Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515989/bmid_nepatrna-ztrata-osamelosti-654e545722f17.png
5
81
17
Hrdinou a vypravěčem románu Nepatrná ztráta osamělosti je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí. Hledání ztracené rodiny, přátel i lásky zavede hrdinu na nečekaně obtížnou cestu, na které se musí vyrovnávat se svými traumaty, úzkostmi i nedůvěrou k okolnímu světu. A zjišťuje, že válka zanechala nezhojitelné jizvy nejen v něm - poválečný svět se nenávratně mění a nic z toho, co si v zajetí vysnil, nebude snadné a zcela podle jeho představ Sugestivní a napínavé vyprávění z temného období dějin není v tomto románu ztracených iluzí jen dalším příběhem o holokaustu, ale zpracovává následnou dobu a události, o kterých toho nebylo napsáno příliš mnoho. Kniha je zároveň historicky věrným dokumentem, napsaným podle skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Moc hezky napsaná kniha. Potěšilo mě, že někdo tak zajímavě zpracoval události po válce, kdy se Židé vraceli (a nevraceli) do svých domovů. Peter Stein stojí na prahu dospělosti, je sám, netuší, co se stalo s jeho blízkými, kvůli válce nedokončil ani základní vzdělání... přesto však neztrácí naději a nevzdává se. Navazuje nová přátelství a snaží se začít žít nový život, přičemž musí překonat nejednu překážku.
Plný počet hvězdiček nedávám jen proto, že je kniha poměrně dlouhá a místy mi připadala už roztahaná. Pokud to ale vydržíte, tak je to krásný (ale zároveň dost bolestivý) příběh mladého Žida, kterému kus života, duše a vše dobré, co jako mladý člověk mohl mít, vzala válka a Osvětim. Vrací se do Prahy, kde postupně přichází na to, že se vrátil z přátel i rodiny jediný, přichází postupně na to, co všechno mu nacisté vzali a že život ostatních lidí v Praze je vzdálený tomu jeho a pádí si někam vlastním tempem a směrem, bez pozastavení či spočinutí ve vzpomínce. Pro mnoho lidí po válce, kteří zažili podobné, už pak nejspíše nebylo žádné doma, kam se vrátit, a svět jim náhle vůbec nepatřil. Příběh války totiž neskončil v roce 1945. Mnoho osob spáchalo ještě leta poté sebevraždu, protože se nedokázali s událostmi a ztrátami srovnat. A mnozí museli začít úplně nový život, s novými lidmi kolem, na novém místě stejně jako nakonec hlavní postava Petr Stein.
Zdánlivě "obyčejný" příběh o jednom přeživším, který se vrátil "domů". Otázkou však zůstává, jestli je to stále ještě domov nebo jen místo, které kdysi bylo jeho domovem. I teď, pár hodin po přečtení myslím nejen na hlavního hrdinu a jeho útrapy, ale i na jeho sparing partnera v boxu - Icka. Jeho osud byl pro mne ze všech nejbolestnější.
Musím říct, že i když se kniha nečte snadno (mně to trvalo delší dobu), tak přesto to byl zážitek. Rozhodně na ni jen tak nezapomenu. Též se mi líbí popis toho, jak to u nás po válce vypadalo a že to nebyl žádný med (to asi nikde, ale obzvlášť pro Židy to nebylo jednoduché). A samozřejmě mě teď nejvíc zajímá, jak pokračoval příběh Petra Steina a jeho Ilse..
Živě si knihu představuji v obrazech. Bylo by krásné ji vidět ve filmu nebo v minisérii..
Díky za knihu.
Skvěle napsaná kniha. Moc se mi líbil styl, ve kterém byla vedena, velmi lehce jsem se vžila do prostředí i pocitů hlavního představitele. Knih, které se zabývají životem vězně KT po skončení války mnoho není, proto jsem ráda, že se p. Beneš k napsání takové knihy (navíc jako prvotiny) rozhodl. Dále také musím pochválit korekturu a zajímavý vzhled knihy, která ve svém názvu odkazuje na hlavní představitele. Děj příběhu nerušivě doplňují vzpomínky chlapce na události před začátkem knihy a v průběhu tak dochází k pochopení jednotlivých souvislostí. Čtenáře to tak udržuje i přes nemalý počet stránek stále v pozornosti. Doporučuji.
Sedmnáctiletý Petr Stein se v květnu 1945 vrací z koncentráku do rodné Prahy hnán nadějí, že se zde opět shledá s rodiči a starším bratrem Míšou, které naposledy viděl v lednu v Osvětimi. Román popisuje jeho pomalý a nelehký návrat do běžného života na svobodě a setkání s dalšími židovskými děvčaty a chlapci jeho věku. Pod vlivem spolubydlícího Icika se začne věnovat boxu a zajímat se o děvčata. Autor pečlivě nastudoval dobové reálie i příběhy přeživších, aby čtenářům předložil věrohodný příběh přeživšího holocaustu a popsal jeho psychické pochody v době míru a svobody po přetrpění nepopsatelných zvěrstev. Román upozorňuje i na obtížné a nebezpečné putování přeživších Židů do britské Palestiny přes uprchlické tábory v Německu, Rakousku a Itálii. Kam se hrabou všechna ta povolání z Osvětimi z prstu vycucaných příbězích zahraničních autorů.
Tahle knizka byl vyborny ctenarsky zazitek. Sdilela jsem s hlavni postavou vsechnu beznadej, starosti i radosti a byla pribehem absolutne pohlcena. Po vsech pribezich z koncentracnich taboru, ktere jsou k dostani, jsem rada, ze se autor pustil do pribehu PO a dokonale popsal a prenesl na ctenare vsechny pocity hlavniho hrdiny.
Pro mě šlo o nefalšovaný formující zážitek. Napínavé dobrodružství, stud za předky i emocionální jízdu v jednom. A díky za zpracování tématu, kterému se jiný nevěnuje. Pohled neotřelý, hluboký a detailní ve všech ohledech uvěřitelný (až neuvěřitelně). Bude ve mně ještě dlouho doznívat. Určitě by mě zajímaly osudy i ostatních postav.
Je škoda, že o téhle knize není víc slyšet, rozhodně si totiž zaslouží pozornost. Co si budeme, knih o holocaustu existuje bezpočet, je ale hrozně těžké najít příběh, který by řešil, co bylo po tom.
Jak může člověk dál žít, když si prošel tak velkým utrpením? Jak má zpracovat všechny démony, když všichni okolo chtějí slavit konec války a vytěsnit to, že se masově zabíjely miliony lidí? Když nikdo nečekal, že se někdo vrátí?
Autorovi se s nemírnou bravurou podařilo popsat emoce navrátilce z války a především dospívajícího kluka. Za mě jeden z nejlepších příběhů letošního roku
nemam rada holokaustove knihy, takze to bylo hrozne, ztracela sem viru v lidstvo navzdy a tak. ale bylo to ctivy, napinavy, a vlastne za temahle hroznejma udalostma to byl vlastne jen pribeh kluka, kterej dospiva a hleda se, jenze ve skutecnosti je vsechno napicu, protoze vsechno bylo na picu
Tohle byla veliká krása - a jedna z nejzajímavějších knih letošního roku. Petr Stein, osmnáctiletý navrátilec z lágru, a jeho provizorní čas mezi květnem 1945 a červnem 1946 (plus ve flashbacích pár let zpátky, doba okupace, koncentrák, pochod smrti). Čekání na návrat rodiny z Osvětimi, spolubytí s různě orientovanými vrstevníky (Icek je jedna z nejpozoruhodnějších postav), osahávání možností intimních vztahů, přizpůsobování se světu, který se definitivně změnil, zároveň hledání vlastní cesty a snad přitakání životu (s jistou výhradou). Píšu obecně, abych příliš nespoilerovala, ale největší síla románu tkví v jeho konkrétnosti. Zdánlivě pouhé plynutí dnů, jakýsi "tanec tak rychlý, jak jen ho hrdina tančit dokáže", se opírá o fakticky přesný popis života Židů (nejen) v poválečné Praze a empatický vhled do duše člověka, který se rozhlíží a tápe mezi možnostmi existence. K tomu zajímavá struktura (viz srovnání dvou útěků, jednoho z pochodu smrti, druhého směr vybrané místo k životu) a vzorná, atmosférotvorná práce s jazykem.
tak tahle kniha mě úplně zbořila - nadchla, rozesmutnila, potěšila - vše najednou. Dospělý, mladý muž, který se vrátí z koncentračního tábora domů, aby zjistil, že nemá nic - rodinu, domov, přátele. A že ten život, který běžel mimo ostnaté dráty nechápe. A že to kam běží se mu nelíbí. A že mu během pobytu v lágru hodně uteklo a je otázka, zda se to dá dohnat a zacelit ... A když najdeš lásku a smysl, musíš se kvůli ní poprat s částí světa. Pane Beneši díky, tohle byl čtenářský ZÁŹITEK.
A jestli ten komentář zní sentimentálně, tak kniha si to nezaslouží a taková není - prostě tohle si musíte přečíst, na to slova nestačí.
Už jsem ani nedoufala, že by někdo zvládl zpracovat téma holocaustu citlivě, originálně a prostě... jinak. A vida, stalo se.
V knize se skrývá mnoho témat, mnoho postav, motivů a i přesto drží krásně pohromadě, je uvěřitelná a co já oceňuji moc je to, že se úplně vyhnul neuvěřitelným náhodám a zkratkám.
Nedává to čtenáři zadarmo, společně s hlavní postavou se musí dostat tam, kam rozhodně nechce a vidět to, co nechce, ale je to tak dobře.
Hezky napsaný příběh, nejen o chlapci který se vrátil z Osvětimi.
Kniha se četla dobře a chvílemi mi bylo opravdu smutno.
Mám ráda knihy z období 2. světové války. V poslední době jich bylo na mě nějak moc a přestala jsem je vyhledávat. Tahle mne však zaujala, svou obálkou, designem a po přečtení i obsahem. Kniha je o tom jaké to bylo se po válce vrátit zpět domů
Důstojný protipól všem Instalatérům z Osvětimi a zároveň úctyhodný debut českého autora.
Realistický příběh o raně poválečné době s občasnou retrospektivou ve válečných časech vypráví sugestivně příběh židovského navrátilce z koncentračního tábora do jeho pražského domova, kde na něj namísto nejbližší rodiny čeká plejáda postav především z židovského prostředí vykreslených naprosto uvěřitelně, tedy nikoliv pouze černo bíle.
Smekám před Benešovou znalostí dobových reálií, které se v druhé části děje přesouvají do jižních cípů kontinentu a pevně doufám, že nezůstane pouze u spisovatelovy prvotiny.
Štítky knihy
Židé psychická traumata poválečná doba holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera přeživší holokaustu české romány
Nepatrná ztráta osamělostiKniha Nepatrná ztráta osamělosti je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 114x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 270x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 5x |
Kniha, která ve vás vyvolá spoustu pocitů.
Byla intenzivní? Hodně. Bolela? Hodně. Prožívala jsem každou emoci? Hodně. Je to kniha, která nesmí chybět v knihovně? Určitě!
Příběh mladého Žida Petra, který se vrátil z pochodu smrti zpátky “domů do Prahy. Jenže to doma je už jiný. Celá ta doba je jiná. Společnost je jiná. A on si musí najít své místo v novém světě.
Vše napsáno tak, že to celý prožíváte s ním. A doufáte, někdy si i zoufáte, slzy smutku se míchají se slzami radosti, ale po poslední větě se usmíváte a říkáte si: tuhle knížku si určitě přečtu ještě jednou!