VerStetinova
komentáře u knih
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Jakuba Katalpa patří k mým nejmilejším autorům.
To, co předvedla ve svém novém románu je dechberoucí.
Zuzanin dech je strohý, nápaditý a jedinečný. V tom, jak mluví o válce (konečně žádná limonádka!). Jak pracuje s temnými zákoutími lidské duše.
A ten konec? WOW!!!
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Kdyby to Třeštíková vydala pod pseudonymem, tak sklízí chválu za originální společenskokritickej román. Ale vydala to pod svým jménem, takže se hodnocení knihy točí jen okolo toho, zda to je nebo není popis jejího rozvodu. Smrsklo se to na škodolibé potěšení z toho, že třeba vyšťournu něco, co se doopravdy stalo.
Já to takhle nečtu, protože takhle nechci ke knihám přistupovat.
Čtu to jako román o ženě, která se ztratila, teď se snaží sama sebe najít a jo, jde trochu do extrému, ale i přesto to nějak chápu.
Ad vulgarismy: u té postavy jsou přece pochopitelné?
Četla jsem pár předchozích knížek od autorky a popravdě mě nikdy moc nenadchly, přišly mi průměrný. Ale mám pocit, že s touhle knížkou strašně vyrostla.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Děkuju, děkuju, děkuju! Tohle bylo absolutně skvělý.
Nejsme v tom sami! Každý si občas říká: "Ježíši, co mám teď udělat??? Co by na mém místě udělal příčetný člověk?"
Jo, jsme střeva. Všichni. Ale zasloužíme si pochopení.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
K téhle knížce se vracím cca jednou za pět let.
Je to opravdový skvost.
Jen idiot měl rozum ❤️
Laskavé bohyně
Jonathan Littell
Hned na začátku pěkná sprška. Maxmilien Aue vás postaví do latě - nepohoršuj se nade mnou, čtenáři, tvoje jediný štěstí je, že ses narodil jindy a jinde. Jakápak morálka!
Je to drsný, je to suchý, byla jsem jako rukojmí, musela jsem se k tomu příběhu pořád vracet. Brilantní!
Ale když se člověk ponoří do hnusu, tak není lehký přestat. Že, Maxmiliene?
Alias Grace
Margaret Atwood
Kdo byla Grace Marksová? Naivní mladá posluhovačka? Samotný ďábel?
Opravdu si nepamatuje, jak došlo k vraždě jejího zaměstnavatele a jeho hospodyně, nebo v tom má prsty?
Tuhle knihu nebudete chtít odložit. A možná vám v některých momentech nedá spát (mně nedala).
Případ Kukockij
Ljudmila Ulická (p)
Parádní a velkej román, kde se stihle prohnat válka, pohřbít Stalin, jen trochu to roztát, ale to hlavní, to hlavní přeci bublá v pozadí.
Já to četla hlavně jako knihu o tom, jestli je nutný tzv. mít pravdu, a kolik těch pravd asi tak může být.
Ale vůbec nepochybuju o tom, že se to dá číst asi dvaceti dalšími způsoby.
Chladnokrevně
Truman Capote
Skvost! Skvost! Skvost!
Capotemu se podařilo napsat neskutečně dynamickou knihu, ve které mistrovským způsobem tahá za nitky.
Jo, a má mě tam, kde asi chtěl. Asi ještě dlouho mi bude divně, ale stálo to za to.
Chybějící světlo
Nino Haratischwili
Haratischwili je fantastická autorka! To víme už od Brilky.
Chybějící světlo má taky sílu, je rozkročený mezi více témat, ale neruší to. Je to skvělý a odpouštím i občasný sklony k přílišnému sentimentu.
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
Už jsem ani nedoufala, že by někdo zvládl zpracovat téma holocaustu citlivě, originálně a prostě... jinak. A vida, stalo se.
V knize se skrývá mnoho témat, mnoho postav, motivů a i přesto drží krásně pohromadě, je uvěřitelná a co já oceňuji moc je to, že se úplně vyhnul neuvěřitelným náhodám a zkratkám.
Nedává to čtenáři zadarmo, společně s hlavní postavou se musí dostat tam, kam rozhodně nechce a vidět to, co nechce, ale je to tak dobře.
Malé ženy
Louisa May Alcott
Nerada trhám partu, ale za mě ne.
Bezkrevná klasika, cukrkandl.
Neustálé všudypřítomné mravoučné poučování mě fakt vytáčelo.
Kouzelný vrch
Thomas Mann
Bůh ví, že mám ráda klasiku. Ruskou. A asi u ní zůstanu.
Tohle na mě bylo moc, nechápu, kde se ve mně vzala ta vůle to dočíst.
Hans Castorp mě štval. A bylo mi jedno, co s ním bude. Vleklo se to! Jasně, mělo to světlý momenty, ale prostě mě to nevzalo.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Brilantní román o hledání kořenů a vyrovnávání se s vlastní rodinou (někdy je to fakt těžký, co?).
A hlavně o vyrovnávání se s vlastní pravdou...
Srpny
Jakub Stanjura
Silný téma, autor má velkej potenciál. Za mě to ale bylo místy trochu nedotažený a po povrchu.
Na další knihu autora se ale těším.
Opona
Ondřej Hübl
Já vůbec nechápu, co tohle mělo znamenat a co mi to mělo přinést.
Levičák = komunista, kterej pije jen sójový mlíko.
Ženy jenom nakupujou a zajímá je manikúra.
Hlavní hrdina se vypracoval a když to dokázal on, tak to dokáže přeci každý. A zas tu máme ty zlé levičáky, kteří by mu to teď chtěli vzít.
Ve vlacích už nemůžeme kouřit, což je zákaz nejhoršího kalibru a směřujeme k dalšímu stalinismu. A cikánky neumí stárnout a vypadaj jak ježibaby.
Tohle všechno tam je.
Nemám tu hlášku ráda, ale tady nemohu jinak: OK, boomer.
Rozsypaná slova
Martin Daneš
Poslední roky Karla Hirsche (tedy Poláčka) v nádherně melancholické knize.
Konec prázdnin, potom začne atmosféra houstnout, Karel už neutíká před bývalou manželkou, teď je to mnohem horší.
Ale utíká s Dorou.
Občas chce od něj někdo rozveselit, to je absurdní, proč? Jsou chvíle, kdy ani autor humoristických románů už prostě nemůže.
Martinu Danešovi se podařilo napsat mimořádnou knihu, kdybych musela doporučit jen jednu knihu, kterou jsem za tenhle rok zatím přečetla, tak by to určitě byla tato.
Liška v dámu
Jiří Kratochvil
Co se stane, když osud svede dohromady dva produkty zrůdný ideologie? A co když je jeden z nich liška proměněná ve svůdnou dámu?
Kratochvíl tento materiál proměnil na báječnej román. Moc se mi líbilo střídání perspektiv a jakýsi cit pro popsání mrazivejch věcí strohým způsobem. Jen takový zákmity, který mě dostaly mnohem víc než naturalistický popisy.
Řekla bych, že ta Magnesia Litera byla zasloužená.