a více do mysli vkrádala myšlenka, že hlavní hrdince, ač to může znít cynicky, bylo ještě ‚přáno‘, mohla si dovolit luxus sanatoria ve Švýcarsku, byť celkem pochopitelně vnímaného jako vězení, mohla si dovolit luxus marnotratných nákupů, večeří, cestování, prožila lásku ...
Tedy něco, co bývá naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, odepřeno.

3 29.01.2023

Pro mě rozhodně jedna z nejlepších scifi, která se na našem trhu objevila! To jsem si pomyslel tenkrát po přečtení v roce 2OO4. A myslím si to i dnes, po opakovaném přečtení v závěru roku 2022.

1 30.12.2022

Moc příjemné čtení! Lévyho, jako autora neznám, od Houellebecqa jsem četl tři, čtyři romány bez nějakého velkého nadšení.
Nadšení mi ale přinesla četba jejich vzájemné korespondence. Nebudu zastírat, že mi spousta souvislostí unikala, přece jenom je zde spousta odkazů na francouzské reálie, politiku, novináře, literaturu ...
Přesto, to jaký jazyk oba Spisovatelé používají, jak precizně formulují svoje myšlenky, jak jsou otevření, kritičtí i sami k sobě, jak vnímají svět, jak jsou ve spoustě věcí názorově odlišní, přesto se vzájemně respektující! Skvělé!

2 25.09.2022

Prakticky jedna dějová linie, poměrně předvídatelný děj a možná, kdyby si autor odpustil těch několik vulgarit, mimochodem, poměrně násilně „naroubovaných“, viděl bych knihu spíše v YA kategorii.
Správně genderově poskládaná skupinka týpků, takoví tak trochu Dannyho parťáci, prakticky celou knihu řeší, jak se někam dostat a pak taky pochopitelně jak se dostat, pokud možno ve zdraví, zpět, což se jim daří, protože jsou jednak šikovní a jednak ve světě fantasy je tak jednoduché si občas pomoci nějakým tím kouzlem nebo magií. Často sice musí prolézat kanály, válet se v bahně a ve všelijakém jiném nepořádku a svinstvu, někdy jsou celí od krve, naštěstí ne svoji, prakticky se nemyjí, nejedí, nespí, ale na to není čas, je potřeba zachránit Svět.
Možná jsem zbytečně přísný a sarkastický, ale takhle na mě kniha působila. Božská města mi přišla, pokud použiji fotbalovou terminologii, o třídu lepší.

5 25.09.2022

Vinnetou - Tekumseh - Odvedu vás do Sierry Madre - Říše letního měsíce.
Takhle nějak přibližně jsem postupně od dětství četl knihy o indiánech. Všechno to ale byly a jsou skvělé knížky!

4 23.09.2022

Tak kniha to je rozhodně působivá. Nádherná ilustrace na přebalu, kvalitní papír, krásná grafická úprava, takřka 1000 stránek ...
Obsahově na mě moc ale nezapůsobila, Sanderson rozhodně psát umí, tím ale, že se pustil do tohoto megalomanského projektu, v jehož dokončení osobně moc nevěřím, nikam nespěchá a tím se některé dějové linie neskutečně vlečou a nikam zásadně se neposouvají, vyloženě mě deprimovala ta týkající se mostní jednotky. Jedná se o první díl, takže tam je pochopitelně spousta náznaků a okolností na jejichž vyjasnění pravděpodobně bude docházet v dalších a dalších dílech, které ale budou vycházet v několikaletých odstupech a přiznám se, že zase natolik mě příběh nepohltil, abych na jeho případné zakončení čekal několik dalších...kolik let? Cesta králů vyšla v roce 2012, zatím jsou k dispozici tři díly, čtvrtý vyjde letos.
V jakémsi původním nadšení a očekávání, že půjde o něco velkého a zásadního, jsem si vedle prvního dílu koupil před léty i ten následující, ale teď po přečtení prvního dílu jsem se jenom utvrdil v přesvědčení, že to opravdu zásadní, to co definovalo žánr a všechny jeho odnože, už bylo napsáno. Cesta králů nic velkého a zásadního, podle mě , nepřináší.

2 23.09.2022

Nejenže se jedná o knihu roku podle New York Times a Washington Post, ale podle citací na přebalu má být autor literární mistr, má mít talentu na rozdávání, neexistuje pro něho poloha, kterou by neovládal a navíc román má být temně satirický, ale i hurónsky vtipný!
No nekupte to!
Já jsem v románu Střih ale, bohužel, nic z toho nenašel. Nevzpomínám si na jinou knihu, kde bych tak často volil přeskakování některých pasáží. Marně si vzpomínám na nějakou situaci, kterou bych mohl označit za vtipnou, natož za hurónsky (to jako že fakt hódně ) vtipnou.
Přišlo mi to jako slepenec všeho, co by autor rád sdělil, a vybral si toho hodně, a pak přemýšlel, jak to všechno tak nějak poslepovat.
Některé dějové linie mi přišly až křečovité, některé postavy obtížně uvěřitelné. V knize se objevují i reálné postavy a děje a je jasné, že to všechno vyžadovalo dlouhou a pečlivou přípravu. Pak to ale autor na vás „vypáli" a detailně, na mnoha stranách popisuje, takřka minutu po minutě třeba průběh nepokojů.
Takže když nad tím teď tak přemýšlím, nejsem si vůbec jist, jestli moje tříhvězdičkové hodnocení je vůbec oprávněné.

21.08.2022

S knihou jsem se absolutně minul! Ze čtení jsem si odnesl pouze jedno. Snad ponaučení: neočekávej od knihy primárně určené pro děti a mládež nic víc, než je opravdu dopředu avizováno!

1 15.01.2022

Tak nevím, co si o tom myslet. Hodnocení měnit nebudu, ale když jsem se teď na konci roku ke knize po dlouhých cca 20 letech vrátil, byl jsem ze čtení poněkud rozpačitý. Celých těch cca 20 let jsem měl o knize vysoké mínění, považoval jsem ji za jednu z nejlepších, kterou jsem do té doby četl. A teď?
Pasáže, které u mě poprvé vyvolávaly smích nebo aspoň úsměv, mě teď nechávaly naprosto klidným, některé mi přišly až absurdní, viz třeba „transport“ automobilu jednoho z profesorů, kdy se jinak seriózní lidé promění v soubor idiotů a celá akce probíhá stylem, jak by ji zorganizoval Pat a Mat nebo Lauer a Hardy.
Tolik věcí mi najednou vadilo! Kolikrát jenom se dozvíme, že by si hlavní hrdina neměl kupovat americké noviny, aby se tak vyhnul informacím, týkajících se americké zahraniční politiky, které ho tolik iritují a jejichž vyhledáváním je zároveň skoro posedlý a na nichž nám do omrzení dokládá, jak je americká zahraniční politika a politika obecně špatná, nemravná, zvrácená.
Přestože se v knize objeví desítky postav, těch relativně „normálních“ bych spočítal na prstech jedné ruky. Jinak to je panoptikum bizarních postav a je jedno, jestli jde o listonoše, církevní hodnostáře, vysokoškolsky vzdělané profesory, všichni jakoby pocházeli z „údolí dutých hlav“ a podle toho se tak často i chovají.
Ve Spolčení hlupců se něco takového čeká, tady mi ta vysoká koncentrace vyloženě vadila.
Nemyslím si, že bych měl potřebu se ke knize ještě jednou v budoucnu vrátit a případně si tak potvrdit, jestli je Modlitba za Owena Meanyho vynikající, což jsem si myslel v roce 1999 a nebo jenom dobrá, což si myslím teď, bezprostředně pár hodin po přečtení.

6 26.12.2021

Je to trochu deprimující uvědomit si, že toto dílo napsal Orwell v letech 1943 - 1944 a pak se z této bajky přenést do naprosté reality například Farmy Československo v letech 1946 - 1989, kde si milióny lidí prošly NAPROSTO stejnou zkušeností. To srovnání je opravdu mrazivé!
Ano, my lidé dokážeme beze sporu velké věci, dokážeme ale také páchat neskutečné zlo a násilí a dokážeme se také chovat hloupě, jako ovce.

22 16.05.2021

Mám trochu problém, jak podobné knihy hodnotit. Pokud nejvyšší hodnocení přiřazuji beletristickým knihám, které považuji za vynikající, kterým, právě proto, že jsou vynikající, není co vytknout, které považuji za zásadní, které mě nějakým způsobem ovlivnili, tak nevím, jestli to je tak docela případ také této knihy.
Určitě tam jsou slabší pasáže, což je dané už tím, jak je kniha koncipována ( pro mě to byly některé knižní recenze ), a což do určité míry není problém autorův, ale můj, protože se zaobírá tituly mě naprosto neznámými, ale tento „nedostatek“ bezpečně kompenzuje ten zbytek, především ty pověstné sloupky „Jak to vidím já“.
Nevím, jestli je tato kniha vynikající, ale nepochybuji, že George Orwell byl vynikající spisovatel, novinář, esejista, člověk s mimořádným rozhledem a jdu si objednat zbývající díly sebraných esejí.

1 21.03.2021

Občas není na škodu se jen tak prohrabat knihovnou a sáhnout až hodně dozadu, kde se „krčí“ za novými tituly nejeden skvost. Tím pro mě, samozřejmě v určitém věku, byla i tato kniha a kdyby tenkrát byla nějaká Databáze knih, tak bych se vůbec nerozpakoval nad nejvyšším hodnocením.
Trochu z nostalgie a trochu ze zvědavosti, jak kniha obstojí v čase, jsem se pustil do čtení.
A dnes čtu 3.díl!

4 21.03.2021

Všechny předchozí komentáře naprosto přesně shrnují pocity, které ve mě kniha vyvolala. Je to opravdu smutné čtení, to není nostalgie po časech, které se už nevrátí, ten typ nostalgie, která provází prakticky každou generaci, to jsou , i podle mě, naprosto oprávněné obavy ze změn, které budou nebo mohou být, naprosto zásadní.

2 21.02.2021

Když jsem knihu, někdy před třiceti lety, četl poprvé, bylo to pro mě naprosté zjevení. Do té doby jsem nic podobného nečetl a navíc kniha velmi přesně a výstižně popisovala věci tak běžné v režimu, který u nás panoval několik desítek let. U knihy jsem seděl jako přikovaný a i po přečtení jsem dlouho nemohl určité pasáže dostat z hlavy. Teď při opakovaném čtení se už, asi pochopitelně, takové ohromení nedostavilo, poprvé je prostě poprvé, přesto platí, že nemohu než souhlasit se všemi superlativy, které knihu už tolik let provází. Zásadní román.

26 01.01.2021

Ke knize jsem se vrátil po mnoha a mnoha letech a rozhodně to nebyla chyba. Z prvního čtení jsem si pamatoval pouze některé morbidní pasáže, tenkrát mnou docela otřáslo zjištění, jakých ukrutností jsou lidé schopni. Bylo by hezké napsat toto v minulém čase. Bohužel. Spousta věcí se moc nezměnila. Při čtení jsem si uvědomil i další nepříjemné podobnosti s dneškem. Třeba to jak tehdejší tisk a různí činitelé manipulovali s veřejností, jaké v podstatě fake news produkovali k prosazení svých záměrů. V knize se také hodně mluví o svobodě, v jedné části knihy : Apačové se starali už pouze o jídlo, oblečení, bydlení a léky, velikost almužniček rozhodovala, jestli je správce „hodný“ nebo „zlý“. Nevím, někdy si připadám, jestli nejsme v tomto trochu, jako ti Apačové.

7 06.12.2020

Bude to takové neuspořádané a se spoustou spoilerů!
Kniha je to rozhodně velmi dobrá, ale během čtení jsem opakovaně narážel na věci, které mě vyloženě vadily, některé až iritovaly.
To, že všichni v knize jsou „megaúspěšní“ (jedna z postav, herec s popularitou na úrovni Leonarda DiCapria), vydělávají velké peníze, kupují byty a domy, cestují po celém světě, navštěvují drahé restaurace, budiž.
To, že jsem ještě nečetl knihu, kde se tolikrát opakuje: promiň, omlouvám se, mrzí mě to, je mi to líto, budiž. Jednu chvíli jsem byl dokonce v pokušení začít tato spojení počítat.
Ale největší problém pro mě byl Jude.
Autorka mu opravdu „naložila“. Jako by nestačilo, co zažil v domově a pak s bratry. I po útěku na „svobodu“ s Lukem peklo pokračuje. Absolvuje jakési „turné“ po motelech Spojených států (nikdy by mě nenapadlo, jak je jednoduché získat pedofilní klientelu, prostě někam přijedete, dáte řeč a klienti se jen hrnou) a když i tohle skončí, je ale potřeba se někam bez prostředků přesunout. Naštěstí jsou tady řidiči kamionů, jenže...
Jenže i mezi řidiči kamiónů je spousta podivných existencí, takže vás sice svezou, ale rozhodně to nebude „zadarmo“ a když už i tohle všechno máte za sebou, usnete venku na parkovišti, probudíte se v autě a zjistíte, že vás unesl nejen pedofil, ale i sadista. A tím to zdaleka nekončí! Trochu jsem to zlehčil, ale to množství útrap mě přišlo až úchylné.
Juda všichni mají rádi, všichni ho milují. Např: „ a copak by tě někdo mohl nemít rád?“
Dost dobře si ale nedokážu představit, že bych měl mít rád někoho, kdo mi opakovaně lže, kdo ke mně není upřímný, o jehož minulosti prakticky nic nevím. A to všechno Jude představuje.
Autorka prostě, na můj vkus, moc „tlačí na pilu“. Když úspěch, tak pořádný, když peklo, tak nepředstavitelné, když smutek po ztrátě milované osoby, tak maximální. A tak Jude měsíce a měsíce a stránky a stránky truchlí a truchlí, nepřijímá hovory, nereaguje na SMS, vyhýbá se společnosti, dny se snaží přežít a prospat, je otupělý, je na prášcích (v práci je kupodivu i nadále maximálně výkonný), hodiny tráví sledováním fotografií, pořizuje si jejich několikeré kopie a ukládá je do několika sejfů, žaluje výrobce vozu, žaluje výrobce bezpečnostních pásů, výrobce airbagů, majitele půjčovny, žaluje řidiče (ten má chronicky nemocné dítě, soudní spor rodinu zničí, ale jemu je to lhostejné, ať přijdou o všechno, ať je to zničí, chtěl je zanechat bez naděje).
Spoustu výše uvedených výhrad zmiňuje doslov. A sám jsem trochu na rozpacích, co si o knize myslet. Jde o „autorskou vypočítavost, o vršení vypjatě srdcervoucích výjevů, o trpitelský kýč?“ Nevím, rozhodně, ač jsem „stará plačka“ tak jsem byl k jakémukoliv dojetí nad osudy Juda a jeho přátel naprosto imunní. Ale přes to zdánlivé množství výhrad, které ke knize mám platí, možná trochu paradoxně, že se jedná o velmi dobré čtení.

8 03.11.2019

Tak za mě jenom dobré. Knihu jsem kupoval trochu z nostalgie. Žánr space opera, respektive její novou vlnu, prezentovanou právě třeba Reynoldsem, jsem míval rád a sérii Odhalený vesmír jsem považoval a stále považuji za skvělé čtení. Jenže teď, po přečtení Prefekta, jsem trochu na rozpacích. Je to pořád ten „starej dobrej“ Reynolds? Podle předchozích komentářů a vysokého hodnocení, zde na Databázi knih, se zdá, že ano. Takže proč už jsem si četbu tak neužíval, proč už jsem si spokojeně „nechrochtal“ nad všemi těmi vesmírnými dobrodružstvími? Nebo v mém případě platí, že prostě „tahle space opera není pro starý“ ? Víc budu mít možná jasno, až se na řadu dostanou Děti času a Bariéra.

06.04.2019

Možná více esej než román, ale to je nakonec jedno, pro mě prostě další skvělý Barnes! Vynikající ukázka fungování totalitního režimu a jeho dopadu na jednotlivce!
Krásná ukázka o životě v zemi, která nám byla tolik let vzorem, o ideologií, která zničila život tolika lidem!

4 03.03.2019

A vítězem se stává ... Joe Abercrombie a jeho Půl krále! V pomyslném souboji dvou knih, které jsem četl bezprostředně po sobě, knih které, z mého pohledu, patřily k těm nejočekávanějším v tomto roce v žánru fantasy, přece jenom o prsa zvítězil Abercrombie a těsně tak porazil N.K.Jemisinovou a její Páté roční období. Více jsem čekal od Jemisinové (třikrát Hugo!) a rozhodně méně od Abercrombieho (young adult). Jemisinová je ambicióznější a originálnější, Abercrombie je taková svoje vlastní „light“ verze. Jemisinová pohybuje milióny tunami zeminy, Abercrombie si vystačí bez kouzel. Z ani jednoho titulu jsem se „neposadil na zadek“, obě trilogie ale rozhodně hodlám sledovat i nadále a je možné, že po přečtení posledního dílu bude pořadí přesně opačné.

5 23.12.2018