Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515989/bmid_nepatrna-ztrata-osamelosti-654e545722f17.png
5
210
210
Hrdinou a vypravěčem románu Nepatrná ztráta osamělosti je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí. Hledání ztracené rodiny, přátel i lásky zavede hrdinu na nečekaně obtížnou cestu, na které se musí vyrovnávat se svými traumaty, úzkostmi i nedůvěrou k okolnímu světu. A zjišťuje, že válka zanechala nezhojitelné jizvy nejen v něm - poválečný svět se nenávratně mění a nic z toho, co si v zajetí vysnil, nebude snadné a zcela podle jeho představ Sugestivní a napínavé vyprávění z temného období dějin není v tomto románu ztracených iluzí jen dalším příběhem o holokaustu, ale zpracovává následnou dobu a události, o kterých toho nebylo napsáno příliš mnoho. Kniha je zároveň historicky věrným dokumentem, napsaným podle skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Nepříjemně reálná, eye-opening výpověď o tom, že lidi byli a pořád jsou jen prospěchářské, do sebe zahleděné malé sv*ně.
Velmi čerstý, down-to-earth pohled na opomenutou kapitolu dějin. Ne, s koncem války hrůza neskončila, a ta zde popsaná snad působí ještě o to tísnivěji, že jsem na ni nebyla připravená a ve všech jejích důsledcích ji nečekala. Ono se o ní totiž nemluví, ačkoliv viděno zpětně musím říct, že je to - bohužel - vlastně logické a s lidskou zkušeností korepondující.
Napínavé vyprávění o osudech židů, o pouti židovského chlapce za svou láskou. Hledání ztracené rodiny, přátel i své dívky,
Sice 500 stránek, ale přečetla jsem velmi rychle. Doporučuji.
Do strany 124 rozvláčné jak povinná četba, dál netuším, knihu jsem bez emocí zavřel.
Jestli tohle je prvotina, tak klobouk dolů.....tohle jsem si vždycky chtěl přečíst aniž bych o tom vlastně věděl, že to chci. Jak se cítil někdo kdo se vrátil z toho pekla, co se v něm odehrávalo, jaké to je čekat na návrat ostatních když je skoro jisté, že.... a bez vlastního domova kde už bydlí někdo jiný, co si s tím vším počít? Ta Praha těsně po osvobození, všechny ty události, vlastně pak už denní rutina podaná kolikrát hodně syrovou formou, mezitím návrat k událostem v lágru, z nekonečného pochodu....tohle mě naprosto pohltilo. Pravda, že pak část na lodi už byla taková rozvláčná, nicméně jak jinak než tímhle tempem se ta cesta asi ubírala? Vlastně to do sebe všechno zapadá...jako obličej opět zapadne do známé vůně černých vlasů. Nevím co dodat..... síla tohle.
O tom, jaké to bylo po válce pro ty, co přežili nemožné, jsem toho moc nečetla. První půlku jsem vdechla, ale poté co Petrovi došlo to co všichni okolo něj dávno věděli a zůstal sám to začalo drhnout. Nebýt prolínajících se časových linií, začalo by mě to ke konci i nudit. Ze závěru bych si, po všech těch prožitých hrůzách přála mít větší radost.
Bože, tak smutné a tak ťažké čítanie, pritom tak krásne napísané. A čo vyznieva nadovšetko, nad všetky riadky piatich soviek strán, je nádej. Tá zomiera posledná.
Cena Magnesia Litera je právom zaslúžená. Je to fantastická kniha. Na ten príbeh len tak nezabudnem.
Málokdy dávám 100 %, ale tahle kniha je dostává bez zaváhání. Perfektně vymyšlený příběh, u nějž ani na chvíli nepochybujete, že se stal přesně tak, jak je v jednotlivých detailech popsáno. Na obsáhlost, tedy 500 stran, zde není navíc ani řádka, vše pečlivě vycizelováno a poskládáno s dokonalou pečlivostí, aby nechyběla akčnost a čtenáře udržel děj doslova přilepeného ke stránkám. Je vidět, že autor si dal velkou práci s přípravou podkladů a celé knihy. Navíc bonus - zpřístupnění historie, dějin holokaustu, ale i poválečné bezmoci těch, co přežili. Dobře vykreslené charaktery lidí a ukázka různých společenství.
Prvotní vyšlápnutí do československého poválečného nepříjemna rozjitřilo moji mysl očekáváním dalšího důležitého svědectví o malosti člověčího společenství... já se úplně nejvíc těšila na vyprávění zase trochu z jiné historické perspektivy... no a pak přišly holky... miluju nemiluju... zacyklení v kruhu postelovém... v kruhu internátním... příliš upovídaná vztahová mlha... příliš upovídané úplně všechno... začíná mi to být jedno... nepatrně větší ztráta pozornosti... sakra škoda... nepopírám neotřelou zajímavost tématu... jen toho bylo tentokrát asi prostě jenom moc.
Drsná a podle mě naprosto věrohodná kniha, která si Magnesii Literu absolutně zaslouží. Ačkoliv jsem celkem otrlá a obvykle se mi to nestává, na pár místech jsem měla slzy v očích. Čtenář samozřejmě ví, jak to asi bude, ale stejně jako hlavní hrdina dlouho doufá a doufá, že se Petr přece jen ještě shledá s někým ze své rodiny, nebo, později, že se alespoň znovu uvidí s Ilse, překoná své trauma a najde nějaký nový smysl existence. Text dobře zpracovává témata ztráty, osamělosti a bezvýchodnosti situace, do které se přeživší holocaustu v nových poválečných poměrech mohli dostat.
Navíc zajímavé grafické zpracování románu. Doporučuji.
já jsem od knihy čekala trochu víc. Námět úžasný. Tohle jsme se v hodinách dějepisu neučili. Za mě ale knihu zkrátit. Za mě strašně rozvláčná
Strhující čtení, kdy jsem občas nebyla schopná číst dál. Nejspíš velmi přesný a věrohodný popis stavu v Čechách těsně po konci války. Dnes asi nepředstavitelné a neuvěřitelné, co všechno člověk vydrží a přežije. První část – v Praze – jsem opravdu četla jedním dechem a vůbec mi nevadilo, že občas nerozumím židovským pojmům či řeči, z malých základních znalostí a kontextu se to dalo vyvodit. A přestože text není plynulé vyprávění, naopak autor přeskakuje z jedné časové roviny do druhé, jde z toho mráz po zádech.
Nepředpokládám, že si autor vymýšlel scény třeba z koncentračního tábora, útěku Petra z něj nebo vyprávění ostatních. Nevím, jestli bychom dnes tohle zvládli…
Druhá polovina o cestě do Palestiny, za Petrovou láskou či útěkem před situací v Čechách byla zpočátku … nečtivá, téměř jsem to vzdala. Občas příliš detailní, možná se mi to tak jevilo proto, že reálie z Čech a to, co se dělo známe, jen z mírně či hodně jiného úhlu pohledu.
Zatímco o exodu Židů z Evropy jsme se ve školách až tolik neučili a je to pro mě téměř neznámá kapitola nejen našich dějin Druhá část byla pro mě hlavně zpočátku obtížná, občas jsem odstavec i přeskočila, ale posléze mě děj vtáhl. Doufala jsem v happy end, protože nějaké světlo na konci tunelu být musí, jinak by to byla téměř depresivní kniha.
Každopádně velmi silný příběh, jsem ráda, že kniha obdržela ocenění Magnesia litera za debut roku!
Prvotina Eliho Beneše je strhující. Navzdory spoustě přečtených knih s válečnou tematikou mě každá další dobře a věrohodně napsaná zasáhne a otřese mými „jistotami“. Tahle ovšem měla těžkou konkurenci – ve stejné době se ke mně dostal i Lustr pro papeže, a to byla snad ještě větší darda.
Každopádně Nepatrná zráta je kniha, kterou bych nechtěla minout. Fungování poválečného Československa; nikdy mě nenapadlo uvažovat o kategorii německých židů ve smyslu odsunu, to je přece absurdní. (Jenže v poválečném Československu těch absurdit bylo mnohem víc.) Hudba v rádiu – opravdu už tehdy byla tak povinně jednotvárná? Tiskoviny a jejich jednotící linie; začalo to takhle brzy? Kam zmizely ty tisíce odevzdaných předmětů v rámci židovské obce? Prostě kromě samotného příběhu se mi vnucovala spousta otázek, které jsem si doposud nikdy nepoložila . . .
„Pánbů není jeden, říkala Erna, Pánbů je nejspíš dvojice. A dost rozhádaná, většinou to pak odnesou děti.“
Na knize mě zaujalo téma, kterému se zde autor věnuje - návrat přeživších Židů po válce domů. O holokaustu bylo napsáno mnoho knih, ale o tom, co tito lidé, kteří měli to štěstí (nebo možná smůlu?!), že hrůzu v koncentračních táborech přežili a po válce se vraceli domů (mnohdy přišli o celé rodiny, zůstali zcela sami), o tomto se v literatuře zas až tak moc nepíše. První polovina knihy mě vysloveně vtáhla, od zhruba druhé poloviny se děj trochu vlekl. Ke konci jsem se už musela nutit do čtení, bylo to už trochu roztahané, rozvleklé. Z vyprávění Petra byly cítit smutek, samota, osamocenost, zároveň i snaha žít nějak dál. V závěru knihy dýchla snad i naděje do budoucna. Kniha, která určitě stojí za přečtení.
Válka je těžká, ale poválečné časy snad ještě horší. Strhující čtení, které nedá čtenáři moc vydechnout, velmi autenticky vykresleno. Ztráty, hledání, tápání, nic není, jako bylo dřív, a co bude, málokdo ví. Toto se Eli Benešovi hodně povedlo! Včetně velmi zajímavé obálky.
Jedná se o poměrně rozsáhlou knihu. Pro mě byla první a poslední část nejzajímavější. Střed knihy se mi táhl. Nicméně i tak je kniha velice čtivá, zajímavá, detailní. V hlavě mi asi nějakou chvíli zůstane. Už se těším na další autorovi knihy.
O holokaustu nevíme vše. Nevíme, co následovalo poté. Co se dělo s lidni, kteří se vraceli domů a zjišťovali, že už domov nemají. Je to skvělá kniha. Hluboká.
Bylo to pro mě moc zajímavé čtení. Samozřejmě že jsem už mnohokrát četla o Osvětimi, pochodu smrti a o tom, že z něj někdo utekl, nebo že se Židé po válce rozhodli jet do Palestiny.....ale nikdy jsem nepřemýšlela, že ten samotný návrat zpátky musel být opravdu těžký, že ti lidé se museli cítit hrozně a že nikdo z těch, kdo přežil válku "v pohodě doma" nikdy nepochopí, co zažili vězňové v lágru. Opravdu super byla ta věrohodná exkurze do Prahy těsně po válce, strašně zajímavé pro mě bylo zjistit jak se tu vlastně o ty navrátilce postarali. Každopádně čtení je to na jednu stranu objevné, na tu druhou strašně těžké. Všechna ta tíseň, nespravedlnost a ztracenosti a na druhé straně nadšení, oslavy, zpěv a víra ve skvělé zítřky. Knihu doporučuji
“Co bylo, už není, a co bude, to ještě není.
Vypravěčem je židovský chlapec Petr, který přežije koncentrační tábor a pochod smrti. Vrací se do Prahy, kde začíná doslova od nuly. Byt, ve kterém s rodinou žil, je obsazený, ale naštěstí se dostává na ubytovnu, takže má o starost míň.
S Petrem sledujeme poválečný život v Praze, který opravdu neměl jednoduchý - bez peněz, sám a bez přátel. Stále věřil a čekal, kdy se vrátí zbytek rodiny.
Je to těžké a neveselé čtení. Petrovi se stále vrací vzpomínky na koncentrační tábor. Postupně si najde několik přátel a občas se dokáže pobavit, ale pořád je poznamenaný válkou, která se mu připomíná v podobě nočních můr a dalších nepříjemných vzpomínek. Stačí si vyhrnout rukáv, kde má vytetované číslo a všichni na něj pohlíží zvláštně a hned se ptají. A to on nechce.
Kniha je výjimečná tím, že zpracovává období těsně po holocaustu, do detailu a bez příkras - takových moc není, většinou totiž končí návratem a dál nepokračují.
Jak je uvedeno na obalu - “kniha je zároveň historicky věrným dokumentem, napsaným podle skutečnosti.
Pokud vás zajímá toto období, zkuste ji. Může se zdát, že je o ničem, ale opak je pravdou.
A mě osobně se líbí obálka knihy.
Nepatrná ztráta osamělosti
Tohle byla pro mě nejlepší kniha roku. Tolikrát zpracované téma a přece úplně jiné: kniha začíná tam, kde většina jiných končí, návratem mladého židovského kluka zbídačeného koncentračním táborem i pochodem smrti do osvobozené Prahy plné rozkvetlých šeříků a lidí radujících se z toho, že je ta dlouhá válka konečně za nimi. Autor dokáže psát tak sugestivně, jako bych tím městem procházela sama, a pocity kluka, který brzo bude muset dospět, a který prožil nepředstavitelné věci, dokáže uvěřitelně zprostředkovat. Jeho válečné útrapy přitom spíš jen tušíme, jen pomalu a v náznacích se dozvídáme, čím prošel. Daleko důležitější je jeho vývoj po návratu. A ačkoliv to není veselé čtení, pořád tím prosvítá naděje, že jednou někdy někde bude zase líp. Je to skvěle napsané, a ač se to odehrává v době tisíckrát literárně zpracované, přináší pro mě nové informace - např. ohledně toho, jak komplikovaný byl exodus přeživších Židů do (pozdějšího) Izraele. Skvěle napsaná knížka, doporučuji všema deseti.