Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22590/bmid_utek-do-divociny-nyY-22590.png
4
923
923
Tragická odysea mladého dobrodruha, putování, na jehož konci čekala smrt...: předloha ke stejnojmennému filmu Zajímavá kniha amerického novináře rekonstruuje příběh mladého chlapce z dobře situované rodiny, který tragicky zahynul při své osamělé cestě na Aljašku. Skutečný příběh z roku 1992 zaujal autora natolik, že se nejen snažil prověřit jeho poslední cestu, ale také zjistit pokud možno i motivy, které mladého chlapce k riskantnímu dobrodružství vedly. Dvaadvacetiletý student odešel po promoci od rodičů, zbavil se veškerých peněz a po vzoru Londonových hrdinů odešel do divočiny, aby tak nalezl sám sebe, oprostil se od všeho zbytečného a hlavně dokázal, že člověk může žít v souladu s přírodou bez pomůcek, které nabízí civilizace. Několik osudných chyb ho stálo život.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2007 , Columbus (CZ)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Úchvatný příběh se slabším literárním zpracováním. I po této knize jsem sáhl až po shlédnutí filmu. Příběh dobrodruha, kterému se stala Aljaška láskou i hrobem. Divočina neopatrnost a lehkovážnost nepromíjí. Při sledování filmu mě místy mrazilo, bohužel při čtení jsem se často ztrácel v nepodstatnostech. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, protože mi filmový příběh trochu rozšířila. Ale je to ten jeden z mála případů, kdy se na film znovu podívám rád, ale ke knize se určitě nevrátím.
Skutečné příběhy ze života se staly v posledních asi patnácti letech mým nejoblíbenějším žánrem. I tohle je příběh ze života. Jen proto, že jsem tak trochu tomu vnímání světa chlapce jménem Chris McCandless, moc neporozuměl a nepochopil, co ho tak hnalo za tím zvláštním způsobem života, který zvolil, jsem ubral jednu hvězdičku. Jinak ovšem ten jeho příběh dokázal Jon Krakauer popsat velmi věrohodně. Pochopitelně nejvíc mě zaujala ta část, kdy se vydal na tu tajemnou, rozlehlou, studenou Aljašku. Ty poslední chvíle jsem s ním velmi prožíval a musel strávit i ten jeho smutný konec. Strašná škoda, že ho v té pustině někdo včas neobjevil. Kdyby objevil, nevznikla by tato kniha, a to místo by se nestalo vyhledávaným. Akorát ten autobus tam prý už není. Škoda.
Příběh dobrodruha a snílka, který se rozhodne žít podle vlastních pravidel v souladu s přírodou a který si kvůli své lehkovážnosti ukousne příliš velké sousto, což se mu stane osudným.
Podrobný, s velkou mírou empatie napsaný příběh o tom, proč Chris McCandless skončil v opuštěném autobuse uprostřed Aljašky. Mnohem více informací, více kontextu a vazeb než ve známém filmu. Navíc okořeněno Krakauerovým vyprávěním o jeho vlastní výpravě do aljašské divočiny.
No...jako zajímavé, ale že by se ti čerlo nějak dobře, to se říci nedá. Ani mě to nebavilo a byl jsem rád, že už kniha skončila...2*
Co cekat od knihy, ktera je napsana o necem, o cem vlastne (skoro) nic nevime? Kniha se toci kolem veci okolo, kolem podobnych pribehu cizich lidi a vypovedi svedku, ktere nas "hrdina" kdysi nekde potkal, coz vede k odbihani od tematu k tomu danemu cloveku, ktery me ale vubec nezajima. Naprosta nuda.
Delší dobu jsem se zdráhala knihu číst. Z anotace jsem měla pocit, že je to o floutkovi, co to prostě nezvládl, protože se ani moc nesnažil.
Jak jsem se ale více a více dostávala k objevování samoty v přírodě, otvíral se mi i pohled k tomuto příběhu a tak jsem se rozhodla knihu přečíst.
Poslední týden, kdy jsem ji četla, se nemohu zbavit touhy udělat to samé. Kniha byla skvělou sondou do mysli člověka, který touží něco dokázat opravdu sám. V některých pasážích ale bylo příliš mnoho omáčky okolo, která zároveň nebyla vždy dobře učesaná, aby se pak člověk občas neztrácel v tom, o kom se zrovna bavíme.
Kniha mě naprosto pohltila. Při jejím čtení jsem měla v duši divné mrazení. Přečtení knihy určitě doporučuji. Zážitek z knihy završím shlédnutím filmové adaptace.
"Neměli bychom si zastírat, že kdykoli jsme bosí, cítíme se radostně povzneseni."
"Koneckonců to může být špatný zvyk tvůrčích talentovaných lidí nechat se obklopit patologickými extrémy, které pak přinášejí pozoruhodné pohledy do vlastního nitra."
"Pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, pak odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu - taková je moje představa štěstí."
"A tak se ukázalo, že jedině život, jenž se podobá životu těch kolem nás a přirozeně s ním splývá, je tím pravým životem, a že nesdílené štěstí vlastně štěstím není."
"Nedělej nic ve spěchu, zvaž každý svůj krok a od počátku měj na mysli, že to může být konec."
"Bylo strašné nevědět, nevědět vůbec nic."
"Extrémista. Cestovatel vnímající krásu, jehož domovem je cesta."
Jsem ráda, že jsem jako první četla knihu a potom zhlédla film. Kdyby to bylo naopak, kniha by mě zklamala. Ale jinak moc pěkný příběh Alexe, který se vydal za dobrodružstvím. Jak skončí se bohužel dovíme hned na začátku.
Pokud chcete poznat na základě skutečných událostí, příběh mladého člověka, který se rozhodl hodit vše za hlavu a vydat se na toulky americkou přírodou, člověka pro kterého se svoboda stala cennější než život, tak bych vám doporučil (múže to znít trochu jako rouhání, tady na DK), shlédnout stejnojmenný film, který věrně vychází z knihy, je obstojně zpracovaný a podává řekněme takovou romantičtější verzi tohoto příběhu. Knihu bych doporučil jen těm, kterým nestačí jen dobrý příběh, ale nutně a rejpavě musí znát celou pravdu. Kniha je dílem novináře Jona Krakauera, který si sní dal opravdu práci, ale práci novináře, nikoliv spisovatele. V knize nenajdete ucelený chronologický příběh, spíše je to koláž poskládaná ze svědectví lidí, kteří se McCandlessem (alias Alexem Supertrampem, jak si nechal říkat) sektali, rúzných psaných poznámek, dopisú, podtrhaných citátú v knížkách a tak podobně. Je tam i dost omáčky v podobě příběhú jiných trampú a podivýnú a dokonce i autor přidal nějaké své osobní zážitky a zkušenosti, což je sice hezké, ale kvúli tomu jsem si tuhle knihu nekupoval. Aby z toho dokázal vytvořit knihu, tak s prominutím vyvařil příběh Alexe Supertrampa až na kost. Dozvídáme se tak věci, které bych až tak nutně vědět nepotřeboval, jako že Alex pracoval v mekáči, kde ho neměli kolegové v lásce, protože jako hobo příšerně smrděl. Že měl občas dost protivnou, trucovitou, pózerskou povahu a nebyl schopen uznat jakoukoliv autoritu včetně (a především) svých rodičú. Že jeho neomezená svoboda se vymezovala na úzce vymezený prostor a hodiny jste se sním mohli bavit o knihách Jacka Londona nebo Thoreaua (pro něj něco jako bozi, ve kterých se až nezdravě vzlédl), ale pokud zamířili tématicky někam jinam bylo to jako kdyby jste se fanatickému křesťanovi rozhodli přednášet o Darwinovi. Jeho svoboda, tak byla trochu svobodou vězně, který vám bude tvrdit, že je volným, protože v rámci své cely 2x2m múže chodit kam se mu zlíbí. Alex taky navzdory svému obdivu k divočině odmítal připustit, že i ona je svým zpúsobem autoritou a má zákony, které je neradno porušovat, na což taky nakonec dojel, když si nechal odříznout cestu aljaškou řekou, jelikož mu nějak nedošlo, že bude v červnu rozvodněná a jinou cestu neznal, protože mapu zahodil, aby mu příliš neříkala kam má chodit a nebrala mu tak svobodu. Jednoduše řečeno v knize se z Legendy Alexe Supertrampa stává jen obyčejný člověk z masa a kostí, což je snad trochu škoda.
Obvykle se k překladúm knih nevyjadřuji a to ze dvou dúvodú. Jednak nemívám k dispozici originál a druhak moje hotentotská znalost angličtiny i určitá ledabylost k češtině k tomu není vhodná. Tady to ale skřípalo občas tak strašně, že překlad dělal buď googletranslator nebo ještě větší hotentot než já. Podivné věty, které nedávají smysl a takové perly jako "fantomická" krajina (mám pocit, že každý čech, dokonce i kdyby byl z Třince, by spíše popsal krajinu jako přízračnou) byly bohužel běžné.
Dobrá kniha o jednom snílkovi a jeho nedobrém konci. Jen je zde moc zbytečné omáčky, která s případem nesouvisí, škoda. Ale na film se podívám.
Na knize je poznat, že ji psal novinář - dostanete opravdu výživný článek o jednom zajímavém osudu, rozdělený do kapitol a prošpikovaný souvisejícími příběhy, které by vás mohly také zajímat. Nečekejte poetický popis přírody, spíš orientační mapky. Nečekejte filozofické úvahy o světě mimo společnost, spíš popis reálií amerických tuláků konce 20. stoletá. Tuhle knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože ať chcete nebo ne, to, jak moc se vám bude líbit závisí velmi na tom, jak s vámi rezonuje Christopher McCandless a jeho životní styl. S autorem pravděpodobně rezonuje dost (jinak by si ho nevybral pro téma své knihy), ale dařilo se mu celou dobu udržet pocit nestrannosti, kdy svými slovy ilustruje jeho kladné, ale zhusta i negativní vlastnosti. Film mě láká, ale spíš kvůli tomu, že mám ráda videa z divoké přírody a během čtení jsme mohla jen jezdil kurzorem po Google Streetview.
Skvělá dobrodružná kniha která pátrá, spekuluje, přemýšlí.. a čtenář s ní. Líbí se mi i film a myslím, že se skvěle doplňuje s knihou. Ve filmu je úžasné hudební podkreslení které knize nutně chybí, ale zase v něm nejsou některé nevyřčené úvahy, jak už to bývá. Uvítala bych barevné fotografie a vůbec nerozumím tomu, proč v knize nejsou žádné skutečné Chrisovo (pardon Alexovo :-) ) fotografie. Zvlášt', když se o nich tolik píše. A ještě jedna věc mě trápí. Kdo proboha zdemoloval ty sruby!?
Podobné úvahy o návratu k přírodě, k samé podstatě lidského života nezatížené společenskými vazbami, jsou myslím ve věku mezi dospíváním a dospělostí běžné. Kniha nám vypráví příběh, který je neobvyklý silou vůle "hlavního hrdiny", ta ho dohnala až na samu hranu smrti a odtud stačilo už jen trochu smůly a neštěstí bylo na světě. Vše je dobře zdokumentováno a vysvětleno. Spekulace o důvodu tragického konce se zdají dobře promyšlené a pravděpodobné. Jediný problém, který jsem s knihou měla, byla obtížná orientace ve střídajících se časových rovinách vyprávění. Ale jinak to bylo čtivé a napínavé a protože se sama ráda v přírodě pohybuju, nejspíš se poohlídnu i po nějaké další knize od autora.
naprosto kultovní kniha. snad každý přemýšlivější člověk měl v tom divném období mezi pubertou a dospělostí touhu žít opravdově a prožít život skutečný, vydat se do pustiny kutat zlatou rudu, lovit lososy a plout na hřbetě krokodýla. málokdo to udělal - můžeme se chrisovi/alexovi smát, můžeme povýšeně kroutit hlavou jaký to byl hlupák, ale přiznejme si - tu odvahu a opravdovost mu závidíme! co na tom, že ta divočina byla necelé dva dny cesty od civilizace a ve vraku autobusu.
(SPOILER)
Myslím, že každý reaguje na životní krizi po svém. Někomu pomůže společnost lidí a povídání u kafe nebo u piva, někdo musí do přírody a do hor. Chrisovi moc rozumím. Tragické je, že svoji touhu po samotě a sebepoznání hnal až tak daleko, že když k nějakému poznání došel ("nesdílené štěstí vlastně štěstím není"), už nebylo návratu.
Krakauerem skvěle napsáno a zdokumentováno, mám jeho styl ráda. Film je jedním z mých nejoblíbenějších a Long Nights je nejlepší píseň všech dob.
"Povinná četba pro cestovatele krajinami světa i krajinami duše"- to hodnocení podepisuju na 100 %.
"Beautiful Blueberries"
Kerouac, nebo Thoreau jsou pro mě velká jména a jejich životní příběh se nezapomíná a právem slouží jako potrava pro další nespoutaný dobrodruhy. Každopádně, jejich knihy mě nebavily, a tak jsem se logicky bál, že mě můj další hrdina, který spadá do této branže, prostě zklame. Nestalo se. Začal jsem číst jako o závod, Krakauer vyšel ven se všemi možnými informacemi, vše uceleně poskládal, obratně doplnil o své osobní pohledy, zážitky, či citáty z knih, které Chris sebou vláčel. Jasně Chris byl trochu arogantní extremista, co nikdy nešel proti svému svědomí a zásadám, přesto bychom si měli vážit jeho odkazu - jehož výpovědní hodnota je jak inspirující, tak varovná. Jak říkal kdysi táta "Ten kluk umřít nechtěl" Zároveň bych ale já jako jeho vrstevník doplnil, že mládí je bouřlivé, plné frustrace, nespravedlnosti a hledání. Chris běžel od toho všeho na jediné místo, kde nebyl ničím a nikým vázán, kde mohl obdivovat přírodu a zanechat za sebou zkaženost a zhýčkanost společnosti v honbě za materialismem. Šel tvrdohlavě proti. Otázka "living off the land" je sama o sobě moc zajímavá, ale myslím, že v dnešní době už toho člověk není schopen čistě proto, že se narodil v civilizaci. Náhražkou jsou túry se stanem, národní parky, což je ovšem jen zlomek dobrodružství, které podnikl Chris. Žil krátce, ale naplno. Myslím, že ty zážitky, které člověku dá život na cestě, jsou silnější než si ostatní mohou jen představit. V konečném důsledku můžeme jen spekulovat stojí-li za to utrhnout se ze řetězu, změnit si jméno, stopovat napříč státy a s červeným diplomem makat po fastfoodech. Bojím se, že lidé, co si každý den musí dát dvě teplé sprchy tomuto neporozumí. Každý, na sebe bere míru rizika a já ze svého pohledu Chrise samozřejmě obdivuji za kuráž, silnou páteř a celkově má vlastnosti, které bych rád viděl kolem sebe. Rozhodně se ale nepřidám k ostatním fanouškům, co se jedou po jeho vzoru ztratit do divočiny, či hledat jeho legendární autobus 142 kousek od Fairbanks. Myslím si, že pokud jsem Chrise aspoň trochu z tohoto vyprávění pochopil, tak by mu přišlo úsměvné, že teď zná půlka světa jeho příběh, když by byla nějaká pozornost, či nedejbože sláva to poslední, o co by tenhle pokorný mladík stál.
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno Amerika divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
| 2022 |  Under The Banner of Heaven |
Chris (Alex) McCandless se po ukončení studií rozhodl vzdát se k překvapení rodiny života, který vedl, a zvolit si vlastní cestu. Putoval po Státech, ale jeho snem byla Aljaška ve své divoké přirozenosti. Když bylo jeho tělo nalezeno v září 1992 v opuštěném autobuse, Jon Krakauer o něm publikovat rozsáhlý článek v časopise Outside. Na jeho základě se mu následně buď ozvalo, nebo on sám dohledal, několik lidí, které Chris na své cestě potkal a na základě jejich dodatečného vyprávění a dochované korespondence byl příběh rozšířen a vznikla tato kniha.
"Ty jsi však z nějakého důvodu, pro mě zcela nepochopitelného, netoužil po ničem jiném než hnát se domů, jak jen to nejrychleji šlo, a vrátit se zpátky přesně do toho samého prostředí, kterým jsi každodenně obklopen. Mám strach, že i v budoucnu se budeš chovat podobným způsobem a neobjevíš všechny ty úžasné věci, které kolem nás vytvořil Bůh právě proto, abychom je mohli objevovat. Neusazuj se a nezůstávej na jednom místě. Cestuj, žij nomádským životem, měj každý den před sebou nový horizont." (z dopisu Ronu Franzovi, str. 79)