Byly jsme tam taky

od:

Byly jsme tam taky

Vzpomínky ženy, která byla v 50. letech vězněná z politických důvodů společně s Růženou Vackovou, Dagmar Skálovou, či Ninou Svobodovou. Strhující próza, při jejíž četbě běhá mráz po zádech.

https://www.databazeknih.cz/images_books/45_/45978/byly-jsme-tam-taky-pwC-45978.jpg 4.5205
Žánr:
Biografie a memoáry
Vydáno:, Monika Vadasová-Elšíková
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (50)

Přidat komentář
Janadvorackova
11. srpna

Osm set tisíc let nesvobody - minimálně. Autorka zmiňuje zhruba sto tisíc lidí držených v podmínkách, které popisuje a průměrný trest osmi let pro jednoho. To je to číslo, které uvádí a já připomínám. Navíc počet vězněných, nějaké konečné číslo, neexistuje. Nikdy nikdo se nedozví, kolik duší odevzdalo nedobrovolně svůj čas rozmaru doby, lidské hlouposti a zlobě. Nedokážu pochopit, že po válce, která změnila všechny a všechno, jsme navíc byli schopni pokračovat, byť ve stavu "míru" a tak krutě, že není možné nad tím slzu neuronit.

Autorka zmiňuje v jedné kapitole znárodnění majetku jednoho vězně. Když mu odebrali koně, kteří byli zvyklí na vlídné zacházení a byli, jako koně obecně, bráni ne jako majetek, ale skoro jako členové rodiny, poklad a požehnání. Když si ti, před očima svých bývalých pánů, museli zvyknout na bití a špatné životní podmínky, jako ostatně později i ti páni.
Tohle se stalo i jednomu z mých předků, který v padesátých letech seděl tři roky za to, že se mu právě tohle nezamlouvalo. Bohužel zemřel krátce poté, co jsem se narodila.
A tahle kniha mi připomněla pomíjivost života a zapomnětlivost mladších generací. Lhostejnost k osudům předků, z jejichž krve vznikla dnešní, zdánlivá svoboda.

Číst povině by se to mělo. Tohle a podobné zpovědi, protože hranice určující chování člověka k člověku se hroutí na malichernostech. A pak, když se to nakupí, důsledky těchto sporů připomenou dějiny - v době pozdní. V době, kdy všechno začne zase nanovo.

parley3
06. srpna

Taky se zaradim mezi ctenare, kterym nesedla forma, jakesi odosobnene popisy hruz, preskakovani myslenek. Jsem ale rada za popsane situace a udalosti, ktere priblizuji danou dobu a nelituji precteni.

los
03. srpna

na rozdíl od většiny zápisků pamětníků zvěrstev a lidské dehonestace autorka umí psát, zvláště zpočátku se objevuje několik nápaditých obrazů; vzpomínky byly zapsány s mnohaletým odstupem, to může mít dobrý, ale i špatný dopad na vyznění jejich dokumentární hodnoty; úvahové, zobecňující a hodnotící pasáže převládají nad fakty a popisy konkrétních situací; osobní zaujetí autorky nastavuje jednoznačné dělení na dobro a zlo; zajímalo by mne, proč autorka nepíše o svém případu

olga8832
13. dubna

Velmi silný příběh. Doporučuji.

AnetK
12. dubna

Jak komentovat knihu, ve které je zaznamenáno utrpení statisíců lidí?
Monster procesy vytvářené jen pro zastrašení či zfanatizování veřejnosti, vykonstruované obvinění, tresty smrti a odnětí svobody pro nevinné, u kterých bylo vyhodnoceno, že nejsou dostatečně oddaní socialismu. Hanba těm, kteří tvrdí, že za komunistů to vlastně nebylo až tak špatné.
A třeba si psaním tohohle komentáře taky balím kufr na zájezd...

jakafe
03. února

Je to Souostroví v podání českém a ženském, samozřejmě mnohem slabší co do záběru a počtu stran, ale vypověď je to stejně děsivá... navíc utrpení a míru nespravedlnosti nelze poměřit, je-li zdroj a účel stejný.
Přesto ze všeho nejvíc se mi vryl pod kůži autorčin odvážný útěk (to není spoiler, je to uvedeno i na zadní obálce), paní Šimková jej popisuje tak opravdově, jako byla její touha po svobodě. Bylo to tak dojemně sepsáno (třeba i ta slova od cikánů...), že jsem si myslela, že se na konci ukáže, že to byl jen sen. Mimořádná kniha!

Caa
04.12.2017

Povinná četba pro všechny, kteří nezažili komunismus na vlastní kůži. A dost možná i pro ty, kteří už stihli zapomenout.

Dakarianna
26.11.2017

Knihu jsem četla povinně, ale nikdy by mne nenapadlo, že ve mně nechá tak silný zážitek. Nevadil mi styl psaní, naopak se mi k tématu hodil. Je velmi těžké představit si, že toto je skutečnost, opravdu se to dělo. Silné myšlenky autorky mi v hlavě zůstanou ještě hodně dlouho.

kalimero007
09.11.2017

Pro mne nikdy nepochopitelné , že něco takového se odehrávalo. Lituji osoby,které byli ochuzené o svůj čas bytí.

marca_m
03.10.2017

Jedna z těch silných knih, které stačí samotný příběh. Nikdy nepřestanu obdivovat sílu lidí, kteří přežili toto nepředstavitelné utrpení a vlastně zůstali vnitřně plně svobodnými.

ivusse
04.07.2017

Silný a smutný příběh...

jindriskamalovc
27.05.2017

Přečetla jsem knihu rychle a to myslím hodně rychle. Příběh je to velmi dramatický a po všech stránkách smutný. Ubírám hvězdičku za trochu rušivý styl psaní.

sjuzn9815
08.05.2017

Z mého pohledu kniha zcela zásadní. Chvílemi jsem se přistihla, jak čtu s otevřenou pusou a vytřeštěným výrazem. Bylo mi ctí, Dášo.

Anie94
04.05.2017

Je smutné a hrozné, že se něco takového dělo, ale pořád jsem čekala kdy mě začne mrazit v zádech. Bylo to nudné. Kdyby to mělo lepší dějový spád, určitě by to bylo lepší. Ano, je to smutné, ale co my víme jestli se takových příběhů nedějí na světě stovky, možná tisíce.

hellena1523
02.04.2017

No...nějak nemohu najít vhodná slova. Snad jen: v tomto případě anotace nelže, nepřehání...

book74worm
18.03.2017

Skvělá kniha a svědectví o hrozné době. Pokud ještě existuje něco jako povinná/doporučená četba na středních školách, tohle by nemělo chybět. Viděla jsem i jako divadelní představení s Nelou Boudovou.

genie
02.02.2017

Obsah sdělení ano, forma bohužel nikoliv. Nemohu uvěřit tomu, že jsem těch sto stránek četla tři dny.

St.Evelin
29.12.2016

Nejhorší na této knize je fakt, že se to všechno stalo! Běhá mi mráz po zádech!
Možná proto se mi kniha četla tak ztuha.

sadlo
24.11.2016

Hrůzné je to, ze to je skutecne!

Weru24
04.09.2016

Vyborna kniha!

n.ezn.amy
08.07.2016

jasná výpověď o komunistických žalářích a komunistech. Hodně syrová a hodně drsná, hlavně proto, že je realistická. Komunisté se nikdy nezmění

mygel
16.06.2016

Treba si to prečítať...

lapagerie
13.05.2016

Drsný příběh, drsnější o to, že se skutečně odehrál. Ještě teď mi z toho skáče husí kůže.
Knížka se mi četla dobře, občas jsem měla chaos v ostatních osobách, ale nic, co by mě hodně rušilo. Našla jsem i okamžiky, kdy jsem se zasmála. Ale neumím si představit, že bych v takové životní situaci dokázala najít tolik síly a ještě mít energii na žerty. Obdiv všem nevinným ženám, které lágry přežily... Tohle by měla být povinná četba.

daniela7015
22.02.2016

Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Knížku jsme přečetla za jeden den (je docela krátká). Je podaná velmi zvláštním způsobem, autorka lehce a naivně podává hrůzy komunistických politických procesů 50. let zavedené až do absurdního popisu, což je možná ještě hrozivější než realisticky popsat. Z neškodných názvů a popisů "stala se z ní turistka a taky jela na zájezd" už těm, kteří vědí, naskočí husí kůže.

Trochu mi vadily 2 věci - někdy jsem jí tu lehkost a nadhled nevěřila, možná bych ráda i přečetla to, tak po x letech věznění v nelidských podmínkách už byla na dně, jak litovala, že se zprotivila režimu, že neviděla konec a chtěla se vším skončit - myslím, že je lidské přiznat i to, že i před nadhled, humor a inteligenci prostě někdy člověka přemůže život. A další věcí bylo to, že kniha je páté přes deváté. Čtenář se neorientuje v postavách, v jejich popisech, kniha nemá začátek ani konec. Jen prostředek, který přeskakuje od jedné epizody a postavy ke druhé, z minulosti do přítomnosti.

Doporučuji k přečtení.

BarkKa
19.02.2016

Na začátku mě ten až poetický styl rušil - zjevně mám v hlavě škatule: když o hrůzách, tak faktograficky... Později mě naopak okouzloval, šustění hedvábí, inteligentní ženství, žádný deník, ale literatura. Jinak bych k ostatním komentářům přidala, že smekám i před těmi, které lágry "zlomily" jakoukoli formou - to přece není důkaz slabosti, ale zrůdnosti mašinerie. A děje se to na světě i dnes.

nygmasriddle
25.01.2016

Velmi silná kniha o tom, co všechno lidská bytost dokáže vydržet.

oskarka
23.01.2016

Obsahově velmi zajímavé, ale bohužel mi čtení kazila forma. Četlo se velmi špatně.

MichelleS
09.01.2016

Plný počet už proto, že na tohle se nesmí zapomenout.

limitkaa
16.11.2015

Člověk je tvor krutý! To je fakt, holá nezpochybnitelná pravda. Racionálně to vím. Ale stejně mě vždy zarazí když krutosti jako takové musím čelit. A krutost neznamená vždy jen fyzické rány. O tom více obdivuji paní Šimkovou, že si dokázala i přes všechno uchovat část své duše. To byl ten největší a nejkrásnější odboj proti režimu. Čest vaší památce a na našich generacích je, aby se na lidi jako Vy nezapomnělo!

Market = )
27.10.2015

5* dávám za téma, protože o takových věcech by měly vycházet hromady knih a ne sem tam nějaká v malém nákladu, která je prakticky k nesehnání, vždyť jsou to naše dějiny... :-(. Moc se mi líbí uhlazený až květnatý styl psaní (tedy já bych ocenila spíše více faktického vyprávění, ale při těch hrůzách, o kterých autorka píše, je to jako pohlazení) a odvaha, která je určitě k sepsání takových pamětí třeba. Za mě by bylo skvělé, kdyby na konci knihy byl nějaký chronologický výčet míst, věznic a dalších informací, abych se lépe zorientovala v knížce a mohla vždycky mrknout, "kde vlastně zrovna jsme". Každopádně respekt paní Šimkové a jejím kolegyním.