Tichý dům

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se červenec 1980 a v Turecku se pomalu schyluje k dalšímu vojenskému převratu. Do přímořského letoviska nedaleko Istanbulu přijíždí jako každý rok tři sourozenci, aby navštívili svou devadesátiletou babičku. Zatímco venku stále houstne napětí mezi nacionalisty a levicovými bojůvkami, babiččin „tichý dům“ vydává potlačovaná rodinná tajemství a rozehrávají se tu osudové životní příběhy. Román, ověnčený domácími i zahraničními cenami, je jak brilantním rodinným dramatem, tak dramatem celé země, v níž děsivě utichá komunikace mezi politickými skupinami, společenskými vrstvami i generacemi. První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207697/tichy-dum-mjm-207697.jpg 3.843
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

Sessív Ev, 1996

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Kniha Tichý dům

Přidat komentář
Bassquiat
15.08.2020

Vyprávění je zasazeno do několika srpnových dní roku 1980, kdy v Turecku eskalovala vlna násilí ukončená vojenským převratem z 12. září. Tím, že se děj odehrává ve městě Gebze a tedy daleko od centra dění v Istanbulu, je politická rovina knihy vcelku zastřená a neprojevuje se nijak explicitně a křiklavě. Struktura knihy je vskutku zajímavá: nejstarší z pěti vypravěčů, psychicky narušená Fatma, posouvá horizont knihy daleko do minulosti a rozkrývá tak mnoho rodinných tragédií; jejím protipólem je politicky naivní teenager Hasan, který naopak prodlužuje osu vyprávění do nedaleké budoucnosti, čímž rozkrývá dobový politický rozkol v turecké společnosti. Politická a rodinná rovina románu se dlouho vyvíjí samostatně. To, že spolem úzce souvisí, je však čtenářům od začátku sugerováno. Vrcholem knihy je pak zákonitě okamžik, kdy dojde ke zkřížení těchto dvou sfér. Za výraznější defekt knihy považuji jen absenci jakékoliv lyriky. Prostředí maloměsta u Marmarského moře by si zasloužilo lepší popis, než jaké mu věnoval Pamuk. Města u Istanbulu navíc v posledních desetiletích raketově rostou a mnohé z dob Osmanské říše již přestává existovat. Popis dobových reálií by knihu určitě posunul o úroveň výš. Pamuka očividně více zajímala výstavba příběhu než poetika místa. Škoda.

Ozzy86
06.01.2020

Pamukův druhý román je plný pro něho charakteristických rysů. Ať už je to vyprávění z několika různých perspektiv nebo střet klasického tradicionalistického náboženského myšlení s moderní sekulární společností. Na půdorysu několika hlavních postav Pamuk popisuje Turecko se všemi jeho protiklady, kde hlavním postavám chybí zdravé sebevědomé určení vlastní identity.


LucieT.
14.10.2019

Pamukovo rozpolcené Turecko s celou svou složitou historií zosobněné jednotlivými postavami jedné turecké rodiny. Tichý dům ukrývající všechna rodinná dramata a stará tajemství. Skvěle vykreslené postavy žijící ve svých iluzích o minulosti a budoucnosti.
Další skvělá kniha a příjemné setkání s Orhanem Pamukem, tento autor mě nikdy nezklame.

IvaKo
01.05.2018

Moje šesté setkání s tímto originálním vypravěčem. Tentokrát je příběh až nezvykle "normálně" podaný, ale jinak vykazuje obvyklé rysy Pamukovy tvorby. Ve zdánlivě klidné atmosféře se jednotlivé postavy příběhu potácejí životem, který žijí v rozporuplné společnosti, mezi Východem a Západem. Opět zajímavý čtenářský zážitek.

Jizi
18.12.2016

Pamukův druhý román, který vyšel v češtině jako téměř poslední, je bezesporu nejrománovitější a příběh je v něm nejjasnější a nejsnáze uchopitelný. Na mnoha místech předznamenává jeho další tvorbu: "Nato jsem si usmyslel, že na základě Budakových dobrodružství napíšu knihu o Gebzi v šestnáctém stoletím, která by neměla ani začátek, ani konec. Při psaní jsem se chtěl řídit jedinou zásadou: převezmu do knihy všechny údaje, jež budu schopen o Gebzi a jejím okolí v onom století nalézt, aniž bych je jakkoliv třídil podle závažnosti a hodnoty. Ceny masa a obchodní spory, případy únosu dívek a rebelie, války a sňatky, pašové a zločiny by se takto v knize vedle sebe nespojitě řadili, poslušně a pokorně, přesně tak, jak spočívají v archivech. Zastřešil bych je Budakovým příběhem, nikoliv však proto, že jsem mu přikládal větší důležitost než těm ostatní, nýbrž proto, aby si ti, kdo v historických pracích hledají příběh, přišli alespoň trochu na své. Moje kniha by tím pádem sestávala z nekonečného pokusu o 'znázornění'. " (Jestli tohle není základní myšlenka a shrnutí Červené, pak já jsem Mihri Hatun!) I tady začíná vykukovat téma hledání identity, konfrontace s vlastními dějinami, politické rozbroje, kritika společnosti a osamělosti jedince uprostřed davu. To vše v (opět) výborném překladu. "...když skončí život, ta jednorázová jízda kočárem, nemůže ho začít znovu, ale máš-li v ruce knihu - a je jedno, jak zmatená a nesrozumitelná je -, můžeš se, budeš-li chtít, vrátit na začátek a znovu si ji přečíst, abys ještě pochopila to nesrozumitelné i život, nebo ne, Fatmo?"

Šárka_D
28.02.2016

Páni, Pamuk je teda spisovatel. Po první dočtené knize od něj jsem zůstala v tichém úžasu :) Příběh není příliš košatý, to hlavní, o co jde, je psychologie postav, vykreslená přes jejich niterné úvahy a vzpomínky. Metin a Hasan pocházejí z jiných vrstev, a přitom jsou si v určitých rysech tak podobní: oba se snaží dokázat okolí svou hodnotu a oba jsou tragicky neschopní při komunikaci s dívkami. Faruk opakuje životní příběh svého otce a dědečka (se stejnou marností), Recep se nikdy nepostavil svému osudu (což autor odůvodňuje typickou tureckou povahou) a zapšklá a zlá Fatma si nepřipouští chyby ani na smrtelné posteli. Na pozadí pozorujeme politické tahanice v Turecku 80. let. Skvělé.

cessy
14.10.2015

Pamuk presne taký, ako ho poznáte. Nádherne mnohovrstevnatý. Súkromné dejiny rodu/rodiny vsadí do historického kontextu, prítomnosť prekladá minulosťou, nostalgiu snúbi s túžbou po nových začiatkoch, panoptikum jeho postáv je prekrásne ľudské, so všetkými slabosťami a boliestkami, ktoré k ľuďom patria a nechýba ani bohatá metaforická rovina, zmysel pre symboliku. Snaha pripomenúť, pochopiť, vyrovnať sa, identifikovať sa ako jedinec i člen spoločnosti, niekam patriť, zapadnúť. Tiež máte pri čítaní jeho kníh pocit, že to neplatí len pre postavy, ale aj pre Pamuka samotného? Čítať ho je občas boj, no v závere aj tak nikdy neľutujete, že ste tak učinili. Lebo je to síce starý dobrý Pamuk, no predsa je zasa o niečo málo iný. Ponúka ďalší dielik, kúsok, čriepok, presne zapadajúci do mozaiky jeho tvorby. A práve to je dôležité. Nie dej, nie konkrétne postavy a ich príbehy (hoci bez nich by to nešlo a počas čítania si k nim nevyhnutne vybudujete vzťah), ale to čo symbolizujú, prezentujú. Príbehy sa postupom času z pamäte vytrácajú, ale celkové povedomie o súčasných i minulých pomeroch krajiny pretrváva a toto povedomie je vďaka Pamukovi bohaté na vnemy, pocity, najrôznejšie postrehy, teda ďaleko presahuje „pouhé“ strohé fakty. Preto vždy znova a znova siaham po jeho knihách.

evadud
11.03.2015

Jen malá poznámka..kdo vypráví děj kapitoly naleznete vzadu v knize..kniha ma opět Pamukovu atmosféru,pomalost,která je čím dál rychlejší ke konci..

1