Smrt v rodině

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knausgarda, učinil globální hvězdu první velikosti. A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat. Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis. Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh někoho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné... Karl Ove Knausgard si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301494/smrt-v-rodine-B4Q-301494.jpg 3.7152
Série

Můj boj / Môj boj 1.

Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Min kamp. Foerste bok (Work 1), 2009

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (54)

Kniha Smrt v rodině

Přidat komentář
juanito39
27.07.2020

Není to bezchybné. Obzvlášť ze začátku Knausgard tlačí na pilu a někdy to působilo jako filozofie pro začátečníky. Jenže čím dále se dostáváme, tím více se Knausgard rozepisuje a my se ponořujeme více a více nejen do jeho života, ale především do života vlastního. V tom podle mě tkví úspěch této knižní série. Není to "čtenářské voyerství", není to bulvarizace vlastního života. Zde se zřejmě nejvíce hodí citát Marcela Prousta, kterého Knausgard sám často zmiňuje (v knize i v různých rozhovorech) a některé odvážné kritiky ho k němu dokonce přirovnávají.

„Ve skutečnosti každý čtenář, když čte, je vlastním čtenářem sebe sama. Dílo je jakýmsi optickým přístrojem, který spisovatel dává k dispozici čtenáři, aby mu umožnil rozeznat to, co by byl bez této knihy v sobě možná nezahlédl. Fakt, že čtenář pozná to, co kniha říká, v sobě samém, je důkazem její pravdivosti."

A to je právě ono. Tato kniha je optickým přístrojem. Nutí nás pátrat ve svém nitru, nutí nás porovnávat. I když se jedná o vyprávění čistě subjektivní, témata jsou značně objektivní a obecná - láska, radost, strach, dospívání, smrt - a týkají se nás všech...

ematurku
16.07.2020

TL;DR: Dočíst to byl boj, další díly si asi nechám ujít.

Jak mě tahle knížka místy neskutečně štvala, to snad ani není možné...

Nejsilnější nutkání hodit ji do kouta jsem měla ve chvíli, kdy Knausgård líčil xtou banální příhodu z puberty a popadesáté to už už vypadalo na průser u tyranského otce, ale nakonec z toho opět nic nebylo. Proč mám číst desítky stran o tom, jak si někde s kamarády schovává flašky na Silvestra, pak se bojí, že mu na to táta přijde, a on na to nakonec nepřijde, takže hurá k další historce bez pointy?

Jako přelomová autofikce mi to taky nepřišlo, Knausgård není zdaleka první ani poslední, kdo s tímhle žánrem experimentuje. A ani detailnost vzpomínek z dětství mě neohromila (stejně si to lyricky přibarvil podle potřeby, že jo).

Oproti tomu esejistické pasáže o umění, smrti nebo psaní byly fajn. A oceňuju, že když už je teda tak na dřeň upřímný, že líčí i úhel svojí erekce, tak nevynechá ani hojné záchvaty pláče - o těch by měl někdo napsat diplomku.


Mr.Donut
18.06.2020

Prvních 200-250 stránek byla fakt děsná nuda. Chápu, že autor chtěl navodit atmosféru svého dětství a vztahu s otcem, ale četl jsem to jen proto, že se to přece "UŽ muselo rozjet". Což se sice stalo, ale až tak v poslední třetině knihy.

První půlka 3/10, druhá 8/10 = celkově 5/10

„(…) jen poslouchejte, jak se lidé, kteří se bezděčně stali očitými svědky smrtelných nehod či vražd, obvykle vyjadřují. Říkají vždycky to samé, 'bylo to naprosto neskutečné', ačkoliv tím míní pravý opak. Je to tak skutečné. Jenže my v té skutečnosti už nežijeme. Nám se všechno obrátilo vzhůru nohama, skutečné je pro nás neskutečné, neskutečné skutečné.“ (s. 213)

Aingeal
28.05.2020

Upřímně řečeno, už asi od první čtvrtiny to nebyl ani tak Knausgårdův boj jako spíš můj boj... Boj tuto předlouhou zpověď dočíst, protože nerada opouštím rozečtené knihy. Nejprve k tomu pozitivnímu - originální myšlenka, obdivuji autorovu odvahu něco takového napsat a vydat, to už musí srdce opravdu přetékat. V knize jsem objevila několik zajímavých pasáží (kde se Knausgård zamýšlel na různými aspekty života), které byly opravdu krásně napsané. Ať už si o knize myslím co chci, psát tedy autor nesporně umí.

Jinak jsou ale moje pocity rozporuplné. Napsat svou osobní zpověď na 400 stran, dobrá, ale natáhnout to ještě na dalších šest knih? To už opravdu trochu zavání narcismem a komerčností. Marně přemýšlím, o čem ještě tak autor může v dalších dílech psát - mně jedna kniha plná stýskání nad životem přišla až až. Mimochodem, jistým pasážím by prospělo zkrácení. Popis úklidu zaneřáděného domu v druhé části knihy zabral tolik prostoru, že mi už ze všech těch čisticích prostředků šla hlava kolem. Ve výsledku se tak nahromadila spousta momentů, kdy jsem se po pár minutách zírání na tu jednu stejnou stránku přistihla, že spíš než nad textem přemýšlím nad tím, co si uvařím k večeři.

Za sebe můžu říct toto: nebyla to úplná ztráta času, seznámila jsem zase se zcela novým typem literatury a stylem psaní. Ale úplně nevidím důvod pro všechnu tu slávu a nadšení, co knihu obestírá.

michalon
19.05.2020odpad!

Přečetl jsem do strany 80. A bylo to 80 stránek, které jsem si přečetl zcela zbytečně.

freejazz
24.11.2019

no, že by to bola až taká pecka? kritické pero vydavateľského redaktora z toho dokáže vyrobiť naozaj exkluzívny materiál. lenže sa nedostalo k slovu a tak je z toho prevažne rozliaty potok, ktorý riadne podmáčal okolité lúky. je to viac marketingová bublina, než skvelé dielo. bublina, ktorá smeruje a presne zasahuje nízke pudy priemerného čitateľa, ktorý si chce prečítať niečo zo súkromia autora, ideálne, ak má ešte aj problémy.
môj boj teraz bude prebiehať pri premýšľaní, či venovať pozornosť aj ďalším dielom tohto cyklu. pretože zo severskej literatúry som zvyknutý na kvalitné produkty. toto je prinajlepšom priemer.

P.S.: oplatí sa čítať moje komentáre k ďalším dielom:)

Vallora
26.08.2019

Do knihy jsem se ponořila až asi po sto stranách, kdy jsem přemýšlela, že jí odložím. Ale pak si mě získala náladou, upřímností a dlouhými popisy každodennosti.

DeepSea21
15.08.2019

Tato kniha se mi hodně líbila.Otevřenost autora a jeho upřímnost,která je v tomhle případě zároveň i projevem veliké odvahy.
Už teď vím, že si přečtu i všechny další knihy od autora.

1