Ence
přečtené 386
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Vždy se královsky pobavím, když se průměrně inteligentní autoři snaží psát o vnitřním světě geniálních (a ještě k tomu dětských) hrdinů a vůbec to nezvládají. Můžeme se tak setkat s perlami jako jsou konceptuální pokusy, vystoupení z podmnožiny za přidržování se tečny, meditací nad konejšivou všeobjímající gramatikou a dalšími pseudointelektuálními hovadinami. Inu, představa autorky o myšlenkách mladého génia. Na druhou stranu se říká, že čím vyšší IQ, tím menší EQ, což prolhaná, asociální, popletená a labilní hlavní hrdinka s nejasným či žádným cílem svého konání celkem splňuje. Ale hlavně, abychom 'to nevzdali', i když vlastně nevím, co ono 'to' má vlastně být.?... celý text
Běsi
2008,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Rozplizlé dílo plné labilních a nepoužitelných zakomplexovaných jedinců, kterých je tolik, že je po čase přestanete počítat a sledovat. Všichni se chovají naprosto nepředvídatelně a nepochopitelně. Na dvaceti stranách se dočteme, kdo a jak se tvářil v ten či onen okamžik na plese, zatímco úmrtí jedné z hlavních postav se odehraje ve třech strohých nejednoznačných větách. Bez všudypřítomných chaotických popisů vnitřních hnutí zmatených budižkničemů by se dal celý děj shrnout do dvou odstavců. Na zbylou vatu včetně několika prapodivných myšlenek o nezničitelnosti lásky, bezmezné neohraničené vůli, běsů v národě ruských vepřů atd. jsem už asi trochu starý a naprosto apatický.... celý text
Slovegán
2019,
Nikoleta Kováčová
Kuchařka obsahuje spoustu zajímavých receptů, ale je zřejmé, že paní autorka buď nemyslí na začínající kuchaře, nebo často nedokáže formulovat jasné pokyny. Uvádím pár příkladů. Recept na chléb (str. 39) udává, že do kvásku máme přidat 80 g žitné mouky a nechat odpočívat. Následně máme přidat zbytek mouky. Autorka však měla zřejmě na mysli přidat zbylých 200 g žitné a 150 g špaldové mouky. V receptu na Nedělní řízek (str. 139) mi není jasná příprava seitanu a jak dlouho a kde těsto nechat odpočívat a to ani po několikanásobném přečtení. Těsto máme nejlépe připravovat den dopředu, ale v dalším odstavci naopak nechat odpočívat jen dvakrát krátce 10 minut. Neustále musíte při vaření počítat a hledat v předchozích odstavcích, protože autorka velmi ráda používá formulaci "přidejte zbytek". Pokud nemáte odměřeno dopředu, čeká vás odečítací peklo a zpětné dohledávání kolik čeho a kam jste už přidali. Autorka neuvádí, jestli jsou hmotnosti v uvařeném, nebo syrovém stavu. Tuto informaci bych ocenil mnohem více, než rady jak fotit jídlo podle zásad zlatého řezu. Fazolové kaše (str. 122) jsem místo uvedených čtyř porcí připravil porcí asi osm, jelikož přestože recept začíná namáčením syrových fazolí, mělo se zřejmě použít 500 g fazolí v uvařeném stavu (převodní poměr a odpovídající hmotnost v suchém stavu si má intuitivní čtenář zřejmě dohledat a dopočítat po vlastní ose). To samé v receptu na segedín (str. 98), kdy množství sójových kostek je zřejmě v uvařeném stavu, protože s uvedenými 200 g suchých kostek dostaneme místo segedínu něco, co bych se nebál označit pojmem "sojadín". Jak narvat tolik náplně, kolik vznikne podle receptu na str. 132, do čtyř bílých paprik, pro mě zůstává záhadou stejně jako to, kolik jídla autorka spořádá, odpovídá-li podle ní uváděné množství čtyřem porcím. V receptu na Halušky s bryndzou (str. 93) si při přípravě halušek můžeme pomoct haluškovačem a když si troufáme, tak i nožem. Jak halušky rychle vytvořit nožem se už ale nedozvíme, což je při absenci haluškovače celkem podstatný detail. S množstvím soli, které autorka používá, je většina jídel přesolených. Instrukce "přidejte sójovou omáčku" je asi tak stejně vypovídající, jako kdybych napsal "přidejte koření", protože sójových omáček jsou desítky a každá se používá na něco jiného (např. čínská světlá je velmi slaná, zatímco tmavá prakticky vůbec). A v podobném duchu bych mohl psát ještě dlouho. Spolu s prvním dílem jsem dostal darem i díl druhý, který je zásobárnou další munice, protože je psaný stejným stylem. Je to škoda, když zajímavé recepty sráží špatný popis doplněný nepříjemnostmi při vaření podle nich. Přitom myslím, že odstranit tyto neduhy, nemůže být pro autorku nic těžkého. Stačilo by, kdyby své recepty nechala otestovat širší skupinou kuchařů včetně začátečníků.... celý text
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
2013,
David Mitchell
S přibývajícím věkem se stávám alergickým na autory, kteří si pletou film s knihou a tahají filmovou kompozici, včetně její teatrálnosti a povrchnosti, do svých knih. Namísto uvěřitelného, hlubokého a kontemplativního knižního příběhu pak vzniká možná zprvu zdánlivě působivě nalakované, ale kýčovité a plytké cingrlátko. Není také nouze o idiotské nešvary ze světa filmu, jako jsou přítomnost epizodních postav zkarikovaných volbou scény (stárnoucí kapitán na latríně, střílející zloopat, nebo nebohého Zoeta klystýrující místní obdoba dr. House), rádoby směšný střih mezi kapitolami (biliár a zahrada, předsálí a síň 666 rohoží) a především celková neživost a absence niterna v zájmu svižnosti i tak nesmírně pomalu ubíhajícího děje.... celý text
Muži v mé situaci
2020,
Per Petterson
Divím se, co přesně vede některé autory k tomu, že ve svých knihách zásadně nepoužívají uvozovky. Nemám chuť ve výronu jejich originality neustále luštit kdo a jestli vlastně mluví. Kniha je prakticky pouze o pocitech – nic nevysvětluje, neuvádí čtenáře do děje (žádný souvislejší děj vlastně ani nemá), neprezentuje cokoliv zajímavého. Bohužel nevím, co jsem si měl z povětšinou smutných myšlenek hlavního hrdiny a jeho protloukání se životem vlastně odnést.... celý text
