Katyně

kniha od:


Koupit

Hlavní hrdinka je Lízinka Tachecí, kterou nechtějí přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka se snaží ze všech sil, aby její dcera mohla mít maturitu. Nakonec se dostane do prvního ročníku nově založené školy pro katy, tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium ve škole je jednoroční a hlavní příběhová linie románu kopíruje důležité události školního roku....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2468/katyne-2468.jpg 3.8603
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (100)

Kniha Katyně

Přidat komentář
Denisar92
25. srpna

Šílená a přesto zajímavá

Yorika
04. června

Lízinka Tachecí. Adeptka, na první katyňi světa je děvče jako lusk. Co na tom, že její mozkovna je většinou někde na prázdninách a na slova je víc než skoupá. Má totiž jiné přednosti, které to všechno bohatě vynahrazují a které spolužáci i pedagogové dokáží jistě ocenit a využít. I když zdánlivě hlavní postava, v knize jde především o její pedagogy Vlka a Šimsu a jejich krvavý (jak jinak) příběh.
Není to lehká četba. Autor neustále přeskakuje v čase. Udržuje čtenáře ve střehu. Popis některých scén byl na mě až příliš sugestivní i když chápu, že vzhledem k tématu, se tomu dá jen těžko vyhnout.
Kniha napsána s humorem víc než černým, který však nemusí jít pod nos každému.


666Jitka
12. května

Kniha se mi moc líbila - skvělý nápad, dobře napsané, úsměvné ...

Ayna
08. dubna

Jakkoliv obdivuju nápad i autorovu práci s jazykem, prostě mi to úplně nesedlo. Tak od půlky jsem se už do čtení nutila, pasáže o Vlkově a Šimsově minulosti mě nebavily, celkově se to pomalu plácalo od jedné rádoby šokující absurdity ke druhé, až jsem ztratila zájem, k čemu se to nakonec doplácá. Při moc velké koncentraci nechuťárny prostě už nemají ten efekt a spíš mě nudí.
Lízinka Tachecí je ale zajímavá ne-postava. Většinu knihy nemluví, nemyslí, nejedná, o jejích pohnutkách ani minulosti se nic nedozvíme, takové slepé místo v příběhu. Když už je autorem zahnaná do situace, kdy by se měla nějak projevit, tak se dozvíme, že kouká z okna nebo počítá sedačky. Klidně by to mohla být geniální autistka, ale...
P.S.: To inovativní dělení kapitol jsem strašlivým způsobem nedocenila. Myslela jsem si, že se mi to prostě blbě načetlo v programu v mobilu, občas mi tam text dělá strašný brikule:-D

JurijMilkovic
06. února

Také jsem knihu nedočetl, možná se najdou čtenáří, kteří to mohou, ale já mezi ně bohužel nepatřím.

PetrCepek
13. ledna

Pavla Kohouta moc nemusím, ale knihu Katyně (kterou jsem podle názvu kdysi mylně považoval za reportáž o katyňském masakru) považuji za skvělé nadčasové dílo náležící do každého režimu.

petrpospa
26.12.2019

Těžké čtení. A ještě těžší představa, že to byla, a možná ještě je, povinná četba. Nebo aspoň doporučená četba, ať ti naši mladí vidí, proti čemu jsme bojovali. Já to nečetl nijak zvlášť pozorně, ale ani to nebylo nutné, aby mi neuniklo meziřádkové vnímání reálné doby, z které dílo i autor pochází. A úplně stejně, jako jsem neuměl jásat nad pokrokovými autory povinné četby své doby, nejásám ani teď. Jediný rozdíl je v tom, že tenkrát jsme to číst musel a pokud mě to nebavilo, zvolil jsem jiný, rychlejší, snadnější a zábavnější způsob, kterým jsem zjistil, o co jsem to vlastně přišel, respektive nepřišel. Vždycky jsem se bránil a vzpíral autoritářskému přístupu, servilnosti a odevzdanosti, nedělal věci, které se musí, protože si to doba žádá, protože je dělají všichni, protože se to nosí. A snad i díky tomu nesedám na zadek při čtení knih jen proto, že jejich autorem, diktátor, představitel vládnoucí (klidně i jediné) strany, disident či všemimilovanýdemokrat.
...já nejsem nikde organizován a můžu si číst, co chci...Katyni určitě ne

Ziriath
23.12.2019

- Já si myslím, že ač je možno spisovatelský um prokázat mnoha zajímavými způsoby-

Na základě popisu jsem čekala parodii např. na Rudolfovy romány pro děvčata, říznuté cynickou společenskou kritikou tehdejší doby a absurdním dějem. Ano, cynismu a absurdity je tam halda a místy jsem se docela bavila. Jenže co činí knížku částečně torturou je

-tak přerušování přímé řeči dlouhými odstavci textu a přeskakování mezi dějovými liniemi bez uvedení a varování, takže čtenář se pořád pokouší zorientovat, kde sakra vlastně zas je-

neustálé přemítání těch postarších zchátralců nad tím, kdy a jak přefiknou hlavní protagonistku, v jejíž mozkovně se zřejmě odráží jediná mozková buňka a příliš vlastního názoru a introspektivy se nám od ní nedostane, navíc se s ní zachází jak s hadrem na holi. Protože o tom a o osobním a chaotickém kariérním životě těch dvou je většina knihy, katyně samotná je vedlejší. Na druhou stranu, od popravčí se naprostý nedostatek osobnosti možná očekává.

-mezi tyto způsoby nepatří, jen mě tím autor naštve, prohlásila Zir znechuceně a po dočtení vymazala knihu ze čtečky s tím, že ji podruhé nikdy číst nebude

1

Doporučujeme

Poslední extáze
Poslední extáze
Deník citového vyděrače
Deník citového vyděrače
Sběratel sněhu
Sběratel sněhu
Nebe pod Berlínem
Nebe pod Berlínem