Rapsodie

(SPOILER) Nejspíš půjdu proti proudu, ale není to tak dobré, jak odpovídá hodnocení. Anotace mě navnadila. Znělo to jako záhada, kterou chci rozlousknout, ale to, co jsem dostala, moje očekávání nenaplnilo.
Takhle, první polovina byla čtivá a svižná. Užívala jsem si slovní přestřelky mezi Desem a Calliei hlavně v přítomnosti, protože minulost byla spíše vysvětlující, ale spolu to dobře fungovalo. To toužebné napětí mezi hlavními hrdiny je znát a tak očekáváte, že to fakt bude stát za to, až na to vlítnou. Očekáváte zážitek a naplnění té touhy, která po sedmi letech odloučení konečně dostane možnost zapustit kořeny. No… to bylo fakt směšné! Hloupé a naivní. Když totiž dojde na ty peprné scény, jsou tak lajdácké a odbyté, že i kamasútra má v sobě mnohem více chtíče, energie a napětí než Callie a Des v posteli. Jako opravdu jsem si na těch scénách málem vylámala zuby. To byl děs. Pak tu ale máme druhou polovinu knihy, která doslova obrátí status quo. Kniha se ve druhé půlce vleče až se zastaví úplně. Začíná upadat dynamika, postavy jsou plošší, zápletka vágní a odhalení záporáka dost bizarní a jaksi nedomyšlené. Celkově to vzalo strašně rychlý konec, který kazí požitek z knihy úplně.
Pominu, že mi kniha neskutečně připomněla Dvory – které sice nemám dočtené, já ostuda, ale taky na ně dojde řada – a že je tam dost podobností, ale i tak se to nečte zle. Autorka nepíše špatně, ale chybí ji občasná dynamika a kompozice děje. A jedna malá výtka, kdybych měla kamarádku, oslovovat jí „pipko“ nebo „pipino“ mi nepřijde v pořádku. Fakt ne. To už se pomalu blížíme k tomu, jak se dnešní mládež oslovuje na ulici a co tak často slýchávám. (Pro nezasvěcené - v*le je ještě slabé slovo.)