VerStetinova
komentáře u knih
Fialoví ďábli
Martin Jiroušek
Vždycky jsem měla ráda brak. Takovej ten poctivej, kde jenom prýští nápady a je vidět, že autor byl prostě nadšenec.
Kdo jinej než nadšenec by napsal horor o chlípném faráři, upírce a Létajícím gaučovi? Nebo o prokletém zámku, který si pro svoje rejdy koupí gang Fialových ďáblů, ale převezou je mnohem temnější síly?
A takhle bych mohla pokračovat.
Fialoví ďábli jsou mimořádnej počin. Výběr z českých meziválečných hororů, které spojuje Ostrava.
Editor Martin Jiroušek je taky nadšenec, to je cítit z každé předmluvy, z mravenčí práce, kterou vykonal.
A sakra se mu to povedlo!
Tichý dům
Orhan Pamuk
Ano, takhle to je; všechno se odehrává kdesi za našimi slovy a větami."
Nechala jsem se pozvat do domu opředeného tajemstvím.
Dům obývá devadesátiletá Fatma, která je pohřbená ve vzpomínkách na svého manžela - satana.
Spolu s ní zde bydlí trpaslík Recep, který jí slouží, ale je otázka kdo komu co dluží.
Jako každé léto přijíždí na týden vnoučata. Alkoholik Faruk, který přemýšlí nad smyslem dějin. Metin, který chce jet do Ameriky. A Nilgün.
Hasan v domě sice nebydlí, ale do příběhu zasáhne až moc...
Nádhernej román od jednoho z mých nejmilejších autorů, samozřejmě doporučuju.
Golovlevské panstvo
Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin (p)
Zmar, zmar, ani jedna sympatická postava.
A přesto je to jedna z nejlepších ruských klasik, kterou jsem za dlouhou dobu četla.
Golovlevské panstvo je zahálčivé, lakomé a nesmlouvavé. Ani se neptejte na kolik by ocenili život váš, ba dokonce život vlastních dětí!
Pořád hromadí majetek (pro koho?). Opíjejí se. Někdo alkoholem, někdo vlastními monology. Venku je věčně podzim nebo zima. A všechno se řítí do záhuby.
Agnessa: Zpověď ženy stalinského čekisty
Agnessa Mironovová
Agnessa vypráví s klidem, moc se neprožívá. Mluví o tom, jak se strojila na různé recepce, jak byla za hvězdu.
Agnessa byla ženou vysoce postaveného čekisty a smyčka se okolo nich pochopitelně začala stahovat.
Agnessa skončí v gulagu a i zde se dozvídáme... co si tam oblékala. Je ignorantská a sobecká, ale něčím si čtenáře přeci jen přitáhne. Možná právě tím, že se ničím netají.
Největší síla jsou poznámky pod čarou, které člověka suše a jako mimoděk konfrontují s tím, že málokdo, o kom se mluví, přežil rok 1937, respektive 1938. To je působivější než sebedelší popisy krutostí.
10 minut 38 vteřin
Elif Shafak
10 minut a 38 vteřin. Přesně tak dlouho je Leilina mysl po posledním výdechu ještě schopná vzpomínat. Vybavovat si nejdůležitější vůně, momenty, lidi. Pětici věrných kamarádů, kteří se nesmíří s tím, že by Leila měla skončit takhle. Pětici kamarádů, kterým život taky slušně naložil, ale i přes to vědí, co je důležité.
Originální, perfektně vystavený příběh, který nesklouzne ke kýči.
Krásný až do konce.
Jedinečný.
Já se nebojím
Niccolò Ammaniti
Niccolò Ammaniti prý napsal svou první knihu Žábry v rámci prokrastinace, když psal diplomku o neuroblastomech. Mrzí mě, že takhle krásně prokrastinovat neumím taky.
Já se nebojím je třetí kniha, kterou jsem od něj četla. A znovu si ho nemůžu vynachválit.
Malý Michele objeví v polorozpadlém domě něco velmi znepokojivého. Jak se zachová a co všechno mu to vezme/dá?
To vám neřeknu, protože byste si to měli vychutnat sami.
Liška v dámu
Jiří Kratochvil
Co se stane, když osud svede dohromady dva produkty zrůdný ideologie? A co když je jeden z nich liška proměněná ve svůdnou dámu?
Kratochvíl tento materiál proměnil na báječnej román. Moc se mi líbilo střídání perspektiv a jakýsi cit pro popsání mrazivejch věcí strohým způsobem. Jen takový zákmity, který mě dostaly mnohem víc než naturalistický popisy.
Řekla bych, že ta Magnesia Litera byla zasloužená.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Jakuba Katalpa patří k mým nejmilejším autorům.
To, co předvedla ve svém novém románu je dechberoucí.
Zuzanin dech je strohý, nápaditý a jedinečný. V tom, jak mluví o válce (konečně žádná limonádka!). Jak pracuje s temnými zákoutími lidské duše.
A ten konec? WOW!!!
Stella
Takis Würger
Téma knihy je nesmírně zajímavé, ale.. zabít to takhle lacinou romantikou s minimálním vykreslením psychologie postav... to holt taky chce talent.
Múzeum nevinnosti
Orhan Pamuk
Zdánlivě se jedná o "turecký vékávéčka", ale ve skutečnosti je to jeden z nejkrásnějších románů o lásce.
Tohle je kniha pro lidi, kteří nepotřebujou na každý straně mega zvrat. Plyne pomalu, láskyplně, prostě musíte mít trpělivost, stejně jako ji měla hlavní postava. A stejně jako on mám i já teď zlomené srdce.
Malé ženy
Louisa May Alcott
Nerada trhám partu, ale za mě ne.
Bezkrevná klasika, cukrkandl.
Neustálé všudypřítomné mravoučné poučování mě fakt vytáčelo.
Chirurg
Petra Dvořáková
Příběh vyhořelého Hynka, který bojuje na všech frontách. Doma, v práci, s chtíčem.
Příběh se četl dobře, hezky plynul, ale obávám se, že si na něj za týden ani nevzpomenu.
Alias Grace
Margaret Atwood
Kdo byla Grace Marksová? Naivní mladá posluhovačka? Samotný ďábel?
Opravdu si nepamatuje, jak došlo k vraždě jejího zaměstnavatele a jeho hospodyně, nebo v tom má prsty?
Tuhle knihu nebudete chtít odložit. A možná vám v některých momentech nedá spát (mně nedala).
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Děkuju, děkuju, děkuju! Tohle bylo absolutně skvělý.
Nejsme v tom sami! Každý si občas říká: "Ježíši, co mám teď udělat??? Co by na mém místě udělal příčetný člověk?"
Jo, jsme střeva. Všichni. Ale zasloužíme si pochopení.
Kouzelný vrch
Thomas Mann
Bůh ví, že mám ráda klasiku. Ruskou. A asi u ní zůstanu.
Tohle na mě bylo moc, nechápu, kde se ve mně vzala ta vůle to dočíst.
Hans Castorp mě štval. A bylo mi jedno, co s ním bude. Vleklo se to! Jasně, mělo to světlý momenty, ale prostě mě to nevzalo.
Chladnokrevně
Truman Capote
Skvost! Skvost! Skvost!
Capotemu se podařilo napsat neskutečně dynamickou knihu, ve které mistrovským způsobem tahá za nitky.
Jo, a má mě tam, kde asi chtěl. Asi ještě dlouho mi bude divně, ale stálo to za to.
A co to má co dělat se mnou?
Sacha Batthyany
Vynikající kniha!
Za hlavní plus považuju to, že Batthyany se hodně ptá, ale nesoudí. A to umí málokdo.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
K téhle knížce se vracím cca jednou za pět let.
Je to opravdový skvost.
Jen idiot měl rozum ❤️
