VerStetinova komentáře u knih

Karl Ove je muž přepjatých emocí.
Karl Ove se cítí odtržený, serou ho lidi, rád pozoruje a rád přemýšlí úplně nad vším.
Na straně 100 začne myšlenku, dokončí ji na straně 350.
Je suis Karl Ove, ale teď od něj potřebuju chvíli klid.

19.04.2024

Pro mě naprostý zjevení.
Tahle kniha popisuje úplně perfektně ten "svět mimo Prahu". Ne nadarmo mi psala kamarádka, která vyrůstala právě v Praze, že jí to místy až přišlo přitažený za vlasy. Tolik bolesti, problémů... ale sama vyhodnotila, že to bude tím, že je z jiný bubliny.
A to je právě ono a to je ten cenný potenciál. Podíváme se mimo bublinu. Tohle se děje.
A je odvážný o tom psát, je odvážný se na to podívat optikou i svých selhání.

1 11.03.2024

Karle Ove, díky!
Cením tu extrémní otevřenost, nevadila mi ani ta repetitivnost (třeba ve zmínkách, kdy a kde všude brečel - to je přece super ze sebe takhle dostat!).
Druhá část knihy byla hrozná chandra, úplně jsem se v tom utápěla, ale v něčem to bylo vlastně dost očistný...

1 11.03.2024

Exkurze do ukrajinské historie očima staré nezdolné babky.
Její přístup k životu a k "velkým věcem" je inspirativní.

11.03.2024

Haratischwili je fantastická autorka! To víme už od Brilky.
Chybějící světlo má taky sílu, je rozkročený mezi více témat, ale neruší to. Je to skvělý a odpouštím i občasný sklony k přílišnému sentimentu.

4 11.03.2024

Pro Orhana Pamuka mám už dlouho slabost. Touto knihou se to jen potvrdilo. Málokdo by uměl popsat hloubení studny tak poutavě.

1 03.01.2024

Jedna z nejkouzelnějších knih, které jsem kdy četla.

4 03.01.2024

Už jsem ani nedoufala, že by někdo zvládl zpracovat téma holocaustu citlivě, originálně a prostě... jinak. A vida, stalo se.
V knize se skrývá mnoho témat, mnoho postav, motivů a i přesto drží krásně pohromadě, je uvěřitelná a co já oceňuji moc je to, že se úplně vyhnul neuvěřitelným náhodám a zkratkám.
Nedává to čtenáři zadarmo, společně s hlavní postavou se musí dostat tam, kam rozhodně nechce a vidět to, co nechce, ale je to tak dobře.

4 04.10.2023

Kdyby to Třeštíková vydala pod pseudonymem, tak sklízí chválu za originální společenskokritickej román. Ale vydala to pod svým jménem, takže se hodnocení knihy točí jen okolo toho, zda to je nebo není popis jejího rozvodu. Smrsklo se to na škodolibé potěšení z toho, že třeba vyšťournu něco, co se doopravdy stalo.
Já to takhle nečtu, protože takhle nechci ke knihám přistupovat.
Čtu to jako román o ženě, která se ztratila, teď se snaží sama sebe najít a jo, jde trochu do extrému, ale i přesto to nějak chápu.
Ad vulgarismy: u té postavy jsou přece pochopitelné?

Četla jsem pár předchozích knížek od autorky a popravdě mě nikdy moc nenadchly, přišly mi průměrný. Ale mám pocit, že s touhle knížkou strašně vyrostla.

11 06.09.2023

Silný téma, autor má velkej potenciál. Za mě to ale bylo místy trochu nedotažený a po povrchu.
Na další knihu autora se ale těším.

3 05.08.2023

Strašně zvláštní kniha, kterou nicméně doporučuju pro její atmosféru a vyústění.
Pro mě o to kouzelnější, že jsem ve Stanislavovu (nyní Ivano-Frankivsku) několik měsíců žila.

03.08.2023

Takhle... stejně jako předchozí knihy od autorky - je to depka. Ale tahle mi přišla taková sofistikovanější, plíživější... nejde rovnou na komoru a to je to možná horší.

1 18.07.2023

Toto je má druhá kniha od autorky a zřejmě poslední.
Její styl mi vůbec nesedí - postavy mi přijdou nepropracované a neuvěřitelné, formulace hodně patetické, konflikty jen naznačené...
Je to škoda, postava Jarmily Horákové je hodně zajímavá. Stejně tak Olga - tolik by se dalo vytěžit ze situace, ve které se nachází.

2 17.07.2023

(SPOILER) Pokazil mi to příliš šokující konec. To bylo podle mě velmi na sílu.
Ale do té doby mě knížka moc bavila, chápala jsem, co její protagonistky řeší, přišlo mi to hodně aktuální.

1 13.07.2023

Tahle knížka je postavená na atmosféře - melancholie, letargie hlavního hrdiny...
A já jsem nadšená, takovýhle knížky chci číst!
Plný počet bodů ovšem nedávám, protože v textu je několik nepravděpodobných okolností.

2 04.07.2023

Já vůbec nechápu, co tohle mělo znamenat a co mi to mělo přinést.
Levičák = komunista, kterej pije jen sójový mlíko.
Ženy jenom nakupujou a zajímá je manikúra.
Hlavní hrdina se vypracoval a když to dokázal on, tak to dokáže přeci každý. A zas tu máme ty zlé levičáky, kteří by mu to teď chtěli vzít.
Ve vlacích už nemůžeme kouřit, což je zákaz nejhoršího kalibru a směřujeme k dalšímu stalinismu. A cikánky neumí stárnout a vypadaj jak ježibaby.
Tohle všechno tam je.
Nemám tu hlášku ráda, ale tady nemohu jinak: OK, boomer.

3 24.07.2022

Poslední roky Karla Hirsche (tedy Poláčka) v nádherně melancholické knize.
Konec prázdnin, potom začne atmosféra houstnout, Karel už neutíká před bývalou manželkou, teď je to mnohem horší.
Ale utíká s Dorou.
Občas chce od něj někdo rozveselit, to je absurdní, proč? Jsou chvíle, kdy ani autor humoristických románů už prostě nemůže.
Martinu Danešovi se podařilo napsat mimořádnou knihu, kdybych musela doporučit jen jednu knihu, kterou jsem za tenhle rok zatím přečetla, tak by to určitě byla tato.

3 23.05.2021

Záhada Henriho Picka je oddychovka. Ale je strašně čtivá a není hloupá.
Celý příběh se točí okolo nikdy nevydaného geniálního rukopisu, který se ocitl v knihovně odmítnutých knih. Tam ho objeví literární agentka, která zavětří velký trhák.
Ale opravdu tak důmyslnou knihu napsal Henri Pick, který za svého života vlastnil pizzerii a psal maximálně nákupní seznamy?
Nechte se překvapit.

2 23.05.2021

Vždycky jsem měla ráda brak. Takovej ten poctivej, kde jenom prýští nápady a je vidět, že autor byl prostě nadšenec.
Kdo jinej než nadšenec by napsal horor o chlípném faráři, upírce a Létajícím gaučovi? Nebo o prokletém zámku, který si pro svoje rejdy koupí gang Fialových ďáblů, ale převezou je mnohem temnější síly?
A takhle bych mohla pokračovat.
Fialoví ďábli jsou mimořádnej počin. Výběr z českých meziválečných hororů, které spojuje Ostrava.
Editor Martin Jiroušek je taky nadšenec, to je cítit z každé předmluvy, z mravenčí práce, kterou vykonal.
A sakra se mu to povedlo!

2 23.05.2021

Ano, takhle to je; všechno se odehrává kdesi za našimi slovy a větami."

Nechala jsem se pozvat do domu opředeného tajemstvím.
Dům obývá devadesátiletá Fatma, která je pohřbená ve vzpomínkách na svého manžela - satana.
Spolu s ní zde bydlí trpaslík Recep, který jí slouží, ale je otázka kdo komu co dluží.
Jako každé léto přijíždí na týden vnoučata. Alkoholik Faruk, který přemýšlí nad smyslem dějin. Metin, který chce jet do Ameriky. A Nilgün.
Hasan v domě sice nebydlí, ale do příběhu zasáhne až moc...

Nádhernej román od jednoho z mých nejmilejších autorů, samozřejmě doporučuju.

1 23.05.2021