Veřejní nepřátelé
Michel Houellebecq , Bernard-Henri Lévy
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494560/bmid_verejni-nepratele-sGv-494560.jpg
4
32
8
Inspirativní slovní přestřelka dvou předních francouzských intelektuálů. Dva kontroverzní autoři si šest měsíců intenzivně dopisují, aby se vypsali z témat, která je pálí, obrazně i doslova. Dojde na ekzém i na Sartra, na ego i na levici. To, co začalo jako tajná korespondence zavilých nepřátel, přerostlo v jiskřivou intelektuální výměnu mezi dvěma mistry pera – slavným spisovatelem a neméně věhlasným filozofem. Výsledkem je provokativní názorový střet, který ukazuje celou společnost i oba myslitele v tragikomickém světle. Začalo to jako neveřejná korespondence dvou zarytých protivníků. Na jedné straně Bernard Henri Lévy, autor dnes už klasické knihy Barbarství s lidskou tváří, kterého média odmítají jako bohatého, arogantního a propagací vlastní osoby posedlého samozvaného dobroděje. Na druhé Michel Houellebecq, autor bestselleru Elementární částice, často vysmívaný jakožto sexem posedlý misogyn a údajný rasista. Tito dva kontroverzní spisovatelé si šest měsíců intenzivně dopisují, aby se vypsali z témat, která je pálí, obrazně i doslova. Dojde na ekzém i na Sartra, na ego i na levici. Výsledkem je tragikomický portrét společnosti i obou myslitelů a jiskřivá intelektuální výměna mezi dvěma mistry pera, která se brzy po vydání stala mezinárodním bestsellerem.... celý text
Literatura světová , Fejetony, eseje
Vydáno: 2022 , Vyšehrad
Originální název:
Ennemis publics , 2008
více info...
Přidat komentář
Zjištění, že lidi se mezi sebou dokáží bavit nejen o praktických nebo každoddeních záležitostech, a to navíc kultivovaně a do hloubky, je až ozdravné. Je to jako pít pravé šampaňské. Souzněla jsem s nimi oběma až do Lévyho posledního dopisu, kde zmiňuje, že nemá rád zvířata. Vždyť on se ani ze zdvořilosti nezeptal, jak se má Houellebecqův zraněný pes! Možná je to nespravedlivé a subjektivní, ale považuju to za vadu charakteru.
Od Houllebeqa mám kromě esejů přečteno vše,od druhého pána nic, neznal jsem ho.
Měl jsem obavy,jestli kniha bude pro mne zajímavá a srozumitelná,ale oba pánové je svým jazykovým a literárním mistrovstvím,vtipem a nadhledem rozptýlili.
Přes své rozdílné povahy, názory a postoje se nakonec oba vyznávají ze své velké lásce ke slovu,jazyku a práci s ním, která je pro ně doslova nade vše.
Houellebecq:...."Nastavím světu zrcadlo a jemu se nelíbí, co vidí.Zrcadlo obrátí a tvrdí:"nepopisujete svět,ale sebe."
Otočím ho taky a řeknu:"Ve svých ubohých článcích nepíšete ani o mých knihách,ani o mně,jenom v nich odhalujete své nedostatky a lži."
Skutečná hranice je tu spíš morální než intelektuální......"
O něco níže přiznává, že jeho zrcadlo může být pošpiněné a deformované.
Upřímná korespondence z obou stran.
Jakožto milovník Houellebecqových knih jsem se velmi těšil i na tuto - kvůli Houellebecqovi. Jaké bylo moje překvapení, že téměř vždy jsem stál na straně Lévyho! Ať už šlo o pohled na Rusko (zcela pronikavý pohled na zmrzačené lidství a ubohost tohoto státu, zatímco můj milovaný Michel hlavně vzpomíná na přepychové /přepichové?/ blondýny), postoj k člověku (pro Michela má člověk cenu stejnou jako pes), filozofii (Nietzsche vs Schopenhauer) atd. atd. Asi si od toho pána budu muset něco přečíst!
Nečetl jsem ale vyzkouším s opatrností. Levy je typický francouzský nabubřelý užvaněný kaviárový komunista klouzající po povrchu a libující si v pseudoproblémech a Houellebecq je depresivní nihilista, ale skvělý přecitlivělý spisovatel
Moc příjemné čtení! Lévyho, jako autora neznám, od Houellebecqa jsem četl tři, čtyři romány bez nějakého velkého nadšení.
Nadšení mi ale přinesla četba jejich vzájemné korespondence. Nebudu zastírat, že mi spousta souvislostí unikala, přece jenom je zde spousta odkazů na francouzské reálie, politiku, novináře, literaturu ...
Přesto, to jaký jazyk oba Spisovatelé používají, jak precizně formulují svoje myšlenky, jak jsou otevření, kritičtí i sami k sobě, jak vnímají svět, jak jsou ve spoustě věcí názorově odlišní, přesto se vzájemně respektující! Skvělé!
Zverejnenie korešpondencie dvoch takýchto výrazných súčasných osobností bol vynikajúci nápad. Dopisy sú plné reflexie tisíc a jeden tém, ale aj sebareflexie. Nedalo sa to odložiť, chcete vedieť, čo na to ten druhý....a čo na to vy.... Fakt som si to užívala, dokonca som oprášila Baudelairove Kvety zla a rozhodla som sa prečítať Spinozovu Etiku. Tá jeho "teória smutných vášní" znie mimoriadne zaujímavo.
Štítky knihy
Kniha Veřejní nepřátelé je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 21x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
Hodnocení patří Háčkovým dopisům. Lévyho jsem až na pár výjimek nečetl. Niterné obnažení spisovatele jako chybujícího člověka, jako člověka štěstí a zároveň smutku, persony non grata, ale i jako přesného pozorovatele společenského, ale i literárního dění. Je to vlastně takový životopis autora koncentrovaný do množství úvah a esejistických náběhů. Překvapilo mě jak mnoho znamená pro autora poezie, a že ji řadí i nad umění románu. Doporučuji.