Ésperance
přečtené 34
Rapsodie
2022,
Laura Thalassa
odpad!
Bohužel domnívám se, že autorka vykradla S.J. Maasovou. Na titulce je sice napsáno, že je to pro fanoušky této autorky, ale už se nepíše, že jsou to Dvory jako přes kopírák:( a proto je to zklamání. Chápu, že fantasy a Young Adult obzvlášť už více motivů nabídnout nemůže, ale proč takto okatě. Autorka nejenže nepřišla s ničím novým, ale styl psaní byl velice jednoduchý. Děj zbytečně natahovaný a bez logické linky, možná tam náznak je, ale jinak je tam spousta ztracených zápletek, nedořešených otázek, který byly do děje vsunuty jen pro zpestření. Autorce bych doporučila přečíst knihy Petry Stehlíkové, která bravurně uchopila fantasy nové doby. Zároveň by se měla omluvit S.J. Maasove, jejíž knihy a obzvláště Dvory jsem doslova zhltla, že její dílo napodobila a udělala z něj Céčkovou beletrii. Škoda, mohla to být skvělá série....... celý text
Dvůr mrazu a hvězd
2018,
Sarah J. Maas
Asi většinu čtenářů můj komentář nepotěší, ale já jsem byla zklamaná. Nejdříve jsem ani netušila, že ještě nějaký díl bude, a když jsem jej uviděla, zajásala jsem a moc se těšila na příběhy oblíbených postav po válce, protože hodně konců zůstalo otevřených a nezodpovězených. Bohužel jsem se nedočkala žádného pokračování. Trochu mi unikla dějová linka Nesty a Casiana, proč vlastně taková averze vůči sobě navzájem, když na konci to vypadalo, že Nesta se mění a "taje". Možná mi to vysvětlí někdo z fandů zde. Moc hezky se rozvíjela nitka mezi Elain a Azrielem, ale nedotáhlo se to, stejně tak Tamlinova část....myslím, že kdyby autorka dala těchto cca 225 stránek na konec předchozího dílu jako doslov, měla bych z toho zcela jiné pocity. Myslím, že někdy se vyplatí počkat a dát ději a postavám větší prostor než narychlo sepsat a ukončit knihu takovým fofrem, že se čtenář chvíli vzpamatovává a pak zoufale hledá, zda mu kus knihy nechybí, protože nemůže uvěřit tomu, že je na konci. Jinak její knihy mám moc ráda, a proto i ta kritika, na tak vysokou laťku, pro mě trochu odbytá práce a uspěchaná práce....... celý text
Vítr a pravda
2018,
Michael Peinkofer
Knihy Michaela Peinkofera jsou vesměs dobrudružné, čtivé a patří do kategorie knih, které se čtou víceméně samy, neurazí, potěší a je to příjemně prožitý čas. Bohužel to neplatí u této knihy. Autor se pustil již do tolik zažítého tématu lásky mezi otrokyní a vojákem na pozadí harémů, bojem mezi křesťanskou vírou a vírou v Aláha. Ačkoliv je to motiv nesčetněkrát ohraný, opsaný, dalo by se kouzlit. Bohužel z knihy na mě dýchla vyčerpanost slov autora, malá snaha o gradaci a velmi nezáživně a odbytě vyprávěný příběh. Knihu jsem dočetla, protože nemám ráda nedočtené příběhy, ale musela jsem se kousnout, a tak nějak jsem se ani netěšila, co bude na další stránce. Je to škoda, autor umí psát lépe.... celý text
Jméno větru II.
2008,
Patrick Rothfuss
Dlouho jsem přemýšlela, jaké hodnocení vlastně napsat. Mnoho komentářů je z knihy nadšených, a proto jsem se rozhodla do této série pustit, nicméně nemohla jsem se ubránit srovnání s Anthonym Ryanem a jeho Stínem krkavce. Jméno větru I. nás seznámilo s Kvothem a díky detailně popsanému životu v Tarbeanu jsem této postavě dokonale rozuměla, dokázala pochopit jeho motivace, činy a skutky. Ani mi nevadilo, že děj plynul pomalu, i když pokud srovnám s popisem dětství Vélina Al Sorny v Písni krve, tak ta mě bavila nesrovnatelně více. Moc jsem se těšila až se Kvothe konečně dostane na Univerzitu a posuneme se blíže k rozluštění záhad s Čandrýny, proč jeho rodiče museli umřít a jakou má souvislost to vše s velkým nadáním, které Kvothe má. Bohužel autor této dějové lince ve Jménu větru II věnuje jen málo prostoru a více prostoru dává Ambrossovi a Denně, což mi místy přišlo až zbytečné. Oblíbila jsem si postavu Auri a Elodina a zajímalo by mě, jaká jsou jejich tajemství, ale opět autor tuto dějovou linku opouští. Celkově bych řekla, že knihou jsem proplula s hezkým pocitem zajímavého čtení, ale nedostavil se pocit nutkavé nedočkavosti, co bude na další stránce. Musím ale uznat, že svět vytvořil autor dokonale a bezchybně. Tolik nových pojmů, měn, povolání, propojení techniky, alchymie a chemie je opravdu super a skláním se před tou představivostí. Jen by to chtělo zapojit občas více gradace a napětí.... celý text
Panský dům
2017,
Anne Jacobs
Knihu jsem zkusila číst, ale již od začátku jsem měla problém se stylem autorky. Kapitoly byly na sebe nenavazující a jak již bylo mnohokrát zmíněno, zpřeházené. Už od samého počátku jsem měla problém rozlišit hlavní postavu. Kniha mě nezaujala a odkládám. Možná se k ní vrátím, ale zatím to vnímám jako ztrátu času. Rovněž musím řící, že je to již druhá německá autorka, u které se mi nelíbí způsob psaní, ale nabízí se otázka, zda to není překladem. Nechci znevažovat práci překladatelů, ale skoro to vypadá, že z angličtiny do češtiny jsou překlady super a je patrná znalost a u překladů z němčiny do češtiny tomu chybí šťáva a hra se slovy a významy a vyznívá to stroze, jednoduše, neosobně. V neposlední řadě je tam opravdu hodně chyb a překlepů, což též nedělá dobrý dojem.... celý text
Královna ohně
2016,
Anthony Ryan
Nejprve musím napsat, že autorův styl psaní mě velmi oslovil a je hodně čtivý. Měla jsem dojem, že v poslední době nemohu najít příběh, styl psaní, který by mi nepřipadal jako brak s prvoplánovým dějem psaný stylem rychločteteček, tj. slova plynou, dvakrát nemusím přemýšlet a už na začátku vím, jak to bude na konci. Anthony Ryan si mě na 100 % získal prvním dílem, ve druhém díle jsem se ztrácela v množství postav a rozehraných dějových linek, ale nakonec jsem se na konci zorientovala a opět měla z knížky super pocit a nemohla se dočkat třetího dílu. Ten je ovšem z celé série nejslabší. Nejprve tedy shrnu, co mě zklamalo. Začátek knihy je příliš zdlouhavý a některé kapitoly jsou až moc detailní. Postava Lyrny na konci druhého dílu slibovala vyzrálou ženu, která se dále rozvine jak v osobní rovině, tak v té panovnické, ale bohužel tato postava ustrnula v " poroučivém stylu" a onu její proměnu po všech strastech čtenář ani nezaznamená a je mu znova protivná. Sedmý řád nejprve považován za strůjce všeho zlého, se konečně odhalí, najednou je na straně dobra, ale již se mu nevěnuje moc pozornosti, a tak se čtenář nedočká nijak zvláštního rozuzlení. Pro mě oblíbená postava Kenise nedostala moc prostoru, což je podle mě škoda. Naopak volarská císařovna ho má až moc, a ač se zdála jako chytrá manipulátorka, tak vlastně celou knihu jen špehuje Frentise ve snech a nedělá vlastně nic zvláštního, aby zabránila invazi Lyrny. Na scéně se objevuje postava Spojence a Erlina, když už konečně svitne naděje, že by čtenář mohl jednotlivé vazby, vztahy a minulost pochopit, tak kapitoly končí a opět se bojuje. Bitvy jsou dobře popsány, ale autor používá počty v řádech desetiticíců, což mi chvílemi nepřišlo reálné, jednou utočí 70 tis. , potom zase 500 proti pár udatným, a přesto dobro vyhraje. Proti výhře nic nemám, fandím ji, ale s reálnějšími počty :) Samotný závěr knihy je pak velkým zklamáním, vše se rozuzlí strašně chaoticky, rychle a ani se nestačíme vzpamatovat a karty jsou na stole a žádné velké odhalení se vlastně nekoná. Doteď vastně ani nechápu, co byl Spojenec vlastně zač, a to mě mrzí. Noo a teď ta pozitiva. Skvěle popsané bitevní strategie, dokonale vytvořený fantasy svět se všemi různými národy, jejich schopnosti a spojením s přírodou, což nás opět vrací k myšlence, že před naší dokonalou civilizací jsme mohli mít řady darů a větší propojení s duchovním světem než tím materialismem současnosti. Hlavní hrdina Vélin je skvělý průvodce celým tím světem. Pěkně je rozehrana postava Frentise, z malého zloděje, odvážným bojovníkem, který je zasažen tím co dělá a ví, že pro dobro je nuto udělat hodně zla a není mu z toho lehko na duši, přesto ví, že některá rozhodnutí se prostě udělat musí. Podobnost s Vélinem se jednoznačně nabízí :) Přes vše co mě zklamalo, ale musím dát 4*, protože styl psaní je prostě skvělý, chytlavý a vše, co jsem četla se mi odehrávalo před očima, jednoznačně doporučuji celou sérii k přečtení a doufám, že najdu další podobnou.... celý text
Sníh nebo popel
2017,
Sara Raasch
Snažila jsem se dát knížce šanci, ale po několika kapitolách jsem to vzdala. Příběh mě nepřitáhnul a nijak jsem se netěšila, jak se bude vyvíjet dál. Chvíli jsem si říkala, že je to tím, že je to cíleno pro jinou věkovou skupinu (náctiletých) kam už nepatřím :) ale i ve třiceti mě moc bavila série od Sarah J. Maas (Dvůr mlhy a hněvu, Křídel a zmaru, Trnů a růží) a možná ještě více Mary Pearson (Krása temnoty, Zrádné srdce aj.) Též to byly ryze dívčí romány, ale měly jiskru a to jsem u této knihy prostě postrádala. Jak už bylo napsáno níže, názvy zemí podle ročních období mě spíše dráždily a děj se podivně vlekl. Mám ráda knihy více žánrů a do těch dívčích utíkám, když je čtenářská krize nebo mám chuť na romanťárnu :) Knížka ale nesplnila očekávání. Zrovna jsem získala 3. díl Stínu krkavce: Královna ohně a ta mě chytila od prvních řádků hned, stejně jako ty předchozí díly. Autor těchto knížek je podle vypravěč s velkým V. U této knihy se to bohužel nepovedlo.... celý text
Jiskra v popelu
2016,
Sabaa Tahir
Mám ráda fantasy příběhy, které jsou dějem zasazeny do středověku či starověku. Motiv příběhu je poutavý a splnil mé očekávání v tom, že se budu snažt dočíst do konce, abych věděla, jak to dopadne. Pěkně je vykreslena postava Eliase a ke konci knihy je dobře rozpletena hádanka s augury. Tady mé pozitivní hodnocení bohužel končí. V průběhu čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že popis událostí, styl výcviku, zkoušky se v příběhu až příliš podobají Hunger games, Divergenci pouze s obměnou za prostředí. Celkem nelogický mi přišel souboj kamarádů proti sobě v závěrečné zkoušce. Autorka mi nedokázala nijak vysvětlit, proč to vlastně bylo třeba, bylo to tam jaksi nadbytečné. Kdyby například uvedla, že se měla testovat oddanost veliteli, nebo měli vzejít jen ti nejlepší, ze kterých bude vytvořena nějaká jednotka, pochopila bych to, takhle mi to ale přišlo trochu navíc. Mazen je od začátu záporná postava a vcelku mi vadilo, že je to tak očividné a hlavní postava Laia pořád nic netuší. Znám spoustu knih, kde je "skrytá zrada" odhalena daleko rafinovanějším a napínavějším způsobem, až čtenáři spadne "čelist". Nicméně ráda si přečtu pokračování, protože jako oddychovka to byl fajn. Pokud bych to ale měla srovnat, třeba s Písní krve od Anthonyho Ryana, kde jsem se nemohla odtrhnout, u této knížky jsem ten pocit neměla a v klidu ji odložila.... celý text
Píseň zimy
2017,
S. Jae-Jones
Na knihu jsem se docela těšila. Podle obsahu to vypadalo na velmi zajímavý příběh. Bohužel od prvních stránek jsem si těžko zvykala na styl psaní autorky. Je pravda, že kniha je řazena hlavně pro "děti a mládež" nebo jako "dívčí román", a tak tomu může být přizpůsoben i styl psaní, ale když se nad tím zamyslím, tak některé pasáže pro děti určitě nebyly a naopak, pokud by to mělo zaujmout starší četnáře, tak některé části byly hrozně jednoduché a předvídatelné. Celkové na mě kniha působila neuspořádaným dojmem a občas mi některé věty nedávaly smysl a hledala jsem myšlenku "co tím autor chtěl asi říci". Pokud kniha není vyloženě špatná, tak ji dočtu. Zde jsem váhala, ale dočetla jsem a jsem ráda, protože paradoxně posledních 10 stránek poskytlo to nejlepší z celé knihy a autorka si tím dala i šanci pro navazující díl. Pokud bych to měla shrnout, tak na mě knihy působí dojmem autora začátečníka, který má rozházené myšlenky a ne úplně dobře kombinuje fantasy svět s realitou. Vadilo mi používání oslovování v cizím jazyce a hned za tím český překlad, postrádalo to smysl. Dějová linka je v podstatě úplně jednoduchá a je překvapivé, že tím autorka zvládla zaplnit 389 stránek. Co oceňuji je odvaha se do tohoto tématu pustit a třeba časem vzniknou lepší díla.... celý text
