Evropanka: Historky z Polesí

Evropanka: Historky z Polesí
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516739/bmid_evropanka-eUw-516739.jpg 4 30 30

Spojení hluboké venkovské moudrosti, která už vymírá, a obrazů z ukrajinských dějin viděných zdola. Román od autora s ukrajinskými i českými kořeny zachycuje tříštivý, mihotavý a nejednoznačný obraz ukrajinské provincie, konkrétně regionu Polesí, ve vzpomínkách staré ženy. Vyprávěčka románu Marie je dcerou ukrajinské venkovanky a českého válečného zajatce. Rodinná kronika (složená ze silných obrazů a vzájemně provázaných příběhů) zpracovává nejen osudy ústřední rodiny, ale také širokou paletu dalších postav a figurek, které dohromady skládají pestrou románovou mozaiku života v (zejména) Volyňské oblasti Ukrajiny od dvacátých let dvacátého století de facto do současnosti. Plátno vyprávění je místy potrhané, popálené a tedy fragmentární, tříští se do menších příběhů osobnějšího rázu, do kterých někdy až brutálně pronikají dramatické „velké“ příběhy východní Evropy. Sugestivní a místy velmi tíživý román má potenciál čtenáře strhnout svou divokostí a bezprostředností.... celý text

Přidat komentář

lencin
07.07.2024 5 z 5

Silný příběh. Vyprávění babičky vnukovi. Plynulý tok vzpomínek.

lencin
06.07.2024 5 z 5

Silné vyprávění ženy. Naděje i přes mnohé strázně.


bookcase
13.06.2024 5 z 5

Silné vyprávění, naslouchat starým lidem, ošlehaným zkušenostmi se vyplatí.

kaja77
12.05.2024 5 z 5

Kniha byla velmi čtivá, neskutečně zajímavá, tok řeči babičky byl velmi originální formou pro podání tak šílených, krvavých dějin a zkušeností. Taková koncentrace všeho zlého v jednom prostoru..ne nadarmo historik Snyder ve své knize užil pojmů "krvavé země". Pro mě to bylo objevné čtení, hlavně to bližší seznámení se se směskou národnosti obývající oblast. Pobavilo označení Poláků prošepani :) citát z knihy, který mě zaujal : "Ten blbec Hitler si myslel, že může zlomit někoho, kdo ve třicátých letech zažil Stalina.“

VerStetinova
11.03.2024 4 z 5

Exkurze do ukrajinské historie očima staré nezdolné babky.
Její přístup k životu a k "velkým věcem" je inspirativní.

SlamLenka
31.12.2023 4 z 5

Kdy jste naposledy brečeli u knihy? A kdy se vám to povedlo hned na samém jejím začátku, dříve, než jste se pořádně ponořili do podstaty příběhu? Mně docela nedávno
Evropanku jsem rozečetla v rychlíku do Prahy a můžu vám říct, že se na mě otočilo hned několik lidí. Evidentně jsem štkala tak, že to nešlo ani přes hluk železnice přeslechnout. To vše kvůli neskutečně sugestivně popsané porážce prasete, v níž jsem si nemohla pomoct, abych s ním necítila. Troufnu si tvrdit, že s tím nesouvisely moje osobní zkušenosti z porážek, které jsem vídala jako dítě, ani to, že dnes (i kvůli těm traumatům z dětství) maso vůbec nejím. Ostatně to není ani nějak krvavě vylíčené, naopak je to spíš hrozně citlivě podané. Alexej Sevruk mě prostě zvládl rozbrečet tím stylem vyprávění, který se mi zažral pod kůži.
Každý z nás někdy naslouchal monologu někoho staršího, kdo vypráví o tom, jak se žilo tehdy na vesnici – takové ty dlouhé a roztříštěné samomluvy, které jsou fascinující tíhou zkušenosti, ale také hutné a časem velmi náročné na posluchačovu pozornost, pokud se tedy nechce dostat do role pasivního přikyvovače, který ve skutečnosti vypravování ani nevnímá. A právě tak k vám ze stránek Evropanky promlouvá Marie. Právě pro onu hutnost to není úplně snadné čtení, navíc se Marie hned několikrát vrací k tíživým prožitkům osobním, rodinným i jiných osob z Polesí. A jak tísnivý dokáže být pohled do skutečné ukrajinské historie a do života staré ženy, která opustí svou vlast, to si snad dnes každý umí představit. Ne nadarmo má navíc román podtitul Historky z Polesí – Marie totiž opakovaně vykládá i o osudech řady vedlejších postav, takže se člověk musí plně koncentrovat, aby s jejím povídáním udržel krok.
Román jsem si musela dávkovat, ale stále ve mně rezonuje a doporučuji ho, obzvlášť pokud máte rádi neobvyklé vypravěčské podání.

eva3992
15.10.2023 5 z 5

Příběh Marie, která je dcerou ukrajinské venkovanky a českého válečného zajatce. Vypráví nám svůj životní příběh a vezme nás s sebou na Ukrajinu, do regionu Polesí. Nahlédneme, jaký tu byl život od dvacátých let dvacátého století až téměř po současnost.

Když otevřete tuto knihu, vyvalí se na vás proud slov a už vás nepustí. Je to skutečně tak, jako když někdo vypráví, občas potřebuje něco doplnit tady i tam, poznáváte různé souvislosti, občas je potřeba se vrátit a něco upřesnit, připomenout Při čtení máte pocit, že jste se opravdu potkali s ukrajinskou babičku, která vám u čaje povídá o svém životě.

U knížky se nebudete nudit, je tu tolik informací, že máte stále nad čím přemýšlet. Je znát, že nám toho autor potřeboval hodně říct. Příběh mě vtáhnul natolik, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout.

Je to příběh o hledání sebe sama. Kam patříš, kdo je tvoje rodina, tví předkové, tvoje národnost, tvoje země. Nebylo to však lehké čtení, vzhledem k historii Ukrajiny. Jsou tu popsány války i hladomor a některé hrůzy nejsou nic pro slabé povahy.

Co jsem si však moc užívala je, jak byl popsán život před téměř sto lety, život na venkově, v odlehlých oblastech. Různé zvyky, léčitelství, sousedské vztahy, soběstačnost a podobně.

V knize najdete spoustu krásných, moudrých a pravdivých myšlenek, u kterých se zastavíte a zamyslíte. Někdy se pousmějete, jindy vám bude do pláče.

Při čtení jsem si zároveň dohledávala, kde se zrovna nacházíme. Díky skutečným městům a místům jsem putovala spolu s hlavními hrdiny, alespoň tedy prstem po mapě.

Je to smutný příběh, je v něm však i určitá naděje. Obyvatelé Ukrajiny si za svou historii prošli nepředstavitelnými útrapami a já věřím, že zvládnou i tu současnou situaci.

Štítky knihy

Ukrajina volynští Češi ukrajinská literatura babička

Autorovy další knížky

Alexej Sevruk
ukrajinská, 1983
2023  84%Evropanka: Historky z Polesí
2016  52%Divadlo tančících loutek