Strach a chvění

od:

Strach a chvění

Mladá belgická dívka přijíždí do Japonska na jednoroční stáž a nastupuje na místo tlumočnice ve významné obchodní společnosti. Tady se ocitá tváří v tvář těžkému vystřízlivění z dávného snu a začíná chápat, jak složitá je cesta za slávou v hierarchii společnosti, kde každý má svého nadřízeného a kde se skutečně tvrdě pracuje. Navzdory všemu dostává ty nejhorší a nejprimitivnější úkoly a postupně padá až na samé dno pracovního žebříčku. Dokáže se s tím vyrovnat? ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3664/strach-a-chveni-3664.jpg 4.2198
Originální název:

Stupeur et tremblement (1999)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno:, Motto
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Přidat komentář
Sireen
11. října

Tohle je prostě Amélie se vším všudy :) !

Lidka
28. září

Už nikdy neříkat, že nás v práci ponižují a že musíme být zticha.... kdo si to nemyslí, ať si tuhle knížku přečte.
Můj obdiv k Japonsku dostal už poněkolikáté zásah, že vše není tak dokonalé, jak to vypadá, když za mnohým stojí nesmírně tvrdá práce, pokora, mnohdy i ponižování člověka.
"Pochopila jsem tam jednu velkou věc: totiž že v Japonsku život rovná se podnik".

Zvláště je pak postavení ženy, je v jistých směrech doslova absurdní.
No nic, chcete-li se něco o Japonsku dozvědět , podotýkám z pohledu Evropanky, čtěte. Zajímalo by mne, jak se na tohle své postavení dívají Japonky. Jestli i ony tu svou poníženou roli takto cítí nebo zda jim to přijde tak správné, protože jsou takto od mala vedeny a vychovávány.

"Jediné, na co máš plné právo , pokud jsi neprovedla tu pošetilost a nekonvertovala ke křesťanství : Máš právo na sebevraždu. My v Japonsku víme, že je to velice čestný čin."

Opravdu zajímavé čtení o životě , přístupu a postoji k práci a obzvláště pak o postavení ženy Japonsku.

lidunka1
02. června

Díky četbě této knihy jsem si uvědomila, jak jsem šťastná že jsem Evropanka a můžu žít svobodně a upřímně.

KosťaLevin
11. května

Rozkošně ironické a zábavné. Bohužel taky jediná kniha, kterou jsem od Nothombové dočetl do konce.

Danago
25. dubna

Knížka tvrdě popisuje systém japonských firem. Je to nemilosrdná sonda pracovního života v Japonsku , svázaného nepochopitenými psanými i nepsanými pravidly .
Naštěstí to hlavní hrdinka dokázala ustát s nadhledem a humorem. Knížku by si měl přečíst každý, kdo se cítí ve svém zaměstnání zahlcen absurdnostmi :)

vlkcz
27. března

Tím, že se autorka v Japonsku narodila a žila, je tato kniha autentická. Možná autentičtější, než třeba Murakamiho díla, ve kterých je tvrdost japonského způsobu života zjemňována poetickými a místy až mystickými pohledy.

ondras666
09. února

Zajímavý pohled do mentality Japonska. Mladá žena, která chce prorazit v místech, kde se narodila a bohužel naráží na samé překážky. Trochu jsem doufal, že ten postup zvládne a udrží se tam... Ale realita je jiná. Každopádně můj obdiv, že vydržela rok v takových podmínkách, si rozhodně zaslouží.

Taťka Hraboš
30. ledna

Máte-li pocit, že vaše práce je k ničemu, že vás v práci nedoceňují nebo že máte na pracovišti mizerné vztahy, přečtěte si tuhle knihu. Věřte, že vám zvedne náladu. Na první pohled působí jako velmi zábavná groteska, ale je to nemilosrdná sonda do všemožnými psanými i nepsanými pravidly svázaného života (především toho pracovního) běžného japonského člověka (i když je hlavní hrdinka Evropanka). Někdy je text možná doveden až do absurdity, ale to na kouzlu a působivosti knihy nic nemění.

adelinka
31.12.2016

Amélia žila ako dieťa v Japonsku a ako dospelá a vyštudovaná si našla prácu v japonskej firme. Amália je šikovná a inteligentná, no napriek tomu vo firme pôsobila ako "hajzľobaba". Ironicky autorka opisuje vzťahy a systém v japonskej firme, kde vládne len autoritatívny prístup k zamestnancom. Musím ju obdivovať, že vo firme vydržala až rok.......

LadyKet
18.09.2016

Pěkný a poutavý příběh. Úžasný náhled do japonské kultury. Ráda si přečtu od autorky další knihy.

Alena_S
21.06.2016

Jestli to tam mají byť zpoloviny takové, tak klobouk dolů před každým, kdo tam vydrží, a takovou dobu! Hlavní hrdinku a její nadhled ale nikdo nezdolá - a jestli dokáže lidi burcovat už posouváním dat v kalendářích, tak co teprve při doplňování toaletního papíru. Teď si musím pustit ještě film; chci vidět, jestli tam na konci bude to kouzelné "Žer !!" :-)

LucieT.
18.03.2016

Zábavné, komické, absurdní a přehnané :) Výborná kniha, která si bere na paškál japonskou firemní morálku a japonské myšlení tak nepochopitelné pro mladou Belgičanku, která se přes všechnu snahu uplatnit se dopouští samých faux pas a ocitá se tak na samém dně firemní hierarchie. Skvělé je i filmové zpracování, které výborně kopíruje knihu.

YouthDecay
10.03.2016

Ak by som mal knihu brať ako komplexnú analýzu japonskej spoločnosti, ktorá skúma rozdiely medzi európskou a japonskou mentalitou (ako ju tu prezentujú niektorí užívatelia), tak by na plnej čiare zlyhala - jednalo by sa o jednostranné, xenofóbne odsúdenie, ktoré západnou (európskou) optikou zobrazuje len najhoršie aspekty japonskej kultúry, ktorá je rozhodne omnoho rozmanitejšia a pestrejšia ako jej zobrazenie v tejto knihe. Myslím, že kniha sa ale rozhodne nesnaží byť úplne realistická a slúži práve ako subjektívne zobrazenie tých najtemnejších, najnechutnejších, autoritariánskych prvkov v spoločnosti, sugestívne vykresľuje nebezpečenstvo úplnej poslušnosti a podriadenia sa autorite, ktoré je o čosi viac prevalentné práve v japonskej spoločnosti. Autorka poriadnou dávkou excesívnej mizantropie a čierneho humoru satirizuje totalitné fungovanie režimu vo veľkej japonskej korporácii, ktoré slúži tiež ako parabola fašizmu.

yueh24
10.01.2016

Jak píše v knize sama autorka: "Japonsko je zemí s nejvyšším počtem sebevražd. Mě osobně překvapuje, že tam sebevražda není častější."

f.enjoy69
18.08.2015

Po poměrně zajímavém filmovém počinu jsem se rozhodl sáhnout i po knize. Film je dost věrný knižní předloze, plusem je určitě vysvětlení některých jevů zakořeněných v japonské nátuře a myšlení (zachování "poker facu" za všech okolností nebo "zákaz" být kreativní pokud je dotyčný/á pod někým jiným atd)... Asi je to dost zvláštní, ale potřeštěná Amélie mi byla stejně vzdálená jako třeba pan Omoči. Určitě zajímavý pohled do japonské hierarchie, ale jazyk autorky mi moc nesedl...

douchová
14.07.2015

Velmi zajímavé, člověk žasne, jak je to jinde.

Jacinda
23.05.2015

Kniha mi přijde kratší než filmové zpracování. je hodně umělecky laděná a z obsahu mi vychází dvě věci: spisovatelka je určitý způsobem perverzní masochista (ve svém okolí znám pouze jednu osobu chovající se podobně) a druhá věc: snad se japonsko za 15 let změnilo, každopádně se ted na japonce dívám spíš s odporem a zůstanu jen u anime, které tvoří pár těch citlivých lidských rebelů. Co se týče dalších zážitků s japonci, setkala jsem se pouze s vypočítavými pokrytci bez kouska cti. Kniha (a film) pro mě byly jakousi pomyslnou hranicí, která spojila tyto smutné zážitky plné zklamání a dala jim vysvětlení

petaSk
06.12.2014

Kniha přečtená za tři hodiny. Čtivá s brilantními slovními obraty, stručná a vtipná, bez velkých zvratů v zápletce. Líbilo se mi, jak autorka vykreslila firemní japonskou kulturu a přiblížila i mentalitu samotných Japonců. V budoucnosti určitě sáhnu po dalších knihách Amélie Nothomb.

Vendisek
06.10.2014

Zajímavý pohled do uspořádání japonské společnosti. Ač se to může zdát západnímu člověku přitažené za vlasy, věřím, že kniha není daleko od pravdy.
Nothomb opět nezklamala, rozhodně přichází znovu s netradičním námětem.

Maat
31.03.2014

Ač kniha nemá větší zápletku, je brilantně napsaná. Některé obraty jsem si doslova užívala. Překvapil mě šílený hierarchický systém japonských firem. Určitě stojí za přečtení.

pietroaretino
19.09.2013

" Kdybych měl být simultánním tlumočníkem projevu pana Omočiho, přeložila bych to takto: " Ano, vážím sto padesát kilo a ty padesát, dohromady vážíme dva centy a to mě vzrušuje. Tuk mi brání v pohybech, těžko bych tě uspokojil, ale díky své hmotě tě můžu překulit, drtit tě, což zbožňuju, hlavně s těmi kretény, co nás pozorují. Zbožňuju, jak tím trpí tvá pýcha, zbožňuju, že se nemáš právo hájit, zbožňuju tenhle druh znásilnění." "

Sisi11
16.06.2013

V knize konfrontuje japonská pracovitost a drzost s evropským očekáváním férového jednání a slušností. Při postupném čtení jsem se místy i bála co dalšího nastane a kdo další se k Amélii zachová hnusně a zle. Velmi mě zklamala slečna Mori, ze které se vyklubala zákeřná nadřízená. My bychom o ní zcela stoprocentně řekli, že je to osoba léčící si svůj komplex. Jenže to je nám neznámá nátura a mentalita chůze přes mrtvoly Japonců, která se naprosto vymyká evropskému chápání a chování. Kolikrát mě při čtení udivovalo jaký rozdíl v nás lidech a národech je.

Bylo to velmi pěkné a svižné čtení. Prožívala jsem pocity ponížení a cítila jsem se jako zpráskaný pes, prostě kompletně jsem cítila s Amélií :))

danuska
29.05.2013

Kniha zobrazuje Japoncov, aki su. Pre nas ludi z Europy je to sok, aj ked uz kazdy co to pocul, aki su zvlastni. Nejako velmi ma to nebavilo, ale aspon som sa dozvedela nieco nove.

Diorissimmo
22.03.2013

Amelie Nothombová by bývala mohla udělat celkem slušnou kariéru u velké japonské společnosti kdyby...
Kdyby bývala chtěla a byla ochotna se bezvýhradně podřídit a ponížit s tím, že by byla nucena se vypracovat od těch neprimitivnějších úkolů, přes celodenní kopírování jedné složky pořád dokola až do zblbnutí, přičemž nikdy by to nebylo podle jejího nadřízeného dokonalé, přes několik měsíců trvající opisování sloupců čísel a tak dále a tak dále. Kdyby byla dost vytrvalá a ochotná se podvolit, možná by se někdy za nezměrného úsilí dopracovala k tomu, aby měla také svoje podřízené a stala se nadřízenou někomu, přičemž ona sama by byla podřízena zas někomu jinému. Taková je japonská firemní kultura, kde musíte začít vždy on nuly, at je vaše vzdělání, inteligence a praxe jakkoli na výši, nemůžete v hierarchii společnosti poskočit ani o jeden stupeń, protože to se prostě v japonské společnosti neodpouští, zvláště, je-li vaší nadřízenou žena. Když hned zpočátku ukážete svůj potenciál a schopnosti, pravděpodobně se kariérního postupu jen tak nedočkáte, spíš vás to zazdí hned na startu.
Amélie tomu všemu statečně a ironickým humorem odolává a spolehlivě zastává i "pracovní pozici" na firemních záchodcích až do konce roku, kdy jí vyprší pracovní smlouva. Ano, většina lidí by to dávno vzdala, ale Amélie to bere jako další zkušenost potřebnou k tomu, aby napsala další super autobiografickou knihu. Co tě nezabije, to tě posílí.
"Mluvit bylo pro mě při mé práci velkou vzácností. Nebylo to zakázané, přesto mi v tom bránil jakýsi nepsaný zákon. Když vykonáváte tak málo brilatní zaměstnání, je zvláštní, že jediný způsob, jak si zachovat důstojnost, je mlčet. Když je totiž uklízečka záchodů řečná, máme tendenci se domnívat, že se ve své práci cítí dobře, že je tam na svém místě a že ji její zaměstnání tak uspokojuje, že má chut švitořit. Když naopak mlčí, je to proto, že svou práci prožívá jako jakési umrtvování. Stažena do svého mlčení vykonává svou kajícnou misi za odpuštění hříchů lidstva. Bernanos mluví o tíživé banalitě Zla, uklízečka hajzlíků, ta zná tíživou banalitu vyprazdńování, přes odpornou různost vždy stejnou.
Mlčení svědčí o jejím zděšení. Je karmelitánkou záchodů.
Kromě mě měla i jiné podřízení. Nebyla jsem jediná osoba, kterou nenáviděla a jíž pohrdala. Byla by si k mučení mohla vybrat někoho jiného. Ale ona si svou krutost vybíjela na mně. Zřejmě to byla jakási výsada. Usoudila jsem, že jsem vyvolená."
Navzdory tomu, že obsah knihy nevyznívá zrovna moc nadějně, nepůsobí kniha depresivně, dobře se čte a mně ironický humor Amélie a její rukopis vážně moc baví. :-)

Malin
11.03.2013

Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi mohla líbit nějaká knížka odehrávající se v Japonsku. Nejsem rasistka, to vůbec ne, ale mentalita obyvatel "šikmookých zemí" je na hony vzdálená té mojí.
Nicméně - tohle je jedna z těch nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Je jasným důkazem toho, že opravdu dobře napsané dílo nepotřebuje extradůvtipnou zápletku k tomu, aby čtenáře pobavilo.

bosanoha
05.02.2013

Moje prvé stretnutie s dielom Amélie Nothomb a vravím že dobré :-)) Japonská mentalita je teda fakt zvláštna. Skúsim aj iné diela autorky.

Sykysan
03.05.2012

Neskutečně opravdový zážitek, i když vám Japonsko představí dost subjektivně. Amélie Nothomb je mistrině slohu, její větné obraty jsou neskutečně svěží a originální. Překvapí vás i její otevřenost a ochota jít s kůží na trh. Jeden z nejlepších literárních zážitků v mém životě, i když nejde o nijak těžké čtení.

pet-kyval
08.08.2011

[080/11] (ebook) Ani jsem nedoufala, že by byl film nějak extrémně spřízněn s výše zmiňovanou knihou, ale spletla jsem se. Film jsem viděla… snad před rokem a i po takové době jsem při čtení knihy zřetelně vizuálně vnímala všechny ty scény, které až neuvěřitelně pasovaly do textu a které si dodnes pamatuji tak, jako bych je spatřila před hodinou. Herci byli vybráni skvěle, způsob jak byl film natočen jen podkresluje celkovou atmosféru a příběh samotný byl jednoduše uvěřitelný a díky lehké ironii a komičnosti naprosto odbourávající a povznášející nad danou situaci.

Neubránila jsem se několikrát smíchu nad slovíčkařením a nad absurdností chování. Uvědomovala jsem si ty rozdíly v nahlížení na svět. Chápala jsem ambiciózní a ctižádostivou Japonku a její důvody proč byla někdy tak neuvěřitelně zákeřná, ale nejspíše bych si to tak jasně neuvědomovala bez osobního nákresu praštěné Amélie.

Většina lidí by to vzdala. Většina lidí by rezignovala už po pár dnech a možná by si z toho nic nedělali. Jsem smířená s tím, že kultura nejvzdálenějších koutů Asie je prostě jiná, svá, izolovaná a že na zbytek světa je tam zakořeněno nahlížet s pohrdáním, stejně jako tady. Ale co s tím člověk nadělá? Je to prostě jiný svět a snad ani roky strávené v globalizaci to nezmění. Doufám, protože je na tom něco cizího a magického.

Obdivuji Amélii, že za to, že se chtěla stát opravdovou a uznávanou Japonkou, byla ochotna bojovat a naoko se nechat ponižovat. Do jisté míry ji to i znehodnocovalo v očích okolí, ale ona si svým šíleným způsobem dokázala uchovat čistou tvář a sebejistotu a tomu ani nezabránila ta nejnižší práce, která se dá pro ženu v kamenné firmě najít. Každopádně je zajímavé, jak funguje systém zaměstnání v Japonsku. Můžete tam dělat cokoli a záleží jen na tom, na jaké zaměstnanecké příčce stojíte. Jeden den třídíte papíry do složek v kartotéce a druhý máte vlastní kancelář s počítačem a je úplně jedno jakou máte vysokou školu. Hlavně když se pokoříte, dokážete projevit úctu a to, že jste nejnižší tvor na světě a pak teprve můžete růst a vykvést v sakurový květ.

zuzulique
25.05.2011

Súhlasím s predošlým príspevkom, ktorý veľmi vystihuje celú knihu, zábavná, ironická, šialená - Amélie Nothomb :-)