Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta přehled

Tak jen pár poznámek, neboť spousta podstatného už zde v komentářích řečena byla, a dojmy z knihy mám jakési rozpačité a roztříštěné. Zároveň je těžké napsat kvalifikovanou recenzi s ohledem na to, aby nebylo vyzrazeno příliš mnoho z obsahu a neodradilo tak čtenáře, kteří knihu hodlají vzít teprve do ruky. A za druhé to jako prostý čtenář ani neumím, že. Vycházeje z anotace knihy, čekal jsem asi něco jiného, příběh s pevně budovanou dějovou linkou a silným ústředním motivem, láskou mezi holandským úředníkem a japonskou dívkou, který se povine jako had či červená nit celou knihou, která čítá skoro 500 stran. Ale není to tak. Důležité určitě je, že Mitchell opravdu umí psát a bravurně zacházet se slovy, z tohoto pohledu je to radost číst, ale v průběhu čtení se nemohu zbavit pocitu, že skvělá forma zde převládá nad obsahem, příběhem, který je hodně rozsáhlý a roztříštěný a tak jsem měl občas problém se do něj úplně ponořit.Příběh má asi tři hlavní části, v první se Jacob de Zoet seznamuje s prostředím, atmosférou a fungováním ostrova Dedžima, jejich obyvateli, postavami, charaktery a vzájemnými vztahy osobními i obchodními mezi Holanďany a Japonci, kdy poznáváme, kdo je kdo.Druhá část vykresluje poměry a dění v odlehlém klášteře na hoře Shiranui nedaleko Nagasaki, kam je násilím odvezena Jacobova platonická láska Oriko a kde panuje režim zlé náboženské sekty.Toto je asi nejsilnější a nejživější část knihy, která mě bavila, popisy jsou dynamické, hutné a plastické, vtahující do děje, až máte pocit, že se před vámi najednou odvíjí skvěle natočený film. Zároveň je však, přirozeně, tato část díky svému obsahu i nejméně věrohodná. Po ní, ve třetí části se vracíme zpět na Dedžimu k Jacobovi de Zoetovi právě ve chvíli, kdy jsme už zapomněli, že on má být hlavní postavou, a přestali jsme se o něj vůbec starat. Příběh vplouvá do závěrečné, poklidnější části spolu s anglickou lodí a jejím kapitánem trpícím dnou v hlavní roli, kteří si připluli ukousnout také kousek holandsko-japonského dedžimského koláče. Konec je už jaksi povrchní a pro mě plytký a neuspokojivý, jako by autor nevěděl, co si s ním počít, věda jen, že potřebujeme jakési uzavření příběhu. A já si jen říkám, trochu zklamaně - neměl být ten příběh spíše o lásce Jacoba a japonské dívky?