Yorika komentáře u knih

Dětství je pro charakter a budoucí život podstatné. Pokud čas malin nezralých není v pořádku, zanechá šrámy na duši, které se už nemusí nikdy zahojit. Něco o tom vím. Někteří lidé, by nikdy neměli být rodiči. Vybíjet si své frustrace na dětech je neomluvitelné. Bez debat.

60 29.05.2020

,,Co kdybych tě drahá oběsil" Tuto větu si budu pamatovat asi dlouho. Kniha, ve které se zdánlivě mnoho neděje ale pod pokličkou to bublá a vře.
Pan Kopfrkingl je zvláštní člověk. Už jen to krkolomné příjmení, podivná mluva a podivné povolání. Ano. Někdo to dělat musí. Přesto však... Ten člověk asi nebude v pořádku.
Fuksovi se povedl napsat atmosférický horor, který postupně graduje,aby v samém závěru trochu ztratil ze své dramatičnosti. I tak dobrá četba.

44 22.04.2020

Karin Lednické se to povedlo. Druhý díl předčil ten první. Je popisnější, podrobnější, dramatičtější. Charaktery postav jsou vyvážené, nic není černé nebo bílé. Autorka nikomu nestraní. Její postavy jsou chybující a proto lidské.
Po dočtení knihy jsem otevřela rodinné album a znovu si prohlížela ty muže na fotografiích. Velké upracované ruce. Hrdost v očích, když kráčeli v havířské uniformě v slavnostním průvodu. Rodinu vyfocenou před domkem v dnes již neexistující kolonii.
Šikmý kostel mě přiměl znovu si připomenout historii mé vlastní rodiny.
Děkuji autorce, že o tomto komplikovaném kraji píše s takovým pochopením a láskou. Těším se na třetí díl.

35 05.04.2021

Kniha, kterou nestačí přečíst pouze jednou. Budete se k ní rádi vracet a pokaždé tam najdete zase něco nového, co vám předtím uniklo.
Mistrovsky napsaný příběh je zábavný, tajuplný, poučný...Postavy nejsou ploché. Každá má v knize své místo, žádná z nich není černobílá.Je to napínavé.Je to tísnivé.Je to jedinečné.

35 02.03.2020

Knihu chápu jako poklonu ženám. Ženám, které musely čelit útrapám války samy bez svých mužů. Musely se prát o sebe, své děti, čest i o právo žít. A o lásku. i když ta je v knize přítomna vlastně neustále. Ať už v podobě lásky mateřské, sourozenecké, rodičovské či milenecké.
Kniha je čtivá, autorka je dobrá vypravěčka. Oceňuji schopnost, napínat své čtenáře až do konce a přimět ho domýšlet se, která z postav je vlastně hlavní vypravěčkou příběhu.
Slavík je krásná kniha o krutých časech.

34 26.08.2020

Název této knihy zná asi každý. Možná proto se mi příběh tak dlouho vyhýbal. Moje škoda. Jakmile jsem se do knihy začetla, přišel úlek. Tolik postav! Jak si je všechny zapamatuji? Naštěstí autorka tento problém velmi rychle vyřešila.
Nesmrtelná klasika, která je pramáti všech detektivek a trochu krvavějších Big Brotherů.
Agatha prostě umí!

34 14.07.2020

Tato žena je mi sympatická. Na nic si nehraje. Snaží se zůstat stále tou obyčejnou holkou z Chicaga. Možná proto, že si vše musela vybojovat sama. To, že v knize neustále naráží na afro-americký původ může být zarážející ale vcelku logické.Amerika je v tomto specifická a pro řadu lidí je to velké téma. Vlastními silami se vypracovala z chudinských čtvrtí až do právnických kanceláří ve vysokých mrakodrapech, na které se jako malá holka pouze dívala. Víceméně takovou zůstala i jako první dáma USA. V knize ukazuje, že je nejen cílevědomou právničkou ale především podporující manželkou, milující matkou a ženou s velkým Ž. Díky za tuto knihu.

33 28.05.2020

Vše, co jste si představovali o ženských věznicích? Ne! Realita popsaná v této knize je mnohem děsivější.
Smekám před autorkou, že to všechno vydržela a přežila. Ale ty nejkrásnější roky ji už bohužel nikdo nevrátí a vzpomínky musely být i po letech strašné. Kolik jen komunismus zničil takových lidí? Spí se vám dobře soudruzi?

33 08.03.2020

Lízinka Tachecí. Adeptka, na první katyňi světa je děvče jako lusk. Co na tom, že její mozkovna je většinou někde na prázdninách a na slova je víc než skoupá. Má totiž jiné přednosti, které to všechno bohatě vynahrazují a které spolužáci i pedagogové dokáží jistě ocenit a využít. I když zdánlivě hlavní postava, v knize jde především o její pedagogy Vlka a Šimsu a jejich krvavý (jak jinak) příběh.
Není to lehká četba. Autor neustále přeskakuje v čase. Udržuje čtenáře ve střehu. Popis některých scén byl na mě až příliš sugestivní i když chápu, že vzhledem k tématu, se tomu dá jen těžko vyhnout.
Kniha napsána s humorem víc než černým, který však nemusí jít pod nos každému.

32 04.06.2020

Souhlasím s názory, že tato prvotina je Ziburovou nejlepší knihou. Není to klasický cestopis. Je to neotřelé a osvěžující. Ještě neokoukané. Zibura se nesnaží tolik podbízet čtenáři jako v pozdějších knihách.
Vydat se nazdařbůh přes Turecko do Jeruzaléma je sympatické a člověk musí hošanovi fandit.
Časem mi začaly vadit narážky na spořivost, které neustálým opakováním vyznívají spíše negativně, až jsem Ziburu začala podezírat ze skrblictví. Na druhou stranu, člověk toho ke štěstí potřebuje skutečně málo. Něco k snědku a místo na přespání. Obojí autor nalézal především u místních lidí a o tom je vlastně i celý ,,cestopis" Na první knihu to stačí. Na ty další však už ne.

32 28.05.2020

U této knihy jsem prožívala muka. Neustále jsem v mysli odrazovala hlavního hrdinu od jeho činů ,,nedělej to, nechoď tam" apod. Přitom jsem dobře chápala, proč to musí udělat.
Skvěle vystavěná atmosféra strachu, ten úžasný Kingův hororový svět...Jedna z mých nejoblíbenějších kingovek.

30 02.03.2020

Má duše dobrodruha se zatetelila radostí. Příběh z divoké Aljašky sliboval zajímavou četbu.
Příběh o velké lásce. Velkém smutku. Ale i o přátelství a lidské soudržnosti.
Aljaška je čarovná. Krásná. Ale i drsná. Krutá. Temná. Vyvolává řadu vzpomínek. Černých vzpomínek. Prověřuje odolnost svých obyvatel. Obnažuje jejich křehké vztahy. S Aljaškou se buďto spojíte navždy nebo vás zničí.
Musím říct, že příběh se mi líbil. Tedy jeho první půle.Přesto, že charaktery byly možná trochu plošší. Hlavně u otce rodiny bych uvítala zajímavější popis jeho běsů v hlavě, který by mohl vést k lepšímu pochopení jeho jednání. Druhá půle příběhu mi přišla jaksi nedotažená. Některé situace naivní a jednání postav nelogické. I ten konec je z mého pohledu trochu příliš pohádkový. Prostě mi k příběhu neseděl.
V horkých letních dnech byla četba knihy o Aljašce mrazivým zpestřením.

28 11.07.2020

Dívčí romány jsem nikdy nečetla. V dětství ani teď. Kniha se ke mně dostala úplnou náhodou během karantény. Přiznám se, že svět koňáků je mi cizí a koně od osla poznám jen stěží. Nikdy jsem neměla takový ten sen o koních, jako ho mají mnohé dívky.
Příběh však má hlavu i patu a myslím, že vnímavého čtenáře osloví. Troufám si říct, že i čtenáře dětským střevícům již odrostlého. Ostatně, kdo z nás by nechtěl putovat na voze taženým koňmi, nádhernou přírodou Vysočiny. Kdo z nás by nechtěl poznat partu podobně smýšlejících lidí a prožívat s nimi dobrodružství. Já tedy určitě ano.

28 28.05.2020

Autorka se ráda nimrá v pocitech a duších svých postav, což je pro přemýšlivého čtenáře rajská hudba. Příběh jedné ,, slušné" rodiny, jejíž dokonalý život naruší ,, extrovertní umělkyně" s dcerou a způsobí tak, nevyhnutelnou katastrofu, ke které to vše časem směřuje. Autorka nikoho neobviňuje, na nikoho neukazuje prstem. Její postavy nejsou černobílé. Naopak, snaží se ukázat, že životní cesty bývají komplikované a odsouzení jednoduché. Super kniha.

28 08.03.2020

Celou knihu čekáte, že se něco stane a ono se vlastně nestane nic.
Kniha je krásná svým jazykem i formou. Má křehkou duši a její stránky se musí číst opatrně. Vychutnávat. I když jsem fandila oběma hlavním hrdinům, tak nějak jsem tušila, že to prostě nedopadne dobře. Jen mi ten závěr přišel prázdný a přesto všechno jaksi nepatřičný. Možná to byl autorův záměr...

28 05.03.2020

Jak já mu rozumím! Té touze žít život nezatížený společenskými konvencemi. Žít podle svého nikoliv podle druhých. Být v souznění s přírodou, vždyť dnešní svět je tak hektický. Každý se žene za kariérou, penězi. Rozumím té touze vyčlenit se z kolektivu lidí i sklonům k samotářstí. Je smutné, že když začala ochranná skořápka na Chrisově duši pukat a on se chtěl vrátit a začít nový život, nedostal již k tomu šanci.

27 18.06.2020

Těšila jsem se. Opravdu jsem se nemohla dočkat, až si Bílou Vodu přečtu. Z knihy mám však smíšené pocity. Téma knihy se mi líbí. Jak už zde bylo ale několikrát zmíněno, je docela matoucí, že čtenář musí neustále odhadovat co je fikce a co skutečnost. Některé dějové zvraty, jsou opravdu ,, hodně osudové." Naopak si myslím, že bylo dobré poukázat na to, že v církvi jsou také jen lidé, více či méně ochotní k hříchu a spolupráci. Někteří natolik opilí svou mocí...Čím vyšší postavení, tím větší opilost.
Čekala jsem však, že se autorka bude více držet historické skutečnosti. Kniha je napsána opravdu s velkou fantazií. Také je v ní hodně postav, přičemž jejich charaktery by si zasloužily lepší propracování.
Smekám kloubouk před všemi těmi hodinami, jenž autorka věnovala pátrání v archivech. Musela to být mravenčí práce. Z knihy jsem trochu rozpačitá, stopu však ve mně zanechala.

26 01.06.2022

Temný příběh, s ještě temnějšími postavami.
Doporučuji číst za tmavých podzimních večerů, při svitu lampy, kdy za okny kvílí meluzína a u nohou vám spí černý kocour. Prostě takové to typické anglické počasí. Když už melodrama, tak se vším všudy!
Díky této knize pochopíte, proč někteří nenávidí lidi. A anglické romány.

26 08.03.2020

Tři příběhy. Tři ženy. Zdánlivě nemají nic společného. Každá je z odlišného koutu Země. Z jiného sociálního prostředí. Z jiných kultur. Přesto jsou si však podobné. Touhou po životě, odhodláním vzít osud do svých rukou a bojovat... Třeba proti celému světu...
Líbí se mi střídání příběhů a kapitol. Knihu to zpestřuje a udržuje čtenáře v napětí. Tato útlá kniha rozhodně stojí za pozornost.

26 08.03.2020

Autor si s námi pohrává. S našimi představami, myšlenkami, strachy. A jde mu to opravdu dobře.
Má schopnost napsat napínavý příběh a i když víte, že je to jen fikce, přece jen přistoupíte na autorovu hru a prostě se bojíte. Příjemně bojíte.
Pak knihu zaklapnete a jdete do lesa. Třeba na houby.

26 05.03.2020