Řbitov zviřátek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rodina Creedových se přestěhuje z Chicaga a usadí se v půvabném venkovském domě ve státě Maine. Otec je lékař, má zajímavou práci, krásnou manželku a dvě roztomilé děti. Zdálo by se, že jejich rodinné štěstí nemůže nic překazit. Nedaleko od domu je však podivný hřbitov, kam místní obyvatelé pochovávají své zvířecí miláčky. Panuje tu zvláštní ponurá atmosféra temného tajemství, již nelze přesně definovat. To ale není nic proti indiánskému pohřebišti o pár kilometrů dál… Poté, co Creedovým zemře kocour a otec ho tam tajně pohřbí, začnou se dít šílené, nepředstavitelné věci, které jsou horší než sama smrt…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406211/big_rbitov-zviratek-wrA-406211.jpg 4.44443
Žánr:
Literatura světová, Horory, Romány

Vydáno: , Beta-Dobrovský
Originální název:

Pet Sematary, 1983


více info...
Nahrávám...

Komentáře (817)

Kniha Řbitov zviřátek

ozzak
23. listopadu

klasika od krále hororu Stephen King

Ovecka_Saki
17. listopadu

Nikdy jsem neměla v plánu Kinga číst, jsem prostě posera. Ale pár let zpátky jsem si tuto knihu vypůjčila, protože zrovna v tu dobu v kinech běžela zfilmovaná verze a tak to byl jediný titul, který jsem znala z toho, co od něj strýc měl. Pak jsem si přečetla, co o knize prohlásil sám autor a to mě trošku vylekalo, tak jsem knihu tak na rok a půl odložila na poličku. Když jsem se k ní teď vrátila a přečetla prvních 200 stran, zase jsem ji odložila, nějak jsem neměla chuť ani moc času. Druhá polovina knihy se mi četla hůře. Nebavilo mě to a přišlo mi, že pořád na něco čekám, děj se táhl a já čekala a čekala a čekala. Až jsem se dočkala? Čeho? Posledních 10 stránek, kdy čtenář už stejně dávno odhadne, jak kniha skončí. Takže pro mě velké zklamání… i když si říkám, že možná je dobře, že to nesplnilo mé očekávání. Pravděpodobně bych z toho pak několik nocí špatně spala. Buď jsem měla jen špatnou knihu, nebo jsem od Kinga čekala něco víc, když ho neustále všichni chválí. Ale už dávno jsem si zvykla, že téměř vždy jdu se svým vkusem proti proudu. Kinga tedy řadím k dalším známým autorům, které už vyhledávat nebudu.


jarmila4728
12. listopadu

Je to vlastně můj první horor od něj. Četla jsem akorát Ústav, ale to je spíš thriller než horor. Takže ano, první horor od Kinga je pro mě Řbitov zvířátek. A dojmy? Fascinuje mě, jak je king vypravny, hodně času věnuje postavám a jejich vcelku obyčejnému životu, vsednimu dni a jen občas podstrci náznak něčeho divného, podezřelého, něčeho u čeho si řeknete :jo, teď už to konečně začíná. Pro mě měla kniha pomalejší rozjezd, ale později jsem pochopila proč všechno to seznamování, chtěl, abysme měli postavy rádi než zasadí onu bolestnou ránu. A musím říct, že než jsem to vstrebala, tak pro mě bolestna byla. Mám děti! Takže jsem všechno viděla v mnohém zivejsich barvách. Bylo mi z toho krapet ouvej, ale zvládla jsem to a později už mi to tak neprislo. Kinguv román sebe zvracenejsi v sobě nese určité poselství o smrti a o jejím přijetí jako součásti života,o smíření se s ní. Knihu jsem četla jedním dechem. Opravdu jsem byla napnuta, co se bude dít dál. Není to zas tak morbidní, takže asi vhodné pro začátečníky, jako jsem já. Naopak ostrilenym čtenářům hororu připadá jako jedno z kingovych slabších děl. Mě se líbilo, i když otevřený konec ve mě vyvolal mraky otázek a nejradši bych šla s kingem na kafe, abych se dozvěděla, co bude s hlavními postavami dal.

Sigurd_Lesandi
07. listopadu

Už jsem tu párkrát zmínil, že můj vztah s knihami Stephena Kinga je poměrně složitý, protože po přečtení knihy Revival jsem se dostal do dlouhého bloku a nechtěl jsem se k jeho knihám vracet. Nakonec jsem si přečetl Outsidera, který mě příjemně potěšil, tak jsem se pustil i do této knihy, a nakonec taky nezklamala.
U kinga je už klasika, že se jeho knihy dobře čtou. Všechny sice nemají nejlepší příběh, ale vždy se mi zatím četli dobře. Tahle toho není výjimkou. Četla se mi pomaleji, ale k ději se to hodí a osobně mi to nevadilo.
Jediná věc, kterou bych vytkl je akce. Párkrát se v příběhu stalo, že jsem měl pocit, že postava se akci prostě vyhla. Posledních 100 stran je dost nabitých, ale autor ani jednou nešel za hranu, což mě u hororu přišlo celkem škoda. Pokud nejste typ, co vyhledává co největší množství akce, tak je tahle kniha přesně pro vás. Já bych si jí tam přál trošku víc.
Postavy jsou propracované a každá má svůj charakter, takže mě hodně bavilo sledovat jejich vývoj.
Tahle kniha mě utvrdila v tom, že dám Kingovi další šanci. Milovníkům hororu doporučuji.

kedlubajz
03. listopadu

Poctivá Kingovka, která se řadí k jeho nejhororovějším. Vzpomínka na indiánský hřbitov a cestu k němu ve mě i po letech zůstává a je jedním z nejlepších Kingovských imaginativních momentů vůbec. Jinak mi z děje stále zůstává na patře vrcholně nepříjemný pocit. Přiznám se bez mučení, že mám rád dobré konce. Tady se ho ale opravdu nedočkáte, to tedy né..

Mirin1349
27. října

Kinga si dávkuji za odměnu a zpětně si gratuluji, že jsem s Řbitovem zviřátek tak otálela. Alespoň jsem si příběh pěkně pošetřila, protože na té knize je dokonalé prostě všechno, už od důmyslně zpraseného názvu, který tak perfektně všechno vystihuje, až po fakt, že se s tím autor nemazlí a odpraví bez milosti ty charaktery, které potřebuje. Bylo to krásně strašidelné, čtivé, prostě úžasné. Závěr k tomu pásl také dokonale. Není co vytknout, tohle je skvost.

mataaskorice
26. října

Mé první setkání s Kingem. Kniha se četla dobře. Není to úplně horor od A do Zet, je to příběh jedné rodiny reflektující její život po přistěhování do nového domu v Ludlow. S přibývajícími stránkami se ale zlo do života této rodiny začleněňuje víc a víc. Umí manipulovat s lidmi, vtírat se do jejich mysli, ovlivňovat jejich konání. Byla jsem napnutá jak kšandy. Po čtení o samotě kolem půlnoci jsem se i bála. Nicméně začínám pozorovat, že se jako čtenář začínám zlepšovat v míře ponurých věcí, které zvládám číst. Konec bych si pro sebe představovala jiný, takže mi nezbývá, než se s Kingovou verzí smířit.

Lenka.Vílka
26. října

Měla jsem chuť na něco nenáročného u čeho vypnu. Jistě, tohle není téma na klidné nedělní odpoledne, ale na knihu jsem se chystala tak jako tak už dlouho, takže dva v jednom. A já se tak pustila do knihy Řbitov zviřátek.

Začátek knihy jde pozvolna. Jako hodně moc. Což naprosto chápu. Aby čtenář poznal postavy. Aby si je oblíbil. Nebo naopak. Nebo aby zjistil, že Louis možná není takový kretén, jak se zdál na začátku. Protože to je právě on, kdo musí těšit všechny ty nepříjemné situace. Kdo musí udělat všechna rozhodnutí.

("Kocour teď spával jako špalek. Jako zabitý.")

Tahle kniha je hodně o lhaní. O tom, jak lžeme sobě, jak lžeme ostatním. Jak lžeme sobě, když lžeme kvůli svým dětem, že je to kvůli nim, když je to vlastně kvůli nám. Je taky o lásce, k našim dětem, kvůli které to všechno lhaní vzniká. A taky o tom, co se schovává v lese...

Naprosto bych souhlasila s tvrzením, že kniha je nejděsivější knihou autora. A pokud čtenář pochopí, co je onen míněný děs, užije si knihu. Pokud ne, bude říkat, jaká to byla nuda. Nejde o to, že s každou kapitolou knihu odhodíte podělaný strachy. Asi si někteří mysleli, že v každé kapitole na ně budou skákat zombie zviřátka. Potom chápu, že může být nějaký čtenář v šoku, proč rozumný vzdělaný člověk může podlehnout a udělá, co Louis udělal. Na to mám jenom jednu odpověď: nepochopil jsi, o čem tam kniha je. Z prvního i druhého důvodu.

Zde jsou tady navíc rozebraný dva nejhorší strachy. Smrt obecně. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A smrt velice konkrétní. Ta nejhoršího druhu. Ztráta dítěte. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A jak jí ochcat. Ale nic není zadarmo. Nikdy. A proč je tak snadné podlehnout, když znáte risk. Což pro mě bylo mnohem silnější, než tajemno za tím, proč se ty věci na hřbitově dějí. To bylo na druhém místě. Byť je to spolu propletené. Možná proto je to tak univerzální kniha, ve které si každý najde přesně to, co on sám konkrétně hledá.

("Někdy je lepší být mrtvý.")

Protože ty myšlenky, ty výmluvy, to bylo děsivý! To je ta děsivá část. A ve výsledku je kniha strašně smutný a depresivní čtení. A byť jsem na pocity zmaru, neštěstí a různých způsobů ztrát u mistra zvyklá, tohle na mě bylo i tak dost náročné.

Velké plus za citaci z povídky, která se stala mou hodně oblíbenou ;)

A druhé velké plus za konec. Když je takhle napsaný konec povídky, vždycky skáču metr vysoko. Když je to u beletrie, tak to dost lidí bere jinak. Já ne. Úžasný!

1 ...